Brothers in Arms: Earned in Blood recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Brothers in Arms: Earned in Blood recenze

7. 10. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Narychlo ukuchtěné pokračování Brothers in Arms opět zachycuje boje jedné hrdinné americké jednotky s německým svrabem v malebné Francii léta páně 1944. Aneb cesta do města St. Sauveur a zpátky ani krok.

Autor: Kopulkon
Publikováno: 7.října 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: anglická/finální
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva Původní Brothers in Arms: Road to Hill 30 (recenze) byla akční taktická hra založená na silném příběhu a pocitu sounáležitosti s vašimi bratry ve zbrani. Vyprávění zápletky pokračování s podtitulem Earned in Blood probíhá retrospektivně - seržant Joe ‚Zrzoun‘ Hartsock dva týdny po invazi podává hlášení o bojích svému velícímu důstojníkovi. Dějová linie se na několika místech prolíná s původním Bakerovým příběhem a doplňuje jej. Události prvního dílu tak prožíváte v poněkud odlišném světle.

 Pocit deja vu
Již v úvodních okamžicích ale přichází pocit deja vu. Na začátku hry stojíte v americké Dakotě s výsadkovým družstvem, jemuž velí hrdina prvního BiA seržant Matt Baker. Letoun dostane zásah a Baker vypadává – posledně jsme situaci sledovali z jeho perspektivy, nyní je tomu jinak. Inu, proč ne. Vždyť recyklovat intro není zas tak špatný nápad. Ale co to? Grafika vypadá nachlup stejně, i když autoři tvrdí, že ke kosmetickému vylepšení přece jen došlo.

Padnou první Němci a už je jasné, že se na hratelnosti opravdu nezměnilo lautr nic. Opět se po hráči chce, aby nácky přišpendlil palbou a obešel jediným proveditelným způsobem. Gearbox nám neustále vtlouká do hlavy žvásty o autentičnosti a realističnosti, avšak oblast mapy je vždy striktně ohraničená a nepřátelé se ve hře dají přechytračit jen jediným způsobem. Když se snažíte najít jiné řešení problematické situace, čeká vás kontumační smrt před hlavní německého Maschinengewehru 42 nebo nelítostná palba nachystané německé jednotky. Takže nic nového pod sluncem; tohle byla jedna z hlavních chyb minulého dílu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Linearita postupu je navíc podpořena zvýšeným podílem městských misí. Zejména boje v rozbombardovaném St. Sauveur jsou opravdu intenzivní a každý odklon od správné trasy je nemilosrdně odměněn kulometnou salvou. A ano, hádáte správně, kulometčíci jsou i tentokrát nesmrtelní, takže vám nic jiného, než je obejít velkým obloukem, stejně nezbývá.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Posledním hřebíčkem do rakve svobodného postupu je i "nová" umělá inteligence nepřátel. Ti se sice pohybují aktivněji, ale je jasně vidět, že se prostě jen zvýšila hustota skriptů. Pokud totiž desetkrát zopakujete stejnou situaci, zareagují Němci desetkrát stejně. Stačí si pak na ně jen za bukem počkat a jsou vaši. Někomu tento přístup vyhovuje, jinému zase ne. Alespoň že počítačoví vojáci netropí žádné závažnější kiksy. Na druhou stranu je třeba říci, že byl poněkud vylepšen systém míření, a tak již překážky nejsou dvakrát větší než vypadají a pokud vidíte nepřítele, můžete ho i zastřelit. Ne, že by to snad bylo jednoduché, ale možné to už nyní je.

 Obtížnější mise
V kampani se vyskytuje celkem třináct misí, tedy méně než v předchůdci, rozsahem jsou však větší. Jak již zaznělo, děj se částečně prolíná s příběhem RtH 30, a přibližně třetinu misí tedy strávíte na již důvěrně známých místech. Takřka všechny úkoly se točí okolo přesunu na určité místo a likvidaci všech, co na „flash“ neodpoví „thunder.“ Co jiného by ale asi tak výsadkáři měli dělat, že?

