Já budu chodit po špičkách
Krása Card Thief spočívá v oněch mini příbězích, které vám hra odvypráví. Jako zloděj se pokaždé vydáváte do úrovně poskládané z karet na ploše 3x3 ve snaze naloupit pokud možno co nejvíce cenností. V momentě, kdy vyplýtváte všechny karty v daném levelu, si to hezky nepozorovaně namíříte ven. Vtip je v tom, že veškeré zdejší mechaniky na sebe berou podobu karet – nepřátelé, poklady, bonusy a koneckonců i vy. Jejich rozestavení se řídí podle zákonů nahodilosti, takže se vždy potkáte s něčím trochu jiným.
Upřímně řečeno, základní koncept a propracovanost pravidel představují největší devízu hry. Ta navazuje na vcelku populární mobilní hříčku Card Crawl, jen estetiku a hratelnost starých dobrých dungeonů vyhazuje ve prospěch ryze thiefovské inspirace.
Karta vašeho chmatáka tedy začíná s 10 stealth body, a jak je u všech CCG titulů dobrým zvykem, každá další karta na hrací ploše něco stojí a obírá vás tak o drahocenné stealth bodíky. Narazíte tu na stráže, různé stvůry, pasti, poklady, stejně tak na všelijaké zlepšováky jako sudy, které vám doplní body kradmého postupu, nebo dveře, jež vás vždy udrží ve stínu.
Stín je vůbec veledůležitou součástí herního zážitku. Pokud jsou některé bonusy ozářené, vůbec k nim nemáte přístup, likvidace strážného tápajícího ve stínu vás neobere o tolik bodíků jako za plného světla a šperky zase hned stoupají na ceně, jestliže si je troufnete čmajznout za bílého dne. A tady nastupuje strategická rovina titulu, na hře to nejzábavnější. Najednou se přistihnete, jak zhasínáte louče, propočítáváte jednotlivé tahy, jak využíváte hry světla a stínu, napadáte ze zálohy, jak v ten správný moment kradete drahocennou truhlu... A libujete si, jak pěkně to odsýpá.
zdroj: Vlastní
Nevídáno, neslýcháno
Respektive, libovali byste si, kdyby se nejednalo pomalu o to poslední, co lze na Card Thief vyloženě pochválit. Víte, k postupu hrou je nutný sběr truhel v úrovních a jejich obsah ve formě odznaků nebo třeba lebek. Truhly vás nikdo sbírat nenutí, ale i kdyby nutil, než se vůbec probojujete dál a představí se konečně nová část hry s novými kartičkami, prožijete si nemálo pěkně natahovaných partií v bleděmodrém. Jinými slovy, žádné terno a v mobilním titulu, za který se regulérně platí, je to dosti zbytečná praktika.
Noví oponenti a nástrahy navíc nepřináší do hratelnosti skoro žádný svěží vítr. Strážci-zlobři viděli okolo sebe na jedno políčko, trpaslík s pochodní vidí na dvě. Novinka v podobě vlka prý i "slyší" okolní dění. Dopad na praxi? Mizivý. Tvůrci si nicméně i přesto řekli, že by bylo dobré nabídnout hráči v herním obchodě nějaké ty power-upy, aby jim ulehčili boj v každé úrovni. Uznávám, jednorázové navýšení hladiny stealthu či možnost zhasnout jakoukoliv louči potěší, tato vylepšení se však utápí v nepřehledných nabídkách a mnohdy vám v rozehrané partii nepomůže ani svěcená voda, natož zmíněné power-upy.
Nic nového pod sluncem
Dle očekávání jsou totiž náhodně generované herní plochy solidně dvojsečným mečem. Kvituji, že se pokaždé nemusím dívat na to samé, nicméně tenhle mechanismus současně dělá hru nepříjemně nepředvídatelnou. Občas daným levelem projedu jako nic a s tučným lupem na zádech, jindy se zase ocitám zahnán do kouta, obklíčen samými nepřekonatelnými překážkami, a nakonec za mřížemi.
Ve světě se Card Thief dost líbil. Tam, kde nyní poukazuju na nedostatky a nedomyšlenost, byla slyšet často jen chvála. A k nejvychvalovanějším aspektům hry patřilo i audiovizuální zpracování. Ano, musím uznat, že výtvarný styl titulů od TiNYTOUCHTALES má své kouzlo. K čemu mi to však je, když si ho nejvíce užiju v hlavním menu a po zbylý čas pozoruju kartičky v nějaké tmavé kobce bez možnosti změnit prostředí. Na trhu se najdou mnohem půvabnější, a především nápaditější hry. Vyzdvihnout tak mohu jen hudební složku, jejíž dramatické tóny jsou naopak skvělé.
Vždyť už bude brzo den
Když si člověk potom všechno výše jmenované poskládá dohromady, nezbude mu než se rozpačitě zašklebit. Na jedné straně výtečný nápad s dobrými pravidly, prostorem pro taktizování a sem tam zajímavou drobností. Na druhé syndrom každé druhé karetní hry a nemalý kus lajdáctví, co se variability a designu týče. Nedá se mluvit o průšvihu, spíš o solidním zklamání.
