Kdo se bojí, musí do lesa
Coby devadesátkové dítě jsem se v prvních kapitolách rochnil jako prase v bahně. Mohlo za to bloudění v kruzích, atmosférické zvuky lesa a dobové reálie v podobě například mobilního telefonu, který vypadá jako stará dobrá Nokia. Dokonce na ní najdete hry, jako je kopie Hada a Space Invaders.
Mobil tu není pouze pro hraní starých her, ale je plnohodnotným herním prvkem, který posouvá kupředu hlavně příběh s dívkou Jess. S tou má Ellis mírně řečeno zvláštní vztah. Zprvu nevíte, zdali jsou svoji, partneři, nebo jen kamarádi, ale nebojte, ono se to určitě brzo vyjasní.
Mimo telefonu má u sebe Ellis ještě policejní vysílačku, batoh, do kterého si schovává nalezené předměty, baterku a časem také starou videokameru. Tou nejdůležitější součástí jeho „vybavení“ je ale pes Bullet, a ačkoliv to z prvních videí vypadalo, že bude otravným prvkem, opak je pravdou.
Blair Witch je navrhnutá tak, aby se hráč bez psa neobešel a až na pár problémů s pathfindingem mi byl Bullet věrným parťákem. Pes upozorňuje na nebezpečí, nalézá předměty, případně se dostane tam, kam vy nemůžete. Za dobře odvedenou práci ho můžete odměnit pamlskem nebo pomazlením. Zároveň je to taková Ellisova kotva v realitě, když ho přepadne záchvat a začne se psychicky hroutit.
Tohle hroucení má dva typy. Při jednom se spustí sekvence vzpomínek, při tom druhém se Ellis přesune do jiného prostředí, které opět vypráví určité zážitky, které mu způsobily traumata. Bloober Team má s tímto prolínáním realit zkušenosti už z titulů Layers of Fear nebo Observer.
zdroj: Archiv
Neváhej a toč
Kromě psychických problémů hlavního hrdiny se tu o hororové momenty starají tajemná monstra, která zničíte tak, že na ně zamíříte baterkou. Ehm, stejně jako Alan Wake, jen bez efektního zpomalení času. Jenže to, jak se k těmhle příšerám chováte, má spolu s dalšími rozhodnutími vliv na konec hry.
Jakmile obdržíte videokameru, můžete přepnout do nočního režimu, vidět monstra už zdálky a vyhnout se jim. Občas je ale nutné baterku přece jen vytáhnout a nebezpečí, na které Bullet vrčením upozorňuje, bez milosti zlikvidovat.
Možnost zpozorovat monstra není jedinou funkcí kamery. Ellis postupně nachází kazety se záznamem z lesa a pomocí pauzování v určitý moment řeší hádanky. Jednou jsem se například nemohl dostat do jednoho ze starých baráků uvnitř lesa. Pokud jsem se ale podíval na čerstvě nalezenou pásku a zastavil ji v momentě, kdy neznámá osoba do dveří tohoto baráku vtrhla a nechala je otevřené, otevřely se také mně. Podobných puzzlů je ve hře celkem dost a ačkoliv se nejedná o nějakou novinku ve světě her, tenhle prvek je tu zpracovaný zábavně.
Mimo mentálního hroucení, získávání více informací o tom, co se v lese ve skutečnosti děje a zajímavého vývoje příběhu vás bude u hry držet ještě sbírání předmětů. Po lese se válí tajemné polaroidové snímky s dětmi a jejich jmény, dřevěné totemy, vojenské psí známky a prokleté postavičky z větviček, kterých se psí parťák bojí. Těžko mu to zazlívat.
Konec dobrý, všechno dobré
Jestli jsem měl v Blair Witch z něčeho opravdu strach, tak to bylo hlavně zakončení – a to kvůli historii vývojářů z Bloober Team. Konce Layers of Fear 2 i Observera byly pro mě totiž vyloženým zklamáním. Pokud to cítíte stejně, pak vás velmi potěším: Finále patří k tomu nejlepšímu, co mi hra nabídla a nahnala si díky němu nějaký ten bod v hodnocení navíc. Konec se totiž odehrává ve stejném baráku jako poslední akt dvacet let starého filmu. A korunku tomu nasadilo hlavně perfektní ozvučení.
Místní les sice není takový triumf jako v Kingdom Dome: Deliverance, ale rozhodně nevypadá špatně. Prim tu hraje skvělé nasvícení, pomalu se usazující mlha a zajímavý level design. Ačkoliv jsem se podobných chodících hororovek už docela přejedl, Blair Witch si mě dokázala obmotat kolem prstu. Velký vliv na to má rozhodně použití binaurálního audia, takže apeluji na všechny, aby hráli se sluchátky na uších stejně jako například Hellblade: Senua's Sacrifice.
Vezmu-li i v potaz to, že se hra dá pořídit v rámci Xbox Game Passu ve verzi Ultimate vyloženě za pár korun, nezbývá mi nic jiného než ji vřele doporučit. A to i pokud se u podobných hororových titulů bojíte. Blair Witch je totiž mnohem více o strachu z traumat než o levných lekačkách a předvídatelných situacích, na které hřešil například Outlast.
