Condemned: Criminal Origins - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Condemned: Criminal Origins - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

24. 4. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Vyšetřování sériových vražd je tvrdým oříškem i pro agenta s nadpřirozenými schopnostmi, o čemž se sami přesvědčíte v brutální akci s neotřelými bojovými nástroji. Čím je podobná FEAR a proč zklamala? +10 minut videa.

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 24.dubna 2006
Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 4 dny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
FEAR byl zvolen čtenáři Tiscali Games druhou nejlepší hrou roku 2005 a takových ocenění se mu dostalo všude po světě. Monolith nyní chystá jeho pokračování a v mezidobí nás a majitele Xboxu 360 obdařil akční hrou Condemned, která však spadá do trochu jiné kategorie. Zatímco ve FEAR jste zběsile kosili nekonečné zástupy nepřátel střelnými zbraněmi, dost se báli a užívali si vynikající grafiku, Condemned je shodný jen ve dvou posledně jmenovaných vlastnostech. Ale místo střelných zbraní a výbušnin jsou vaším nejčastějším přítelem zbraně na blízko, i když s nějakými těmi pistolkami se zde také setkáte. Kromě této maličkosti jsou si obě hry hodně podobné, hlavně co se celkové nálady týče.

 Takoví normální zabijáci
Ethan Thomas je vyšetřovatelem FBI a jeho role se ujímáte v momentu, kdy přichází na místo vraždy. Celá úvodní pasáž plné verze Condemned, která slouží k seznámení s hrou, byla obsažena v demu a tak nemá smysl ji obšírněji popisovat, zvláště když to už udělal kolega ve svých dojmech. Nicméně už z těchto prvních okamžiků je jasné, že se Monolith shlédl ve strašidelné atmosféře své předešlé hry a že z ní nehodlá slevit.

Čeho si můžete všimnout též, je fakt, že Ethan má stejně jako hlavní hrdina FEAR speciální schopnosti, které se projevují ve formě halucinací nebo předtuch. Nejprve jsem si myslel, že je autoři budou chtít nějak využít, ať už v hratelnosti nebo příběhu, ale nestalo se tak. Jste třeba ve vyhořelé knihovně a najednou máte vidinu, že vaší kolegyni jeden ze záporňáků zajme. Namísto, abyste ji o tom informovali nebo šli na pomoc, tak se prostě děj posouvá dál. Nakonec ji vrahoun skutečně dostane a váš virtuální charakter se tomu ještě diví.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Jiným příkladem jest, když znovu prožíváte ukrutné okamžiky před smrtí jedné z obětí a z jejího pohledu v působivé cutscéně vidíte, že zalezla do šatní skříňky. Když na místo dorazíte, tak sejmete důkazy, kterými jsou otisky prstů na dvířkách, a pošlete je na expertízu. Kolegyně vám řekne, že patří známé firmě a vy nato: „Ale stopy končí u téhle skříňky, nic jiného tu není“, načež se z telefonu ozve: „Tak zkus otevřít dvířka“. A bingo, překvápko je na světě...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Tím chci ukázat, jak je jinak velmi zajímavý příběh (o tom, co se stane, když sériový vrah potká jiného sériového vraha) shazován stupidními okamžiky. Většina postav je předem průhledná, pár zvratů se sice dočkáte, ale nic extra překvapivého. A v některých situacích se hlavní hrdina chová naprosto nepřirozeně. Třeba když se vzbudí a u jeho postele sedí úplně cizí osoba. Místo aby zařval: „Kdo jsi a co tady děláš“, tak se klidně zeptá a po nijaké odpovědi se s podivínem v klidu baví, div mu nenabídne kafe :)

 Atmosféra
Největší důraz kladli autoři Condemned na atmosféru, která je sice super, ale ti, kteří mají za sebou předchozí hru Monolithu, už asi nebudou tolik ohromeni. Pocitu ohrožení je opět dosaženo ve tmě ponořenými místnostmi, kyklající se baterkou a ambientními zvuky. Tma a baterka mohla dříve sice působit strašidelně, ale v této už jaksi předem víte, kde co čekat, odkud asi vypadne mrtvola nebo se na vás vyřítí nepřítel.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Atmosféru navozuje vynikající hudba a naprosto dokonalé zvuky. Když se pohybujete v domě a slyšíte kroky nad sebou nebo z místnosti za zavřenými dveřmi prosbu o milost, naskočí vám husí kůže. A zejména díky hudbě a zvukům máte pocit, že svět kolem vás žije, protože řekněme si to na rovinu, z poskládání úrovní rozhodně život nečiší. Design levelů je stejně jako ve FEAR nekompromisně přímočarý a je jasné, kam bude následující chodba pokračovat. Přesto je atmosféra jedním z pilířů hry a jako taková přispívá ke kladnému hodnocení.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Zajímavé situace si užijete s vyšetřovacími pomůckami, jako DNA scanner, snímač otisků nebo UV lampa. Všechny důkazy okamžitě odesíláte svému kontaktu v FBI a agentka vám jejich zpracováním napomáhá v řešení záhady. Opět je tu ALE, protože většinu času je ohledávání místa činu nezáživné a samoúčelné. Pak někdy přijdou chvilky, kdy s UV lampou sledujete slova, kterými někdo v dlouhých větách popsal celý dům, chodíte z jedné temné místnosti do druhé a kvůli obavám z toho, co najdete na konci cesty, máte nervy našponované na maximum. Škoda, že takových momentů není více.

 Pohrabáč
Kromě vyšetřování a procházení se děsuplným prostředím samozřejmě likvidujete nepřátele. Přeci jen jde o akční hru. Ačkoliv to vypadá, že v podstatě nemáte jinou možnost, než rubat nepřátele po hlavě vodovodními trubkami, požárními sekyrami nebo dřevěnými tyčemi s rezavějícími hřebíky, opak je pravdou. Když jste pozorní a zároveň zneškodňujete nepřátele v tom správném pořadí, tak se vám často do rukou dostanou střelné zbraně. Jde sice o jenom o pistolku, revolver, pušku a lehký samopal, ale i tak je to podstatně silnější arzenál. Dovolím si odhadnout, že kulkami jsem odkrágloval skoro čtyřicet procent všech potvor, i když munice není nazbyt a lze u sebe mít jen 1 zbraň naráz. Ale to jen abyste si nemysleli, že je Condemned jen rubačka.

Když jsem nakousl zbraně, musím zmínit i nepřátele. Ze začátku se mlátíte hlavně s bezdomovci a různými feťáky, ale postupně se proti vám staví podivnější a podivnější individua. Jsou pěkně zpracovaní, ale chytrosti moc nepobrali. Jediné, co umí, je schovat se za roh a když jdete kolem, tak na vás zaútočit. Dost často před vámi protivníci utíkají a to hodně daleko.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Zpočátku mi přišlo docela nápadité, že zbraně získáváte všude kolem vás. Potřebujete něco do ruky? Stačí vyrvat trubku ze zdi nebo kus rámu dveří a rázem jste v pohodě. Postupem času ale zjistíte, že to zase až taková bomba není, protože ne z každé palety lze vyrvat dřevěná tyč a ne každá trubka je použitelná. Jako iluze interaktivního prostředí je to sice dobré, ale jde jen o tu iluzi, nikoliv skutečnost.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Naopak se zdá, že jsou všechny věci kolem přišroubované nebo přilepené k zemi, protože s čím vám autoři nedovolí si hrát, to nemáte stejně jako ve FEAR šanci postrčit nebo přemístit. Do absurdna je to dovedeno nemožností skákat nebo se krčit. Zmíněné pohyby je možné udělat jen na „vhodných“ místech a místo jednoho výskoku musíte na půlmetrovou zeď najít ve tmě ztracené schody. Hra se odehrává v těch nejtemnějších koutech velkoměsta. Musíte téměř zapomenout na exteriéry, protože na ně není engine hry vůbec stavěný. Pohybujete se v rozbořených domech a obchodech, v opuštěných stanicích metra a na jedné strašidelné farmě.

