Historie v bedně od whisky
K plnému ztotožnění s Blues and Bullets je nutné znát realitu, na jejímž základě hra vzniká. Inspirovala se jednou z nejznámějších kapitol amerických dějin, která odstartovala v roce 1920, kdy vešel v platnost takzvaný Volsteadův zákon zakazující byznys s alkoholem.
Notoricky známá prohibice nejenže způsobila vzestup zločineckých organizaci, které si na potírání alkoholismu vytvořily výnosné podnikání, ale zároveň dala světu ikonický souboj dvou mužů z opačných pólů společnosti - představitele podsvětí Al Capona a zvláštního agenta Eliota Nesse.
Jak stýkání a potýkání obou velkých mužů v polarizované meziválečné Americe nakonec dopadlo, zjistíte z mnoha učených pramenů. Historická pravda ale nakonec pro účely hry není důležitá, autoři se totiž rozhodli na reálných podkladech vytvořit zcela novou fiktivní zápletku. Nutno přiznat, že fascinuje ve všech ohledech, nejen specificky pojatým vztahem obou hrdinů, ale třeba i filmovou stylizací, která hrou silně prostupuje.
Filmová nálada
Blues and Bullets zasáhne hráčské srdce na správném místě takřka okamžitě. Už z obrázků nelze nepoznat, jak rafinovaně kupříkladu nakládá s barvami. Červená s černobílou vytváří přesně takovou intimní náladu, jakou by hráč od noirové detektivky čekal. Spíše než z jiných her zmíněného podžánru, si ale bere novinka inspiraci z klasických filmových thrillerů.
Když proto pohlédnete do tváře věčně zasmušilého detektiva Nesse, nepoznáte v něm ani tak Hitmana (rudá kravata upnutá do černého saka), ale spíše nějaký výjimečný charakter ze stříbrného plátna. Napovím, že v Nessově osobnosti se ponejvíce mísí drsná úsečnost Clinta Eastwooda s šarmantním důvtipem Kevina Costnera.
zdroj: Archiv
Filmovost je klíčovou vlastností celé hry a určuje naprosto vše od celkového herního tempa, přes zápletku a formu dialogů, až po animaci a vůbec celou technologii včetně ovládání. Ze všeho nejvíce hra fascinuje tím, jak elegantně dokáže svoji uměleckost a technologii propojit. Například dialogy ve vás vyprovokují všechny myslitelné pocity (od strachu po soucit) nejen tím, že jsou opravdu skvěle napsané, ale i proto, že padnou jako ulité do perfektně zvládnutých animací.
Přestože samotná technická stránka hry není na úplně nejvyšší úrovni (omezený rozpočet je znát) a nevyniká ani příkladnou optimalizací (na nejvyšší nastavení protivně cuká), všechny cutscény, animace a další různé grafické prvky jsou sestříhány a pospojovány v tak elegantní celek, že je iluze filmu téměř dokonalá. Navíc byla dobrá práce animátorů podpořena výjimečným soundtrackem.
Skromnost špikovaná opulentností
Filmová stylizace hry do značné míry předurčila i podobu jejího prostředí. Nutno podotknout, že v první epizodě jde o poměrně skromný koktejl několika interiérů a otevřeného prostředí, tedy práce typická opět spíše pro nízkorozpočtová studia.
Fyzické rozměry však při dobrém scénáři nejsou podstatné. Oč komornější svět tvůrci nabízí, o to více detailů mu vtiskli. Hned na první pohled vás upoutá například roztomilé americké bistro, zamilujete si také obyčejné městské ulice, domy starousedlíků a třeba i automaty na colu nebo titulky v novinách – do takových podrobností se vývojáři opravdu pustili.
Smysl pro detailní skromnost vydrží autorům rafinovaně vždy tak dlouho, dokud hráče krátkodobě neohromí alespoň jedním skutečně opulentním prostorem. V první epizodě je to „hotel v oblacích“ - místo, kam se jezdí lanovkou a kde typická civilnost spodních pater města Santa Esperanzy zůstává za dveřmi, aby uvolnila místo rozmařilosti a volným mravům. Hra v celku jasně naznačuje, že podobné kontrasty chystá i do dalších dílů.
Rosa a Eliot Ness na kolejích
Velmi filmově se hra projevuje i v hratelnosti. Způsob, jakým Ness řeší nově koncipovaný střet s Al Caponem si žádá od hráčů úplně nový přístup k herní zábavě jako takové. Blues and Bullets totiž balancuje na hraně klasických 3D adventur a interaktivních FMV her, ano - tolik kontroverzního fenoménu z devadesátých let minulého století.
Protože hra čerpá inspiraci zároveň z obou žánrů, střídá vcelku běžnou adventurní interakci s pohybem po předem určených drahách, lépe řečeno animačních bodech. Zatímco první a svobodnější způsob jednání se odbývá v klidnějších fázích, například při dialozích nebo průzkumu prostředí, „skákavá“ fáze přichází většinou v akčních mezihrách, kdy se Ness dostává do křížku s protivníky.
zdroj: Archiv
Aby hrdina akční scény přežil, musí obvykle na způsob Virtua Cop střílet soupeře objevující se za různými překážkami a díky tomu úspěšně „proniká“ z jedné skriptované animace ke druhé. Někdy se tato technika kombinuje i s včasným mačkáním požadovaných tlačítek, tedy tolik typické vlastnosti pro dobrodružné hry typu Uncharted a Tomb Raider.
