Čtyři roční období jsou reflektována ve stylu čtyř map, které jsou sice designově rozmanité, ale co se týče stylu hry, vrací se od městského Aftermathu zpět k otevřeným přírodním sceneriím a odlišné taktice boje ve stylu Caspian Border. Mapy nejsou o memorování drobných prvků, které využijete pro svou taktiku, ale spíše o adaptabilitě celkového stylu hraní v závislosti na herním módu a vašem povolání.
Samozřejmě se mapy do jisté míry musíte "naučit", zvláště v případě otevřenějších prostor jako je třeba Nebandan Flats, kde je lepší vědět, kam se schovat při přeběhu pěkné pouštní plošiny. Na druhou stranu, některé stavby, které najdete na každé mapě, jsou vystavěny taky, že musíte aplikovat zkušenosti z boje v menších prostorách, protože nabízí dost míst na číhání i dočasné zmatení v labyrintu kontejnerů apod.
Z lesa do pouště a pak třeba trochu sněhu
Na pohled jsou všechny mapy nádherné, ale to asi není překvapivé. Díky tomu, že každá jde cestou jednoho ročního období, si tu svou oblíbenou vybere každý estét. Snad na všech je poměrně specifické silné slunce, které nejen, že vytváří pěkné efekty, ale umí vás i efektivně oslnit, takže je třeba s ním počítat. Přijde mi úsměvné, že si právě na tohle někdo stěžuje, vždyť je to milý krok směrem k reálnějšímu válčení.
V čem se ale mapy kromě vizuálního stylu liší, je primárně design. Zdá se, že nejoblíbenější je momentálně Operation Riverside. Na rozdíl od ostatních map je tento podzimní kousek členitý, plný terénních nerovností a krytů. Mapu rozděluje malá řeka, jejíž přemostění je společně s centrální budovou centrem bojů hlavně v Conquestu.
Opakem je letní mapa Nebandan Flats, jejíž velkou část tvoří otevřená poušť, v lepším případě travnaté políčko před farmou, kde se dá před pěšáky jakž takž schovat. Nicméně je třeba se pohybovat rychle, a pokud možno, tak ve vozidle. Díky otevřenosti zde mohou mít žně snipeři, a co se týče letounů, sice mohou své oběti masakrovat, ale SOFLAM má skvělý rozhled.
Sabalan Pipeline je další sněžnou mapou do sbírky a bohužel zároveň i tou, na které jsem měl největší smůlu. Mnohokrát jsem ji nehrál a nutno dodat, že kopcovitý terén je náročnější na zapamatování. Velká část bitev se zde odehrává v centrální oblasti, která je otevřenější, ale občas se konflikt přelije na okraje a boje na členitých základnách v Capture the Flag umí být pěkně intenzivní.
Jarní mapa Kiasar Railroad je železniční tratí a silnicí rozdělena do jakéhosi kříže. Trať je dobrý a přímý prostředek, jak cestovat mezi základnami (samozřejmě svým dopravním prostředkem), ale tím se dostává i do popředí zájmu všech techniků s minami. Platí to ovšem pro většinu map – miny jsou v End Game „in“, protože tanky hrají velkou roli, stejně jako nová vozítka a hlavně unikátní krosová motorka.
Hells Angels in Iran
Krosová motorka představuje velmi sympatický přídavek. Neslibujte si od ní realistický zážitek z jízdy - prostě má kola dost přilepená k silnici nebo čemukoliv, po čem jedete. Z hlediska herní funkce ale motorka představuje výrazný prvek. Tím výraznější, čím organizovanější tým máte. Motorka je velmi rychlá a prorve se spoustou druhů terénu.
První, co vás samozřejmě napadne, je využít rychlost motorky pro Capture the Flag, což se i zhusta děje, ale ono stačí, když se vám na obrannou pozici vřítí dva sehraní hráči na bzučícím stroji, který skoro nejde trefit. Navíc, i miny musíte mít hustě rozmístěné, protože je často motorka mine.
Spolujezdec na motorce může také střílet, ale věřte, že to není nic snadného. Na každé mapě najdete i nějaký ten skokánek, který vám dá náskok a skvělý pocit z akce. Platí však, že motorka je obecně silná zejména díky rychlostí, která se hodí vždy a všude. Nemusím snad zdůrazňovat, že motorka poskytuje ochranu asi jako vesta z krepového papíru...
