Šestá „velká“ hra v sérii Assassin's Creed musí nutně budit podezření, že se při tempu vydávání nových dílů téma už vyčerpalo, ostatně, ukazují to i slabiny trojky. Když dějově zklamalo turbulentní prostředí Americké války za nezávislost, co dokáže už mediálně (ale, pravda, ještě ne herně) zprofanové a zromantizované prostředí karibských pirátů? Inu, držte se pevně kormidla! Edward Kenway totiž vrací víru všem fandům série i námořních dobrodružství.
Jednou ze slabin třetího dílu byl nemluvný indiánský killbajn Connor. Je prostě něco špatně, když by všichni raději hráli za jeho cynického, drsného a hlavně templářského otce Haythama. Naštěstí si tohle někdo napříč tvůrčími týmy Assassin's Creed IV: Black Flag uvědomil, a do rukou tady dostáváte Haythamova otce, Edwarda Kenwaye - dobrodruha, piráta a obecně postavu, která si zaslouží stát vedle Altaira i Ezia. Už jen proto, že Edward je neodolatelná postava ve svém drzém podání. Je asi symbolické, že první Edwardovo setkání s asasínsko-templářským světem přichází ve chvíli, kdy jako člen posádky pirátské lodi přepadne transport asasína Walpola.
Ještě více symbolický je moment, kdy Edward zmíněného asasína sprostě zapíchne. Holt se nedomluvili na tom, co ze zištné pomoci Edwardovi kápne a ten divně oblečený šašek na něj navíc začal útočit. Pirátova tolerance má své meze, takže asasín neasasín (stejně o tom Edward nic neví), Walpole končí v tratolišti krve, Edward si čte depeši a zjišťuje, že vydávat se za hastroše by mohlo hodit nějaký ten peníz. Světe Assassin's Creed třes se, protože přichází člověk, jehož motivace nespočívají v nějaké vyšší cestě, ale v přízemní touze stát se úspěšným a bohatým.
Je nesmírně osvěžující sledovat poněkud sobeckého, občas cholerického, sem tam komplexem méněcennosti trpícího Edwarda, který i přes opakované (a občas velmi úsměvné) kontakty s Templáři a Asasíny zůstává věrný své filosofii a vlastnímu uskupení, kterým je skupinka pirátů kolem Edwarda „Černovouse“ Thatche, Benjamina Hornigolda, Charlese Vana a dalších. S tím souvisí i příjemné odchýlení od občas už nemotorné mytologie série.
Méně templářů, více pirátů
Když na začátku zjistíte, že existuje místo zvané Observatoř, po kterém Templáři jdou, myslíte, že jde o první z mnoha zastávek na cestě po asasínských pamětihodnostech. Uprostřed řešení problémů pirátské kolonie v Nassau nebo trablí se samotnými piráty a spoustou dalších věcí si ale uvědomíte, že Observatoř je pořád vaším hlavním cílem. Jde o jasný důkaz, že tvůrci záměrně nechali zápletku celé série stát spíše v pozadí a snaží se vás úspěšně pobavit konkrétním pirátským příběhem a životem. Ostatně, Edward po Observatoři netouží kvůli vyšším zájmům, ale proto, že z toho může kápnout pořádné bohatství.
Zároveň ale Kenway nejstarší není dvourozměrným charakterem. I když mu jde hlavně o sebe, není to, když to tak musím říct, svině, byť si to o něm hodně protagonistů myslí. Neúspěch v Anglii a postupná zkáza jeho manželství jej vyhnaly na moře jako mnoho jiných a trpí touhou dokázat, že má navíc. Občas ho to vede ke snílkovství a honbě za určitým cílem bez ohledu na následky.
Příběhu prospívá, že je hlavní linka obklopena barvitými osobnostmi pirátů, a přestože spolu tvoří určité bratrstvo, děj nikdy nesklouzává do klišé o sympatických kamarádech od vody. Většina pirátů jsou do určité míry psychopati - někteří zrádní, jiní až moc hrdí, ale všichni jsou sobečtí. Zejména v prvních dvou třetinách pracuje hra s postavami skvěle.
V poslední třetině, jako kdyby se prásklo do koní, začne děj poněkud utíkat. Nestíháte některé postavy sledovat a jedna dokonce stihne umřít, aniž by to hra v hlavní linii ukázala. K dokonalosti tak AC IV: Black Flag v téhle oblasti pár tahů štětcem chybí, ale přesto jde z tohoto hlediska o možná nejlépe prokreslenou hru v sérii. Navíc se solidně drží známé historie uvedených pirátů, byť si samozřejmě půjčuje i vypravěčskou licenci historie fiktivní.
