Asterix & Obelix XXL 2 - recenze

14. 4. 2006 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows, PS2

Oblíbení galští hrdinové se vrací ve svém druhém extra velkém dobrodružství. Tentokrát zavítají do Las Vegum, města her vytvořeného samotným Julkem Caesarů a pokusí se přijít na kloub záhadnému mizení všech druidů.

Verdikt

Výpravu Asterixe a Obelixe do Las Vegum lze zhodnotit jako docela povedenou. Výsledný dojem kazí jen mírný stereotyp, pramenící z malých rozdílů mezi oběma charaktery a četných bitek se stále početnějšími šiky Římanů. Zamrzí také absence kooperativního multiplayeru – na PC si ve dvou jednoduše nezahrajete, což je jistě škoda.

Hodnocení redakce
7
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Marek Beniač
Publikováno: 14.dubna 2006
První česká recenze této hryVerze hry: prodávaná/anglická PC
Doba recenzování: 2 týdny


Představovat Asterixe a Obelixe by nepochybně bylo nošením dříví do lesa. Nemusíte být ani fandové komiksů, avšak jména dvou neohrožených Galů, jejichž věhlas již dávno přesáhl hranice rodné Francie, patrně znát budete. Není divu, vždyť tvorba pánů Alberta Uderza a René Goscinnyho k nám (kupodivu) pronikla už za bývalého režimu, dlouho před revolucí. Díky zadní straně legendárního ;) časopisu Sedmička pionýrů jsme si tak mohli - kromě Čtyřlístku a populárních seriálů z ABC – užívat třeba právě Asterixe s Obelixem.

Extra velké dobrodružství
Tihle oblíbení kreslení hrdinové navštívili digitální počítačový svět už mnohokrát a pravděpodobně neexistuje platforma, kterou by při svých bláznivých cestách vynechali. Jejich aktuální PC výpravu, s přízviskem Mission Las Vegum, mají na svědomí vývojáři z Etranges Libellules. Tedy stejný tým, který se podepsal už pod dva roky starý, první XXL díl. Tentokrát je ale všechno mnohem větší a ještě ztřeštěnější než minule. Opět se bojuje proti Římanům a legionáři budou znovu litovat, že si s naší dvojící vůbec kdy něco začali. Budou totiž zesměšněni přímo v ulicích Říma, takříkajíc na domácím hřišti.

Vlastní příběh se točí okolo druida Getafixe, který se poslední dobou chová velmi podezřele. Obává se snad že bude unesen, podobně jako jeho renomovaní kolegové z celé říše? Kdepak, do jejich zmizení je sám zapleten a spolčil se rovnou se samotným Caesarem! Tenhle dojem by alespoň získal náhodný svědek tajné konspirační lesní schůzky. A jeden takový tu opravdu byl – z nedalekého křoví vše pozoroval Sam Shieffer, bývalý římský špión. Sám zradil a i proto bezpečně pozná zrádce, kterým podle něj Getafix bezpochyby je. Poněkud jiný pohled na věc samozřejmě mají obyvatelé galské vesničky. Ti podobným spekulacím odmítají věřit a rozhodnou se přijít celé záhadě na kloub.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Jedeme do Las Vegum
Kam? Proč? A co to vlastně je Las Vegum? Tytéž otázky si kladou také Asterix a Obelix. Jde o římskou obdobu Las Vegas, velkolepého města her, stvořeného mocným Juliem Caesarem. Postaveno v samém srdci Říma, pro potěchu a rozptýlení jeho skvělých obyvatel. Nabízí luxus, zábavu a sportovní vyžití. Navštivte gladiátorské arény, kde udatní bojovníci zápasí s hladovými tygry sedm dní v týdnu. Zažijte četné festivaly a pobavte se v replikách scenérií, jenž jsou k nerozeznání od skutečných míst. Prožijte noc v honosném Caesarově paláci či dobrodružství na pirátském ostrově. Las Vegum – to jsou prázdniny v Římě, na které nezapomenete.

