Brütal Legend – recenze PC verze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Brütal Legend – recenze PC verze

5. 9. 2013 21:00 | Recenze | autor: Jakub Kovář |

„Are You Metal?!“ Touhle otázkou, a zároveň názvem hitu německých Helloween, je nutné recenzi Brütal Legend začít. Od vaší odpovědi se totiž odvíjí, jestli budete mít zajímavý pokus o heavymetalovou verzi GTA s příměsí strategie ve stylu geniálního Sacrifice rádi, nebo jej budete nenávidět.

Pokud vám tedy při pohledu na černou naskakují pupínky, hlasitá hudba je dílo Satanovo a vaší modlou je Justin Bieber (anebo prostě nemáte metal rádi), směle se přesuňte na jiný článek na Games a na Brütal Legend i na tuto recenzi s klidem zapomeňte. Pokud však jste „true & heavy“, zbystřete. Přichází parádně vyhláškovaná hra od Jacka Blacka, v níž se bedňák Eddie dostává do fantaskního světa, kde je metalová a rocková hudba doslova a do písmene magická. Hra, ve které se prohánějí po prériích kanci, co vypadají jako motorky. Kde existuje svatý pivní strom. Kde na každém rohu stojí památka jako je meč zabodnutý do země, dračí socha, obrovská lebka nebo Zeď nářků, kterou tvoří obří reproduktory.

Při hraní Brütal Legend se zkrátka nelze nekochat parádními scenériemi a výtečným soundtrackem. Ostatně licencování těch největších metalových pecek byl skvělý tah a drcení nepřátel za doprovodu Die For Metal od Manowar je úžasný zážitek.

K tomu všemu přidejte lehce komiksovou grafiku a fakt, že spousta herních postav byla vymodelována podle žijících metalových legend, které jako znalci žánru, jistě poznáte. O to více vás pak rozradostní, když virtuální shluky pixelů promluví tím správným hlasem – třeba hlasem pravověrného ochránce metalu Ozzyho Osbourna. V otázce stylu i příběhu zkrátka není Brütal Legend co vytknout.

Breaking The Law!

Dál už to bohužel tak hardcore není, přestože hra dělá všechno možné pro to, aby neustále měnila žánry a nabízela něco nového. V úvodu se tváří, jako by šlo jen o tupou akční mlátičku, v níž navíc využijete pořádně jen dvě zbraně. Stylová sekera se logicky hodí na ruční rozbíjení ciferníku, zatímco kytara zase slouží k dálkovému odstřelování nepřátel. Při správném kombinování obou zbraní se nemusíte bát popového vlka nic.

S další vlnou nepřátel přijde představení prvního komba, které nepřátelům uštědří větší porci poškození. A pokud by vám i tohle bylo málo, darují vám metaloví bohové nějaká ta smrtící sóla, která jako ta nejmocnější kouzla občas ve víru boje zvrátí vývoj celé bitvy. Pokud se vám je tedy povede správně zahrát.

...

Pokud ale myslíte, že je Brütální legenda bojovkou a mlátičkou v pravém slova smyslu, musím říci, že ne tak docela. O chvilku později vás totiž hra posadí do auta a pošle vás s větrem o závod do otevřeného světa. „Takže to máme něco ve stylu GTA, fajn,“ zabrbláte si pod vousy a vydáte se plnit první mise.

Nějaké dvě hodinky hra skutečně GTA připomíná - jezdíte krajinou, organizujete rebelii proti generálu Lionwhyteovi, který se zaprodal démonům i komerci (a vypadá jako laciná děva, takže by přesně zapadl na koncertě Twisted Sister), občas si střihnete nějakou tu vedlejší misi a je vám dobře.

Brütal Legend v té chvíli působí jako pohodový titul, který však trápí malá mapa, donekonečna se opakující vedlejší mise, nepříliš odladěné ovládání a další desítky malých chybiček. Přesto všechno se ale u hraní bavíte, chcete vědět, co bude dál a tak nějak si spokojeně chrochtáte nad tou tunou odkazů a easter eggů. Zkrátka jste v pohodě, a pokud jste za hru dali jen tu nynější pětistovku, asi nebudete chtít víc.

