Arma 3: Apex - recenze
7/10
zdroj: Vlastní foto autora

Arma 3: Apex - recenze

4. 8. 2016 19:45 | Recenze | autor: Pavel Bier |

Skoro tři roky po vydání Arma 3 jsme se dočkali velkého datadisku včetně kampaně. Na jaře 2014 Bohemia Interactive oznámili změnu ve filozofii tvorby DLC. Studio se rozhodlo nevydávat už modely s nízkou kvalitou textur, které byly u Arma 2 k dispozici i těm, kteří si DLC nekoupili. Nově hráči Army 3, kteří si dané DLC nezakoupí, nemohou ovládat dopravní prostředky či střílet ze zbraní, které přináší. Dosud to nijak zásadně neomezovalo hráče v možnosti hrát i tak nadále spolu, což se ale s příchodem tichomořského datadisku Apex mění. Výlet na jih přináší spoustu nového obsahu a kooperační kampaň pro až 4 hráče, ke kterým se bez vlastnictví datadisku nedostanete. Stojí to ale za to?

Zelené peklo

Datadisk se točí kolem nové tichomořské mapy souostroví Tanoa. To se skládá z jednoho většího a několika menších ostrovů rozložených na ploše 100 km². Pro srovnání: Altis zabral 270 km², Černarus 225 km² a Takistán 164 km². Apex navíc přináší i zcela nové prostředí. Tanoa je první oficiální mapou v Arma sérii, která se nachází na jižní polokouli. Tomu ve hře odpovídá i správná poloha slunce.

Preciznost, která je věnována takovým detailům, je pak naplno vidět v úchvatné džungli, která tvoří podstatnou část souostroví. Hustota a bohatost zeleně překonává všechny dosavadní mapy. Džungle je protkaná vyšlapanými cestičkami, popadanými stromy a dokonce i skrytými zákoutími se zarostlými chrámy, které připomínají dávnou historii. Tu nedávnou zase připomíná rozpadlé japonské opevnění z druhé světové války.

Atmosféru "zeleného pekla" doplňuje zvuková kulisa, plná skřeků a dalších zvuků džungle, která vás umí i děsit, obzvláště pokud se budete snažit o pomalý a tichý průchod džunglí a ostražitě přitom sledujete každé zašustění. Kromě džungle na mapě naleznete i několik vesniček, větších měst a moderních průmyslových oblastí. To vše složené převážně z nových objektů, které se dříve v sérii neobjevily.

A jak se mám dostat dovnitř?

Nemilé je ale zjištění, že na mapě se nachází spousta budov, u kterých nejde na první pohled rozeznat, zda je jejich interiér přístupný. Několikrát se mi stalo, že jsem probíhal či prohledával budovy a pak se zasekl u další, v mylném domnění, že by měla být taktéž přístupná. U větších měst ještě dokážu pochopit, že několikapatrové budovy mají dostupné třeba jen přízemí. Tam to tvůrci částečně kompenzují různými lešeními, žebříky a položenými prkny, které vytváří alternativní cestičky skrze města. Že má ale malá vesnička o deseti budovách průchozí třeba jen polovinu z nich, přičemž ani nejde poznat, které to jsou, prostě zamrzí. A v situacích, kdy se ocitnete pod palbou, vás to může i pěkně vytočit. Po velmi otevřeném Altisu či Stratisu je tohle krok zpět.

Když jsem viděl první obrázky z Apexu, měl jsem po předchozích zkušenostech s komunitními mapami podobného zaměření obavy, o kolik bude Tanoa náročnější na hardware, než vyprahlejší středomořský Altis. Naštěstí se ale tyto obavy nenaplnily a musím ocenit, že jsem se nezažil žádné výraznější propady FPS, které dodnes na Altisu v některých místech pozoruji.

Ostrov by ale nebyl ničím víc, než hezkou kulisou, kdyby na něm nebyl obsah odpovídající tichomořskému umístění. Dvě nové, francouzsky mluvící, frakce Syndikát a Četnictvo (Gendarmerie) tvoří výchozí lokální jednotky (Četnictvo na straně NATO a Syndikát na nezávislé straně). Výzbroj Syndikátu je spíše zastaralá a Četnictvo je pro změnu vybaveno převážně lehčími zbraněmi.

zdroj: Archiv

Trable s kamufláží

Obě výše zmíněné strany mají k dispozici jen základní neobrněná vozidla. Další, důležitější, výzbroj poskytují dvě hlavní organizace - NATO a CSAT. Hned zkraje upozorním, že zatímco jednotky CSAT ve Středomoří mluvily persky, ty tichomořské pochází z Číny. Při prvním pohledu na obě armády potěší, že vzhled základní jednotek, jejich výstroj a výzbroj odpovídá přechodu z Altisu do tichomořské džungle.