 A jak se Condemned vlastně hraje?
Zpočátku neotřelé souboje se postupem času stanou spíš nutným zlem. Než někoho mlátit po palici, to už je lepší najít pistolku. Vůbec souboje jsou takové nemastné neslané. Většinou probíhají tím způsobem, že protivníkovi dáte trubkou za ucho, couvnete, počkáte až se ožene on a zase ho majznete. Až na pár výjimek nemusíte používat blokování, protože je jednoduší ustoupit, než správně načasovat, kdy se bránit proti výpadu. Osobně jsem si oblíbil spíše těžší zbraně jako požární sekyru, nůž z řezačky papíru nebo železnou palici. Těmi stačí dát většinou jednu ránu a je po starostech.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Málem bych zapomněl na elektrošoky, které fungují tak trochu jako pistole. Vystřelí proud energie, který na chvíli paralyzuje protivníka a tím pádem máte čas na pohodlnou dorážku. Když už je nebožák na kolenou, lze ho dodělat jedním ze čtyř závěrečných úderů, ale rychlejší je čekatele na futrál prostě dorazit kopancem.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Postup ve hře velmi často zpomalují zavřené dveře. Buď je na nich zámek, který urazíte kladivem nebo jsou to dveře, na než platí sekyra. Většinu hry se tak pachtíte za předměty, kterými otevřete další postup. V podstatě hledáte klíče, abyste se dostali za zavřené dveře, jako tomu bylo už ve stařičkém Doomovi. Monolith si mohl vzít příklad třeba z Half-Life 2 a místo nudného hledání "klíčů" vymyslet třeba na fyzikálním modelu (který je ve hře také přítomný) postavené hádanky. Co ale postup nepříjemně brzdí, je Ethanům pomalý pohyb. Běhat můžete jen velmi omezenou dobu a když chodíte, je to jako byste měli na nohou stokilová závaží. Úmyslem asi bylo ještě více vybrousit atmosféru, ale po pár úrovních je to spíš otravné. Přes určitou monotónost jsou paradoxně zábavnější pozdější pasáže hry, protože pomalu začínáte chápat, co se děje...

10 MINUT VIDEA Z VLASTNÍHO HRANÍ (10 MB - 20 MB, XVID)
První video ukazuje zmiňovaný způsob soubojů. Jedna rána, zpět a další rána. Druhé video je o používání vyšetřovacích udělátek, na konci lze shlédnout jednu z halucinací. Na začátku třetího videa je pár lekacích scén, abyste pak shlédli likvidaci jednoho tvrdšího řezníka. Čtvrté video pak tvoří čtyři a půl minuty dlouhá ukázka z hraní v prostředí vypálené knihovny.

 Nižší nároky než FEAR
Condemned je logicky postaven na stejné technologii jako FEAR. Grafika je úžasná, hra světel a stínů bezchybná a tak dále. Za zmínku stojí stále více se prosazující HDR efekty, které hře přidávají na atraktivitě. Dalo by se čekat, že nároky na výkon počítače budou stejně krvavé. Bez moderní grafické karty si samozřejmě neužijete, ale hra běží plynuleji než FEAR. Jak to? Zaprvé autoři zapracovali na optimalizaci, za druhé je se na obrazovce neobjevuje tolik efektů a postav, za třetí je prostředí mnohem temnější a za čtvrté díky pomalému pohybu nepotřebujete tak vysoký framerate, protože není téměř nutné mířit. A navíc je celá hra prezentovaná v širokoúhlém formátu, takže máte na horním a dolním okraji černý pruh.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Abych to nějak sesumíroval, na mém AMD 2500 XP, 1,5 GB RAM a GeForce 6800GT 256MB hra běží asi na 85% maximálních detailů v rozlišení 1024x768 se zapnutým HDR a 2x anosotropním filtrováním mezi 25 – 60 obrázky za vteřinu. A věřte, že více díky stylu hraní opravdu netřeba.

 Shrnutí
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Condemned je takovou rozporuplnou hrou. Souboje na blízko nejsou později až zas tak zábavné, atmosféra je sice vynikající, ale už jste možná měli tu čest s lepšími. Děj i design je stejně jako ve FEAR až příliš lineární a samotná grafika to prostě nemůže zachránit. Přesto všechno jsem se za těch sedm hodin hraní (na střední obtížnost) příliš nenudil a to zejména díky nevšední výzbroji, adventurním prvkům a příběhu. Ten má rezervy co se podání týče, ale námět samotný je hodně povedený, jen škoda, že vám o něm nemohu prozradit víc...

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Cheaty...

Související články: Dojmy z dema, Novinky, FEAR recenze
 
Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem






 
 
Pavel Oreški
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Atmosférická hororová akce s kvalitním příběhem, výborným technickým zpracováním a originálními nápady (např. nevšední zbraně), ale také s kratší herní dobou, omezeným designem (lineárností) levelů a v půlce hry trpící přílišným stereotypem.

Nejnovější články