Master of Puppets

Jenže potom se do mixu přidá i komandování jednotek. Zprvu jde o malé a předem přidělené oddíly, ale s dalším postupem hrou najednou musíte budovat vlastní stage, přilákat fanoušky, vnutit jim merchandising a za jejich duše, stejně jako v normální strategii, kupovat další jednotky. Ze země a později ze vzduchu potom svým lidem budete pomocí čtyř jednoduchých příkazů velet tak, abyste nepříteli zničili přívod fanoušků a postupem času i jeho stage. A v případě nutnosti přiložíte v nejlítějším boji sekeru nebo sólo k dílu.

Formulka připomínající legendární Sacrifice v tomto případě funguje opět poměrně dobře, ale malých chybek je tady ještě víc než v GTA části. Zamrzí malá rozloha jednotlivých bojišť, podivné omezení na pouhých 40 hlav ve vaší armádě, ještě horší ovládání (Brütal Legend je doma na konzolích a dokonce i jako strategie se ovládá na gamepadu LÉPE!) a nepříliš velké strategické možnosti. Hra například jen velmi obtížně umožňuje rozdělit stávající armádu do dvou skupin.

Strategické boje však tvoří srdce a duši Brütal Legend a i přes vyjmenované chyby mě ve finále bavily. Může za to jejich originalita, protože mimo Sacrifice si podobnou akční strategii nevybavím. Létání nad bojištěm, rozdávání jednoduchých příkazů a švihání sekerou totiž kombinovaně opravdu je zábava a hra navíc úspěšně bojuje se stereotypem tím, že se postupně postavíte třem nepřátelským rasám.

Když ale zjistíte, že vám Brütal Legend vystačí jen na nějakých 10 hodin i s většinou vedlejších misí, asi svraštíte obličej do drsného hněvivého zamračení. Na hru tohoto střihu je to málo, protože otevřený svět přímo láká k další akci. Vždyť GTA nabízí jen ve městě další desítky hodin zábavy a vedlejší mise obsahují samostatné příběhy a originální herní prvky! A co se týče strategické části, kořením Sacrifice bylo míchání různých armád, nelineární kampaň a zkoušení všeho možného. Nic z toho zde nenajdete.

It’s a Final Countdown…

V Brütal Legend sice můžete i po konci hry dál jezdit krajinou, hledat skryté garáže, osvobozovat spoutané dračí sochy a bůh ví co ještě, ale stejně vám bude herní svět připadat spíše prázdný. Vedlejší mise budete mít buď hotové, nebo budou z 80 % totožné s těmi, které jste již minimálně jednou hráli. A ve strategické části, pokud si budete chtít zkusit komandovat stage plnou démonů či nemrtvých, budete zase nuceni se buď pustit do skirmishů nebo do multiplayeru. A to rozhodně není to pravé ořechové.

Brütal Legend tak je „pouze“ solidním a hlavně stylovým kouskem, který znuděnému hráči dopřeje vcelku solidní mix GTA, metalu a strategie. Exceluje však bohužel jen v tom metalu a po herní stránce za svými vzory pokulhává – proto jej s klidným srdcem doporučím jen fanouškům tvrdé hudby a těm, kterým jde při hraní hlavně o příběh. Zkušení hráči možná lehce ohrnou nos nad nedokonalostmi, ale pokud je dokážete překousnout, nakonec si duši hry, ležící pod koženou bundou s nášivkami a ostny, zamilujete.

Verdikt:

Pokud jde jen o styl a atmosféru, je Brütal Legend úžasná sonda do hloubi metalistovy duše. Jako hra už však tak geniální není – stereotypní mise, nepříliš doladěné ovládání a hlavně lehce skřípající herní mechanismy zabraňují výtvoru Tima Schafera vystoupat na metalový Olymp. Ve své podstatě ale vše funguje a titul při hraní pobaví. A to je to hlavní.

Nejnovější články