Abych vás už nenapínala, Chuchel ze zajetého standardu Amanity Design nijak výrazněji nevybočuje. A to je vlastně dobře. Přesto, nebo právě proto si zachovává svůj unikátní vzhled i celkovou atmosféru. Nově se ponoříte do světa plného humoru, v němž je hlavní postavou často nespokojený chomáček chlupů.
Svérázná postavička s výraznými ústy a maličkými prasečími očky dostala ještě sidekicka Kekela (neidentifikovatelná, avšak velmi roztomilá broučkovitá postava) a trapitele Chrchela. Zatímco s prvním zmiňovaným Chuchel soutěží, ale někdy si i pomáhá ke společnému cíli, druhý zmiňovaný ho připravil o to jediné, po čem touží. Jedná se o vyleštěnou červenou třešeň. Zda se konec hry promění v happy end je pochopitelně čistě na vaší osobě. Ale nebojte se, těžké to nebude.
Staré dobré hry
Zatímco Machinarium se vyznačovalo poměrně důmyslnými logickými hádankami, Chuchel žánr point-and-click představuje ze zcela opačné strany. Ve hře nebudete stavěni před záludné situace, nenajdete v ní obtížné puzzly. Dokonce bych se nebála říct, že v Chuchel (měl by se číst anglicky „čučel“) není ústřední hratelnost, jako spíš celkový vizuální zážitek a vtipné gagy.
Chuchel tvoří celkem 30 úrovní. V rámci každé z nich máte za úkol získat již zmiňovanou třešeň. Proti vám přitom hraje vždy něco jiného. Jednou má třešeň v moci rozzlobený medvěd, podruhé se ukrývá uvnitř vajíčka, potřetí visí vysoko na stromě, nebo pro změnu zapadne hluboko do země atd. Nápady jsou to veskrze zajímavé, i když se tvůrci v jednom případě nevyhnuli kopírování již jednou představeného nápadu.
Hojně jsou zde využívané i odkazy na staré hry. Zahrajete si tak originální variaci na Tetris, Space Invaders, Angry Birds nebo Flappy Bird. Znovu tu ale opakuji, že celková koncepce vám nehází klacky pod nohy, takže se nemusíte bát žádného záseku, jaký by se třeba u původní Flappy Bird dal očekávat. Všechny tyto gagy mají společné pouze to, že jakmile je dohrajete do konce, přesunete se k další obrazovce. A tam vaše trápení, tu z toho, tu z onoho důvodu začíná zase nanovo.
zdroj: Archiv
Čučel pro čumily
Cesta k zisku třešně je různě klikatá, nikdy ale nezabere víc než několik minut. A to i když zrovna narazíte na level, který není úplně logický, nebo který vyžaduje spíš hodně klikání jen tak pro efekt, což ve hře není ojedinělá situace – každá akce postavičky je doprovázená vlastními (často docela vtipnými) animacemi, což se tvůrci rozhodli náležitě prodat.
Pasáže, kdy vlastně jen klikáte na různé možnosti, abyste zhlédli celé plejády gagů, lze vnímat dvojím způsobem. Pokud jste správně naladěni na trochu nenáročné zábavy, pravděpodobně vás zahřejí u srdce. Prostě si jen odklikáte to svoje, aniž byste museli cokoliv řešit. Jenže pokud od her čekáte větší zapojení, nebo vám například úplně nesedne jednoduchý humor Chuchel, tak v těchto pasážích budete trpět. Nelze je totiž žádným způsobem přeskočit.
K dobrému pocitu z hraní přispívá opět zcela jedinečná grafika. Stylizace tentokrát hraje na notu roztomilosti a minimalismu. Hlavní postava se všemi svými grimasami a koneckonců i některé další příšerky mají potenciál stát se předlohou pro skutečné plyšové hračky. Kromě nich pak z obrazovky vystupují už jen další aktivní předměty. A těch je vždycky dohromady jenom pár. Na nic jiného nezbylo místo, dokonce i pozadí je skoro čistě bílé. To tvůrcům pomáhá zvýraznit dění na obrazovce a nejspíše i vyšlapává cestičku pro převod hry na mobily a tablety. Ostatně hra je hardwarově velmi nenáročná, zvládl ji spustit i můj prastarý notebook.
Chuchel místo kina
I bez možnosti přeskakování animovaných pasáží vám Chuchel zabere tak maximálně 2 až 3 hodiny čistého času. Jedná se tedy spíše o takovou humornou jednohubku, kterou si večer pustíte místo výpravy do kina. Pokud vám to stačí, tak vám Chuchel rozhodně doporučuji. Jedná se o nenáročné vyprávění s výrazným grafickým i hudebním rukopisem, které když vám sedne, potrápí vaše bránice.
