Autor: Frix Publikováno: 19.října 2005 | Verze hry: finální/anglická Doba recenzování: 1 týden |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Podstatné dějové předěly jsou doprovázeny stylovými komiksovými sekvencemi, povětšinou statickými, které dotvářejí osobitou atmosféru hry. Vedle vážných až depresivních momentů často narazíte na humor, který však nepůsobí jako pěst na oko. Celkově je příběh Cold War solidní a povedlo se vdechnout klíčovým postavám potřebnou oduševnělost. Blízký příbuzný Splinter Cell? Bez duše není ani hra samotná, ačkoliv na první pohled by ji mohl leckterý hráč odsoudit jako zjevný klon Splinter Cell. V mnoha směrech je Cold War originální a když už kopíruje Splinter Cell, činí tak v místech, které jdou jen stěží prohlásit za chybné. Například ovládání rychlosti pohybu naleznete na kolečku myši, použitelné předměty vyvolají v pravém horním rohu obrazovky kontextové menu, stiskem tlačítka také vyvoláte již dříve vybranou akci. Pokud jde o vytažení zbraně, kamera se z pohledu třetí osoby přesune za Carterovo rameno, opět přesně ve stylu Splinter Cell. Uživatelské rozhraní je přátelské a rychle jsem mu přivykl, snad jen mi chyběl zevrubnější tutoriál. Stealth her mám za sebou už hodně, avšak v momentech, které tvoří Cold War zajímavým, by neškodilo trochu více hráči ukázat, co vlastně může provádět. A je toho hodně! Z minima maximum Jak s oblibou říkal v rozhovorech Karel Papík, Carter není ani vládní špión, ani zabiják a nedisponuje dálkově ovládanými kapesními helikoptérami. Jednoduše řečeno, Carter v zásadě nemá žádné speciální schopnosti a musí tak spoléhat na váš důvtip. To může znít jako zaručený recept na nudu, avšak ve skutečnosti se právě kvůli tomu stává Cold War přitažlivým kouskem. Ve skutečnosti totiž Carter umí ledacos, je to takový moderní MacGyver. Nedovede sice vyrobit ze žvýkačky a pomerančového džusu dynamit, ale i tak jsou jeho možnosti dost obsáhlé. Neustále je třeba mít oči na stopkách a sbírat všemožné předměty, od hadrů a prázdných PET lahví až po šroubky nebo baterie. Pomocí surovin můžete následně tvořit předměty, rozdělené do 7 řad po 4 exemplářích, celkově lze tedy dosáhnout až na 28 těchto vychytávek, nebo chcete-li stealth slangem - gadgets. Druhá polovina vývojového stromu představuje prakticky jen vylepšené verze starších věcí, ale i tak je o co stát. Tlumič, gumové projektily, éterové i výbušné miny nebo dokonce uspávací náboje do praku – tyto a další hračky ozvláštňují hratelnost, ačkoliv mi chyběla větší vyváženost v počtu předmětů. Například plechovky vám brzy budou k ničemu, zatímco plastové lahve u mě byly v permanentním nedostatku. Co je podstatnější, tvůrcům se povedlo na poslední chvíli vyladit do přijatelné formy systém kombinování prvků, který byl ještě v pár měsíců staré preview-verzi (viz dojmy) dost nepřehledný. Nejprve je třeba sebrat blueprint v podobě např. tuby s plánkem a tím pádem získat tech-points, body použitelné k vynalezení nových gadgets. Samotná tvorba probíhá v přehlednějším grafickém hávu, kde se předměty jednoduše zahalí do tmavšího odstínu, pokud zrovna nemáte na jejich výrobu dost surovin a sami hned uvidíte, co chybí. Systém tvorby předmětů je sice objektivně řečeno jen zahalením klasických gadgets do trochu jiného hávu, ale rozhodně se jedná o pozitivum, které umožňuje řešení herních situací mnoha různými cestami. Foťák ve stylu KGB Jednou z nich může být i použití foťáku s rentgenovým snímačem, který byl propagovaný prakticky od momentu ohlášení hry. Je to skutečně šikovná věcička, dokonce natolik šikovná, že budete v jejím používání často omezeni – dovede totiž na dálku zahřát např. mozek nepřátel a uvést je tak do bezvědomí, nebo způsobit výbuch hasícího přístroje, který omráčí nebožáky stojící poblíž. Pohled X-ray foťákem je efektní a i když zrovna nemáte „náboje“, můžete jej použít na zkoumání prostředí. Omezení sice trochu zamrzí, baterií je v úrovních poskrovnu, je to však logická daň za extrémně užitečnou možnost někoho na dálku neslyšně knokautovat.
Kontroverzní mise Umělá inteligence má své mouchy Svůj podíl viny na tom má umělá inteligence nepřátel, která se chvílemi chová velmi dobře a o pár vteřin později naopak zcela nepochopitelně. Nepřátelé umí Cartera detekovat klasicky sluchem i zrakem, ovšem v tomto směru mě praštila do oči silná nevyváženost. K vojákovi se klidně můžete připlížit za plného osvětlení, pokud stojíte mimo úhel vidění 180°. Dobrá, tak holt nemají zrovna vyvinuté periferní vidění – na druhou stranu vás nepřátelé často zmerčí na obrovskou vzdálenost ve chvíli, kdy např. přebíháte mezi dvěma blízkými překážkami. Neváhá, okamžitě tasí a začíná střílet, což končí po pár zásazích smrtí. Do hry je tak (trochu zbytečně) včleněn prvek pokus/omyl, který můžete v některých pasážích trochu lézt na nervy. Díkybohu za možnost quicksave, až na tyto úlety je však obtížnost vyvážená solidně a krom toho si hráč může vyzkoušet i různé speciální módy, jako např. Ghost, v němž nesmíte vyvolat ani jeden alarm. Standardní herní doba okolo 10 hodin se tak o něco prodlužuje. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Radost koukat Technické zpracování se povedlo a o to více potěší, že nakonec mohli autoři vsadit na realistických barev namísto papouškového ladění, které vyžadoval dříve distributor. Přeci jen vypadá černobylský reaktor lépe zahalený do temných odstínů (vzpomínám na hraní ranné verze hry, kde bylo to samé místo fialově-zelenkavé). Hra se hýbe dost svižně a automaticky využívá moderní techologie, jako je dynamické stínování postav, bump mapping nebo pixel shadery. Animace jsou solidní s výjimkou umírání, nepřátelé padnou až příliš rychle k zemi jako pytel brambor, což nepůsobí moc atraktivně. Oproti preview-verzi Cold War je díkybohu pryč chybná angličtina jak v textech, tak v dabingu. Ten se nakonec vcelku podařil a ruské postavy mluvící s hutným přízvukem zvednou koutky milovníkům parodií. Zvuky jsou standardní, hudba se povedla a sedne k celkovému ladění hry, ačkoliv se melodie začnou brzy opakovat.
Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, GamePage reportáž, Cheaty... | ||||
Frix | |
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování |