Civilization Beyond Earth: Rising Tide - recenze

15. 10. 2015 19:24 - Recenze
autor: Ondřej Švára

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: Windows

Datadisk Rising Tide téměř přesně po roce obohacuje a takřka od základu mění povedenou strategii Civilization: Beyond Earth. Novinek a změn přibylo tolik, že se bez nich zdá originální hra najednou skoro bezcenná. S Rising Tide se do celé série vrátila i některá stará pozitiva. Například možnost hustě osídlovat prostor prostřednictvím nových vodních měst. Ne všechny novinky hru ale opravdu vylepšují. Kontroverzní je hlavně necitlivě pozměněná diplomacie. Přesto Rising Tide patří v sérii mezi ty opravdu povedené datadisky.

Verdikt

„Civilizační“ datadisk Rising Tide nabízí skvělé námořní kulisy a nové herní  příležitosti. Těšte se na nové mocenské výzvy, realističtější politické vztahy a také na spoustu nových jednotek a budovatelských výtvorů. Jen drasticky pozměněná diplomacie asi nebude každému po chuti.

Hodnocení redakce
8
Karta hry ▶

Recenze

Města na kůlech

Již na první pohled je Rising Tide nepřehlédnutelný tím, že veškeré novoty balí do nádherného nepromokavého kabátku. Hlavním tématem datadisku je totiž voda. Respektive hladina mimozemského oceánu, na kterou, jak autoři tvrdí, lze vést docela pohodlný život. Klasický rozkvět státu na pevnině tvůrci efektně doplnili o možnosti rozvoje na mořských vlnách. Tradiční suchozemská města mohou být nyní obklopena i městy, které se technicky podobají Benátkám. Jsou to jakési „města na kůlech“.

Na rozdíl od podmáčené perly Jadranu ale mají tato sídla spoustu technologických fines. Umí po vodě dokonce jezdit. Stačí kliknout na sousední políčko v mapě a šup, migranti už zvedají kotvy, aby našli nové ekonomické příležitosti. A nejen to. Vodní města se od suchozemských liší také v architektuře či speciálními jednotkami. Jsou zkrátka světem samy pro sebe.

Celá galerie

Tajuplný vodní svět

Kvůli proměně herních kulis bylo nanejvýš logické, že se autoři vzdali původních myšlenek, zaměřených na vesmír. Po něm zbylo snad jen vystřelování užitečných družic na oběžnou dráhu a lépe využitelný vzdušný prostor k vojenským účelům. Datadisk zkrátka na rozdíl od Beyond Earth oblohu tolik nepozoruje. Raději se dívá pod sebe, do vln.

A je rozhodně co pozorovat. Protože nejde o starý dobrý Atlantik, co moderní kolonizátoři osidlují – ve vodě najdou svět jako z pera Julese Vernea. Divotvorní krakeni, červi či obludná vodní flóra, to všechno jsou nové exotické druhy života, které opravdu báječně dokreslují změnu tématu. A co víc, koexistenci s nimi lze využít i herně. Například k novému vědeckému bádání či zajímavým vojensko-technickým projektům.

Celá galerie

Planktonem za pokrok

Od prvních minut hraní musí být každému jasné, že vodní téma ovlivňuje hru nejen vizuálně, ale předurčuje i celkovou hratelnost. Od nového prostředí se odvíjí v podstatě všechny možnosti civilizačního rozvoje.

Nové perspektivy nabízejí například dříve neviděné, převážně vodní jednotky a ruku v ruce s tím i více mořeplavecky laděné válčení. Například nová bombardovací a melee plavidla se vám budou opravdu líbit. Přibyly ale také nové přírodní, respektive vodní zdroje. Víte třeba, že mimozemský plankton pomáhá vědcům ve výrobě protilátek k novým chorobám? V praxi za těžbu planktonu získává civilizace cenné body výzkumu.

Univerzalita, matka pokroku

K nejpodstatnějším změnám ovšem nedošlo ani v grafice, ani v nabídce komodit či zbraní, ale v herních mechanismech. Rising Tide lze od originální hry nejsnadněji rozpoznat díky intenzivnějšímu propojování všech herních nápadů a mechanismů. Díky tomu se různé aspekty vládnutí dramaticky ovlivňují.

Dobrým příkladem jsou afinity, soubory národních hodnot. Jak víme, takzvaná purity umožňuje staromilský vývoj v intencích tradic Země, supremacy cílí na biomechanickou budoucnost člověka a díky harmony lze navázat ekologický dialog s planetou.

Obecně řečeno se afinity projevují při stavbách unikátních jednotek a divů světa, v obranyschopnosti měst, v hospodaření, v koexistenci s planetou a v neposlední řadě ovlivňují diplomatické vztahy. Rozhodují vlastně skoro o všem. Zatímco se ale v Beyond Earth musel národ vždy rozhodnout, do jaké afinity zrovna „investuje“, v Rising Tide může za určitých okolností, nejčastěji skrz určitý vědecký poznatek, bodovat i ve dvou afinitách najednou.

Celá galerie

Takto propojené „levelování“ činí národ mnohem univerzálnější. Jestliže každá afinita s sebou přináší nějaké bonusy do civilizačního pokroku, jejich kombinováním může vykvést opravdová supersíla.

Na druhou stranu, i když se všestrannější národ může díky kombinaci různých hodnot stát pevnější ve svých základech, nejde o stoprocentně spolehlivý předpoklad. Afinity totiž přinášejí i řadu menších negativ, a tak se jejich propojování může stát v některých okamžicích naopak zdrojem trablů. A to je vlastně na Rising Tide to krásné.

Čert ví, zda šlo opravdu o záměr autorů, ale přínos nových kombinací nespočívá ani tak v jejich výsledcích, jako spíše v tom, že se o ně hráč vůbec může pokusit. A to, co při tom zažije, se stane podstatou celého hraní.

Celá galerie

Konec tradiční diplomacie

S větší všestranností hra působí mnohem realističtěji. Datadisk ctí myšlenku, že skutečné národy se nikdy nechovají černobíle, a přestože si udržují určitou pověst (plynoucí většinou z předsudků ostatních), bývá jejich politika směsicí všeho možného.

O univerzalitu se proto Rising Tide snaží na mnoha frontách a s různým důrazem. Všimnout si lze například drobných možností, jako je přidávání nových efektů určitým městským budovám (což se v menší míře objevilo už v Beyond), ale i nově pojaté diplomacie.

Na mezinárodní vztahy však pozor. Byli jste ve starších Civilizacích zvyklí kšeftovat se zdroji a vědeckými výdobytky? Tak s tím je konec. V touze po reálnu se diplomacie v Rising Tide posunula úplně novým směrem. Už v ní nelze někomu nabídnout tajemství biologie, aby vás nezničil. Autoři si konečně všimli, že něco takového ve skutečné politice prostě neexistuje.

Otázkou však je, zda taková úvaha může prospět hrám jako Civilization. Tedy strategiím cíleně založeným na zábavné směně čehokoliv za cokoliv. V Rising Tide se bohužel nyní obchoduje pouze s jakýmisi všeobecnými hospodářsko-vojenskými bonusy a jejich podstata navíc tak trochu bojuje se zdravým rozumem.

Africká unie se třeba dohodne se Severomořskou aliancí, že při (nějakém) válčení získá za každou zabitou jednotku dva body kultury.  A Severomořským za to zaplatí určitý obnos. Zvedáte nad takovým kontraktem obočí? Není divu.

Afričané pochopitelně nebudou likvidovat zrovna severomořské jednotky, taková smlouva by byla úplně absurdní. Musí si „kulturně zaválčit“ s někým jiným. To ale jenom podporuje nesmyslnost samotné dohody, především z mezinárodního hlediska. Kdo může mít na tak zvláštní věci (a na mnoha podobných) tak silný zájem, že ji dokáže nabídnout či zaplatit? Na to autoři neodpovídají.

Celá galerie

Svázanější ruce

Je pravdou, že se diplomacie stala realističtější tím, že se v ní přestaly nabízet imaginární výdobytky pokroku. Na druhou stranu mechanismus, kterým bylo primitivní handlování nahrazeno, je přinejmenším podobně směšný. Ještě mrzutější je fakt, že nový systém smluv na sebe váže i některá překvapivá omezení. O smlouvách se například nevyjednává. Buď se daná dohoda líbí oběma stranám, nebo se neuzavře.

Určitá nemožnost cokoliv a jakkoliv ovlivňovat se přenáší také do dalších oblastí státnického vyjednávání. V něm už nemají místo tradiční formy licitování, korupce, podlézání či zastrašování. Koneckonců ani obyčejné snaze nastolit poválečný mír nelze nijak „podpultově“ pomoci. Každý konflikt nyní vyjadřuje válečné skóre, které pokud jasně nenaznačí, že je druhá strana připravena kapitulovat, střílí se dál.

Celá galerie

Budování vztahů

Přestože si dříve mohli hráči o postranních politických taktikách myslet cokoliv, například že na chování umělé inteligence stejně nemají vliv (což byl možná důvod, proč je autoři vyhodili), působí obchodně-vojenská politika absurdně okleštěně. Podstatná část hry se opravdu točí jen kolem přednastavených smluv a poněkud „digitálně“ nastaveného způsobu uvažování ve stylu „Ano-Ne“.

Naštěstí do diplomacie pronikly i některé mnohem elegantnější myšlenky. Například nový způsob budování mezinárodních vztahů. Politická pozice státu je nyní vyjádřena mnohem komplexněji na jakési internacionální stupnici „strachu a respektu“. Ta udává vojenskou a ideovou sílu, s níž hráč na ostatní státy působí, které jako při nějaké pěvecké soutěži číselně vyjadřují svůj postoj od absolutního pohrdání, vedoucího k válce, až k nezměrné adoraci směřující k plodné alianci.

Takovéto budování vztahů je zajímavé hlavně proto, že do něj promlouvají osobní charakteristiky státníků. V jejich vizích a tužbách lze bohatě levelovat a tím de facto pilovat i celkový národní charakter, proti kterému se ostatní vůdci vymezují, nebo s ním soucítí. Snad netřeba dodávat, že jde o zcela základní předpoklad každého vyjednávání vyjednávání.

Dá se říct, že nová Civilizace je v rovině mezinárodních vztahů mnohem osobnější než dřív. A tudíž i více zábavná. Nové budování vztahů přes „respekt systém“ navíc není jediným prvkem, který kompenzuje poněkud ošizené možnosti obchodování. Do celkové mezinárodní úrovně státu promlouvají i nové, takzvané diplomatické body. Také u nich se projevuje zajímavý univerzalistický přístup autorů. Za diplomatické body nejenže „nakupujete“ zmíněné vůdcovsko-národní charakteristiky, které stát reprezentují navenek, ale zároveň mohou dokonce sloužit jako náhradní platidlo ve vnitrostátním hospodářství.

Typickou ukázkou je možnost pořizovat za diplomatické body městská vylepšení. Hodí se to ve chvílích slabého rozpočtu. Zároveň jde ale o projev celkového stylu vládnutí. To, zda hráč více utrácí peníze, či naopak body, do značné míry charakterizuje jeho státnickou vůli. Peníze chybějí obvykle tomu, kdo vede mezinárodní války, diplomatické body zas těm, kteří se neradi dívají za kopečky. Takové projevy politiky posouvají Civilizaci téměř k dokonalosti.

Celá galerie

Hledání herního ideálu, nejen na vahách peněz a bodů, je jedním z nosných pilířů Rising Tide. Nezbývá než dodat, že snaha o alternativní řešení tradičních herních výzev je právě to, co dělá tento datadisk tak zajímavý. A přestože autoři občas přestřelili, nejvíce v obchodní části diplomacie,  je jejich novinka úžasnou příležitostí pro všechny stratégy, kteří si chtějí zahrát Civilizaci trochu jinak. Většina nápadů se povedla, tak vzhůru do boje.

Tagy: Civilizace (série) strategie sci-fi datadisk

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)