Zběsilá klasika
Na první pohled nejsou kvality Call of Duty moc vidět, protože změny jsou spíše v detailech a jestli něco v multiplayeru opravdu vyčuhuje, pak snad jen pověstné exo-obleky. V singleplayeru jsou spíš nadbytečné, respektive minimálně silně upozaděné. To samé ale nelze o roli exo-obleků říct o hře více hráčů, kde se bez dlouhých skoků či efektních úskoků do stran jednoduše neobejdete.
Advanced Warfare je navíc rychlejší, nemilosrdnější a také chaotičtější než předchozí díly. Vývojáři se plně oddali filozofii, že Call of Duty hry jsou určené pro akčněji zaměřené hráče, kteří mají raději menší mapy a o to intenzivnější akci. Čekejte tedy zběsilou řežbu plnou nečekaných smrtí, vražedného tempa a „run n' gun“ hratelnosti.
Multiplayerové souboje v Advanced Warfare nejsou o krčení se v rohu, naopak jde o tradiční kolotoč smrt – kill cam – vyběhnutí – smrt. Nebo možná místo běhu elegantní let. Každopádně je to ale zábava, a pokud se s exo-oblekem a jeho pohybovými specialitami sžijete, můžete na bojišti získat rozumným využíváním všech vychytávek budoucnosti značnou výhodu.
Autoři se prvku dynamiky a daleko větší živosti ostatně snaží podřídit všechno, zároveň se ale nebojí ani inspirace třeba v Titanfall. Pohyb po bojišti je plynulejší, případná úspěšná zabití efektnější a zbraně zase o pár let futurističtější. I přesto všechno jde ale pořád o Call of Duty.
Možnostem se meze nekladou
V multiplayeru vás čeká návyková multiplayerovka s oslnivým počtem herních módů (návrat hlásí třeba Search and Destroy nebo divočejší variace na Domination a tvůrci připravili i nějaké specialitky vyloženě navržené pro užití exo-obleku), zábavnými a vyváženými mapami nebo zajímavými zbraněmi, které už tradičně trošku předbíhají budoucnost.
Ačkoli takto futuristické zasazení není úplně podle mého gusta, tak uznávám, že se tvůrcům povedlo do hry vložit pro každého něco. Vedle klasik převlečených do nových hávů ve hře najdete třeba i zbraně na bázi laseru, které dobře sedí ke zvolené tématice a motivu vyspělých obleků s mnoha schopnosti.
Všechno si to ale s sebou do bitvy vzít nemůžete a tvůrci vás limitují vylepšeným systémem pick 10, který je nyní rozšířen na 13 bodů, a umožňuje třeba i nošení dvou primárních zbraní. Celkově je možností opravdu hodně a musím před Sledgehammer smeknout, protože zvládli všechno vyvážit tak, aby ani úplný nováček nebyl ztracený.
zdroj: Vlastní
Zároveň ale nezapomínají na potřebnou variabilitu a rozmanitost, takže ani zkušení harcovníci nepřijdou zkrátka. Plejáda perků, bonusových schopností obleku nebo třeba kill streaků je dostatečně rozmanitá a navíc rozšířená třeba o novinku v podobě speciálních karet na jedno použití, které pro danou hru garantují nějaký bonus.
Náruživější hráči, kteří investovali do season passu, a plánují hrát celý rok, by mohli ocenit i bohatší možnosti úpravy nejen vašeho loga a emblému, ale také samotné postavy. Obléknout ji můžete do všemožných kusů výstroje od armádních bot až třeba po stylovou hipsterskou čepici odlišit se tak od ostatních v lobby při čekání na další zápas. Nové věci získáváte prostřednictvím supply drop a vedle kosmetických věcí můžete získat i speciální zbraně.
Členité a velké
Jednotlivé hry jsou tradičně rychlé a akční. Nově bych se ale nebál říct, že jsou adrenalinové nebo vzrušující. Tvůrci totiž kladou zvláštní důraz na vertikalitu jednotlivých map a do určité míry je navíc zvětšili, aniž by to znamenalo, že se hráči potkávají každých pár sekund. Většinou se tak podíváte dovnitř a ven a i během jedné úrovně není problém vystřídat více odlišných prostředí.
Na mapě Defender (odehrává se v San Franciscu) si to s ostatními rozdáte na členité pobřežní oblasti mezi betonovými bunkry, které jednou za čas doslova smete přílivová vlna, a nechybí ani větší uzavřená aréna. Návštěva vězení postiženého rabováním a nepokoji na mapě Riot zase pro změnu nabídne zajímavou spleť chodeb, vězeňského bloku a atmosférou hodně odlišných oblastí venku.
A tak by se dalo pokračovat téměř s každou z 13 základních map, které motivují hráče k pohybu snahou o eliminaci hluchých míst a již typickou zrcadlovostí. Na rozdíl od způsobu, jakým Battlefield mapy dělají v DICE, se tady prakticky nestává, že by došlo k neřešitelnému patu, a spawn pointy mají svou logiku. V tomhle ohledu se opět ukazuje síla značky a tradice, kdy ani noví tvůrci nemají problém odvést kvalitní řemeslo a nabídnout rozmanité mapy a herní styly.
Pokrok s pohledy do minulosti
Jediné, co tvůrci trošku dosud nezvládli je matchmaking, který vás klidně spáruje i s hráči o třicet levelů výše, což je nepříjemné. Nejde ani tak o výbavu, která je vyvážená, ale o samotné zkušenosti a znalost map. Někdy tak opravdu dostanete pěkně na prdel. Nemůžu zároveň nevzpomenout na peer-to-peer řešení serveru, které je sice praktické a rychlé, ale když něco nefunguje tak jak má, nastávají lagy nebo zrušení celého zápasu. Navíc si hra zrovna dvakrát nepotykala s mojí sestavou a často padala, což sice není rozšířený problém, ale dříve jsem něco podobného nezažil.
Každá mince má ale dvě strany - tvůrci upřednostnili peer-to-peer řešení, aby zajistili funkčnost multiplayeru i v budoucnu, kdy by dedikované servery zmizely. Rozhodně to bude potřeba, protože Advanced Warfare je díl, co dělá všechno správně a nachází zlatou střední cestu mezi střídmou Modern Warfare a překombinovanou Black Ops. Nabízí hodně novinek spíše marginálního rázu, které ale zpříjemní přechod hráčům minulých dílů - i díky výukovému módu nebo možnosti zkoušet zbraně hned v lobby. A když už jsme u té bohatosti obsahu, ještě jsem ani nezmínil mód horda pro čtyři nebo zombíky.
Advanced Warfare toho zkrátka nabízí hodně a zároveň je to všechno perfektně zvládnuté a zrežírované. Je to přesně ten díl Call of Duty, na který už pár let čekám. Skvělým způsobem totiž spojuje původní odkaz Infinity Ward a nutný posun do současných standardů hraní.