Blues and Bullets je nanejvýš zvláštní v tom, že v něm tato snůška obecně nezábavné interaktivity není vůbec protivná. Dobrý dojem dělá kolejovitá hratelnost nejspíše tím, že jednotlivé animace jednak nádherně korunují napjatou atmosféru hry, a zároveň příjemně urychlují hratelnost. Ale hlavně, ačkoliv se bojuje často, pořád se nejedná o stěžejní herní prvek. To nejdůležitější se skrývá v agentově detektivní práci.
Tady se vyšetřuje
Ness je detektiv, a proto v jeho osobě začnete pracovat na novém kriminálním případu tak, jak to asi znáte z televizní obrazovky. A to je na téhle adventuře vůbec to nejlepší. Celá zápletka pětidílné série je postavena na vyšetřovacích mezihrách. V prvním díle se objevila zatím pouze jediná, ale kromě toho, že svojí „rituální“ povahou připomněla thriller Sedm, odhalila velmi zajímavý způsob hratelnosti.
K tomu, aby Ness správně vyhodnotil příčiny, průběh i následky jednotlivých kriminálních zápletek, a posunul se v celkové investigativní práci u Al Capona, hledáte s ním na místech činů různé důkazy, předměty a indicie, z nichž si detektiv ve svých myšlenkách, ale také zcela konkrétně na typické detektivní tabuli, spřádá síť vzájemných souvislostí. Z nich nakonec reprodukuje každý konkrétní případ a vyvodí z něj patřičné důsledky.
Práce s indiciemi a tabulí je zpočátku poněkud krkolomná, ale brzy zjistíte, že podstatou úspěchu je sebrat na místě činu vše, co je možné, každou věc důkladně ohledat, a důkazní materiál správně zkombinovat s vlastním uvažováním, ztvárněném právě na virtuální ploše.
Spolehlivý detektiv
Z první detektivní vlaštovky lze ale bohužel vyvodit, že Nessova práce bude mít pokaždé asi jen jeden závěr a jedno řešení. Příliš rozvolněně Blues and Bullets v otázce prvního vyšetřování totiž nepůsobila, detektivní postup se nezdál být ani tak rébusem, jako spíš určitou skládankou. Bylo jen otázkou času, kdy Ness svůj případ úspěšně objasní, nikoliv do jaké míry či zda vůbec se mu to povede.
Poměrně lineární způsob vyšetřování může zklamat všechny, kteří by od Blues and Bullets čekali naprostou detektivní svobodu. Na druhou stranu je tato činnost i tak nesmírně zábavná a motivující. Už proto, že Ness uvažuje nahlas, dává tak průchod kvalitně napsanému textu a doslova vtahuje hráče do dění.
Svoboda slova
Lineárnost vyšetřování je navíc vyvážena systémem svobodného rozhodování v ostatních částech hry. Celý příběh je prošpikován řadou dílčích výhybek, které hráč tu a tam přehodí nějakým zásadním činem či konstatováním.
Rozhodovací křižovatky jsou oblíbenou součástí epizodických her a provází je i podobné vlastnosti, tudíž ani v Blues and Bullets, stejně jako třeba v Dreamfall Chapters, nelze dopředu říct, jaký vliv na další vývoj budou mít. Lze jen prozradit, že hráč nikdy dopředu neví, zda ta či ona reakce zrovna odkloní příběh jinam a jak moc. Může to přinejlepším odhadovat.
Skvělé navnazení
Blues and Bullets rázně rozčeřila adventurní vody. Přináší do žánru zatím skvěle servírovaný příběh i odpovídající atmosféru, dále zajímavou detektivní hratelnost a dovoluje v určitých situacích uplatnit vlastní vůli. Stejně skvělé jsou na hře i vlastnosti, které v jiných titulech spíše selhávají. Především občasná kolejovitá hratelnost od jedné animace ke druhé podporuje tok děje tak skvělým způsobem, že je hru opravdu snadné připodobnit k detektivní klasice z televize.
Neexistuje proto mnoho výtek, které bych k první epizodě mohl mít. Zdá se, že největším problémem hry zůstane pomalejší pohyb hlavní postavy (Ness se plouží opravdu v rytmu blues), na což si ale vzhledem k menším rozměrům prostředí a menšímu důrazu na svobodný pohyb hrdiny spíš rychle zvyknete.
S Nessovým váhavým krokem souvisí i nejistý pohyb kamery, která, podobně jako třeba v legendární Ecstatice, často střídá úhel záběru i pozici, ze které hlavní postavu snímá, a proto hráč občas ztrácí dokonalý přehled o situaci. Tento problém se naštěstí týká jen klidných investigativních částí, v akci kamera problémy nemá.
Ať už filmový, nebo herní, Blues and Bullets zatím vypadá na skvěle promyšlený thriller, který nejenže skvěle uvedl místo děje, postavy a zápletku, ale zároveň první epizodu utnul tak rafinovaně, že prostě nevydržíte čekat na další. Takhle se má otvírat série - šup sem s dvojkou! (Nedávno navíc tvůrci do hry přidali i české titulky, jak si můžete všimnout na obrázcích okolo. A to je další plusový bodík navíc.)