Sliby o zpracování pirátské tématiky v „drsném stylu HBO“ samozřejmě zůstaly nenaplněny, protože míra kontroverze, kterou si dnes hry jako médium dovolí, je značně omezená. Pro tento přístup je symbolické, jak hra lavíruje v oblasti Edwardovy věrnosti ženě, kterou před lety nechal v Anglii. Ukázáno z toho absolutně nic, ale přesto v náznacích cítíte, že „nesesmilníš“ Edward odložil společně s „nezabiješ“ a „nepokradeš“.
Jenže, tahle hra je expedována pro veliký a z nemalé části puritánský trh, který nedovolí mít z chlapíka, co krade a zabíjí ještě otevřeného nevěrníka. Zpracování pirátské tématiky zde naštěstí nemá podobu idealizovaného blábolení o svobodě, jak se zdálo z trailerů. Nassau je sice označováno jako „náš experiment“, ale jde jen o zavšivenou díru, kde se pár pirátů rozhodlo, že si budou vládnout sami a nebudou tam platit tradiční zákony. Brzy navíc všichni zjistí, že to není tak snadné. Je proto překvapivé, kolik vztahu si k některým nedokonalým a iritujícím pirátům vytvoříte.
Loď je nejlepší postava
Největší a nejdůležitější novinkou Assassin's Creed IV je Edwardova loď Jackdaw. Dostanete se k ní po cca třech hodinách hraní a společně s ní získáte i volný přístup do takřka celého herního světa, což poukazuje na fakt, že se tenhle díl poučil z chyb předchůdce. Nečeká vás žádný nekonečný tutoriál, všechno jde co nejrychleji k jádru věci.
Jackdaw bude vaše láska a pokud ne, hra pro vás ztratí velkou část kouzla. Jde o to hlavní, čemu budete věnovat svou přízeň a samozřejmě i finance. Vylepšení lodě jsou klíčová a důležitější, než vylepšení Edwarda a jeho schopností. Lepší meče totiž můžete suplovat jinou strategií, ale nedostatečně vylepšený trup lodi a slaboučká děla nevykompenzuje nic.
Loď rovná se moře, a moře bude vaším prvním domovem. Když mě hra velmi chytře hodila do prvního námořního souboje, utrousil jsem vulgární slovíčko údivu. Byl v tom jasný záměr hodit hráče do nevyrovnané bitvy uprostřed bouře, ale úplně stejnou situaci můžete zažít i později, bez nějakého předepsaného scénáře.
Jackdaw se šplhá po mohutných vlnách, déšť skrápí palubu i kameru, námořníci řvou rozkazy, vítr vám škube s ovládáním, vyhýbáte se obrovitým příčným vlnám, které zvedla bouře. Do toho pálíte salvy z bočních děl, vyhýbáte se kanonádě protivníků a snažíte se dostat z toho pekelného kotle. Podstatné ale je, že jsem přesně takové situace zažil i později ve hře a vlastním přičiněním.
Námořní bitvy v sobě nesou obrovský kus atmosféry. Jednou v klidné zátoce, poté na otevřeném oceánu, jindy zase na rozbouřeném moři. Jednou „sklízíte“ nešťastné škunery, jindy se poměřujete s kapitánem ostřílené brigy, a pak třeba bojujete o život proti konvoji, který jste vážně neměli napadnout.
Boj na moři vyžaduje koňskou dávku pozornosti k tomu, co vás obklopuje a působí na loď. Skaliska vám mohou vystavit stopku stejně jako nečekaná vlna nebo špatné natočení lodě proti boku silnějšího soupeře, což smete část posádky. Nečekaný poryv silného větru vás může hodit na mělčinu nebo vám zkazí manévr před taranujícím škunerem. A nejlepší na tom vše je, že se námořní bitvy neohrají.
Přispívá tomu i princip abordáže, kterou můžete provést poté, co jste protivníka dostatečně oslabili kanonádou. Můžete jej sice rovnou potopit, ale pak budou zisky směšné a o lup tu jde především. Jakmile provedete abordáž, máte šanci na pár ran z malého palubního kanónu. A pak vzhůru na palubu. Podle velikosti lodi musíte zlikvidovat určitý počet členů posádky, u větších i kapitána a zničit i zásoby munice nebo sundat ostřelovače ze stěžňů.
Je jen na vás, jak k abordáži přistoupíte. Jestli se zhoupnete na laně a začnete po pirátsky rozsekávat, proplavete kolem lodi pro vpadnutí do zad soupeři, nebo vyšplháte po lanoví a kapitána sundáte klasickým asasínským skokem. Jakmile loď obsadíte, rozhodnete se, zda z ní opravíte Jackdaw, propustíte posádku, aby vás nehledali lovci pirátů nebo ji pošlete do své (imaginární) osobní flotily.
