ArmA 2 mega-recenze české finální verze
7/10
zdroj: tisková zpráva

ArmA 2 mega-recenze české finální verze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

29. 6. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Staví vás před mobilní vojenskou encyklopedii a obrovský žijící svět. Nestali se tvůrci tak trochu obětí vlastního velikášství? A poletují pořád Černarusí otravné mušky?

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 29.června 2009
První recenze české prodávané verze zdroj: tisková zpráva Verze: PC/česká/prodávaná+patch 1.02
Doba recenzování: 10 dnů

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Prakticky jako jediní jsme si s recenzí počkali až na běžně prodávanou českou verzi této nové domácí hry, abychom zhodnotili přesně identický produkt, jaký si koupíte v domácích obchodech. Druhá ArmA se totiž (podobně jako její předchůdce) stala velmi rozporuplnou hrou, kterou jedni vychvalují do nebes a druzí zatracují do pekel. Právě proto jsme otestovali českou verzi 1.02, tedy i s patchem, který vyšel v den uvedení na český trh a který si všichni kupující ihned nainstalovali.

Po dřívější zabugované preview-verzi jsem tak byl velice zvědav, jaká finální ArmA II vlastně bude. Jedním slovem bych ji charakterizoval jako opravdu megalomanský projekt, který se svým širokým záběrem vymyká klasické představě počítačové hry. ArmA II před vás staví nejen obrovský žijící svět, ale hlavně zcela jiné pojetí zábavy, které sází na věrné přiblížení k realitě spíš, než dnes tolik obvyklé zjednodušování, jako úlitba hráčům všech kategorií.

 Skoro jak vojenská encyklopedie
Už jen základní fakta berou dech: 225 čtverečních kilometrů světa ne náhodou připomínající českou krajinu, s 50 městy a vesničkami a 326 kilometry vozovek. K tomu 60 unikátních modelů kolových, pásových vozidel, lodí, vrtulníků i letadel a nespočet ručních i stacionárních zbraní přesně evokujících své skutečné protějšky. Zvlášť pozornost na detaily u většiny vozidel je znamenitá, však zejména u vrtulníků je již pouhé sledování jejich letu pastvou pro oči. K tomu přispívají i vesměs poctivě vymodelované kokpity. Kupř. interiér vrtulníku Mi-24 s fungujícím větráčkem je skvěle detailní, nicméně některým jiným palubkám (např. automobily Škoda) již tolik pozornosti věnováno nebylo.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
vytípané obrázky z hraní

 Od vojína po generála
Celý tento obsah pak tvůrci vložili do nové kampaně, v níž si zahrajete roli nejprve řadového člena amerického průzkumného oddílu námořní pěchoty Razor, poté jeho velitele a nakonec vlastně i takového generála celé menší armády v jedné osobě – budete-li ovšem chtít. Komando totiž bylo jako předvoj vysazeno v malé postsovětské zemi Černarusi, toho času čelící hrozbě občanské války mezi několika frakcemi. Ruská (sovětská) armáda tak sice i nadále hraje jednu z menších rolí v konfliktu, ale oproti dřívějšku už to není váš hlavní nepřítel, byť protivník k této straně zase nemá tak daleko.

Váš tým zpočátku tvoří pětice vojáků, což značí, že v drtivé většině úkolů budete součástí této skupiny a jen sporadicky vás velení nechá operovat na vlastní pěst. Parťáci zastanou sami moře práce, takže hlavně zpočátku jsem jim jako vyjukaný nováček vůbec nestačil a část rozkazů v pohodě vyřešili beze mě. Podobně se příkladně chovali i jako střelci, pročež jsem většinou mohl jen řídit a mí kolegové si beze všeho většinou dobře poradili s každým rovnocenným protivníkem, na kterého jsme narazili.

Takže při útoku se na ně můžete vesměs spolehnout, byť s krytím už jsou na tom trochu hůře. V Armě je i jedna, dvě kulky smrtící, což jsem poznal nejen na své kůži, ale i na svých spolubojovnících, které jsem tak musel častěji ošetřovat. Později se vám zpřístupní nabídka rozkazů, skrze niž můžete vojákům zadat určený postoj, nicméně bez této berličky mně kamarádi někdy dosti zbytečně umírali.

