Civilization V: Brave New World - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

Civilization V: Brave New World - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

9. 7. 2013 20:30 | Recenze | autor: Jan Smejkal |

Vím, pálím nyní do vlastních řad, ale už u recenze předešlého datadisku jsem čelil nejasnostem okolo místního hodnocení Civilization V, takže považuji za vhodné zdůraznit, že v mém kumbále je hra ověnčena šestkou. Hra umí dobře mást tělem a její nedostatky se dost špatně rozeznávají na první a možná i na druhý pokus. Roli hraje i historická paměť, která u Civilizace vede k dojmu, že hra se nechová dle vašich představ kvůli vašim chybám. Ostatně tahle série byla vždy pověstná tím, že jste si chybná rozhodnutí slízávali i dlouhé tahy po jejich učinění. Z Gods & Kings se nakonec vyklubala ucházející žehlička, která systém o stupínek vytáhla pouze díky vlivu náboženství, jenž značně oddálilo, v pozdějších fázích nevyhnutelnou, přeměnu světového společenství v koutek kreténů.

Na otázku, jestli Brave New World tu ostudu taky alespoň nějakým způsobem opravuje nebo podpírá, asi odpověď tušíte. Ne! Přestože hned na první pohled je zjevné, že BNW je obsáhlejším balíkem než G&K. Pátá Civilizace je jako plážový volejbal, který jste nuceni hrát v dešti, na betonu a proti smrtícímu duu bezrukých vozíčkářů, a který se někdo snaží vylepšit zásahy do pravidel, co mají na tenhle obraz zkázy nulový vliv.

Leštěný trubky

Tenhle dárkový balík z Firaxisu vypadá na první pohled slušně – najdete v něm suchozemské i mořské obchodní cesty, turismus, umělecká díla, ideologie, světový kongres s globální politikou, nové jednotky, budovy i národy. Bohužel, po vzoru mylné domněnky že komplexnost znamená automaticky hloubku slouží většina nového obsahu jen k rozmělnění designu.

Doposavad vám třeba příjmy zlata generovaly stavby a města propojená cestičkami nebo přístavy. Tuto misku vah BNW přeorganizoval tak, aby vás z kaše červených čísel tahal obchod. Na nákladové misce se pak nacházela armáda, údržba staveb ve městech, cest a vylepšení polí, což je v BNW lehce přifouknuté.

Na jednu karavanu běžně připadá 5-10 mincí na tah, což je přesně částka, která vás hází zpět do čísel přítomných v předchozích verzích hry, bavíme-li se o střídmém vedení vašeho impéria. Obchodní cesty lze plundrovat, pokud jste ve válečném stavu, ale to není problém, který byste nevyřešili během čtyř tahů. Nejvíce peněz stejně máte z obchodování s městskými státy, od nichž hrozí mnohem menší nebezpečí - navíc si je můžete uplácet na svou stranu.

Obchodními cestami se šíří i náboženství a výzkumné body, ale jde o tak směšná čísla, že akorát působí jako zástěrka odvádějící pozornost od unylosti celé této funkce. Jediný prostor pro ekonomická škobrtnutí se nachází stále jen na začátku při prvních pokusech o expanzi. Jde o typickou ukázku rozmělnění designu - přidáte více funkcí, ale výsledek je stejný. Je to jako fotbal, kam jste přidali dva kopálisty a roztáhli o metřík hřiště.

Snad jedinou opravdu zajímavou vlastností obchodních cest, která má i strategický (!) význam je to, že jimi lze v rámci vašich držav posílat body růstové (jablíčka) i produkční (kladívka) a tím napomáhat růstu a produkci některého vlastního města. Klasicky se to hodí v pozdějších fázích, kdy zakládáte osady na posledních místech mapy, nebo když od píky budujete města dobytá.

...

Funglový rádio

Taktéž světový kongres si v propracovaností nezadá s paraplíčkem na zmrzlinovém poháru. Sice to vypadá pěkně a důležitě, ale nakonec zjistíte, že ze všech těch embarg a dalších věcí má jediný skutečný význam pouze hlasování o předsedajícím státu, potažmo vůdci světa a o pořádání olympijských her a světové výstavy. Poslední dvě akce se mohou udát jen jednou za hru. V případě přijetí se v obou případech zahajuje globální projekt, a kdo do něj nahází nejvíc kladívek, vyhrál.

Není zde žádný vztah k velikosti státu (jako je tomu třeba u nákladů na vědu nebo na „policies“), takže největší výhodu mají velká impéria. Dokáží přesměrovat produkci z vícero měst a zároveň nezastavit domácí výrobu na jiných místech. Kouzelné je, že bronzová a stříbrná pozice (a bonusy za ně) jsou dány pevnými hodnotami, takže jich dokáže dosáhnout každý jouda na mapě, který nezapomene přispět (což tak dvě tři AIčka obyčejně udělají).

Hlasování o světovém náboženství a ideologii mají na hru pramalý dopad, pokud vy nejste zakladatelem onoho náboženství, nebo pokud vaše kulturní produkce významně nepřevyšuje ostatní. Pak ostatním klesá spokojenost a ve finiši se vydají na stejnou ideologickou cestu, což... nic neznamená, jen bonus k turismu, potažmo kulturní dominanci, která... nic neznamená. Ale o té za chvilku.

Hlasuje se prostřednictvím delegátů. Jejich počet je nejvíce závislý na počtu spojeneckých městských států. Tyhle hlasy si můžete velice snadno koupit, což je ještě snadnější v součinnosti se špionáží. No jo, ale když máte, řekněme, dvacet delegátů a osm dalších národů jich má po šesti, je jistě snadné vás přehlasovat, napadá vás, ne? Ne!

Hlasování o titul Weltführera, které vám zajistí diplomatické vítězství, probíhá v jediném kole, kdy ihned navrhnete svého kandidáta a přihodíte mu hlasy. Každý vždy a jedině hlasuje jen a pouze pro sebe (i ten největší zoufalec), takže bohatě stačí, abyste uplatili jen tolik městských států, abyste měli nejvíce delegátů.

Diplomatické převálcování tak znamená hrát tři hodiny, pak s prstem v nose sedm hodin čekat na vynález OSN, pak pustit chlup Monacu, Praze, Blavě a Alma Atě, navrhnout sebe sama a hodit si všechny hlasy. Volba neprobíhá dvoukolově, kdy by se prvně vybírali dva tři kandidáti a poté by se mezi ně rozdělovaly hlasy pro i proti. Tak by to dávalo smysl, byla by to strategická výzva a bylo by to skutečně diplomatické.

...

Neprůstřelný dveře

Ke kulturnímu vítězství se váže nová funkce - turismus, který je indikován počtem kufříků. Turismus se zprvu generuje tvorbou uměleckých děl od velkých umělců. Později se kufříky generují prostřednictvím budov a odvíjí se od produkce kultury. Tyto kufříky svádějí souboj s kulturní produkcí každého národa a jeden po druhém je udolávají. Jakmile udoláte všechny, tedy dosáhnete stoprocentní kulturní dominance nade všemi, máte v kapse kulturní vítězství.

Podstatné je, že musíte udolat skutečně všechny, ne většinu, a právě v tom je problém. Vždy se na mapě najdou jeden, dva národy, které mají tak silný folklór, že ty mazurky a cimbálovky svým popem a džínami prostě nepřetlačíte v rozumném čase. Skutečně není nad to, když vám hra v moderním věku hlásí, že do ovládnutí Brazílie už zbývá pouhých 1661 tahů, pokud se parametry nezmění. A oni se nijak zásadně nezmění.

Kulturní produkci jiných států nelze nijak sabotovat a svůj turismus taky ničím pořádně nepřifouknete. Jedinou možnou cestou je výrazná redukce území kulturně silných nepřátel válečnou cestou. Kulturní vítězství. Válečnou cestou. OLOLogika v plné kráse.

A všichni moc dobře víme, k čemu válčení v Civilization V vede - k nenávisti ze všech stran a nekonečnému odsuzovacímu kolečku, jak u debilů na dvorku. Ale nebojte, vždycky lze uplatit pár měst a vyhrát diplomaticky. I když na to potřebujete dost peněz, které nejlépe získáte z velkého počtu měst. Toho dosáhnete bojem. Diplomatické vítězství. Bojem a penězi.

Celý aspekt kulturního vítězství se, co do zajímavosti, smrskává na přehlídku ukázek pěkných obrazů lidské historie a citátů literárních děl, takže se třeba trošku vzděláte. Tuto položku můžete úspěšně ignorovat a nic se nestane, protože ostatní národy nikdy významné množství zbylých civilizací kulturně neovládnou, natož aby ovládly všechny včetně vás. Kulturní ovládnutí vám ani nedá žádný bonus, takže nemá smysl se za ním hnát.

Vlaječka z okýnka

Ideologie jsou snad nejvýmluvnější ukázkou rozmělnění mechanismů. Opět nic neznamenají a nic nepřidávají. Jen brajgl v systému. Zpřístupní se vám někdy v industriální éře, dělí se na Řád, Svobodu a Autokracii, a jsou to jen balíky určitých bonusů. Stejně jako „policies“ (počeštěme si to na poličky, politiky znějí divně). Jde pouze o jinak pojaté doplňující poličky, kde si bonusy vybíráte ve formě pavoukovitě závislých položek tří úrovní (dva bonusy první úrovně znamenají odemčení možnosti výběru bonusu druhé úrovně a tak dále). Ostatně, vybíráte si je za stejných podmínek jako právě bonusy na poličkách (při vyrobení dostatku kulturních bodíků) a dokonce se musíte rozhodnout, jestli si za získaný bodík odemknete bonus v ideologii, nebo na polici.

Dobrá polovina těchto bonusů je ale k ničemu, zvláště těch první úrovně. Dokonalost tomuto zbytečnému systému dodává fakt, že se nemůžete podívat na bonusy vyšší úrovně, dokud nemáte přístupný prázdný slot pro odemčení bonusu, tedy dokud si nevyberete dva bonusy předešlé úrovně. Co když je k něčemu až bonus nejvyšší úrovně? To znamená, že jste promrhali šest předešlých bodů, abyste dostali jeden užitečný bonus v ideologii. Za to jste si mohli odemknout celou jednu polici. Jasně mi to ukazuje na to, že minimálně tento prvek nikdo netestoval, protože tohle vás zarazí už při první hře.

Všechny nové systémy jsou, věrny tradici Gods & Kings, zabaleny tu v hrozném, tu v příšerném uživatelském rozhraní. Jsem sice díky své herní historii zvyklý snést cokoliv, ale v téhle hře, která se v základní verzi pyšnila tak čistým, elegantním a přehledným GUIčkem, to působí jak energopěst na oko. A právě prasárny na tomhle poli mě vedou k čuňačině snad největší.

Už v recenzi Gods & Kings jsem si stěžoval na díru v designu, kdy vaši špioni kradou technologie u vašich spojenců a nelze s tím nic udělat. Nyní můžete konečně vyslat špiona jako diplomata, který tak činit nebude. A to je funkce přítomná výhradně v BNW, nikde jinde. Chceš mít opravenou designovou chybu? Opravou stojící asi tak jednu programátorskou člověkohodinu, když se zlomí klika od dveří svačinového koutku? Kup si tenhle datadisk za třicet vočí, hráči! Co bude příště? Patche jako DLC?

A stejně to nejede

Nové národy jsou pěkné, ale ve finále zajímavé jen pěkně rozanimovanými vůdci. Přesto i zde lze narazit na neuvěřitelný laps v podobě Benátek, které nemohou vyrábět osadníky, ani anektovat města. Zato se jim namísto velkých obchodníků objevují kupci benátští, kteří umí koupit městský stát (a udělat z něj loutkové město). Benátky taktéž disponují dvojnásobkem obchodních cest. Jenže každý malý Jára, který sáhl na tuhle hru, ví, že produkční bod zvratu se nachází kolem osmého města (mělníme design, takže se nic nemění). Pak už bonusy výrazně převyšují penalizace a žádný menší stát se vám nevyrovná.

Vaše největší města předbíhají vědecký pokrok a mají tak rezervy na stavění divů i na přispívání k projektům olympiády a světové výstavy. Stejně tak se často mohou věnovat produkci zlata, která dokáže být enormní, mnohem větší než jakou získáte z karavan. Ty tak můžete směle přesměrovat na rozvoj malých měst, která se mohou pokojně věnovat budování sebe sama. Tím všem ostatním utíkáte ještě víc.

Kvůli loutkovým městům mají Benátky penalizaci na štěstí. Díky nutně omezenému rozměru impéria nemají přístup k tolika luxusním zdrojům, ze kterých plyne štěstí. Turismus, závislý především na velikosti impéria, mají také z principu velmi slabý. Zkrátka - hra za Benátky je takřka nemožná, neboť odpírá národu nejzákladnější funkce, aniž by dostal významné bonusy jinde, a taky neskonale nudná, protože čumíte do jednoho jediného města. Pět set, šest set tahů - šest, osm, deset hodin hry. Pak pošlete pár kapříků městským státům a vyhrajete diplomaticky. To přece... #@*&$:/<%!!!!!!

...

Babo raď

A teď mi řekněte, k čemu tenhle datadisk je? Hra je stále stejně elementárně rozbitá, nová rozhodnutí vesměs nemají strategický význam a AIčko je stále blbé jak putštok. Jestli tohle není na vzteklé překocení stolu a odchod do mlhavé dáli, kde se uklidníte blíže neurčenou činností, skrytí před zraky světa, tak už nevím.

Civilization V je stále simulátorem čekání na poslední tahy, kdy si z nudy vyberete, jakým způsobem vyhrajete. Pokud vás baví neustále bojovat proti vypatlané AI, pak asi nemám potřebu vás od koupě datadisku odrazovat. Ale na druhou stranu, k čemu vám pak všechny ty nové funkce budou? Boj je stále stejný. Skvěle navržený ale máte dojem, že hrajete proti lobotomikům.

Stále platí, že Civilization V je klasickým případem komplexní hry se zanedbatelnou hloubkou a Brave New World to jen podtrhuje. Boostování produkce prostřednictvím karavan a jedna drobná oprava designu, víc podstatného nedostáváte. Proč tedy ne 7/10, jako poslední datadisk, který hru trochu narovnal? Protože tady pozbývá významu skoro všechno a navíc tu dostáváte věci, které jsou opět špatně navržené na elementární úrovni.

Osobně se zdráhám hodnotit datadisk zcela samostatně, protože s ním nutně okoušíte celou hru a dojem tak musím hodnotit celkový. A ten je prostě stále stejný - ledva nadprůměrný.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Brave New World přináší spoustu nového obsahu a prvků, které však hratelnost nemění a nevylepšují, pouze ji rozmělňují. Výměnou převodovky, přestříkáním na včeličkově pruhovanou a připojením vozíku taky z vraku bez motoru pojízdné fáro neuděláš. BNW není BMW, ale není to tak úplně jeho chyba.

Nejnovější články