Obtížnost se dost zvýšila a na některých místech autoři možná až zbytečně šetřili checkpointy. Třeba úsek, kdy je třeba nejprve zabít několik vojáků, zničit tank, objet město, zničit dělo, další tank a dobýt kostel a hřbitov na jeden zátah, jsem hrál snad desetkrát a nebýt možnosti doplnění zdraví a oživení spolubojovníků, asi bych se zbláznil. Nezbytností se stalo používání situačního přehledu, jinak nebudete vědět, odkud že se to na vás valí. Na střední obtížnost by celá kampaň měla průměrnému hráči vydržet odhadem tak na sedm hodin zábavy plus si pak ještě mohou procházet bonusové materiály nebo zkusit štěstí na (nej)vyšší obtížnost.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Atmosféra tak hustá, že by se dala krájet
Mezi přednosti původních BiA patřila atmosféra a ta je nyní ještě prohloubena. Černobílé zpomalené vidění doprovázené emotivním a skvěle nadabovaným projevem Joe Hartsocka dokresluje již tak dost dusné válečné klima, kdy kolem vás sviští kulky o sto šest a každou chvíli zazní výbuch. Například na mě zapůsobil adrenalinový přeběh Němci obsazeného oraniště, kdy bylo třeba postupovat co nejrychleji vpřed, jinak by měl německý minomet Zvětšit zdroj: tisková zpráva dostatek času zaměřit svou palbu na pozici mého družstva.

Jiným silným momentem z plné verze EiB je přeběh terénní vlny, kdy se na okamžik dostanete na otevřený prostor a okamžitě po vás německé zákopy zahájí intenzivní palbu. Působivé, ale pro našince těžko uvěřitelné, je rovněž vyjádření Kameradschaftu v americké jednotce, kdy věrný druh za vás neváhá položit život. Je to sice jen naskriptovaná situace, ale potěší. Takovýchto momentů je ve hře daleko více, ale nerad bych vám kazil překvapení.

Fanoušci druhé světové si možná všimnou, že se do války konečně zapojily i géčkové verze Pzkpfw IV, ostatní patrně ani nezaregistrují, že ty německé tanky mají nějaká delší děla. Na straně Spojenců je novým obrněncem stíhač tanků M10 Wolverine, který se ale bohužel projevuje naprosto stejně jako starý známý Sherman. Tank do svého družstva tentokrát získáte přidělen jen výjimečně a daleko větší důraz je kladen na pěchotní boj.

Dojde-li vám munice, můžete požádat kolegy o poskytnutí pár nábojů ze své nekonečné zásoby. Mnohokrát mi to přišlo vhod. Když už jsme u těch technických novot, tak náckové vyfasovali svůj slavný acht-acht, tedy protitankovou, protipěchotní a protileteckou superzbraň. Několik misí se točí právě okolo likvidace těchto obávaných děl.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Další špuntovky
Nové nádobíčko ale nefasovali jen tankisté, ale i pěšáci, a tak ke starým známým hračkám přibyl vcelku nanicovatý americký samopal M3 Grease Gun a na straně těch špatných naopak hodně dobrá útočná puška Fallschirmjägergewehr 42 ve verzi s optikou a bez ní. S americkým pomalým a neúčinným samopalem asi moc hrát nebudete, ale výsadkářská FG44 opravdu stojí za to. Je přesná a účinná, ale v herním zpracování jsme ji viděli už třeba v Return to Castle Wolfenstein.

HRÁTKY S TANKY
Zvětšit zdroj: tisková zpráva K férovému boji obrněnce proti obrněnci dojde jen asi dvakrát za celou hru, v ostatních případech si zkrátka musíte vystačit s pancéřovými pěstmi. Něco mi ale říká, že takové boje asi neprobíhaly způsobem, jakým nám to předkládá Earned in Blood. Bez výjimky se totiž dá někde v okolí najít nekonečná zásoba Panzerfaustů, a tak bitva probíhá systémem výstřel - útěk - sebrání další pěstí - výstřel. Troufám si říci, že se tohle dalo řešit lépe.

