Autor: Frix Publikováno: 21.září 2004 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Tkví zde problém s obtížností, na kterou řada lidí u United Offensive žehrá. Ve skutečnosti je hra velmi jednoduchá, stačí pochopit, co asi autoři po hráči chtějí a není problém dojet celý datadisk za nějakých 6 hodin na nejvyšší obtížnosti Veteran. Stejně tak se ale člověk zvyklý na trochu volnosti při hraní může zaseknout a umírat na každém kroku i na obtížnosti nejnižší, přičemž se herní doba uměle zvýší na zhruba 10 hodin. Datadisk je v otázce délky věrný své předloze, sice jde o adrenalinovou jízdu, kdy se nejde nudit, ale vydrží opravdu krátce. Pokud nechcete být ošizeni o moment překvapení při vlastním hraní, následujících šest odstavců raději přeskočte. Kampaň americká... V americké kampani, která čítá 4 mise, se hráč nejdříve dvakrát v rychlém sledu zapojí do boje o Bastogne, načež následuje druhá dvojice u měst Foy a Noville. Sluší se poznamenat, že hrdinové mají ve všech kampaních jména, ale stejně jako dříve nemluví, není jim vidět obličej a jde celkově o bezvýznamné figurky. U Bastogne začínají mise zlehka, ovšem během chvilky začíná inferno ve stylu seriálu Bratrstvo Neohrožených, kdy během bombardování musí hráč plnit sérii rozkazů a pokud možno nepřijít o krk. Jde o první setkání s velice impresivními speciálními efekty, které od CoD doznaly obrovského zlepšení. Desítky výbuchů, vířící prach, řev nalétávajících bombardérů a všudypřítomná střelba. O nervy drásající atmosféru tedy není nouze. U Foy pak následuje ofenziva s přeběhem otevřené planiny, zatímco se němečtí odstřelovači dobře baví. Nakonec finále u Noville dá hráči poprvé ochutnat, jak to Gray Matter opravdu myslí – obrana města proti nekonečným nájezdům vojska a tanků po několik minut, kde se počet padlých lehce vyrovná Serious Samovi. Americká kampaň využívá nejméně ze všech vozidla, jen párkrát se hráč projede na korbě náklaďáku. ... britská ... Britský segment je z kampaní relativně nejklidnější, obsahuje nejméně vyloženě chaotické akce a také si v něm hráč vyzkouší řadu strojů na zemi, ve vodě i ve vzduchu. Právě tam se i začíná, na palubě bombardéru B-17 na cestě k cíli je úkolem odrážet nekončící útoky německých letadel a čas od času buď změnit palpost, nebo třeba vypnout přívod benzínu k hořícímu motoru. Po delikátním závěru, kdy je nutné otevřít kličkou zaseknuté vypouštění bomb, je letadlo v krásné sekvenci sestřeleno a snášíte se s padákem a malou nadějí na přežití na nepřátelské území. Tam pomůžete silám SOE (Special Operations Executive, speciální jednotka, jenž vznikla před SAS) vyhodit do povětří důležitý most a další dvě mise následují až o pár let později, přesněji v roce 1943. Nyní se již bývalý letec k SOE přidal a v Sicílii je třeba znovu odpálit několik cílů, přesněji protiletecká děla a kuriózně maják. Hráč se projede na sajdkáru a na řadu přijde dokonce i bitevní loď. Během této kampaně jsem si všiml dvou výrazných rysů United Offensive, které se vztahují na celý datadisk. Zaprvé se nejde vyhnout řadě déja vu, ať už jde o úkoly shodné s CoD nebo posledním Wolfensteinem. Na tom není v zásadě nic špatného, ale chvílemi je cítit pachuť sebevykrádání. Zadruhé je řada sekvencí v datadisku hodně přetažená a mohou hráče trochu otrávit – střílení z kanónu B-17 je fajn zpestření, ale určitě ne na 5 minut v kuse a totéž jde říci i o řadě jiných herních situací. ... a ruská Závěrečná