Přitom ale Advanced Warfare neodhazuje zažité postupy či mechanismy a zůstává starým dobrým Call of Duty. Záměrně bych se proto i letos, minimálně co se kampaně týče, opět rád vyvaroval výkřikům o revoluci.
Noví autoři, nové konzole, nový engine a taky nový začátek. Takové byly sliby, které nakonec tvůrci ze Sledgehammer Games naplnili ze dvou třetin a spíše než o revolučních změnách, zcela popírajících identitu série, lze mluvit o obrodě. O znovuzrození ideálů Modern Warfare.
Odrazy budoucnosti
Ruku na srdce, většina z nás by změnu a totální odklon od strhující akce a koridorů ani nechtěla. Na to jsou tady jiné hry a série. Nové Call of Duty si hraje na vlastním písečku a přesně ví čím chce být, potažmo jaká sdělení chce kázat. Jaké že poselství a kázání?
No, věřte tomu nebo ne, ale jestliže považujeme první Modern Warfare za otce moderních stříleček, pak je Advanced Warfare jeho synem se vším, co k tomu patří. Po pěti letech absurdních blábolů a alespoň částečné snahy CoD: Ghosts s tím něco udělat, je až Advanced Warfare díl se solidním vyprávěním a přesahem, který se dovolává současné Ameriky a jejich problémů. Dělá to ale nenápadně a určitě ne rušivě.
Na první dobrou se tak skutečně jedná o pověstnou jízdu plnou filmových efektů, předvídatelných zvratů a emočních dojáků, které třeba oproti Ghosts ustoupily do pozadí. Když chtějí tvůrci opravdu vzbudit nějakou emoci (2-3 za celou hru) tak se jim to i díky neprůstřelné prezentaci daří. Když tedy nebudete používat mozek, zahrajete si „jen“ další Call of Duty se všemi bayovskými náležitostmi, které neuráží a opravdu strhnou. Během jednoho celonočního hraní jsem rozhodně ani jednou nepocítil nudu z bezhlavého střílení a nezažil pocit, že se hra opakuje.
zdroj: Archiv
Jednou ale začnete o Advanced Warfare chtě nechtě přemýšlet a právě v tom tkví jedna z nejsilnějších deviz nového dílu. Do klasické příběhové linky vojenské střílečky totiž tvůrci napasovali zrcadla, která ukazují problematiku ozbrojených konfliktů posledních několika let, a dokonce se snaží předpovídat vývoj budoucích událostí a politické problémy poloviny století.
Call of Duty mimo jiné konečně opouští třeba myšlenku tendenčních teroristů rekrutovaných z řad Rusů nebo Číňanů a otevírá diskuzi nad soukromými vojenskými organizacemi nebo otázkami moci či relevance Organizace spojených národů.
Skvěle k tomu scenárista využívá především postavu Jonathana Ironse ztvárněnou dokonalým Kevinem Spaceym. Znovu se zde vžívá do rola skoro jako vystřižené z House of Cards, sází jednu břitkou hlášku za druhou a skutečně po boku Troye Barkera a Gideona Emeryho předvádí výkon hodný pana herce!
Perfektní řemeslo
Herecký výkon tvůrcům a Spaceymu umožnil především posun v použitých technologiích, který téměř dohání všechny ty zaspané roky s přesluhujícím enginem. Obzvláště příběhové filmečky jsou famózní a kvalita tváří i dokonalá mimika zde kráčí ruku v ruce s perfektním filmovým rámováním a skvělým orchestrálním soundtrackem. Doslova se dá říci, že obzvláště Spacey v Advanced Warfare skutečně hraje a jeho významné pohledy přímo do kamery či drobná hra s výrazy místy vyráží dech.
Logicky horší už to je přímo ve hře, kde se pořád ještě nedá mluvit o vyloženě next gen zážitku. Autoři se s tím popasovali šalamounsky a většinu na první pohled viditelných objektů stejně jako modely hlavních postav vymodelovali na minimálně nadstandardní úrovni. Zbytek je ale pořád to staré známé Call of Duty - zcela bez obalu je třeba říci, že davové scény nejsou nic moc a stejně tak budete pořád narážet na krabicoidní modely automobilů nebo všudypřítomné neviditelné bariéry.
Rozhodně je to ve srovnání s jinak zcela bezchybným vyvedením trošku zklamání, ale zážitek to vyloženě nekazí. Tvůrci přesně vědí, co dělají a třeba na rozdíl od DICE si pohlídali všechna technologická úskalí. Návaznost skriptů, perfektní optimalizace (i na průměrném notebooku vše běží zcela bez problému) nebo level desing, který přesně ví kam hodit checkpoint a kdy dát hráči více nábojů - to všechno v případě nového Call of Duty funguje na výbornou.
Paradox marketingu
Hráč tak může lehce s nadsázkou řečeno vypnout a užít si dobře odvyprávěnou akci, co hezky odsýpá a neustále něčím překvapuje. Jednou je to dálkově ovládaný dron, podruhé jízda na vznášedlo-motorkách a pak zase obrovský tank ničící všechno, co mu stojí v cestě. To vše pochopitelně v rámci uzounkých koridorů, kterými vás autoři vedou za ručičku a postupně všechen svůj um ukazují na všelijakých zpomalovačkách, dech beroucích scenériích plných dronů a futuristického arzenálu. Zkrátka Call of Duty!
Jedinou změnou je, že tentokrát si scenérie proskáčete s jetpackem a proplížíte díky neviditelnosti. Tolik propagované exo-obleky ale výsledný zážitek mění jen minimálně a až na pár nucených bodů je vlastně ani nemusíte používat. Řada na ně přijde spíše v multiplayeru. Během kampaně jsem se většinu času obešel i bez speciálních schopností a taktéž jsem spíše ignoroval lehký RPG systém, který je na exo-obleky navázaný.
Zmíněné prvky představují lehké ozvláštnění, ale jinak nejsou, až na poměrně užitečné poskakování, stěžejní. Advanced Warfare by byla výbornou střílečkou i bez exo-obleků a samozřejmě je i s nimi. Akorát se hlavní marketingový tahák nemá už z podstaty věci v šest hodin dlouhé kampani plné skriptů a předem naplánovaných momentů jak výrazněji uplatnit. Ať už ale jste pod povrchem Antarktidy, v radiaci zamořeném Detroitu nebo na slunném Santorini, Advanced Warfare nikdy neztrácí tempo, nikdy nevypadává z neprůstřelné formy a pořád baví!
Ještě ten multiplayer
Dokonalá hra to ale není - dokonalost je jednak pochybné označení, ale hlavně v případě Call of Duty záleží na kvalitách multiplayeru. O grafice už jsme hovořili a Advanced Warfare má navíc typicky divnou AI, která zůstává na úrovni minulých dílů (sem tam se některý z protivníků jen tak zasekne v prostoru). Stavět však v koridorovce, kde je všechno dopředu připravené, konstruktivní kritiku na hodnocení AI je spíše nemožné. Jak se říká, kdo chce psa bíti...
Tenhle pes si to ale nezaslouží a singleplayerová kampaň by si při samostatném hodnocení po zásluze odnesla velice pěknou osmičku, protože jde konečně o díl, který si rád zahraji znovu. Ačkoli Sledgehammer Games neudělali definitivní tlustou čáru za poslední dekádou CoD her, ušli ohromný kus cesty a ze značky, postavené na střílení v úzkých koridorech a předvídatelném spektáklu, vytěžili maximum.
Jestli se z Advanced Warfare stane král žánru ale ukáže až multiplayer, který ostatně je hlavním důvodem, proč do hry investovat. Na konto povedené singleplayer kampaně k tomu mají tvůrci nakročeno.
Recenzi multiplayerové části vám společně s celkovým hodnocením hry přineseme v následujících dnech.