Pokud vám snad předchozí odstavec připomíná reklamní spot, máte deset bodů! ;) Při dotazu na Las Vegum se opravdu spustí povedený „reklamní klip“ prezentující nový Caesarův zábavní park. A právě zde se podle Sama Shieffera mají nacházet všichni ztracení druidi, včetně zrádce Getafixe. Asterix, Obelix, jeho věrný psík Dogmatix a špión Shieffer se proto vydávají na cestu, s cílem očistit druidovo jméno, případně objasnit jeho podivné počínání.

Celá hra je situována opravdu jen a pouze do Říma, do právě dokončovaného parku. Mohlo by se tedy zdát, že prostředí bude po chvíli nudné a stereotypní. Naštěstí upoutávka nelže a během putování navštívíte šest zcela rozdílných světů. Je tu Lutécie (tak Římané nazývali Paříž) dokonce s replikou Eiffelovky a Benátky, včetně jejich typických staveb a vodních kanálů. Dalším z lákadel je Luxor (ve hře však pojmenovaný jako LuckSore) plný pyramid či „sportovně“ laděná část s koloseem a zápasícími gladiátory, vtipně označená zkratkou WCW. Závěr tvoří reklamou zmiňovaný pirátský ostrov a palác samotného Julia Caesara, křtěný SeizeUp Palace ;)


 Je to vůbec plošinovka?
Žánrově spadá nový Asterix&Obelix do škatulky akčních adventur. Ať už si pod tímto pojmenováním představíte cokoliv, minimálně při pohledu na obrázky je vám jasné, že to bude klasická hopsačka, skákačka, prostě plošinovka. Něco jako Rayman, Sonic nebo Harry Potter – řeklo by se. Jenže ona to není tak úplně pravda. Na plošinovku je tu málo skákání i plošinek, na adventuru zase málo rozhovorů či logických hádanek, o sbírání předmětů nemluvě. Osobně mi mise do Las Vegum nejvíce připomíná Serious Sama – tedy stylem hraní, nikoliv jeho brutalitou, šíleností a hordami nepřátel.

V praxi totiž při hře vždy dorazíte do nové prostorné lokace, načež se uzavřou veškeré možné vchody, východy nebo jiné únikové cesty… a začne peklo. Na naše hrdiny se ze všech stran valí Římani, jejichž počet zdánlivě neklesá a když už by se zdálo, že přijde chvilka oddychu, nastoupí další vlna. Tohle běsnění končí až s dosažením dané kvóty. Většinou je v pravém horním rohu zobrazen ukazatel, indikující množství zlikvidovaných nepřátel a klesne-li na nulu, cesta dál je volná. Občas se dočkáte i malé obměny, to když místo „římského počítadla“ reagujete na terčíky v okolí. Někdy stačí naházet deset vojáků do kanalizace, jindy je terč namalován na podstavci sochy nebo na obřím gongu. Systém je nicméně stejný – znovu jde o „vyčistění“ dané lokace od nepřátel alá Sam Serious Stone.

 Chvíli za Asterixe, chvíli za Obelixe
Souboje s římskými legionáři tvoří dobrých 70% hry. Na rozdíl od prvního dílu (kde fungovala automatika) si však ve dvojce můžete vybrat, kterou postavičku chcete ovládat. Plynule a zcela libovolně lze kdykoliv přejít z Asterixe do Obelixe, o toho druhého se samozřejmě postará počítač. Pomocí speciální klávesy je možné zapojit do akce dokonce i malého Dogmatixe, jenž sice vojáky maximálně pokouše, avšak v zápětí (po chvilce jejich nepozornosti) stejně odněkud přiletí tvrdá galská pěst. Volba aktivního hrdiny se při bitkách řídí spíše sympatií hráče, jelikož paleta úderů a speciálních komb (o kterých si povíme za chvíli) je v podstatě totožná.


