Beowulf Movie Game - recenze

12. 12. 2007 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows, PS3, X360, PSP

K příležitosti uvedení stejnojmenného filmového hitu doplula Beowulfova výprava i na disky osobních počítačů a konzolí. Jedná se o typický doprovodný produkt ve stylu narychlo uplácáné bábovičky?

Verdikt

Jako doplnění k lehce nadprůměrné filmové podívané docela dobré. Jako objektivně hodnocená hra se může Beowulf „pyšnit“ zastaralým enginem, nudou, stereotypem, neoriginalitou, linearitou, nezvládnutým ovládáním, trapnou umělou inteligencí,... Mám pokračovat? Že byste si zašli uvařit kávu, než tu ten seznam dopíšu.

Hodnocení redakce
3
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Martin Holas
Publikováno: 12.prosince 2007
Verze hry: anglická/PC/finální
Doba recenzování: pár dnů


Konverze mezi hrou a filmem, ať už v jakémkoli směru, dopadne přijatelným způsobem opravdu v mizivém počtu případů. Snad je to nějaké prokletí, pravděpodobněji spíše vypočítavá kalkulace marketingových odborníků, každopádně je to tak a tuto skutečnost dokládají celé desítky zmrvených „doprovodných“ titulů bohužel už nejen zahraniční produkce (Rock Podvraťáků).

No, co si budeme lhát, herní Beowulf neměl být od začátku drahocenným klenotem. Cílem bylo rychlé uplácání bábovičky, která sice kvalitativně spadá do roviny bonusové přílohy k dvěma porcím popcornu v kině. Ale která se zároveň stejně dobře prodá jako plnohodnotný pískový hrad díky logu Beowulf a hrdinně vypadající postavě na přebalu hry, nejspíše vyzývající ke vzájemnému poměření sil.

 Intelektuální nenáročno
Beowulf je typickou fantasy bojovkou pro masové publikum (což ostatně musí být, jinak by se zbytečně zúžilo pásmo potenciálních konzumentů), která naprosto věrně kopíruje už tak jednoduchý filmový děj. Jedním z prvních průvodních jevů tohoto faktu je třeba totální linearita. Za celou hru mi nebylo umožněno jedinkrát opustit zadanou cestu. Nenechte se oklamat, v realitě to dopadlo o dva řády hůř, než to teď z mého suchého konstatování možná vyznělo.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Běžně se designér map většinou alespoň snaží linearitu nějak zaonačit, když ne přímo odbourat, případně hranice levelů zamaskovat nějakým tím houštím. Kdepak v Beowulfovi. Většinu hry se budete pohybovat po úzké pěšince, schodišti, ochozu či lávce. No a když už náhodou najdete skulinku, kudy by se dalo ze zamýšlené autodráhy odbočit, natlučete si nos o neviditelnou stěnu. Moc si nevybavuji, že byl podle legend Beowulf mimem, každopádně to v dnešní době vypadá tak nějak nepatřičně.

Hlavní hrdina, ač líčený jako zabiják a „bůh mezi lidmi“, se vůbec někdy chová jako naprostý mrzák. Na jednu stranu dokáže nadzvednout obrovský mramorový sloup a omlátit ho o hlavu desítce nepřátel, na stranu druhou ho položí na lopatky úkoly typu „přelez plůtek“ nebo ještě komičtější „překroč miniaturní kamínek na zemi“. Co Beowulf může a co ne, to se až příliš striktně váže na libovůli autorovu – skálu můžete vylézt jen na přesně určeném místě, každý svah seběhnout po předefinované cestičce, nepřátele porážet na k tomu určených mýtinkách a tak dále a tak dále.

 Vlna za vlnou
Přesně v tomto duchu probíhají i souboje a z tohoto důvodu není možné se vyhnout zabití byť jediného protivníka. Obyčejně sledujete jediné schéma. Vykydat –> další lokace –> vykydat –> další lokace –> boss –> další level. Ze stereotypního cyklu není přitom úniku, vrata do další lokace se zpravidla otevřou až po poražení poslední vlny.


Někdy je takových vln třeba pět, a to už vážně přestává být vtipné. Nepřátelé si jsou totiž podobní jako vejce vejci, a to po celý čas hraní. Bojuje se se všemi úplně stejně – a to stylem agresivní diablovské klikačky, kterou si můžete maximálně zpříjemnit několika bojovými komby (speciálními údery, které se provádějí správnou kombinací kláves). Jednou z mála výjimek jsou válečníci se štítem, na které musíte vyzrát buď jedním takovým kombem anebo opakováním přímého útoku, kterým štít po chvíli prostě rozmlátíte.