Naval sem tu vlajku!
Capture the Flag se do Battlefield 3 vrací po velmi dlouhé době. Nijak zvlášť mi nechyběl, protože nepřestavuje to, co v Battlefield 3 hledám. Nijak to však nesnižuje zábavnost CtF pro ty z vás, kterým tento mód přirostl k srdci. Oproti jiným střílečkám tvoří v End Game významný prvek v rámci CtF vozidla, s nimiž tedy logicky musíte počítat. Platí zde na 100 %, že sehraný tým zcela vydrtí ten nespolupracující.
Pokud se spoluhráči domluví, že tanky prorazí cestu motorce, která se hned vrátí s vlajkou a zbytek je bude podporovat, je to alespoň nějaká strategie oproti nekoordinovanému pobíhání náhodných a navzájem nekomunikujících spoluhráčů. Není to chyba hry, jen se připravte na to, že občas nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Celkově zdejší Capture the Flag vyžaduje zcela jiné uvažování a styl hry, než v ostatních módech, a nabízí tak vítanou výzvu.
Čas na pořádný dogfight
Druhým novým módem v End Game je Air Superiority. Ryze letecký mód jsem, přiznám se, vynechal, protože pilotuji jen stylem „šťastný kamikadze“ (podaří se mi nasměrovat stíhačku někam k zemi a modlím se, abych měl štěstí, že při dopadu tam zrovna půjde nějaký nepřítel).
Air Superiority vás rovnou šoupne do kokpitu, kde se děje vše podstatné včetně obsazování bodů, a je to skvělá zábava pro všechny letce, kteří nechtějí být otravováni pěchotou a protileteckými vozidly (která End Game přináší), ale právě naopak si chtějí užít spektakulární letecké souboje.
Nakonec jsem si uvědomil, že je Air Superiority skvělý prostředek i pro lidi jako já, co si preventivně ani nezkoušeli sednout do stíhačky, aby nekazili hru týmu a nezlikvidovali cenný bojový prostředek. Tady je dopad vašeho (mého) neumětelství mnohem menší. Air Superiority je tím pádem skvělý doplněk, který se možná mohl objevit už dříve, v předchozích DLC či v základní hře.
Vše nové, vše při starém
Pro End Game je velmi důležité, že mapy fungují pro Capture the Flag i Conquest a Rush. Velikostí odpovídají smíšenému typu boje s větším důrazem na bojová vozidla, ale zároveň se na nich, ani na vlastních nohách, necítíte tak „mimo“ a daleko od centra dění jako v Armored Kill.
Podtrženo, sečteno, jde o skvělý přídavek pro všechny, co mají rádi tento styl boje. Což je důležité zdůraznit. Všechna DLC pro Battlefield 3 nabídla široké spektrum alternativ pro různé typy hráčů a jejich preferencí stran stylu boje. Jak je Aftermath variabilnější a otevřenější variací městského boje z Close Quarters, tak je End Game umírněnější a flexibilnější variantou masivních bitev se všemi možnými prostředky z Armored Kill.
Když už jsme na konci s DLC pro Battlefield 3, dovolím si jedno krátké zamyšlení. Za pár dní bude ohlášen Battlefield 4 a přijde mi to jako příliš brzy. "Vždyť teď vyšel Battlefield 3," říkám si. Jenže pak se podívám do kalendáře a vidím, že Battlefield 3 vyšel skoro před rokem a půl.
Znamená to, že BF3 po celou tu dobu, co je mezi hráči, daří udržovat svěží styl a dostatečné herní spektrum, které znovu a znovu láká hráče zcela odlišných stylů a zaměření. Čtyřka nějaký ten pátek ještě nevyjde, a tak si myslím, že trojka to v poklidu dotáhne na dva roky životaschopného válčení ve městě, budovách, přístavech, lesích, pouštích, horách, ostrovech, tunelech, ve vzduchu a trochu i na vodě...
S End Game se tedy (ne)uzavírá jeden velký a nesmírně zábavný cyklus v žánru multiplayerových FPS. A myslím, že čtvrtý díl bude mít co dělat, aby se vyrovnal svému staršímu bratříčkovi.