 Velký kámen nepomohl
Když jsem dobýval větší základnu nepřítele, resp. jsem se krčil za velkým butrem, aby mě nesundal korzující tank protivníka, tak mí kolegové v nastalé snaze o další zářezy na pažbě v poklidu stáli na jinak otevřené louce div ne v pozoru, takže je tank všechny zlikvidoval. Na druhý pokus jsem je raději zanechal pod kopcem v bezpečí a situaci obhlížel sám.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Pokud ale není zásah smrtící, ještě stále máte šanci zraněné vyléčit a dokonce je odtáhnout podobně jako v Army of Two do bezpečí, nebo si je klidně hodit na záda a postupovat rychleji. Každopádně i kolegové na zavolání briskně přikvačí a vaše případné bolístky vám úplně vyfoukají, takže ani na nejvyšší obtížnost není neobezřetný postup vyloženě frustrující.

 Umělá inteligence stále s výhradami
Výhrady bych měl ale stále k chování NPC postav v uzavřenějších lokacích. Několikrát se mi stalo a podruhé taktéž na úplně tom samém místě jako v preview verzi, že se vojáci začali plazit nekrytí přímo uprostřed silnice ve vesnici, nebo mířili přímo do plotu, když za jejich zády bylo nekryté místo. To jsou ale drobnosti, které asi nejde dost dobře vyladit na tak rozlehlém působišti, kde máte jinak naprostou svobodu pohybu a vojáci nemají nic předem naskriptované.

Nicméně když už mě hra odměnila možností velení svému týmu, tak si někteří chlapi typicky při pokynu k nástupu do vozidla často postavili hlavu a musel jsem se přepnout do stávkující postavy, což hra naštěstí umožňuje, abych jí dovedl na její místo. Až na tuto nekázeň jsem je ale již nemusel déle přemlouvat. V boji byli mí kolegové určitě velmi platní, přičemž jsem si navolil „expertní“ chování spolubojovníků i nepřátel.

V tom je ArmA II hodně velkorysá, protože kromě čtvera přednastavených obtížností dovoluje ještě velmi podrobné vlastní nastavení pomůcek, od záměrného křížku až po automatické míření a indikaci nepřátel v okolí. Takže si jistě každý naprosto precizně nastaví tu svoji laťku a nemusí to zrovna být absolvent West Pointu, aby dokázal hrou zdárně projít až do konce.

 Od plazení k salutování
Stejně jako dříve, vás jednotlivých 12 úrovní kampaně operace Harvest Red polehoučku zaměstná stále novými a novými dovednostmi, takže vlastně s každou novou misí něco nového vyzkoušíte. Na úvod si ještě musíte vystačit sami se sebou, což ale mnohým, stejně jako mně, bohatě postačí, protože vaše schopnosti jsou i tak velmi rozsáhlé.

I jiné hry dovolují tři rychlosti pohybu, poklek i plazení, jenže v Armě 2 jsou jednotlivé pozice klíčové pro přesnost mušky, která se s nižším profilem vylepšuje. Přitom po sprintu je míření ještě penalizováno za vydýchávání, ovšem na druhou stranu se vám po přiblížení pohledu taktéž zadrží dech, takže máte trochu klidnější ruce.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Novinkou je možnost přelézt nižší překážky a plůtky, přičemž nechybí ani vyklánění, nebo dva pohledy z vlastních očí a třetí osoby. Jako takové již méně využitelné libůstky můžu ještě zařadit plavání, sednutí do trávy a salutování, na které ke škodě ale nadřízení adekvátně nereagují. Pozdější velení týmu vaše možnosti dále rozšíří, takže můžete takticky řídit postup svých vojáků, což je výhodné např. při rozdělení skupiny a obchvat protivníka ze dvou stran.

A konečně hra nabízí taktéž roli vrchního velitele většího počtu jednotek. To pak strávíte více času nad taktickou mapou, než na vlastním bojišti, ale je dobré, že až na pár výjimek nejste k ničemu nuceni. Pokud vás nelákají vysoké frčky, tak si nadále můžete hrát na vlastním písečku a strategické velení přenechat jiným.

 Rusko už první housle nehraje
Příběh je sice na dnešní poměry spíše rozvláčnější, ale nepostrádá několik překvapivých momentů. Škoda jen, že po vstupu Ruska na scénu už hra vlastně končí a k opravdu velkému konfliktu s tímto oblíbeným protivníkem vlastně už ani nestihne dojít, což je z mého pohledu tak trochu škoda. Jako osamělí průzkumníci totiž budete povětšinou řešit spíše komornější prácičku a i velká základna v žargonu hry nakonec znamená jen pár vozidel a stanů, byť na úplném konci kampaně už trochu více přituhne.

Závěr u mě nastal po dvoudenním pohodovém hraní, takže bych délku kampaně odhadoval podle nastavené obtížnosti kolem 12-16 hodin. Některé mise hlavně zpočátku ukončíte za několik málo desítek minut, ovšem později už vám může plnění všech rozkazů zabrat v rámci jedné úrovně klidně i několik hodin. To platí např. pro osmou část Manhattan, kdy vám hra naplno ukáže svůj velký potenciál a důraz na velkou míru svobody.

 Postup ve vašich rukou
Od této části už máte jako velitel družstva veškerý postup plně ve svých rukou a zcela samostatně si můžete vybírat z dalších rozkazů. Těch totiž dostanete najednou celou kupu, ale jakým dáte nejdříve přednost, je jen na vašem úsudku. Taktéž se vám zpřístupní větší škála palebné podpory a vozidel, takže si můžete přesedat pokaždé do jiného prostředku, nebo si zavolat vrtulník pro evakuaci.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Celý širý zdejší svět je totiž zcela volný a otevřený, přičemž lokace jednotlivých rozkazů jsou od sebe dosti vzdáleny, takže pěší přesun by vás jen otrávil. I tak ve vozidlech najezdíte desítky kilometrů, občas spíše nazdařbůh, protože někdy vám hra nedá jasně na srozuměnou, co máte vlastně dělat. Takto jsem měl za úkol vypátrat a zlikvidovat povstalecké základny, které jsem také zničil, ovšem v mapě jsem postrádal informaci, že jsem alespoň část úkolu splnil.

I po eliminaci základny mapa stále zmatečně ukazovala lokaci ve stejném duchu, jako dříve, takže jsem nevěděl, jestli náhodou někde poblíž není ještě další tábor a trochu zbytečně jsem kličkoval v lese s bojovým vozidlem pěchoty jak řidič-začátečník v podzemních garážích. I díky tomu kampaň někdy ztratí spád a vy nit, nicméně v takto otevřeném prostředí to jinak ani nejde, byť lepší vedení hráče by v tom jistě pomohlo.

 Suchý český humor
Některé pasáže ale rozhodně nepostrádají vtip, což platí i pro další nabídku samostatných misí mimo hlavní kampaň. Ta obsahuje dalších 7 úrovní úzce propojených s příběhem hlavní části + možnost tvorby misí vlastních. Kupř. ve druhé úrovni nazvané Oko za oko jste součástí spiklenecké bandy kámošů, která se rozhodne jednat na vlastní pěst a v noci tajně zlikvidovat souseda-kolaboranta.

Se samopaly si tu skupina kráčí temnou nocí nad spící vesnicí, když jeden prohodí, že kolega by neměl vůbec vylézat, protože je na neschopence. Načež simulant odvětí, že postačí, aby ho prostě neuviděl venku doktor, což těsně před ztečí na rodnou hroudu působí srandovně. A když jeho kamarád po chvíli vystřihne krásně ráčkované kur**, vesničtí záškodníci vám rázem přijdou sympatičtí. A vzpomenout musím i pěkně znějící češtinu s jasným anglickým přízvukem v podání vaší maličkosti seržanta Coopera, když mluví k místním obyvatelům, u nichž se mísí čeština s ruštinou.

 Troška smutku i napětí
Na druhou stranu zažijete i pár smutných momentů, kteréžto ale neprozradím, přičemž do další škatulky těch napínavých bych zařadil např. rozkaz, kdy máte v osamocení ve slabém svítání zkontrolovat lesní úsek, ve kterém byl hlášen možný výskyt masových hrobů nevinných civilistů. V tu chvíli jsem měl puls vyšší, než při jakékoli přestřelce.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Přitom množství zadaných rozkazů z různých příčin asi ani nestihnete splnit, nebo to za vás udělá někdo jiný. Alespoň je zde takto prostor pro opakované hraní a vyzkoušení třeba jiného postupu. Hra tak v závislosti na vašem konání má mít 7 různých konců, však máte kolikrát na výběr z několika možností postupu, nebo odpovědí na otázky v rozhovorech. Nicméně jednou jsem šéfovi odmítl vyslání na další misi, načež se hra po krátkém intermezzu, kdy se jednotka rozpustila, stejně znovu vrátila na místo, kde jsem mu dal kopačky. Jestli mají být různé konce v tomto stylu, tak mi přišlo krapet zbytečné.

 Ne úplně využitý potenciál
Byť příběh kampaně není vůbec špatný, je na ní vidět, že se tvůrci možná stali tak trochu obětí vlastního velikášství. Na jednu stranu tu máme bezprecedentní rozsah krajiny a obrovský počet vozidel a zbraní, jenže v příběhových i samostatných misích okusíte z tohoto přetékajícího rendlíku pohříchu pouze velmi málo a k mnoha prostředkům si vůbec nepřičichnete. Modelování muselo zabrat moře času, proto je velká škoda, že mnoho vozidel a letounů zůstalo v garážích a hangárech, a na své využití si tak budou muset nejspíš počkat až do fandovských misí a módů, které se později určitě objeví.

Malou ochutnávku nabízí režim výcviku, kde se postupně v 8 lekcích naučíte základním dovednostem, včetně skoku na padáku, ale jediná prozatímní možnost, jak se dostat k celému obsahu hry, je Zbrojnice. Já jsem v ní prožil snad úplně nejvíce času, protože si zde můžete prohlédnout jakoukoli ruční i stacionární zbraň, vozidla, lodě, vrtulníky, letouny i modely všech postav a vojáků. A to ve statické ukázce i v akci.

Kupodivu si tímto mimo jiných zakvokáte za slépku, nebo zahopkáte se zajdou a zadní pohled na kozu taktéž není k zahození. Důležité ale je, že si všechno můžete sami vyzkoušet, od té slepice až po obří transportní Hercules a od pistole až po těžký tank. Přitom jen povedený vzlet s letounem, nebo přistání s vrtulníkem je rozhodně malý zážitek nejen z vizuálního hlediska. Jelikož se můžete volně rozhlížet jak po kokpitu, tak i z vnějšku kolem letounu, na perfektně vyrobené stroje se opravdu krásně dívá. Zvláště, pokud jste jako já fandy vojenské techniky.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Drobné výzvy jako zpestření
Tvůrci navíc tento režim obohatili výborným nápadem pojmenovaným Výzvy. To jsou nepovinné náhodně glosované drobné úkoly, o které se můžete pokusit, nebo je popř. zcela vypnout. Jedná se podle druhu ovládaného předmětu o různé malé závody, zadání na šikovnost, nebo malé bitvy, ve kterých si vybranou zbraň lépe odzkoušíte.

S vrtulníkem tak máte za úkol vykostění určitého cíle, s autem máte zase rychle dojet do dané vzdálenosti, pracovat jako taxík, nebo s pistolí v ruce sestřelit pohyblivé cíle jako na střelnici. Pouze s kozou se mi nepodařilo za žádnou cenu pokořit překážkovou dráhu. Chodila asi díky plnému vemenu moc pomalu a na visutou lávku se jí pranic nechtělo. Taktéž dopajdat se slepicí za pár vteřin o sto metrů by asi nedokázal ani Red Bull. Tím jsem chtěl naznačit, že se mnohdy zmatečně generují úkoly, které s vybranou entitou prostě nelze vůbec splnit. Naštěstí po mně hra nechtěla, abych s krávou vykosil nejbližší nepřátelskou základnu. To bych opravdu nevěděl jak. Snad jedině s nabroušeným bejkem by to šlo…

 Spolu i proti sobě
Posledním režimem druhé Army je samo sebou multiplayer, dnes už zhusta využívaný, zastřešující jednak kooperativní spolupráci v kampani a taktéž další menu s výběrem půl tuctu herních módů pro více hráčů skrze internet i LAN. Poslední kolonkou je pak oblíbený herní editor, z něhož už se pomalu začínají líhnout vlaštovky v podobě prvních nových modelů. Na celé mody a mise si asi budeme muset počkat trochu déle.

 Uvěřitelný a živý svět
Krásnou scénu přitom tvoří velmi pěkně vytvořená krajina našeho typu, ve které narazíte na hopkajícího zajíce, slepice na dvorku, kozu na zahradě, nebo krávy na pastvě. Jindy kolem vás zabzučí moucha, nad hlavou přeletí pták, nebo zakopnete o úhledné dýně na záhonku. Svět ukrývá mnohé narážky na naše reálie, kdy např. škodovka má místo značky smajlíka a vozidla jsou pojmenována přesmyčkami. Místo pikapu Datsun má auto na zádi Sundat a jistě si tak dále přesmýknete třeba traktor Zetor, nebo stavební materiál Ytong.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Mise jsou situované do různé denní doby a občas i zmoknete pod drobným deštíkem, aby vás o kousek dále oslepilo ostré sluníčko. Dokonce proti slunci vám vaše optika na pušce hodí do oka prasátko, takže ji podle skutečnosti proti světlu nemůžete použít. Anebo si na místní pumpě doplníte ubývající palivo po tom všelikém křižování krajinou, přičemž v autoparku u vlastních kasáren vám k tomu rovnou na počkání doplní i munici, popř. opraví poškození z boje.

 Na železe nešetřete
Jestli jako graficky nejpovedenější část hry řadím modely vozidel, tak i krajina díky tomu má své kouzlo a navíc působí v decentní barevné paletě hodně reálně. Nicméně pojetí hry s velkou volností a rozlohou se nutně podepsalo pod krvavými hardwarovými nároky, u kterých by jeden zaplakal. Sice pozoruji oproti dřívější preview-verzi hry určité zlepšení optimalizace, stejně je ale hra náročná až běda.

Na mé sestavě C2D 3,0 GHz, 4GB RAM 800 MHz a GF N260GTX 896MB s čerstvě instalovanými Windows XP 32-bit, kde kromě Army již nic nejelo, jsem byl v méně náročných pasážích, kde se nevykresluje tolik prvků, ještě v pohodě. Tím mám na mysli Výcvik, Zbrojnici a pár prvních misí z kampaně, kdy jsem si při rozlišení 1280x1024 a vypnutém vyhlazování mohl dovolit luxus nastavit všechny volby na „vysoké“, dohlednost 2000 a hra mi šlapala kolem 35-40 FPS.

Nicméně když na scénu typicky v druhé půli kampaně vyjelo více vozidel a lidí, a krajina se roztáhla, byl jsem rád za nějakých 20-25 FPS, což už nepovažuji za plynulý pohyb. Abych si trošku pomohl, musel jsem většinu voleb stáhnout na „normal“, což mi ale dalo jen pár dalších snímků k dobru a hra při tomto nastavení už ztrácí hodně ze svého jinak pěkného vzhledu. Při hodně otevřené krajině jsem na pohodových 40 FPS zkrátka nedosáhl kupodivu ani s drastickým omezením grafiky.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Chroupání větviček jako živé
Naštěstí již žádné problémy s chrchlajícím zvukem, jako v preview verzi, jsem nyní nepocítil. Naopak nazvučení řadím na špičku současných her, kdy zejména skvěle reálné a hlavně hlasité chroupání kroků, chřestění výstroje a citelné oddechování jsem si s libostí poslechl. Stejně jako výborné projevy pásů a motorů vozidel a hlavně vrtulníků, které i skvěle víří prach. Asi mi dáte za pravdu, že i kouřové efekty vypadají naprosto úžasně.