Bohužel to už neplatí pro všechna vozidla. Většinu CSAT vozidel, která znáte ze základní hry, sice uvidíte v maskování pro Tanou, ale tichomořská vozidla NATO stále mají středomořskou kamufláž. Výjimku tvoří jen nová vozidla, která se dočkala rovnou obou verzí kamufláže. Proč není u vozidel kompletní přechod na jiný přírodní typ, netuším. Jako pěst na oko tak působí, když vedle sebe postavíte tichomořské verze Prowlera a Huntera.

Obdobně mi vadí, že všechna "přebarvená" vozidla jsou vybavena stejně jako ta původní středomořská. Pokud si v editoru vložíte tichomořský motorizovaný tým CSAT, zjistíte, že jednotky jsou vybavené novou zbraní CAR-95 o ráži 5.8mm, ale doprovodný Ifrit sebou veze Katiby a 6.5mm zásobníky. Jednotky tak nejsou schopné si z vozidla doplnit munici! Mohou se v podstatě jen úplně přezbrojit. To, že vozidla NATO v původní verzi vozí například světlá středomořská MXka už pak nepřekvapí. Tady je štěstí alespoň v tom, že ráže zůstává stejná a tak si vojáci alespoň mohou doplnit munici.

VTOL pětkrát jinak

Jedním z hlavních taháků v oblasti výzbroje jsou dvě VTOL (Vertical Take-Off and Landing) letadla, která Arma 3 dosud postrádala. Ta navíc využívají i implementovanou novinku enginu, která umožňuje uschovat pozemní vozidlo uvnitř letadla a vysadit ho na padáku nad nepřátelským územím. VTOLy obou stran se od sebe liší – Blackfish u NATO přichází ve třech verzích (ozbrojená, transport vozidel, transport pěchoty), zatímco CSAT Xi'an má verze jen dvě (transport pěchoty, transport vozidel), přičemž ozbrojené jsou obě. Krom několika dalších vozidel se v sérii jako úplná novinka objevuje vrtulníkový dron, kterého má k dispozici NATO.

Víte, co mají skoro všechny výše uvedené novinky společného? V kampani je v podstatě vůbec neuvidíte. Je zvykem, že s každým větším rozšířením tvůrci nabízí i kampaň, která se snaží nové hračky využít či předvést. Kampaň Protokol Apex, jak se ta na Tanoe jmenuje, se časově odehrává měsíc po událostech původní kampaně Východní vítr z Arma 3 a tvůrci ji od začátku propagují jako dělanou pro kooperativní hraní až čtyř hráčů.

Série Arma má za sebou dva podobné pokusy. Apex ale tentokrát jde úplně novou cestou. Bliží se jí snad Arma 2, protože i zde můžete hrát za až čtyřčlenný tým. Nicméně, Apex spouštíte jako multiplayerovou hru, se vším pozitivním i negativním, co k tomu patří. Pryč je tak doba, kdy po smrti jednoho z hráčů bylo nutné hru znovu načítat. Naopak, nic vám teď nebrání se ke hře postupně připojovat či odpojovat z rozběhnuté mise, což je ale asi jediná pozitivní novinka, kterou toto rozhodnutí přináší.

zdroj: Archiv

Frank padl! Počkáme tedy než vstane z mrtvých...

Kampaň bohužel využívá i nedávno přidaný systém oživování, který její tempo a atmosféru znatelně nabourává. Nejde jen o to, že počet oživení není nějak omezený. Jak postupujete misí, přidávají se nová místa, kde je možné se do rozehrané hry vrátit. Oživit se můžete i u dosud hrajících hráčů, takže dostat se po smrti zpět do akce je často jen otázka několika sekund a smrt se stává rutinou.

Protokol Apex se skládá celkově ze sedmi misí, které na sebe příběhově navazují, i když se neodehrávají v časové posloupnosti. Kampaň se sice snaží být přístupnější, ale ztrácí tím kouzlo autentičnosti. Hráči sami o sobě jsou anonymní vojáci, přičemž celá skupina je ve hře označována jako tým Raider 2. Bohužel, v případě hraní v menším počtu hráčů není možné doplnit zbytek umělou inteligencí a vypadá tak podivně, když vás velitelé v sólo hře oslovují jako tým a dávají vám úkoly, které jsou pro jednoho vojáka neúměrně náročné.

Větší problém je, že žádnou misi nejde v podstatě prohrát. Vše je jen otázkou času a vašich nervů, kolikrát se rozhodnete oživit se. Když už se ale vývojáři rozhodli systém oživování použít, je škoda že se nerozhodli i zakomponovat nějaká omezení. Ve chvíli, kdy v příběhu obsadíte určitou pozici a jste ji následně nuceni bránit, bych očekával, že zmizí předchozí dostupná místa oživení. Bohužel se tak nestane a nic vám nebrání se nechat oživit na předchozím bodě, úplně mimo oblast obklíčení a problémové místo plné nepřátel obejít.

Lepší v partě, než osamoceně

Na začátku mise i při každém oživení si můžete zvolit jednu ze tří rolí (útok, podpora, průzkum), přičemž každá z nich disponuje ještě trojicí variant výstroje. Vývojáři předem avizovali, že obtížnost misí se bude přizpůsobovat počtu hráčů, a to skutečně splnili. Když jsem hrál mise podruhé sám, všiml jsem si, že na místě, kde jsme předtím v trojčlenném týmu likvidovali několik nepřátel, byli teď jen dva osamocení hlídači.

Bohužel, i tak se mi zdá kampaň pro jednoho hráče nevhodná. Například poslední mise mi přišla až přehnaně náročná, protože k dohrání jsem potřeboval zlikvidovat téměř osmdesát nepřátelských vojáků. Odhaduji, že ve čtyřčlenném týmu vám kampaň může zabrat nějaké tři až čtyři hodiny, ale dohrát ji osamoceně vám může zabrat až dvojnásobek času.

Na začátku jsem zmínil, že kampaň až trestuhodně nevyužívá žádné zbrojní novinky, které Arma 3: Apex přináší. Projedete se v pár nových vozidlech, použijete hacknuté CSAT drony, ale většinu času strávíte při pěším přesunu, během kterého neustále likvidujete nepřátelské pěšáky. Smiřte se s tím, že nějaké VTOL uvidíte tak maximálně jako kulisu.

Osobně se mi ze všech misí kampaně nejvíce líbila druhá mise Warm Welcome a za zmínku stojí i předposlední mise, kdy si užijete jak zmíněné drony, tak jde navíc o jedinou misi, kde si svůj postup můžete víc definovat sami. Ostatní mise jsou hodně lineární a volitelné úkoly tentokrát vůbec nečekejte.

zdroj: Archiv

Tak to je konec

Pochvalu zaslouží fakt, že kampaň uzavírá zbytečně otevřený konec Východního větru. Pokud jste hráli původní kampaň a zajímá vás, na který konec vlastně tvůrci navazují – a teď pozor, následuje spoiler z kamapně na Altisu - pak vězte, že za kánon je zřejmě považován ten, kdy se hlavní hrdina Kerry rozhodl nevyslyšet volání Milera a nedošlo k invazi CSAT na Altis.

Pokud doufáte, že když už kampaň nevyužívá nový obsah, třeba tvůrci tradičně přichystali nějaké další scénáře, pak vás bohužel musím znovu zklamat. Jedinou novinkou je přenesená verze původně multiplayerového scénáře End Game ve variantě pro jednoho hráče. Provedení a podoba v mnohém připomene klasiku Arma série, protože, na rozdíl od kampaně, tady nenajdete žádný systém oživování a k dispozici vám bude několik AI jednotek. Pokud nejste příznivci multiplayeru, pak tuhle misi rozhodně zkuste. Je docela možné že vás svou hratelností ve výsledku zaujme mnohem víc, než celá Apex kampaň.

Nově přidané multiplayerové scénáře ničím nepřekvapí. Obsahují jak očekávané End Game varianty pro Tanou, tak klasické Zeus mise. Jediným výrazným pozitivem je fakt, že tolik populární komunitní scénáře jako je třeba King Of The Hill či Battle Royale již mají svou Tanoa verzi vydanou.

Dobré, ale...

Arma 3: Apex je rozporuplný datadisk. Tanoa přinesla do série Arma svěží vítr a je rozhodně hlavním tahákem. Sama ale těžko odpovídá aktuální ceně 30 euro. Jestli je to moc nebo ne záleží na vašich preferencích. Pokud rádi hrajete kooperativně s kamarády a chcete vědět, jak dopadl příběh původní kampaně, můžete strávit pár hodin v kampani, která má rozhodně své světlé momenty, i když ničím výjimečným nad rámec už vychvalovaného prostředí nezaujme.

Pokud preferujete hru jednoho hráče, zdejší přizpůsobení herních mechanismů kooperačnímu multiplayeru bude váš dojem z příběhu silně rušit. Jen jeden povedený scénář navíc vaše potřeby těžko uspokojí. Nejvíc ale bolí, že veškerý nový obsah, tedy VTOL a další výzbroj, je v kampani i scénářích až trestuhodně nevyužitý. Nezbývá vám než se spolehnout na komunitu a jejich výtvory, či doufat, že nás vývojáři ještě něčím překvapí.

Verdikt:

Arma 3: Apex nabízí spíš potenciál v čele s nádherným a propracovaným prostředím, než strhující kampaňový zážitek. Jde o solidní datadisk, kterému se ale nevyhnuly nepříjemné přehmaty.

Nejnovější články