Dá se říct, že jiný kraj a jiná doba, ale vlastně docela tradiční problémy. Jako by se člověk sedmadvacátého století vrátil do středověku. Civilizace se naštěstí prostřednictvím Beyond Earth do doby temna nevrací. Futuristicky laděný díl, považovaný za duchovního nástupce Alpha Centauri, je možná právě tou tahovou strategií, kterou si mnoho lidí přálo. Není divoce revoluční, ani dokonalá, ale jde o propracovanou herní klasiku.
Vlastní pravidla
Beyond Earth neexperimentuje a narozdíl od přímé konkurence typu Age of Wonders či Endless Legend nejde cestou hybridizace herních žánrů. Namísto implementace rozšafných RPG prvků se soustředí „pouze“ na usazování svých vlastních pravidel do nových souvislostí.
Proto například osmička soutěžních národů, nyní expedičních výprav s různými jazykovými přízvuky, rozhodně nesrší herně využitelnými vlastnostmi. Jako by se tím Civilizace vracela někam ke třetímu dílu. Jedna či dvě charakteristiky pro každou stranu (asijský konglomerát má třeba o čtvrtinu rychlejší dělníky) a dost.
Civilizace však, a to je potřeba zdůraznit, desítky nových vlastností nepotřebuje. Za svá léta jich nasbírala dost na to, aby si mohla stanovit mnohem praktičtější cíle. Do dalšího dílu pro ně jen potřebovala nalézt nová uplatnění. A našla je díky skvělé provázanosti herních mechanik.
Bonusová dilemata
Dalo by se frázovitě prohlásit, že v Beyond Earth nyní souvisí všechno se vším, ale není to třeba. Nová Civka nabízí tak překvapivé množství herní svobody, že sám hráč si velkoryse určuje, co vlastně s čím souviset má.
Díky mnoha rozhodnutím můžete (ale nemusíte) například pozměňovat či posilovat významy městských vylepšení. Třeba Cytonursery, což je něco na způsob pokročilé farmy, může po jednom důležitém verdiktu poskytovat kromě Zdraví a Vědy i Produkci. Tim se ve městech stane úžasně univerzálním zdrojem blahobytu. Přitom stačilo tak málo. V jednom příhodném okamžiku se hra zeptala, jak hodlám projekt Cytonurseries dále zužitkovat a já si vybral...
Připravte se, že Beyond Earth se vás bude opravdu často ptát, zatímco vy budete odpovídat a následně z toho těžit. „Bonusových dilemat“ absolvujete za jednu hru několik desítek a každé vás popostrčí směrem, kterým hra předpokládá, že chcete jít.
Ovšem řada rozhodnutí může mít i nekompromisní příchuť. Do některých významných hospodářských projektů můžete zapojit specializovanou pracovní sílu, která bude například v „Thorium reactor“ vyrábět více energie, tedy peněz. Musíte ale počítat i s tím, že zotročení pracanti mohou scházet na polích. A podobně je to se vším. Není holt zrna bez plev.
zdroj: Vlastní
Pavučina svobodného výzkumu
Pozměnitelné významy městských budov, bonusové objevovací questy či filozofické křižovatky, to je skutečná charakteristika Beyond Earth. Tvůrci nikomu neříkají, jak tuhle hru hrát, to vy sami si díky kombinaci různých a pravidelně servírovaných výzev určíte správnou cestu.
O Beyond Earth se dá prohlásit, že je „nejliberálnější“ Civilizací z celé série. Zásadně v tom hře pomáhá i špičkově zpracovaný výzkum. Tvůrci zaměnili stromovou strukturu za symbolickou pavučinu a jde možná o nejzajímavější změnu v konceptu celé série od modulární stavby jednotek v Alpha Centauri.
Podobně jako kdysi při konstruování strojů, máte nyní relativně obrovskou svobodu v tom, co vyrobíte, respektive vymyslíte. Vědecká pavučina je strukturována tak, abyste i v raných stádiích mohli rovnou směřovat ke skutečně pokročilé technologii, a svou specializací se tak zcela odlišili od konkurentů, kteří mohou (ale opět nemusí) bádat mnohem konzervativněji. Z výzkumu se díky tomu stává statný pilíř atraktivní znovuhratelnosti a Beyond Earth zároveň opět dokazuje, jak volnomyšlenkářskou má povahu.
Není totiž problém studovat pokročilé nanotechnologie, a přitom nemít osadníky kvůli neznalosti základního tajemství pionýrství. Dle mého soudu nejde o přehnanou bizarnost. Firaxis docela trefně nastavili zrcadlo současnému světu, v němž některé společnosti sice nedokáží samy sebe nasytit, ale jak vyrobit raketu s dlouhým doletem vědí bezpečně.
Quo vadis, člověče?
Bezbariérovost výzkumu ve smyslu toho, kterým směrem, a jakým stylem se vydat za pokrokem, přispívá i k celkovému rozvoji národních idejí. Ty jsou základní složkou státní politiky a reprezentují je tři základní hodnoty zvané afinity. Jde o naruby převrácený koncept filozofického triumvirátu z Alpha Centauri. Zatímco tehdy zvolená doktrína určovala směr budoucího vývoje, teď je to naopak výzkum, který posouvá národní doktríny (afinity) tím či oním směrem.
K mnoha konkrétním vynálezům se pojí vždy nový level jedné ze tří afinit a na hráči opět je, aby vybruslil ze zásadního dilematu: má se soustředit na surový technologický pokrok, nebo vynalézat možná méně prakticky, zato však s ohledem na levelování v ideovém přesvědčení, které státu rovněž slibuje výhody, i když ne vždy okamžité...
Systém afinit je zlatým hřebem nově pojaté provázanosti herních vlastností. Afinity nelze podcenit, jsou dlouhodobým elementem při utváření povahy národního hospodářství, pomáhají také efektivněji využívat přírodní zdroje, definují diplomatické vztahy a zároveň zprostředkovávají dialog se samotnou planetou (po vzoru Alpha Centauri).
zdroj: Archiv
Firaxis s afinitami dosáhli jistého stupně tvůrčí geniality. Nenutí vám žádný konkrétní postup, jak se k nim dostat (můžete je opět získávat i dílčími příběhovými questy nebo filozofickým odpovídáním), ale zároveň je v každém herní tahu jasně vidět, jak nutně je potřebujete.
Časem zjistíte, že tři afinity jménem Harmony (soucítění s planetou), Purity (snaha zavádět staré pořádky ze Země) a Supremacy (cesta za technologicko-robotickou existencí) se vzájemně velmi liší. Harmonisté časem splynou s planetou a mohou využít její genetický materiál k válečným účelům (pošlete na ně pár červů!..), vyznavači Supremacy dokáží rozpoutat válku robotů a Puristé nejlépe ze všech ovládnou umění obrany na zemi i na oběžné dráze, která se stala novou, i když trochu nenápadnou součástí herního prostoru.
S každou ideovou alternativou také hra vypráví trochu jiný příběh. S opačnou afinitou na sebe národy odlišně reagují, mimozemské formy života pouštějí jiným způsobem hrůzu, a také vzhled měst se mírně liší. Lze tedy prohlásit, že s každou afinitou je Beyond Earth poněkud jiná hra s jiným dějem i závěrem, a každá absolvovaná zkušenost automaticky láká k prožití jiné. Nepsal jsem něco o skvělé znovuhratelnosti?
Válka až naposled
Afinity mají ale krom viditelného vlivu na základní prvky hraní také stěžejní dopad na válečnictví. Dá se říct, že čím vyšší level v jedné z afinit máte, tím silnější jsou vojáci v zákopech. A přestože hra opět v duchu nekonfliktnosti dovoluje sbírat zkušenosti ve všech třech idejích zároveň, nejeden stratég se nakonec rozhodne pro izolacionistické zdokonalování pouze v té či oné charakteristice.
Díky afinitám může hráč upgradovat asi třetinu nejpoužívanější vojenské techniky, což při téměř šedesátce různých jednotek rozhodně nejsou malé možnosti. Byť tedy Beyond Earth nenabízí stavebnicové skládání jednotek jako Alpha Centauri, možnost přidávat některým z nich perky i bonusové vlastnosti a tím z nich činit dokonalejší stroje, mi bohatě stačila.
Spatřoval jsem v tom však bohužel jistý paradox, neboť jedna z nejzajímavějších novinek, jakou afinity jsou, se úzce pojí zrovna s válčením, na které Beyond Earth jaksi není stavěná. Válka je i v novém díle spíše utrpením než zábavou, protože engine i herní základy Beyond Earth vycházejí z páté Civky. Hra tedy neumožňuje seskupování jednotek a tím pádem ani společné zadávání cílů.
Nejenom, že to dělá z přesunu většího počtu jednotek klikací maraton, ale zároveň se tím komplikuje i útočná strategie a především obléhání měst. Jednotky se na válečném poli dětinsky strkají a perou o místo, a proto vést válku v masovějších rozměrech je v Beyond Earth prakticky nemožné.
Boj je překvapivě jediný herní aspekt, o němž hra vůbec nediskutuje a nepřipouští jiný výklad pravidel. Příkazy se prostě musejí poslouchat. V pojetí války „jednotlivců“ bohužel Beyond Earth ztrácí kontakt se žánrovou špičkou. Vždyť Endless Legend ukazuje, že i v moderním pojetí tahové strategie lze alespoň omezeně válčit tak, jak jsme byli kdysi zvyklí.
Překvapivý stav nepohodlí
Vést válku tedy není vůbec komfortní. Bohužel stejně nepohodlné je i sledovat pohyb jednotek na mapě. Beyond Earth v tomto případě bohužel kopíruje současné zvyklosti, a kvůli záplavě grafických detailů sice dokážete spočítat lopatky farmářského mlýna, ale vojenské jednotky s okolním terénem a zástavbou nepříjemně splývají.
Nejenom kvůli nepřehledné grafice se stratég občas dostává do stavu nepohody. K vzteku je i nedokonalý interface. V mnoha ohledech je neohrabaný a k některým pomocným funkcím (třeba přidání stavby do fronty) aby se člověk doslova proklikával. Kolik že let je už série Civilization ve vývoji? Některé důkazy neohrabanosti jsou skutečně zarážející, vždyť například dělníky nelze automatizovat jen na určitý druh činnosti!
Nemile mě též překvapilo, že v otázce správy země schází hře jakýsi všeobecný nadhled. Začínající či probíhající válku například nemohu řešit hromadným verbováním do zbraně, nemluvě o nemožnosti globální úpravy hospodaření. Jako správný vůdce jsem musel za každou změnou cestovat od města ke městu a hospodářský výkon upravovat individuálně, aby odpovídal globálním potřebám. Na můj vkus je Beyond Earth až zbytečně decentralizovaná. Je to krok zpět především vůči mnohem starším dílům série.
Protivníci jako živí
Když ale přehlédnete funkční nedostatky, budete se s Beyond Earth převážně skvěle bavit. Přispívá k tomu například i vylepšená umělá inteligence, která výrazně lépe reaguje na okolní dění. Když si soupeř například všimne mé kulturní expanze či prostého nákupu nových pozemků v okolí města, hned se přihlásí s patřičnou poznámkou, na které se dá buď stavět další spolupráce, nebo konflikt.
Zároveň se AI dokáže vhodně přizpůsobovat situaci. I nervózní soupeř, pokud mu prostřednictvím obchodních konvojů zařídím slušný ekonomický profit, ustoupí od válečných výhružek a vzájemný obchod uvítá.
Umělá inteligence umí skutečně rozumě vyhodnocovat každou situaci a nejednou také své síly přímo na válečné stezce. Stalo se, že mi díky silné špionážní činnosti nepřítel dokázal sebrat důležité město. Když ale zjistil, že se k okupované metropoli „ženu“ s vojenskou odplatou, izolované město v předvečer střetu raději srovnal se zemí a utekl.
Beyond Earth zkrátka nese znaky kvalitně zpracované herní klasiky. Jen ne po všech stránkách. Ovládáním, pojetím války a nejspíš i grafickým zpracováním leckoho spíše namíchne. Na druhou stranu je nová Civka přesně taková, jakou ji většina hráčů chtěla mít. Je prostá výrazných experimentů a změny, které podnikla, zpracovala skvěle. Je tedy typickým zástupcem žánrového mainstreamu, ke kterému se budou chtít jiné hry buď přiblížit, nebo se vůči němu vymezovat. Beyond Earth tedy splnila očekávání. Mohlo být lépe, ale také mnohem hůř.
