Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans – recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans – recenze

15. 8. 2018 19:00 | Recenze | autor: Patrik Hajda |

Pravá a levá ruka ďábla, Dva machři mezi nebem a peklem, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Sudá a lichá… To je jen zlomek italské kinematografické tvorby 70. a 80. let minulého století, které na poli komedií vévodila fantastická dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Jeden tlustý a věčně zamračený, druhý hubený a věčně usměvavý. Trvalo to dlouho, ale tihle dva pánové se konečně profackovali do vlastní hry.

I když jsem nevyrůstal v době největší slávy těchto dvou italských herců, jejich tvorba mi neunikla. Výše jmenované filmy patří k mým nejoblíbenějším, ale mohl bych mezi ně zařadit spoustu dalších – Bůh odpouští, já ne!, Hrochy v Africe nebo Superpolicajty z Miami. Komu tyto filmy nic neříkají, tomu pravděpodobně nic neřekne ani samotná hra.

Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans je poctou této dvojici. Tvůrcům se podařilo do krátké stopáže nepřesahující čtyři hodiny vměstnat mnoho ikonických scén ze všech možných filmů. Vyslechnete si povědomé dialogy, formou miniher odehrajete pamětihodné pasáže, a především rozdáte opravdu, ale opravdu hodně ran do obličeje. V případě Buda to budou stovky až tisíce, Terence se dostává někam k deseti tisícům.

zdroj: Archiv

My už jsme zlí

Ať už se do hry pustíte sólo, nebo v kooperaci, čeká vás 2D akční mlátička plná facek a fazolí, touhy po penězích a sličných děvách. Můžete hrát za libovolného z obou drsňáků, kteří se liší nejen bojovou technikou. Terence je logicky mrštnější. Dokáže se zavěsit na „hrazdu“ a okopávat pobudy pod sebou, čas od času někomu dupne na nohu, přeskočí mu záda, a nakonec mu v bleskurychlém sledu pořádně nafackuje.

Hromotluk Bud na běhání moc není, ale když se dá do pohybu, jde o nezastavitelný vlak, který smete všechno před sebou se zvukovým doprovodem padajících kuželek. Nezajímají ho akrobatické parádičky. Svou mohutnou pěstí posílá nabíhající nepřátele hlavou napřed k zemi, používá padlé jako beranidla a lidské štíty, přičemž jeho pupek leccos vydrží.

K tomu si přičtěte nějaké to opodál ležící tágo, půllitr či pánev, a máte postaráno o jednu z mnoha klasických scén. Každá vteřina hry je nostalgickým prožitím nezapomenutelné zábavy. Když se ale zrovna s někým nemydlíte (což se nestává zas tak často), věnujete se buď béčkovému příběhu a jeho ještě béčkovějšímu vyprávění, nebo lehkému puzzlu, či jedné z miniher.

Červená dunovka se žlutou střechou

Chtěli byste westernovou přestřelku? Máte ji mít. Že nesmí chybět závody bugin? No jasně že ne. Dojde i na rytmickou soutěž v pojídání párků a pití piva, zeleninovou bitvu, kličkování v provozu na dálnici, riskantní honičku po střechách vagonů a tak dále.

Je až neuvěřitelné, kolik se toho dá stihnout za nějaké 3–4 hodiny. Délku natahuje jen občasný výkyv obtížnosti. Například westernové přestřelky nám se spoluhráčem pěkně pily krev. Kurzor náhodně běhá od jednoho nepřítele k druhému, čas neúprosně běží k nule, a vy se musíte ve správnou chvíli strefovat svými omezenými náboji z revolveru.

Hra před vás postaví i několik bossů, jejichž poražení si rovněž vyžádá notnou dávku píle. Ale rozhodně nejde o frustraci. Ta totiž nemá moc času se vůbec dostavit, pokud vás tedy zrovna nepoškádlí nějaký ten nedodělek. Framerate není úplně stabilní, postavy mají tendenci se zasekávat o objekty, a jednou jsme dokonce museli restartovat celou úroveň, protože se jednoduše rozbila a udělala nám ze hry grotesku (systém zrychlení dialogů se přenesl do celé hry).

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps and Beans zdroj: tisková zpráva

Nemám čas!

Kdyby Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans vyšla na automatech v době filmů, mohla by to být ta vůbec nejlepší hra pod sluncem. Krásný pixel art, skvělá a díky bohu licencovaná hudba, kterou si můžete v menu pouštět jen tak z jukeboxu, parádní rvačky a spousta miniher.

Škoda, že dnes nevzniká víc moderních „automatových“ her. Dvojice Bud a Terence dokazuje, že to může fungovat. Ale nenechte se zmást. Jak už píšu v úvodu, cílovou skupinou jsou bezesporu fanoušci. Pokud vám 30–40 let staré filmy z italské produkce nic neříkají, pak si Slaps and Beans zdaleka tolik neužijete.

Když totiž neuvidíte všechny ty narážky, zůstane vám jen mechanické pozlátko, ve kterém si vyzkoušíte možná až nezajímavé minihry, triviální souboje naplněné hektickým mačkáním tlačítek, přečtete si bubliny s textem, který zní, jako by ho vymyslelo dítě. Proto si nejdřív pusťte filmy a zjistěte, jestli je tento druh komedie něco pro vás. Hru si s jejich znalostí vychutnáte dvojnásobně, možná spíš trojnásobně.

Pokud nejste zapálenými fanoušky, počkal bych být vámi na slevu, nebo rovnou sáhl po jiném titulu. Opravdoví fandové ale nemají co řešit. Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans je jediná herní pocta tomuto duu, a s ní i s nimi je stále pořádná sranda. Jen si dejte pozor na češtinu. Rozhodně není profesionální, sem tam vypadne text, jindy znak, někdy překlad vůbec nedává smysl nebo zcela chybí. Ale repliky z filmu zvládá.

Verdikt:

Hoši čekali opravdu dlouho na své první herní zpracování. Bohužel se ho dožil jen Terence, ale naštěstí může usínat s klidným srdcem. Slaps and Beans vzdává hold ikonické dvojici a jejím legendárním komediím adekvátním způsobem – formou 2D mlátičky. Pomrkává k bezpočtu scén a nechá vás zavzpomínat na staré dobré časy. Ale hráčům mimo kruh fanoušků toho moc nenabízí.

Nejnovější články