Kdo nepírátí, okrádá rodinu
Přepadání lodí patří mezi hlavní zdroje příjmu. A stálý příjem potřebujete, protože výdajů je zde spousta. Po dlouhé době jsem u Assassin’s Creed hry řešil, kam vrazím peníze, protože jich bylo pořád málo. Koupím nové pistole? Větší místo v podpalubí na lup? Silnější děla? Vylepším své malé pirátské útočiště nebo vilu v něm? Bez nepovinných akcí, jako je pirátství, plnění asasínských kontraktů či hledání pokladů prostě budete mít opravdu málo peněz. A nevadí to.
Atmosféra plavby je natolik pohlcující, že jsem většinu času kašlal na rychlé cestování mezi objevenými lokacemi a raději tam plul. Námořníci prozpěvují tradiční písně (kvůli nim jsem dokonce lovil nepovinné další písně po městech!), počasí se dynamicky mění, dalekohledem prohlížíte horizont, a když se objeví nějaká loď, hezky se vám napíše její jméno, typ, level a náklad. A to by v tom byl čert, abyste nezkusili své štěstí kvůli pořádné kořisti. Celkem realisticky se vám stane, že začnete mít po čase velké oči a ukousnete si větší sousto, než zvládnete. Zachrání vás z toho buď útěk s poničenou Jackdaw, nebo z vás bude žrádlo pro rybičky. Když už nebojujete s dalšími loděmi, jsou tu třeba pevnosti, které můžete dobývat a odemykat si tím další nepovinné úkoly.
Moře ale není živo jen násilím. Je protkané spoustou dalších činností, kterým se můžete věnovat. Kupříkladu potápění pomocí zvonu. Nejde provádět všude, ale jen na místě s vraky lodí, aby z toho něco bylo. Přitom vás ohrožují žraloci, před kterými se musíte skrývat. Na ostrůvcích můžete najít truhly, materiál pro vylepšení Jackdaw, lovnou zvěř (pro její další zpracování kvůli upgradu Edwarda) nebo třeba pirátskou kostru, u které najdete cestu k pokladu.
Hledání pokladů by mohlo být poněkud náročnější, protože takto vám hra ukáže přesné koordináty. Časem ale dojde i na objevování mayských ruin a hledání klíčů, které nevedou k velkému tajemství, co zachrání lidstvo. Vedou k mříži, za níž je krásná templářská zbroj, kterou Edward prostě chce. Velmi příjemným překvapením byly i nepovinné mise s vypomáháním asasínům. Z očekávané generické mise se vyklubal sympatický osobní příběh dvou bratrů, který byl ozvláštněn nezapomenutelnou scénou, kdy totálně ožralého asasína, jenž se lituje, eskortujete nočním městečkem.
Skvělé atmosféře a výbornému dojmu z hraní hodně pomáhá, že AC IV vypadá opravdu krásně. Barva moře se mění podle polohy i počasí. Po ostrůvcích běhají krabi, lezou želvy, poletují ptáci a v moři plavou rybičky. Jak jsou na tom s AI netuším, ale viděl jsem jednu velmi vyděšenou srnku, kterou tak překvapil náraz lodi na pobřeží, až po zbytek mise zděšeně poletovala po mapě.
I pevninská část AC IV kypí životem, který vám jde po krku, což platí třeba v případě panterů nebo ještě drsnějších krokodýlů. O mnoho větší překvapením bylo, že města působí barvitě a po herní stránce zábavně. Není to nudný a šedivý Boston. I když Havana či Kingston neoplývají tak rozsáhlou architekturou jako Damašek nebo Řím, nabízí dost prostoru pro meditativní sledování cvrkotu a scenérie. Všechny složky do sebe navíc skvěle zapadají a vytváří uvěřitelnou, nijak kýčovitou podobu Karibiku se vším, co k němu podle představ patří. Všechny ty uličky, proluky, balkony a zahrádky jsou navíc herně funkční a podporují stealthový přístup k hraní.
Bambitka je tvůj přítel!
Z pohybu na pevnině je kromě sprintu a šplhu nejfrekventovanější boj. Pokud se zeptáte, zda je náročnější, odpověď bude ano i ne. Nepřátelé útočí častěji a občas mají konečně tu drzost vás seknout, aniž by počkali na dokončení vašeho útoku na jejich kolegu. Když ale nastoupíte proti chlapíkům ozbrojeným jen meči, postupně je s pomocí protiútoků vysekáte - pokud nehrajete jen jednou rukou.
