Autor: Kopulkon Publikováno: 7.října 2005 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Posledním hřebíčkem do rakve svobodného postupu je i "nová" umělá inteligence nepřátel. Ti se sice pohybují aktivněji, ale je jasně vidět, že se prostě jen zvýšila hustota skriptů. Pokud totiž desetkrát zopakujete stejnou situaci, zareagují Němci desetkrát stejně. Stačí si pak na ně jen za bukem počkat a jsou vaši. Někomu tento přístup vyhovuje, jinému zase ne. Alespoň že počítačoví vojáci netropí žádné závažnější kiksy. Na druhou stranu je třeba říci, že byl poněkud vylepšen systém míření, a tak již překážky nejsou dvakrát větší než vypadají a pokud vidíte nepřítele, můžete ho i zastřelit. Ne, že by to snad bylo jednoduché, ale možné to už nyní je. Obtížnější mise V kampani se vyskytuje celkem třináct misí, tedy méně než v předchůdci, rozsahem jsou však větší. Jak již zaznělo, děj se částečně prolíná s příběhem RtH 30, a přibližně třetinu misí tedy strávíte na již důvěrně známých místech. Takřka všechny úkoly se točí okolo přesunu na určité místo a likvidaci všech, co na „flash“ neodpoví „thunder.“ Co jiného by ale asi tak výsadkáři měli dělat, že? Obtížnost se dost zvýšila a na některých místech autoři možná až zbytečně šetřili checkpointy. Třeba úsek, kdy je třeba nejprve zabít několik vojáků, zničit tank, objet město, zničit dělo, další tank a dobýt kostel a hřbitov na jeden zátah, jsem hrál snad desetkrát a nebýt možnosti doplnění zdraví a oživení spolubojovníků, asi bych se zbláznil. Nezbytností se stalo používání situačního přehledu, jinak nebudete vědět, odkud že se to na vás valí. Na střední obtížnost by celá kampaň měla průměrnému hráči vydržet odhadem tak na sedm hodin zábavy plus si pak ještě mohou procházet bonusové materiály nebo zkusit štěstí na (nej)vyšší obtížnost. Atmosféra tak hustá, že by se dala krájet Mezi přednosti původních BiA patřila atmosféra a ta je nyní ještě prohloubena. Černobílé zpomalené vidění doprovázené emotivním a skvěle nadabovaným projevem Joe Hartsocka dokresluje již tak dost dusné válečné klima, kdy kolem vás sviští kulky o sto šest a každou chvíli zazní výbuch. Například na mě zapůsobil adrenalinový přeběh Němci obsazeného oraniště, kdy bylo třeba postupovat co nejrychleji vpřed, jinak by měl německý minomet dostatek času zaměřit svou palbu na pozici mého družstva. Jiným silným momentem z plné verze EiB je přeběh terénní vlny, kdy se na okamžik dostanete na otevřený prostor a okamžitě po vás německé zákopy zahájí intenzivní palbu. Působivé, ale pro našince těžko uvěřitelné, je rovněž vyjádření Kameradschaftu v americké jednotce, kdy věrný druh za vás neváhá položit život. Je to sice jen naskriptovaná situace, ale potěší. Takovýchto momentů je ve hře daleko více, ale nerad bych vám kazil překvapení. Další špuntovky Nové nádobíčko ale nefasovali jen tankisté, ale i pěšáci, a tak ke starým známým hračkám přibyl vcelku nanicovatý americký samopal M3 Grease Gun a na straně těch špatných naopak hodně dobrá útočná puška Fallschirmjägergewehr 42 ve verzi s optikou a bez ní. S americkým pomalým a neúčinným samopalem asi moc hrát nebudete, ale výsadkářská FG44 opravdu stojí za to. Je přesná a účinná, ale v herním zpracování jsme ji viděli už třeba v Return to Castle Wolfenstein. Již v dojmech byla zmíněna vysoká kvalita zvukového doprovodu a hudby. Ta sice v bojových situacích nehraje, ale opět se o ní postaral pražský filharmonický orchestr. Zvuk musím ještě jednou vyzdvihnout, neboť v neodladěné preview-verzi nefungoval úplně správně a některé jeho složky občas vypadávaly. To již ve finální hře není pravdou a nezbývá než zaplesat nad výbuchy, které dokáží zatřást celým pokojíkem. Samozřejmě za předpokladu, že se o reprodukci nestarají plastiková chrastítka. další obrázky z tété hry najdete v naší sekciscreenshotů Po dohrání kampaně se můžete ještě bavit u hry více hráčů, kterou jsme ale zatím neměli s kým vyzkoušet. Nicméně kromě dřívější klasiky na způsob Search and Destroy je k dispozici i Skirmish, ve kterém se jedná o přímý boj s nabíhajícími vlnami nepřátel. Earned in Blood v tomto módu spíše připomíná Moorhuhn, akorát místo slepic nabíhají na vaši vyvýšenou a opevněnou pozici Němci a až je sejmete, tak poběží další a bude jich víc. Jde samozřejmě o to vydržet co nejdéle. Tento mód lze ovšem hrát i proti počítači, když nemáte zrovna po ruce žádného kamaráda. To je ale pouze jedna ze čtyř hratelných variací Skirmishe, a sice Defense. Dalšími módy jsou Timed Assault a Objective, jejichž princip jsme už rozebírali v předchozím článku. V plné verzi ještě přibyla možnost zahrát si Tour of Duty, kdy musíte se svou jednotkou projít několika misemi, aniž byste zemřeli. Odměnou vám pak bude zpřístupnění vyšší obtížnosti. Skirmish je zkrátka ideální, pokud si chcete jen tak na čtvrt hodinky zastřílet. Brát či nebrat? Závěrečné hodnocení je těžké. Ano, je to výborná hra a při hraní jsem se opravdu bavil, ale přece jen mi přijde nevhodné prodávat stejnou hru dvakrát, resp. pouhých 6 měsíců po sobě a za plnohodnotnou cenu. Pokud jste neměli tu čest s prvními Bratry ve zbrani, tak být vámi, neváhal bych a samostatně spustitelné Earned in Blood si pořídil. Ale jinak bych si investici opravdu dobře rozmyslel. Za své peníze totiž nedostanete vůbec nic nového, jen recyklaci toho starého známého. Stáhněte si: Demo, Trailery... Související články: Preview (7/2005), Brothers in Arms recenze (3/2005), Novinky |
Kopulkon | |
autorovi je 17 let, studuje střední školu v Havířově, ve svém volném čase se věnuje překládání her a sportům všeho druhu |