ruská kampaň nasazuje znovu brutální tempo, ale narozdíl od té americké je tu vše chvílemi vyhnané až do absurdna. Čtveřice misí se vztahuje k bitvě u Kursku, nechybí proto samozřejmě ani tankové bitvy (jediné v celém datadisku). Začátek je naprosto shodný s tím v CoD, za křiku válečných komisařů je třeba si nejdřív doběhnout pro zbraň a pár nábojů. Teprve poté následuje první z řady drsných misí, kterými se od boje v zákopech dostanete do městského prostředí, kde je třeba zajmout klíčovou železniční stanici. A nakonec je tu boj o Charkov, stejně šílený jako Stalingrad v originálu a stejně depresivní. Osobně se mi právě tato kampaň zamlouvala nejvíce, ačkoliv ne každému se asi budou líbit úkoly typu "uskakuj bombám + nič tanky protiletadlovým dělem ráže 88mm + střílej po desítkách dotírajících nepřátel + dobíhej průběžně pro lékárničky + vydrž to vše 2 minuty, dokud nedorazí posily". Je to vyčerpávající a je to někdy až frustrující, nicméně tempo a atmosféra boje jsou jedním slovem neuvěřitelné. Obecně vzato jsou mise opravdu vypilované a nenechají vás jedinkrát odpočinout, ale zmiňované chyby v čele s příliš často používanými skripty zabraňují datadisku překonat hratelnost originálu, ačkoliv se mu díky spoustě neskutečných bojových vřav rozhodně vyrovnávají. Určitě by nebylo na škodu, kdyby United Offensive ubralo trochu na intenzitě, nechalo hráči volnější ruku a tím pádem by se také prodloužila herní doba, která skutečně není nijak extra vysoká ani s ohledem na běžnou délku datadisků. Nedokonalá umělá inteligence a chyby Jednou z vyložených chyb, která díky skriptům bije hráče do očí, je špatná umělá inteligence. Ta nebyla ani v CoD nikterak výborná, ale v United Offensive jsou daleko více poznat její chyby, které se snaží vynahradit kvantitou nepřátel vysílaných na hráče. Nepřátelé prakticky jenom běhají po nastavených cestičkách a střílí - aspoň, že dovedou např. zaujmout uvolněné místo u stacionárního kulometu. Spolubojovníci na tom nejsou o moc lépe, někdy střílí výborně, někdy nejsou schopní trefit stodolu vzdálenou metr. Setkáte se i s vyloženými blbostmi, jako například momenty, kdy se některý z kolegů rozhodne hodit granát v uzavřené místnosti a ten přistane přímo pod vašima nohama. Nyní se hodí zmínit i několik chyb, na které jsem při hraní narazil a které dovedou celkem dost otrávit. Několikrát mi vlastní voják zablokoval klíčové dveře a jelikož ho prostě nešlo odsunout ani vyhnat střelbou, zbýval jen restart. To není dobré. Na druhý bug jsem narazil během jedné sekvence s ničením tanků, což je jeden z opakujících se úkolů v datadisku – najdi panzerfaust a znič přijíždějící tank. Bohužel přímo na klíčovou zbraň spadl samopal mrtvého Hanse, který mi znemožnil jakýmkoliv způsobem sebrat to, co jsem chtěl. Zbraně nejde zahazovat, pouze měnit, a tak opět nezbýval restart. Nová výzbroj Přítomny jsou samozřejmě nové zbraně a jedná se o moc pěkné kousky. Arzenál se rozrostl o poloautomatické pušky jako například Gewehr43. Z úplných novinek tu je lehký kulomet s trojnožkou, který ovšem vyžaduje chvíli na rozložení a znemožňuje pohyb, takže si jeho použití vždycky dvakrát rozmyslíte. Zajímavý je plamenomet, který tvůrci zjevně přímo přejali z Wolfensteina. Tehdy sklidil za své realistické zpracování aplaus a je třeba říci, že do dneška nebyl překonán. Za zmínku stojí granáty, které se sice pochopitelně nemění, ale jako v jedné z mála her mají v CoD reálný, tedy značně devastující, účinek. Obohacený multiplayer ala Battlefield Náhradou za krátkou singleplayerovou kampaň je multiplayer, který doznal řady vylepšení a nabízí kvalitní zábavu. Nových map je 11 a jde povětšinou o daleko větší exempláře, než jaké nabídla původní hra. Hratelnost se tak přibližuje Battlefieldu, ačkoliv je přece jen stále o velký kus akčnější. Přibyly rovněž ovladatelná vozidla, především tedy tanky a džípy. Jde o příjemné ozvláštnění hry, tanky naštěstí nejsou neporazitelnými stroji na smrt díky štosům bazuk v každém bunkru. Díky vozidlům a větším mapám již není kempování tak velký problém jako dřív, díkybohu. Nechybí ani různé libůstky - na mapě Berlína je například přítomen dost rozsáhlý systém kanalizačních tunelů. K Deathmatchi přibyly tři nové herní módy - jmenovitě se jedná o CTF, Domination a Base Assault. CTF netřeba představovat, Domination je přímou kopií Conquestu z Battlefieldu a Base Assault je podobný, akorát že se útočí na menší počet stanovišť. Zajímavým ozvláštněním je systém povyšování, kdy je hráč za týmovou spolupráci odměňován body a v příštím kole povýšen. Čím vyšší šarže, tím více si může hráč vybrat výbavu na začátku kola. Jedině s vysokou šarží je pak možný přístup k artilerii nebo si lze vybrat třeba větší počet granátů. 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů Technická stránka Zbývá již jen technická stránka hry a je třeba před ní smeknout. Hudba a především zvuky byly excelentní v CoD a stejnou kvalitu si udržely i v datadisku, dabing nemá chybu, hudba se dynamicky mění a zvuky zbraní nebo výbuchů mají skutečnou sílu. Zajímavější je ale grafika, která z 5 let starého (!), i když takřka kompletně předělaného Quake 3 enginu vyždímala skutečně maximum. Nejde o modely postav nebo kvalitu textur, tam se jednoduše nemůže hra měřit s kvalitou Far Cry nebo DOOM 3, ale nový systém speciálních efektů je prostě úžasný. Mlha, prach, střepiny, kouř, oheň, výbuchy - to všechno vypadá neskutečně dobře a musíte vidět tyhle vymoženosti v akci (nebo traileru), aby je člověk skutečně ocenil. Je příjemné zjištění, že i bez úplně bombastického enginu lze stvořit hra, která do sebe dovede hráče naprosto vtáhnout a pohltit svojí atmosférou. A ještě příjemnější jsou hardwarové nároky, které se od původní hry prakticky vůbec nezměnily. Stále stačí karta typu GeForce4Ti, ale samozřejmě na rychlejších strojích hra poběží o něco plynuleji. Na systému s Athlonem XP 2800+, 1 GB RAM a GF FX 5900 XT hra ani jednou netrhla v rozlišení 1024x768 na nejvyšších detailech a to i ve chvílích, kdy doslova celá obrazovka vybuchovala a na bojišti byly desítky postav. Co dodat? United Offensive je i přes několik chyb výborným datadiskem, který ovšem nepřekonává originál. V rámci pokusu toho dosáhnout sahali autoři až příliš často ke skriptům a některé části, kdy se na člověka valí šílená přesila, mohou být iritující. Hratelnost je ale perfektní a rozhodně stojí za to si datadisk vyzkoušet. Malá poznámka na závěr – ke spuštění je nezbytné mít nainstalovanou původní hru Call of Duty. Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Cheaty... Související články: Preview (8/2004), Novinky, Call of Duty recenze (11/2003) |
Frix | |
autorovi je 18 let, píše pro Tiscali Games & Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje helsinskou Open University of Economics; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora) |