Odlišné dovednosti obou charakterů najdou využijí spíše v době klidu a míru, když je zapotřebí vyřešit nějaký ten problém. Klasickým příkladem jsou třeba lanovky, na kterých jezdí (patrně kvůli hmotnosti) jen Asterix, zatímco Obelix funguje jako hnací síla - chytne vodící kabel a doveze kamaráda na vyvýšené místo, k zdánlivě nedostupnému tlačítku či páce. Naopak je-li zapotřebí odtlačit těžký kvádr, či rozbít nějakou tu stěnu nebo dveře, jde mrňous stranou a pracují tlouštíkovy svaly. Fyziognomie obou postav rozděluje úkoly také v případě úzkých průchodů, inteligence pro změnu určuje aktéry bláznivých kousků. Obelix vůbec nemá problém „s našroubováním se“ do jakéhosi kanónu a následným vystřelením do vyšších pater.

 Jestli se rozzlobíme, budeme zlí
Bohužel ani předešlý výčet „dovedností“ příliš nemaskuje skutečnost, že obě postavičky jsou si – co se umu týče - hodně podobné. Specifických vlastností, kvůli kterým by oba charaktery bylo nutno střídat není mnoho a jistě bych si dokázal představit i různorodější formu spolupráce. Nejvíce to zamrzí právě při soubojích, kdy je v podstatě jedno, fackujete-li legionáře v kůži Asterixe nebo mnohem silnějšího Obelixe. Výsledek je stejný, protože oba borci disponují naprosto stejnou paletou úderů.

Všechny bitky jsou „ručního charakteru“ a v duchu komiksové předlohy nikdy neteče krev, nedochází ke zranění a nepoužívají se ani zbraně. Galové dávají zásadně přednost ráně pěstí, nakopnutí či zadupání protivníka do země. Určitě to znáte z jejich kreslených, hraných nebo paperbackových dobrodružství - není nic lepšího než úder do vystrčené římské brady a následný odlet legionáře vstříc nebi. Na zemi po něm ale musí zůstat vždy botky, jinak by to snad ani nebyl Asterix. ;) Kombinací čtyř základních akčních tlačítek jdou však vykouzlit mnohem účinnější a pro diváky zajímavější prvky. Omráčeného vojáka, jemuž kolem hlavy poletují typické hvězdičky, lze například uchopit za nohy, následně s ním točit nad hlavou a mlátit všechny okolo. Pokud vás tato kratochvíle omrzí, dá se použít i jako bič či bowlingová koule.



Co se pokročilých komb týče, naši hrdinové je odkoukali patrně na wrestlingu. Vždyť situace, kdy s nebohým Římanem praští s výskokem o zem, či předvedou takzvaný Power Hammer se snad ani jinde nevidí. A stejné je to i při kooperaci, když jeden vyhodí zmateného vojáka do vzduchu, kde ho druhý z Galů následně „zpracuje“ a efektně dorazí. Vrcholná část souboje samozřejmě přichází vždy až s použitím kouzelného lektvaru, po kterém získá Asterix nadlidskou sílu. Účinek je sice časově omezený, ovšem výsledek několikavteřinového řádění – tj. totální rozprášení nepřítele – stojí za to. Pokud se při berserku navíc povede „vyťukat“ speciální kombinaci kláves, dostaví se také ultimátní ničivá síla v podobě tornáda, padajících menhirů či sršících blesků. Je asi zbytečné dodávat, že taková mega-komba nenechají kámen na kameni.

 Totální parodie
Jestli hra něčím boduje hned od začátku, je to humor. První vteřiny intra, zobrazující římské lodě, jsou jak vystřižené z velkofilmu Troja, o povedeném klipu na Las Vegum a názvech některých lokací už byla také řeč. Dál tu máme Sama Shieffera, jehož zaměstnání (je to špión) a výbava (má na čele noktovizor) možná leckomu někoho připomene. A podobné je to i s centuriónem Larry Craftem, který je pravou rukou Caesara a jako jediný široko daleko nenosí obvyklou sukni, nýbrž šortky. Při pátrání po Getafixovi, jenž se táhne celou hrou, zase tohoto druida několikrát na okamžik zahlédnete – většinou někde v dáli a s kufříkem. ;) Je tu snad někdo, kdo nehrál Half-Life?

Na scény z populárních her a filmů zkrátka narazíte takřka na každém kroku. Některé jsou hodně okaté, jiné možná napoprvé přehlédnete. Ale tak už to v parodiích bývá. Římanů navlečených v kostýmech Maria, Raymana, Pacmana či ježka Sonica si snad ani nejde nevšimnout, odkazy na Indiana Jonese, Donkey Konga, Mortal Kombat nebo Bombermana už jsou patrné trochu méně. Pobavit dokáže i výzdoba, v podobě kamenných obrazů a plakátů. Téměř všude jsou vylepeny výjevy z četných dobrodružství Larryho Crafta, výzdobu části věnované sportu a turnajům zajišťuje reklama na jakýsi Arena Tournament a Cake III: Ice Crimus. ;) Velké finále pak obstarává souboj s Juliem Caesarem, respektive se stovkou jeho klonů v duchu trilogie Matrix. Julek jde mimochodem vůbec s dobou, neboť používá Internetus - nový, ultra rychlý komunikační systém, jenž mu umožní uspořádat si lépe čas.


další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

 Stylové provedení
Technickému zpracování nelze mnoho vytknout. OK, uznávám že grafiku trochu brzdí verze pro PS2, tudíž je třeba omluvit ne zrovna výstavní kvalitu textur a elegantně řešené množství polygonů. Všechny postavičky jsou nicméně vymodelované s ohledem na komiksovou předlohu a kolemjdoucí moderátor Petr Lesák říkal, že vypadají skvěle! Oko potěší i stylové prostředí, jehož architektonický ráz a použité materiály (dřevěná Eiffelovka, kamenné save-terminály) jsou poctou pro kreslíře Uderza. Pochvalu zaslouží rovněž animátoři - ať už naši hrdinové mydlí Římany hlava nehlava nebo jen překonávají nástrahy parku, dělají to vždy s elegancí sobě vlastní. Je-li řeč o animaci, sluší se vyzdvihnout renderované sekvence, které se povětšinou starají o posun děje kupředu. Studio Pixar je pravda trochu jinde, nicméně takhle zpracovaný animovaný film by rozhodně ostudu neudělal.

Vcelku bezproblémová je i kamera, tradiční bolístka podobných her. Vzhledem k častým bojům sice tu a tam ztratí trochu přehled, jinak ovšem sleduje oba Galy s jistotou, ať už jdou volným prostranstvím nebo se krčí v chodbách pyramidy. Vyloženě perné chvilky nastanou jen při soubojích s obřími bossy, na konci každé úrovně. Ti mají dobře přes deset metrů a kamera se snaží mít je v záběru po celou dobu. Dobrá, Asterix s Obelixem se ale v tu chvíli pohybují na samé hraně obrazu a často není vidět, kam mají utéct před útoky. Tyhle pasáže proto vyžadují chvilku cviku, pomoci ovšem může i zabudovaná manuální korekce kamery.

K ozvučení snad už jen toliko, že facky znějí realisticky ;) a hudba - ačkoliv jí není zrovna moc – navozuje tu správnou bojovnou náladu. Mluvené slovo zazní převážně jen v animacích, během hry se Galové omezují pouze na stručné komentáře k novým lokacím. V těch se vyžívá hlavně mírně otrávený Obelix, kterého prostě jen tak něco nenadchne.

Stáhněte si: Demo, Trailery...

Související články: Novinky...

Marek Beniač
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje






 
 
Marek Beniač

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)