Situace se radikálně mění ve chvíli, kdy je v boji přítomný střelec nebo vrhač bomb se sekerou. Střelci se už nestydí vás počastovat olovem ve chvíli, kdy šermujete. Kulka vám také ubere klidně devadesát procent zdraví a vyhodí vás z rovnováhy, takže vás další útok klidně dorazí. Zbraně se sice dlouho přebíjí, ale ve chvíli, kdy vás vidí dva střelci, máte jasnou prioritu. Musíte jít po nich.
Nejnáročnější boje na vás tedy nečekají při plížení pevnostmi. Většinou si je způsobíte sami při abordáži. Ve zmatku na palubě se na vás hrnou soupeři odevšud, takže nevidíte střelce, před bombou není kam utéct a jednoduše přehlédnete maníka se sekerou, který vám prolomí kryt. V Black Flag jsem proto vyházel snad nejvíce kouřových bomb za celou sérii.
V boji vám proto hodně pomohou věrné pistole. Z každé sice stihnete vypálit jen jednou, protože se strašně dlouho nabíjí, ale když už máte čtyři, dokážete ochromit či zabít ty nejdotěrnější protivníky. V jednu chvíli tak budete zívat nudou nad masakrováním šermířů a v druhé zase řešit, kam se schováte před tím davem, případně jak se dostat k ostřelovači. Je také dobře, že hra představí šipku s lanem až ke konci, protože jde o příliš silnou zbraň, která zlikviduje skoro každou obranu soupeře.
Udělej to po svém
Svoboda v boji souvisí s mnohem větší volností při plnění úkolů. Za celou dobu jsem narazil na dvě mise, které se odehrávaly podle mustru trojky, kdy jste museli jít přesně vyznačenou cestou, jinak vás hra ztrestala opakováním mise. Byly to chvíle otravné, ale pro Black Flag netypické. Jinak máte většinou k dispozici celou škálu svých dovedností, s jejichž pomocí můžete s průběhem mise naložit dle libosti - násilně, plížením, objevením alternativní cesty, otevřeným masakrem, vražděním ze zálohy - je to zkrátka na vás.
Postupem času hra představí poplašené zvony, které v případě konfliktu přivolají nemalé množství vojáků, ale jen výjimečně sahá po něčem ve stylu „vzbudil jsi velkou pozornost, desynchronizace, opakuj misi znovu“. Přátelštější je i AI strážných, kteří hned nestřílí, když vás vidí na střeše, takže se můžete klidně pohybovat nad úrovní ulice, pokud se správně plížíte. Ačkoliv jsem pospíchal, rád jsem plnil mise s pomocí plížení, protože to člověku dává pocit zadostiučinění z dobrého provedení plánu. Jen by hra mohla plíživý postup nějak aktivně odměňovat.
Mise se po čase samozřejmě začnou opakovat. Zvláště model „sleduj - poslouchej rozhovor - zabij“ byl ke konci již dost ohraný. Na druhou stranu jsem hrou docela profrčel. Za normálních okolností by mezi těmito misemi byly doslova hodiny boje na mořích, objevování nových ostrovů, lovu žraloků a řešení mayských hádanek. Assassin's Creed IV: Black Flag je totiž opravdu velká hra.
Za hodně peněz hodně zábavy
Soustředil jsem se hlavně na příběhovou linii s několika drobnými odbočkami a vedlejší mise spíše letmo vyzkoušel. Přesto jsem ve hře utopil přes třicet hodin čistého času. Nebojím se říci, že pokud budete plnit vedlejší mise nebo se prostě kochat světem a dělat si, co vás baví, vydrží vám Black Flag minimálně na šedesát hodin. V tomto ohledu Assassin’s Creed hra vůbec poprvé naplňuje jindy trochu zcestnou nálepku „historické GTA“. Teprve v AC IV zažijete opravdový herní eskapismus v pozitivním smyslu slova, který vás ke hře vrací, i když máte dohráno.
Celou dobu hovořím o historické linii, ale Black Flag má samozřejmě i tu současnou. V roli testera pro Abstergo Entertainment jste v ní hozeni do vody, tentokrát však imaginární. AC IV slouží ke cti, že v moderní dějové linii můžete strávit zhruba třicet minut. Řešíte v nich puzzly a posloucháte sympatické proslovy zaměstnanců Absterga, které na znalce série spíše humorně pomrkávají.