 Mouchy obtěžují stále
I přes dvojici macatých patchů bohužel Arma II stále trpí na dnešní poměry velkým množstvím chyb, které bych u takto ambiciózní hry ve finální verzi vůbec nečekal. Samozřejmě jsem rád za českou lokalizaci, ale prakticky všude se vetřely překlepy a chyby. Jsou v manuálu, v menu hry a taktéž v titulkách při konverzaci. Nevyhnuly se dokonce ani úvodní obrazovce s právním ujednáním. Častokrát jsem narazil stále na nepřeložené výrazy a věty v angličtině (např. výběr typu mise u vlastních scénářů).

Mnohdy zlobilo rádio, např. když můj voják několikrát nahlásil velitelství, že jsme právě našli další tábor povstalců, i když jsem toho času seděl na zemi v základně a přebíral si výzbroj. Jindy jsem např. dostal příkaz, abych se ohlásil skrze kontextové menu vysílačkou spolupracujícímu týmu Bumerang, ale příslušné volby nebyly aktivní, takže jsem se s ním vůbec nespojil. Při jiné volbě v menu komunikace mi zase vyskočila chybová hláška o chybějícím hlasovém souboru.

 Zkouška ze střelby s opakováním
Asi nejfatálnější chybu jsem zaregistroval při výcviku na střelnici, kdy se na čtyřikrát instruktor „zacyklil“ a i když jsem jen tupě zíral, stále mě dokolečka peskoval, že jsem to podělal, takže úkol nešlo vůbec splnit. Velmi podobný problém jsem později zažil i na střelnici v úvodu kampaně na vrtulníkové lodi USS Khe Sanh, kde mě zase „šikanoval“ zřízenec u brokovnic. Až napotřetí jsem taktéž prošel ze zdravovědy, protože buď jsem se po sebrání zraněného nemohl vůbec pohnout z místa, nebo jsem se mu na druhý pokus po položení propadl do břicha.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Kolidující objekty jsou vůbec stále bolístkou Army, jen v kampani jsem zahlédl mnoho postav, jak se snaží běžet do překážky, a to včetně mých vojáků. Podobně jsem v malé vesnici narazil na legendární „pragovku“ V3S a rozrušen tím okamžikem jsem ji chtěl hned zabrat. Jenže z korby jí prorůstal strom, což jsem mylně nepovažoval za velkou překážku. Po nasednutí a svolání mužstva autíčku ale okamžitě bouchlo kolo, takže bylo nepojízdné, jednoho vojáka mezi vozem a plotem už jsem nedostal ven ani heverem a na druhého zase spadla ta břízka v korbě, když jsem chtěl ujet. A mrtvý muž v týmu = okamžitý konec a restart.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva A nakonec mě zarazila i podivně fungující palba do skla. Při střelbě se totiž sklo podle zvuku tříští, ale fyzicky prostřelit nelze. To jsem si ověřil v sámošce, kdy jsem v krytu domu chtěl zaútočit na hlídku přede mnou. Tak jsem nejdříve do výlohy vyprázdnil plný zásobník a dva granáty, načež jsem na ní hodil dýmovnici. Granáty zmizely, ale dýmovnice se odrazila a dopadla zpět do regálů. Jenže k tomuto modelu zase neladí skla ve vozidlech, která taktéž nelze viditelně prostřelit, ale i přes neporušené sklo střelbou zabijete posádku uvnitř. Ale to všechno jsou spíš jen detaily, které se ve zdejším ohromném světě mohou ztratit.

Stáhněte si: Demo, Patch, Videa, Trailery...

Související články: Novinkové články, Exkluzivní videoreportáž, Dojmy z preview-verze,
Dojmy z roku 2008, Dojmy z prezentací na GC 2008 a GC 2007 vč. nahrávek,

Michal Jonáš
autorovi je 32 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry



 
 
Michal Jonáš
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

ArmA II je na dnešním trhu opravdu unikátním kouskem, spíše precizním simulátorem než klasickou hrou. Její obrovská náplň a realistické pojetí hledají jen stěží konkurenci a rozlehlý svět nabízí nevídanou míru svobody. Jenže je otázkou, jestli není toto pojetí tak trochu na škodu, protože se tvůrci nechali tolik unést těmito velkými aspekty, že nevzali v potaz ty malé, které ústí v kvantu chyb, extrémní výkonové náročnosti a menším využití lákavého obsahu hry v kampani.

Nejnovější články