Trochu akce do toho zabíjení
Opravdu, o akci tu jde především. Je to jen jeden klik a člověk se může pustit do nějakého toho úkolu, tu příběhového, podruhé zase s cílem odnést si trochu lupu. Stačí vybrat vhodnou sestavu asasínů a může se jít na věc. Mise vás na prvních pár hodin strhnou a spolehlivě přitáhnou k obrazovce.
Hrají se totiž svižně a hratelnosti dodávají jakýsi poloiluzorní dojem kontroly nad děním na obrazovce. Jakého z trojice zvolených zabijáků pošlu do další místnosti? Tichošlápka, který má 85procentní šanci na kradmé zavraždění nic netušící stráže, ale s nastraženou pastí o pár metrů dál si umí poradit asi jako slon s porcelánem? Anebo se pokusím probít hrubou silou? Vyšplhám po budově a udeřím na cíl shora, či to vezmu druhou cestou a okolo ostrahy pouze neslyšně proklouznu?
Voleb, ať už je řeč o různých druzích útoku, nebo víceru možných způsobů provedení, připadá na jeden úkol vcelku dost. A pramálo vadí, že je to všecko tahové. Nervozita, s níž jeden sleduje, zda mu vyjde kousek s pouze poloviční šancí na zdar, se stará o tolik potřebnou trochu svěžesti, kterou budovatelské hry do kapsy potřebovaly.
Do třetice všeho stavebního
Kořist ze zabijáckých eskapád posléze plyne do správy vlastního panství, vystavěného hezky ve stylu španělské renesance. Zde se vše odehrává docela podle předepsaných stanov. Ono to není žádným překvapením, když na hře pracovalo studio Behaviour Interactive, které se postaralo o řečený Fallout Shelter i mobilní Westworld.
Sídlo asasínského řádu postupně vzkvétá, jak do něj se zvyšující se úrovní bratrstva přibývá jednou místnost pro levelování či vykování lepší výzbroje, podruhé zase místo, kde se generuje takzvaný intel nutný vůbec pro vstup do mise. Do jednotlivých okének lze přiřazovat asasíny, aby například takové vydělávání zlaťáků postupovalo rychleji.
Možnost realizace, co se postav týče, je vcelku hluboká. Navyšování úrovně se děje separátně pro každého člena bratrstva zvlášť a jejich horní mez je navázána na aktuální úroveň celého řádu. Mimoto je možné v místnostech pro to speciálně určených vyrábět zbraně a kusy zbroje, které ještě o díl zvýší celkovou sílu hrdiny.
Existuje však několik tříd, a tak nelze plátovým brněním určeným pro siláka vybavit pružného vraha a rozrůzněnost se posléze odráží také v hratelnosti. Jeden léčí, druhý zvyšuje pravděpodobnost kritického zásahu, třetí zase poškození. Potud hezké.
zdroj: Archiv
Nikdo nečeká špa… takovou nízkost
Je to způsob, jakým hra nakládá s hrdiny, který začíná značně zavánět. Rebellion hráče do začátku vybaví několika rekruty v čele s nepříliš známým Aguilarem. V mobilní verzi se střetává celé široké zabijácké univerzum v podobě mnoha desítek postav, což je příjemné pokývnutí k příznivcům série, ale k takovému Eziovi či k aktuální Kassandře s Alexiem vede cesta neobyčejně zdlouhavá a ukrutně náhodná.
K jejich zařazení do soupisky je třeba sesbírat požadované množství fragmentů DNA daného hrdiny, dejme tomu 15. Fragmenty plynou ze splněných úkolů či je možné pravidelně zavítat do herního obchodu a bezplatně otevřít bednu s všelijakými bonusy. Už však není žádná garance toho, kdy vám co odkud vypadne, což rozechvění z očekávání nového přírůstku do sbírky zanedlouho změní v otravné čekání.
Populární florentský floutek navíc patří k postavám legendárním, u nichž je pravděpodobnost výtěžku fragmentů ještě umenšená. Podobné prima pravidlo se vztahuje na fragmenty, jimiž se hrdinové posouvají na celý nový rank.
Alespoň to doprovodí pěkná animace asasínského rituálu, ovšem to je tak to jediné pozitivní. Vedle toho to celé opanovala královna jménem Nahodilost a protivné i protahované je to až na půdu. Ledaže… ledaže byste si toho svého vysněného mistra zabijáka prostě koupili, co vy na to?
Ono to potom bolí i po návratu z mise. Členové řádu v nich tu a tam chtě nechtě utrpí nějaké ty šrámy a pro jejich úplné zotavení je třeba, jak jinak, čekat. Anebo vzít medicínu, avšak těch se bezplatně pochopitelně nedostává v míře dostatečně hojné. Ještěže onoho intelu, reprezentovaného dopisy, je pokaždé dost.
Rebellion se po vzoru žánrových zvyků v prvních chvílích tváří, bůhvíjak není vstřícný a štědrý, posléze však začne, jen kousíček po kousíčku, utahovat hráči oprátku. Čekací lhůty se zvýší, až jednou překročí únosnou mez, a že se čeká i na obyčejné vylevelení postavy. Pak si člověk z mise odnese dvě hvězdičky namísto tří, jelikož mu jeden hrdina zemřel v boji.
Pořiď si i ty svého Ezia
Požadavek na určitou sílu, kterou musí disponovat postavy, aby měly šanci konkrétní misi splnit, taktéž začne růst. A potom jednou poskočí o tolik, že máte utrum. Jednoduše konec. Přes další zadání prostě nepřejdete a nevyspraví to ani opakování misí v rozumné míře. To by se musely hrát do úplného ohloupení. Nebo že by přeci jen pár desítek korun pomohlo? Onehdy jsem viděl zajímavou nabídku…
A nabídky se vám nabízejí pořádně, vyskakují vám přímo před očima a ani trochu se za to nestydí. Sleva na toto i tamto. Vyzkoušet si časově omezený příběhový set. Hm, spíše jednu misi, protože na další vás, obzvláště ze začátku, hra vinou nedostatku specifické in-game měny nebo nízké úrovně asasínů vůbec nepustí.
Všemožných výzev existuje celá řada. Jednu takovou člověk splní, jen co se přihlásí do hry. Současně však běžně nejdou plnit všechny, jelikož vyžadují si něco koupit alespoň za speciální měnu. Tak co to má být?
Roztomilé, nikoliv k pomazlení
Čas na pár vět z vývojového pozadí. Assassin’s Creed Rebellion je na světě technicky vzato už více než rok. Soft launch kdesi na filipínském App Storu hříčka zažila už v červnu 2017. A tehdy o ní zahraniční weby psaly jako o opravdu fajn asasínské kratochvíli na dotykové displeje.
Inu, kdesi po cestě k dnešku se něco děsivě zvrtlo a skrz naskrz průměrnou budovatelskou strategii s docela zábavným přívažkem ve formě misí pokryla vrstva mrzkého free-to-play balastu, která vás postupně zcela paralyzuje.
Tvář hře zachraňuje maximální využití licence. Hravé a svěží zpodobnění v komiksově roztomilém chibi stylu, na nějž se dobře dívá i po mnoha hodinách, pro jednou zase přehledné uživatelské rozhraní, a především fantastická hudební složka, jakkoliv převzatá z druhého dílu. Alespoň tvůrci věděli, kde že je kvalita, a sáhli po nejlepším soundtracku ze série.
Hru samotnou to od průšvihu nezachrání, to zase ne. Pro její čistší podobu je třeba zavítat do Westworldu nebo do vaultu.