Kupříkladu se můžete dozvědět, na kdy plánuje Abstergo další dobrodružství. Zároveň ale moderní linie rychle a srozumitelně posunuje děj po událostech třetího dílu, který byl, jak asi víte, zdánlivě definitivní. Pokud byste ovšem chtěli, můžete v Abstergu pobíhat po úrovni, hackovat počítače, řešit další hádanky a dozvídat se nové informace. Nevidím k tomu ale mnoho důvodů, když na druhé straně virtuálního monitoru láká modravé moře a spousta dobrodružství...
Na vlnách euforie
Už jsem říkal, že Assassin's Creed IV je krásná hra. Navíc je i odladěná. Za třicet hodin jsem zaznamenal jenom tři výraznější technické chyby. Dvakrát se mi strážný zasekl v zóně objektu, kde jej nebylo možné trefit a jednou mě ukazatel cíle směroval do špatného místa. Hodně mě překvapuje bezchybné zapracování vln do interakce Edwarda s lodí a okolím.
Vlny využíváte třeba k tomu, aby vynesly Jackdaw nad úroveň cizí paluby, odkud se lépe trefujete dělem. Když však plavete k cizí lodi, vlny s Edwardem hýbou, hra nemá problém zaznamenat kontakt s trupem lodi a správně Edwarda přichytit v lanoví, bere mi to argument, který jsem si záludně chovával ve stylu „tady se to nepovede“. Z minulých dílů však zůstalo občasně nepřesné vyhodnocení toho, co chcete dělat. Při sprintu vás může najednou hra hodit na žebřík, kolem kterého běžíte, případně vás donutí skočit na roh budovy, který jste chtěli efektně oběhnout.
Zvuky, dabing a hudba jsou v AC IV naprosto úžasné. Lomoz bitvy skvěle doplňuje atmosféru, stejně jako ambientní efekty v džungli či městě. Naučte se také výrazy jako starboard a larboard, protože posádka vám dává doplňující informace, kde se co nachází. Do námořnické hantýrky Black Flag jen smočil cípy kostýmu, ale ono to stačí.
Pochválit musím hudební doprovod, který Brian Tyler zpracoval blíže pirátské tématice nežli asasínskému kánonu, což je pro AC IV příznačné a jen to hře prospívá. Dobře se doplňuje orchestrální doprovod a vaše námořnické rádio v podobě zpívajících pirátů. Hra navíc umí dynamicky měnit dle situace nastavení, takže v boji piráti zmlknou a nastoupí bojová melodie. A stejné je to, když se plížíte (ano, s lodí se budete i plížit!), takže atmosféra není rušena, naopak.
Atmosféra je ostatně pro Assassin's Creed IV: Black Flag klíčová, protože se od ní odvíjí úplně všechno. Hra bezostyšně odhazuje mnohé atributy Assassin’s Creed her, aby je nahradila pirátskými. Mořští lotři tak stojí se svou nekonvenčností v opozici proti upjatému mentorování Templářů a Asasínů. Připomíná to, že lidé mají často jiné starosti, než je handrkování se o ideologii, která objímá celý svět.
I proto je finále hry zadumanější a přirozenější než v libovolné předchozí Assassin’s Creed hře. Dokonce bych byl radši, kdyby se Black Flag zbavil asasínských konotací ještě víc. Hře by to jedině prospělo. Pokud ale netrpíte náklonností k moři a naopak vyžadujete větší důraz na asasínskou mytologii či řešení více fantaskních témat, kromě konce vám toho hra moc nenabídne.
Tentokrát skutečný sandbox
Přesto je Assassin's Creed IV jedinečná hra. Nabízí zpracování námořních bojů a vlastně námořnictví obecně tak, jak zatím žádná hra předtím. Zatímco předchozí AC hry byly jen rozšířené variace základní formule, Black Flag přinesl něco zcela nového. Čím jsou pro GTA silnice a města, tím je pro Black Flag moře a celý Karibik. Má v sobě nečekaná lákadla i pro zaryté milovníky příběhu a ne jenom sandboxu, jako jsem já.
Ostatně, nejlepším důkazem, jak moc mě hra pohltila, je můj záměr rozehrát po třiceti hodinách hraní Assassin's Creed IV: Black Flag znovu od začátku. Chci si všechno projít v klidu i s vedlejšími misemi a plavbou po mořích. Čeká tam na mě až příliš mnoho neodkrytých záhad, nevyslyšených příběhů, nenalezených pokladů, neulovených kosatek a hlavně čtyři superlodě, na které musím Jackdaw pořádně vylepšit! Navíc je tu ještě multiplayer, o němž napíšeme zvlášť. Opět plní spíše roli hezkého doplňku, ale samostatný článek si zaslouží.
P. S. Videorecnzi z PC verze čekejte koncem listopadu - až PC verze vyjde.