Druhou jmenovanou možnost ale moc nedoporučuji, protože životnost zbraní je velmi omezena – ty normální vydrží podobných nárazů jen pár, legendární zbraně už přežijí o něco větší šarvátky. Jen tak mimochodem dodám, že omezená životnost zbraní není až tak dobrý nápad. Hledat si co půl minuty novou zbraň uprostřed bitevní vřavy se dá za zábavu považovat stěží, přestože je možné dalším speciálním kombem vytrhnout nádobíčko z rukou oponenta.

 Trable s ovládáním
Ona ale nakonec ani první volba není sázka na jistotu, spíše bych ji nazval výběrem menšího zla. Ta důležitější komba lze totiž provádět pouze ve speciálním defenzivním režimu, kdy se kamera zafixuje na nejbližšího nepřítele a hrdina automaticky vykrývá jeho útoky. Na tom by nebylo nic divného, podobný styl soubojů byl k vidění už mnohokrát předtím. Ovšem mnohokrát předtím bylo možné i nějak určovat, na kterého z protivníků jste aktuálně zaměřeni! Možnost takového aktivního přepínání mi zkrátka v Beowulfovi extrémně chyběla.


Kromě oštítovaných oponentů jednou za čas narazíte i na obrovské trolly, jejichž dosti krvavá likvidace spočívá v úspěšném složení mezihry. Pod tím se neskrývá nic jiného než klasické konzolové mačkání těch správných šipek ve správný čas (viz Jericho, Fahrenheit,...). V podobném duchu se nesou i souboje se závěrečnými bossy, kteří figurují na konci téměř každého z patnácti levelů. Více inovace by neškodilo. A ne že to nejde, v úplném závěru hry autoři ukázali, že pořádně epickou bitvu s bossem vypotit dokáží. Škoda, že zalapali po dechu až takto pozdě.

 Kolegové ve zbrani
Do některých misí vám na pomoc přijdou spolubojovníci, kteří by se dali považovat za jakýsi pokus o plagiát na skřety z Overlorda. Na rozdíl od Overlorda svoje miniony nemůžete vyvolávat, ale po každém větším střetu si padlé zadarmo oživíte a jede se dál. Velmi jednoduché příkazové menu umožňuje pomocníky nasměrovat k vyřešení nějakého drobného úkolu, jako je zavalení vchodu kamenem, případně je v jejich úsilí podpořit hlasitým povzbuzováním (opět formou „klikací“ mezihry).

Existuje také příkaz ke svolání bojovníků zpět k hrdinovi. Bohužel ten je vesele ignorován, pokud jsou nepřátelé na dohled. Co jsem se díky tomu nazuřil v jednom z problémovějších úseků, kdy bylo mým úkolem ochránit svatou relikvii před nájezdy nepřítele z dvou přístupových cest. Po spatření přicházejících legií se obyčejně moje kompanie hrdinně rozběhla vstříc bitvě, ignorujíc moje volání o pomoc v boji proti zbytku potvor, které se mezitím začaly valit z druhého směru. Alespoň trochu propracovanější ovládání (jdi na místo, braň pozici) by se hodilo, nechci toho přece tolik.


další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

 Cesta krve a cti
Kladně hodnotím alespoň snahu o začlenění pár zrnek RPG prvků. Jak už někteří možná víte z filmu, Beowulf je osobnost, která se zmítá mezi svými pudy krvelačné bestie a povinností ke svému lidu. Ve hře máte tudíž k dispozici speciální schopnosti - berserk, po jehož aktivací se na pár desítek sekund stanete nezranitelným „démonem“ s nadlidskou silou, a bojový pokřik, s jehož pomocí naopak posílíte své spolubojovníky.

Užíváním zmíněných dvou schopností získáváte červené, resp. modré zkušenostní bodíky a pomocí nich vylepšujete parametry jako je délka trvání, okruh působení, sílu účinku, atd. Moc jsem se tím sice netrápil a nakonec skončil s průměrně upgradovaným hrdinou, což k pohodovému dohrání i na nejtěžší obtížnost naprosto stačí, ale snaha se cení.

Technické zpracování hry se nese v ryzích tónech budgetu, ostatně potvrdilo to i nezvykle rychlé přeřazení titulu do nižší cenové skupiny. Docela pěkné animace postav starší engine z Ghost Recon Advanced Warfighter asi už nezachrání, během hraní mi však nízkopolygonové modely a odporné textury nijak zvlášť nevadily. Méně zhýčkaným hráčům to podle mého soudu na obtíž také nebude. Jen optimalizaci mohla být věnována větší péče, občas dochází u PC verze k bezdůvodnému propadu plynulosti. P.S. Soundtrack v závěrečném souboji byl taky docela dobrý :-)


Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Novinky, Recenze filmu na Tiscali

 
Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)




 
 
Martin Holas

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)