Tanky jsou do hry vloženy tak, aby se zničit v podstatě nechaly a bojují tak, aby vás nezabily. Jak si ostatně vysvětlit situaci, kdy se kryjete za bednu s pancéřovými pěstmi, tank je deset metrů od vás a místo toho, aby popojel a udělal s vámi krátký proces, stojí jak buk a čeká. Ale zase pokud by totiž tankisté vykázali alespoň trochu snahy hráče usmrtit, nehnuli byste se z místa. V zájmu zábavnosti proto tento krok autorů lze pochopit. Netřeba snad ani dodávat, že si 75milimetrový tříštivý náboj vystřelený vstříc hráči se zastaví o kvalitní francouzský dřevěný plůtek či dřevotřískovou bedýnku, ale to je detail...

Již v dojmech byla zmíněna vysoká kvalita zvukového doprovodu a hudby. Ta sice v bojových situacích nehraje, ale opět se o ní postaral pražský filharmonický orchestr. Zvuk musím ještě jednou vyzdvihnout, neboť v neodladěné preview-verzi nefungoval úplně správně a některé jeho složky občas vypadávaly. To již ve finální hře není pravdou a nezbývá než zaplesat nad výbuchy, které dokáží zatřást celým pokojíkem. Samozřejmě za předpokladu, že se o reprodukci nestarají plastiková chrastítka.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z tété hry najdete v naší sekciscreenshotů

Po dohrání kampaně se můžete ještě bavit u hry více hráčů, kterou jsme ale zatím neměli s kým vyzkoušet. Nicméně kromě dřívější klasiky na způsob Search and Destroy je k dispozici i Skirmish, ve kterém se jedná o přímý boj s nabíhajícími vlnami nepřátel. Earned in Blood v tomto módu spíše připomíná Moorhuhn, akorát místo slepic nabíhají na vaši vyvýšenou a opevněnou pozici Němci a až je sejmete, tak poběží další a bude jich víc. Jde samozřejmě o to vydržet co nejdéle. Tento mód lze ovšem hrát i proti počítači, když nemáte zrovna po ruce žádného kamaráda.

To je ale pouze jedna ze čtyř hratelných variací Skirmishe, a sice Defense. Dalšími módy jsou Timed Assault a Objective, jejichž princip jsme už rozebírali v předchozím článku. V plné verzi ještě přibyla možnost zahrát si Tour of Duty, kdy musíte se svou jednotkou projít několika misemi, aniž byste zemřeli. Odměnou vám pak bude zpřístupnění vyšší obtížnosti. Skirmish je zkrátka ideální, pokud si chcete jen tak na čtvrt hodinky zastřílet.

 Brát či nebrat?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Závěrečné hodnocení je těžké. Ano, je to výborná hra a při hraní jsem se opravdu bavil, ale přece jen mi přijde nevhodné prodávat stejnou hru dvakrát, resp. pouhých 6 měsíců po sobě a za plnohodnotnou cenu. Pokud jste neměli tu čest s prvními Bratry ve zbrani, tak být vámi, neváhal bych a samostatně spustitelné Earned in Blood si pořídil. Ale jinak bych si investici opravdu dobře rozmyslel. Za své peníze totiž nedostanete vůbec nic nového, jen recyklaci toho starého známého.

Stáhněte si: Demo, Trailery...

Související články: Preview (7/2005), Brothers in Arms recenze (3/2005), Novinky

 
Kopulkon
autorovi je 17 let, studuje střední školu v Havířově, ve svém volném čase se věnuje překládání her a sportům všeho druhu






 
 
Kopulkon

Verdikt:

Když jedni dělají dvakrát totéž, je to totéž. I pokračování výborných Brothers in Arms chytne a nepustí, případně nechytne a znechutí. Do jakého tábora se zařadíte vy, záleží jen na tom, do jaké míry jste ochotni přehlédnout zjevné nedomyšlenosti herního konceptu. Pokud se tedy nemůžete smířit s nemožností zalehnout či prostřelit dřevěný plůtek – ruce pryč. Všem ostatním přeji dobrou zábavu.

Nejnovější články