PS2 se chtěla s dvorní arkádovou sérií rozloučit ve velkém stylu, ovšem původní tvůrci na poslední párty chyběli a uváděla ji sama společnost EA. Dali jsme si do nosu nebo odešli předčasně a s kručícími žaludky?

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 18.dubna 2007

Verze hry: finální/anglická/PS2
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Úspěšní tvůrci všech předchozích arkádových autíček, tedy ostrovní studio Criterion si tentokráte vzalo pracovní dovolenou, protože kutí již další speciální díl pro konzole nové generace. Vydavatel EA samozřejmě ještě nechtěl na stále dobře prodávané PS2 hodit flintu do žita a proto svěřil zcela vyjímečně vývoj Dominátora svému internímu studiu také z ostrovního království. Criterioni ovšem poskytli základní stavební materiál v podobě holého enginu čtvrtého Burnouta a kluci angličtí na tom začali makat.

Poslední dvojice Burnoutů po právu patří k vizuálně nejvyspělejším hrám na Playstation 2 a díky osvědčenému základu na tom ani Dominator není nijak zle. Na první pohled se zdá, že je grafika prakticky stejná, co dříve. Nicméně žádná verze novinky již nepodporuje neprokládané snímkování jako předchůdce pro zámořský trh a při přímém porovnání také ubylo světelných efektů. Subjektivně ovšem autíčka dosahují větších rychlostí, samozřejmě bez jediného záškubu, což je u této série již dávno nepsaným pravidlem.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

•Není všechno zlato, co se třpytí
Jelikož se nový Dominator tváří jako neviňátko, které svého staršího bratříčka vezme pěkně do kapsy, dal jsem se do menšího šťourání a zjistil si několik statistických údajů o novince i posledním dílu z líhně Criterionu. Dominator nabízí solidní porci necelých devadesáti karierních závodů, ovšem Burnout Revenge jich má skoro dvakrát tolik. Podobné škrcení naleznete i v garážích. V Dominatoru osedláte skoro čtyřicet vozů rozdělených do sedmičky tříd, ovšem jeho předchůdce jich má zase dvojnásobný počet. O zeštíhlení barevných odstínů karoserií už ani nemluvím.

Hra je tak oproti poslednímu originálu docela dost přidušena, ovšem naštěstí to nemá vůbec žádný vliv na zábavu a hratelnost. Tedy až na jednu vyjímku. Dominator trestuhodně zapřel online multiplayer, což je velká škoda, protože v tomto ohledu starší bratříček poskytl pěknou porci napětí i vzteku. Nicméně si alespoň zajezdíte až se čtyřmi přáteli na rozdělené obrazovce ve všech odemčených tratích a pro majitele jediného ovladače vytáhli noví tvůrci z rukávu i párty režim, kdy jezdíte pěkně po jednom na střídačku. Kromě jednoho závodu si dokonce můžete navolit i déle trvající turnaje, včetně zrcadlové jízdy.

•Hlavně dojet na bodech
Když auta oblečete do několika málo barevných kabátků, potěší volná kamera při následném prohlížení vozidla v showroomu. Na sklonku kariéry PS2 bych u takovéto hry očekával průhledná okna, jenže spokojit se budete muset jen s černou lesklou plochou. Nicméně dost bylo tlachání, pojďme na to hlavní, na závody. Na začátku máte k výběru jen základní modely z prvních šesti tříd, výkonnější vozy, ale i nové tratě a podniky se postupně odemykají za dosažení určitého počtu trikových bodů.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
V těchto bodech se kromě dosažení jedné ze tří medailí a plnění druhotných úkolů také hodnotí působivé jízdní manévry, které jsou zde velmi podstatné a bez jejich důkladného osvojení se v kariéře moc daleko nedostanete. Jízda v protisměru, urputné držení boostu až do konce, těsné míjení protijedoucích civilistů, driftování a nebo daleké skoky vždy rapidně zvýší váš bodový příděl v závodu.

Apelem na drsnou, ale bezpečnou jízdu se Dominator vrací až ke druhému dílu série, z nějž si vypůjčil zajímavou funkci adrenalinového řetězení boostů do jednoho raketového zrychlení. Chce to ale notnou dávku štěstí a odvahy, protože se sice první část nitra správně drsnou jízdou poměrně lehce nabije, nicméně neustále plnit následující modrý oheň pro násobný boost, současně za jeho nepřetržitého! používání a bez kolizí, je skoro čirá utopie. Bohudíky je zdejší provoz od minula řidší, takže Dominator nakonec úplně vypustil rozporuplný závodní mód, ve kterém jste museli v časovém limitu nabourávat ostatní účastníky silničního provozu. Ale nebojte se vlka nic, není to zas tak těžké jak to na první pohled skrze vysypané čelní sklo a rozdrcený kufr vypadá.

•S bombou za hlavou
Předem máte co dočinění s dokonalým a velmi příjemným ovládáním, jenž si podává ruce s léty prověřeným jízdním modelem, takže zkušení harcovníci série budou okamžitě doma Ostatně to po několika jízdách nováčci také. Konfigurace joypadu nabízí sice jen dvojici nastavení tlačítek, ale lehčí takedowny dovolují rozbít soupeře v závodě daleko častěji než dříve. Při vaší totální havárii se pak pohled elegantně přesune dozadu a vy pak s parádním výhledem na trať pošlete na vrakoviště jedním pohybem analogu i přijíždějící protivníky. A kdyby to náhodou nestačilo, v kufru si stále vezete mohutnou nálož připravenou kdykoli k odpálení přímo na silnici. Když takto sejmete alespoň jednoho soupeře, pokračujete s novou károu včetně plného boostu jakoby se nechumelilo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Při jízdě si pak zadní pohled můžete samozřejmě také navolit, když počet umístění kamer do puntíku supluje použité náhledy z předešlého dílu. Za dobré vychování považuji širokoúhlý režim a prostorový zvuk, Dominator v tomto ohledu pochází ze slušné rodiny. Nesmí chybět hudební přehrávač EA Trax, jenž odkrývá několik desítek jadrných songů, které si svobodně vybíráte pro podkreslení atmosféry nejen při závodech. Vibrace ovšem již tak hutné nejsou, určitě bych zvládl ještě výraznější třes, než poměrně jemné vibrování. Ale zase z toho možná budou mít radost vaše polovičky, ale to už trošku odbočuji...

•Rozmanité ježdění
Středobodem zdejšího závodění je samozřejmě karierní režim World Tour, který nejštědřeji rozdává tolik chtěné bodíky pro odemykání dalších podniků a vozů. Z dřívějška jsem si zvykl na pěknou satelitní mapu závodních lokací, nyní je výběr závodu méně elegantní. Bohužel na rozdíl od staršího kolegy nelze v Dominatoru nijak přeskočit instruktážní videa, jenž po chvíli již docela obtěžují. V tomto hlavním módu se míchají různé typy jízd a závodů, přičemž si skoro všechny můžete vyzkoušet samostatně v nepovinné odbočce pojmenované Record Breaker.

Pro počáteční seznámení s tratěmi vhodně poslouží klasické časovky se slabým provozem, což je předurčuje jako jediný typ jízdy, při kterém se můžete kochat okolím. V dalších závodech díky vysokým rychlostem pak většinou kolem sebe uzříte již jen barevnou šmouhu, takže se v time trialu pozorně dívejte, později se vám to bude sakra hodit.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Dále se nabízejí závody proti pěti oponentům a to s nabouráváním, i bez mačkání plechů, stejně jako driftovací podniky s důrazem na hodnocené smyky. Dostatečně známé jsou eliminační jízdy, kdy odpadává poslední v každém kole. I když byl vypuštěn Crash mód s bodovanými monstr bouračkami, jízdy jsou i tak příjemně rozmanité. Malou novinkou je závod, ve kterém se prodlužuje časový limit za povedené parádičky a triky, takže je úkolem překonat daný časový strop. Škoda jen delších prodlev při loadingu i nahrávání úrovní, což se děje tradičně automaticky.

zdroj: tisková zpráva Oproti dřívějšku rázně zchudla i bonusová nadílka. V Revenge narazíte na herní trailery i demoverzi amerického fotbalu. Dominátor ve stejném šuplíčku schovává pohříchu jen tutoriálová videa a titulky tvůrců, které bych za bonusový obsah moc nepovažoval. Nakonec jsem si ale oddechl, protože Burnout si i po páté zachovává svoje hlavní přednosti, takže mu věštím zasloužený úspěch, ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že zejména proti svému staršímu bratříčkovi prodělal zbytečnou zeštíhlovací kůru.

Stáhněte si: Trailer

Související články: Novinky, Vše o Burnout 5, Burnout: Revenge recenze

Michal Jonáš
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; na rádiu Akropolis hostuje v pořadu Cheat a vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry