Autor: Michal Jonáš Publikováno: 1.dubna 2007 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Základním úkolem všech jízd je cesta linky podle předpisů a správné převážení cestujících bez jejich stresování. To znamená plynulou jízdu podle jízdního řádu, svědomité blikání, pomalé brzdění s předstihem a samozřejmě i zastavování na všech označených stanicích. Veškeré přestupky proti výše uvedenému řádu hra hodnotí trestnými body. Kladné hodnocení se ale přičítá za dobré plnění úkolů, tedy i správné odbočování s blinkry na křižovatkách, nebo ukázkové obsloužení zastávky. Určitou motivaci pro další hraní skýtá možnost dosažení lepšího skóre. Při jízdě je neustále k dispozici pohotová nápověda, aktivovaná funkční klávesou, ale díky velmi jednoduchému ovládání jí není skoro potřeba. Správnou cestu ukazuje jednak přehledná minimapka, stejně jako barevné šipky na křižovatkách a odbočkách. Bacha na brzdu V zastávce si můžete zkontrolovat časový limit do dalších stanic, který při jízdě porovnáváte s hodinami pro dodržení jízdního řádu linky. Počet převážených cestujících, aktuální rychlost a otáčky motoru se sice také zobrazují, ale pro hraní nejsou vůbec podstatné. Daleko důležitější je stupnice brzdného účinku, jejíž ručka se po delším stisku brzdící klávesy či tlačítka ráda přesune do červeného pole, za což vás hra opět penalizuje. Proto se musí brzdit včas a velmi obezřetně. Jízda okamžitě nekončí po každém zaváhání, ba ani po totálně pirátské jízdě s rozbíjením všech účastníků provozu, což probíhá za neustálého zděšeného křiku cestujících. Pouze dojde k bodové ztrátě. Destrukční model pochopitelně zcela chybí. Pěkný detail spočívá v malém výřezu, kde při vyhození blikačky vidíte ve zpětném zrcátku situaci vedle autobusu, přičemž si ji kdykoli můžete zkontrolovat i sami. Nicméně typicky např. při vjezdu z vedlejší silnice na hlavní nemáte vůbec žádnou kontrolu jedoucích aut. Vozový park čítá tucet autobusů - od školního, přes nízkopodlažní, až po autokary, které nemají licence, ovšem svým reálným protějškům se hodně podobají. Naši Karosu Citelis, jezdící městkou dopravu i u nás jistě snadno poznáte. Model vozidla ale nelze před jízdou nijak ovlivnit, prakticky vše je v této hře bohužel nalinkované bez možnosti změny. Bus Driver umí pořizovat screenshoty, čehož jsem pro účely tohoto článku bohatě využil, nicméně pořízení momentky po dokončení jízdy z obrazovky s výsledným skóre úrovně mělo za následek výhradně zatuhnutí hry a restart. Stará dobrá Tokyo Bus Guide Bus Driver však není první hra s touto neobyčejnou tématikou. Již před sedmi lety vyšel na Dreamcast a pouze v Japonsku podobný titul Tokyo Bus Guide, ve kterém jste také řídili autobus MHD, ovšem v předměstských lokacích Tokia. Vzhledem k mým zkušenostem se zmiňovanou hrou a slušné hratelnosti i grafice starších kamionových simulátorů 18 Wheels of Steel jsem zhruba tušil, jak asi bude Bus Driver vypadat... Jenže oproti minulým hrám od SCS Software je zdejší anonymní městské prostředí velmi chudé a jednotvárné, stejně tak i všechny modely okolních vozidel. Autobusy v hlavních rolích jsou na tom již o něco lépe. Grafika je i na nejvyšší rozlišení (1600×1200 bodů) poměrně kostrbatá, navíc se hra občas i na velmi silných strojích ráda zakuckává. A to i přesto, že autobusy jezdí opravdu velmi pomalu. Alespoň že jsou podporovaná i notebooková rozlišení včetně širokoúhlých displejů. Podivně působí dialog konfigurace, jenž se spustí vždy před samotnou hrou. Zde si nastavujete mimojiné i rozlišení, i když stejný dialog najdete poté i v menu vlastní hry. Před jízdou si ještě můžete upravit vizuální kvalitu a aktivovat spuštění na celou obrazovku, nebo jen v okně. Nedotažené funkce Bus Driver bohužel vůbec nepodporuje myš. Povedly se ale zvuky, motor autobusu reálně přede, vzduchové brzdy odfukují a cestující pěkně řvou při každé kolizi, nebo náhlém brzdění, jak popadávají z madel (to ale není vidět). V autobusu jsou alespoň k vidění statičtí panáčci. Městské prostředí zpestřuje pouze okolní dopravní ruch, kromě cestujících na zastávkách již nikoho dalšího ve městě neuzříte. Cestující při nástupu okamžitě zmizí do útrob autobusu opět bez jakékoli animace. Je také velká škoda jen jediné kamery umístěné za autobusem, více pohledů včetně náhledu z interiéru by hře rozhodně prospělo. Stejně tak zde chybí volná rotující kamera, kterou nabízí 18 Wheeler série. Celá hra je pak až absurdně ořezaná, že připomíná spíše lepší freewarovku, než komerční titul, za který chtějí tvůrci vzhledem k její kvalitě nekřesťanských 30 dolarů! Občas sice nad hlavou proletí vzducholoď či vrtulník, ovšem město působí stejně mrtvolným dojmem, asi jako prostředí ve starém Train Simulatoru. další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Výsledným provedením mi tak Bus Driver spíše sedí na hodně levný budget a možná i freeware, než na předraženou komerční hru. Ano, chtít za toto nedopečené dílko skoro v přepočtu 650 korun je nestoudnost i pro bohatší cizince. Ale když vás hra zaujme, což se klidně může stát, nemáte na výběr ze žádné jiné alternativy. Řízení autobusu zkrátka není tak oblíbená kratochvíle jako třeba druhá světová válka. Stáhněte si: Demo... Související články: Novinky... |
Michal Jonáš | |
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; na rádiu Akropolis hostuje v pořadu Cheat a vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |