Přinést na poli válečných strategií něco nového není zrovna lehké. Pokračování zavedené série to zkouší alespoň s fiktivním konfliktem za Studené války.

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 6.dubna 2009

Verze hry: anglická/PC/review
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva
Tvůrci úspěšné série Codename: Panzers od začátku avizovali, že chtějí vydat trilogii. A nelhali. Po prvním a druhém titulu zasazeném do atraktivního, ale lehce ohraného prostředí druhé světové války se posunuli o pár let dál. Po autentických bitvách zatím posledního světového konfliktu přinášejí boje fiktivní, ale neméně zajímavé. Autoři totiž rozvíjejí napjatou situaci z období Studené války až k velkému ozbrojenému konfliktu...

• Válka začala v Berlíně
Kampaň s necelými dvěma desítkami misí začíná ve chvíli, kdy Sovětská armáda útočí na berlínské letiště Templehof. Záminkou je „sestřelení“ sovětského MIGu, který ve skutečnosti spadl po srážce s nákladním spojeneckým letadlem, jedním z mnoha, které do blokádou uzavřeného západního Berlína přiváželo potraviny a léky.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Bojové scénáře vás nezavedou jen do Berlína a Německa vůbec, ale i do dalších částí Evropy; třeba do Francie, Holandska či Finska. A také do Sovětského svazu. Poměrně plytký příběh vás postaví do role západních hrdinů, ale vyzkoušíte si i boj v kůži „těch správných“ sovětských důstojníků, kteří bojují proti fanatickým komunistům a jejich plánu na rozpoutání nukleární války.

• Bitvy spíše komorní
Cold War není o obrovských bitvách desítek a stovek jednotek; jde spíše o taktizování s menším počtem vojáků a strojů, v realtimovém režimu. Obvykle počet jednotek v průběhu mise rozšíříte – i když tu nestavíte základnu a nevyrábíte klasickým způsobem jednotky, některé objekty vám umožní přivolat posily. Někdy se k vám také nějaký ten voják přidá v průběhu bitvy, a také docela často objevíte opuštěné stroje. Atmosféru války zlepšuje i nezávislé (vámi neovladatelné) působení spojeneckých jednotek, které se k vám třeba přidají při útoku nebo.

• Dobývání, dobývání... V každé misi na vás obvykle čeká několik hlavních úkolů, a k tomu ještě cíle vedlejší či tajné. I když se jedná o úkoly na první pohled rozmanité, ve skutečnosti jde většinou o variaci na zabrání určitého strategického bodu. Těch je ve hře celá řada, a i když jejich obsazení není vždy primárním úkolem, není od věci všechna důležitá místa obsadit. Alespoň občasným zpestřením je nějaký ten obranný nebo eskortní úkol, a sem tam dostanete k dispozici jen pár pěších jednotek a vyzkoušíte si infiltrační misi.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Zabráním strategického bodu obvykle získáte nějakou výhodu. Tak třeba můžete ovládnout obrovské stacionární dělo s ničivou silou. Nebo radar, který vám jednou za čas může ukázat všechny jednotky na mapě. A nebo depo či polní nemocnici, tedy ideální místo na opravu strojů a doléčení vojáků. A nechybí ani přístav, heliport nebo skladiště, tedy místa, které vám mohou „vyprodukovat“ čerstvé jednotky.

• AI nijak neoslní
Kampaň můžete hrát na čtyři různé obtížnosti. Při volbě Easy jí zvládnete za víkend, na Normal už budete muset taktizovat a při dalších dvou se docela zapotíte. Je docela škoda, že kampaň jako celek nemůžete hrát v kooperativním multiplayeru, přesto, že je do hry implementován – bohužel jen na úrovni scénářů.

Nepřátelští vojáci vedení umělou inteligencí nedělají vysloveně kraviny, ale že by dokázali třeba nějak koordinovaně útočit, neřku-li se pokusili o záludný obchvat, to tedy ne. Připadali mi spíš pasivní: snad všechny větší akce počítačového soupeře jsou naskriptované, je to znát hlavně na protiofenzívách po zabrání určitého území. Celá hra v tomto ohledu tak nějak průměrná. Pathfinding vašich jednotek funguje jakž takž, až na občasné vzájemné motání větších strojů nebudete mít vážnější problémy.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Obsazování tanků i budov
Jednoduché ovládání a vesměs přímočaré úkoly by mohly vést k přesvědčení, že hra nemá žádnou strategickou a taktickou hloubku. Není tomu tak. Vojenské operace musíte leckdy provádět s rozvahou a využít každé možnosti, jak posílit své pozice. To znamená třeba obsazovat nepřátelské stroje. Třeba posádku tanku můžete vyhnat tak, že rozpálíte pancíř svými plamenometčíky, a dělostřelce zas může postřílet snajpr... Tohle se osvědčilo už v minulých dílech a funguje to zas.

Další známou akcí je obsazování budov a bunkrů, nově můžete své pěšáky také krýt za různými bednami a podobnými překážkami. Herní engine ale počítá s destrukcí většiny objektů, takže třeba domek neskýtá absolutní bezpečí – nepřátelé jej klidně mohou palbou z těžších zbraní srovnat se zemí, stejně jako rozstřílejí sudy nebo tankem vyvrátí strom.

• Specializovaní pěšáci a upgrady pro techniku
S pěchotou si vůbec můžete docela pohrát. Většina jednotek má nějaké speciální schopnosti, a využijete jak průzkumníky a snajpry, tak minometčíky, bazukáře, kulometčíky či mediky. A také ženisty schopné zaminovat cestu, postavit zátaras či vyčistit minové pole. Některé profese navíc mohou postavit jednoduchou stavbu – třeba kulometné hnízdo, polní lazaret, depo nebo strážní věž.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Veselo je i s bojovou technikou. Ve hře sice není nijak omračující množství různých typů, ale v praxi obrněné vozidlo, džíp a pár tanků a samohybné artilerie vlastně stačí. Zvlášť proto, že ji postupem času můžete vylepšovat – třeba kanónu přidáte maskování, tanku vylepšíte dělo a obrněnému vozidlu přidáte opravárenský kit či obojživelnou úpravu. Nepřítele také můžete polaskat ze vzduchu: letadla sice nejsou klasickou součástí vaší armády, ale v určitých intervalech si můžete přivolat bombardéry, průzkum nebo zásobovací helikoptéru.

Vaši chrabří hoši se s bojovými zkušenostmi zlepšují, mohou dosáhnout až tří úrovní. Část armády – tzv. core units – navíc putuje z mise do mise a vyplatí se na ně dávat pozor a pěkně si je piplat a vylepšovat. Na některé dávat pozor dokonce vyloženě musíte, a to na hlavní hrdiny, kteří jsou přítomni i přímo na bojišti. Mezi boji si poslechnete nejen brífink k další misi, ale také si můžete pohrát se svými hlavními jednotkami: za body prestiže vybrat vylepšení či koupit nové jednotky. Do mise jich pak vezmete jen omezený počet, takže se vyplatí mít pestrou armádu a bojovat vždy s jednotkami, které se hodí na daný typ úkolu.

• Slušná grafika
Grafické zpracování je přívětivé, řekl bych odpovídající žánru. Ať už se pohybujete v rozstříleném Berlíně, na francouzském venkově nebo sněhem pokryté základně někde v Severním moři, vždy máte dobrý přehled o bojišti. Atmosféru dokresluje sovětský rozhlas (v angličtině se silným, hollywoodsky ruským přízvukem) i výkřiky vojáků.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii
I když hra postrádá takový ten „wow“ efekt, fakticky není technickému zpracování možné vyloženě vytknout nějaký velký nedostatek. Tedy snad až na zbytečně dlouhé nahrávání; když něco zkazíte a využijete funkci Load, tak si trochu počkáte. A u ovládání je zas škoda, že přes poměrně bohaté volby není možné změnit některé klávesy – a třeba pauzování bych osobně mnohem více ocenil na mezerníku, než na klávese Pause.

• Lehký nadprůměr, žádná špička
zdroj: tisková zpráva Cold War není nijak převratnou hrou, na druhou stranu osvědčené válečné sérii žádnou ostudu nedělá. Přináší v rámci série několik nových prvků – třeba upgrady pro vaše stroje -, hlavní principy bere z předchozích dílů. Je ale škoda, že si z nich bere i průměrnou umělou inteligenci, která těm nejnáročnějším stratégům stačit nebude. Pro ostatní je třetí díl Panzers slušnou válečnou hrou, při které se dobře pobaví. A i když kampaň není z nejdelších, i po jejím dohrání hra nabízí slušné množství samostatných misí pro jednoho i více hráčů.

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery...

Související články: Novinky, GC dojmy, Codename Panzers 1 recenze, Codename Panzers 2 recenze