Původní vývojáři ze studia Naughty Dog mají plné ruce práce s Uncharted: The Lost Legacy, The Last of Us: Part II a jinými projekty, a tak se restaurování jedné z klasik PlayStationu ujali tvůrci ze studia Vicarious Visions. V jejich portfoliu najdeme různé verze Skylanders, Guitar Hero, Transformers a v současné době připravují PC verzi Destiny 2.

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy není remake, ale nazývat hru obyčejným remasterem by bylo nefér. Spíše jde o z gruntu pojatý remaster, kdy v novém titulu nezůstal z původních her prý ani jediný řádek kódu. Vývojáři sice všechno kompletně přetvořili v novém enginu, ale dali si dostatek práce s tím, aby nový Crash působil úplně stejně jako původní hry. Výsledkem je trilogie dvacet let starých her, která se ale tváří jako letos vydané tituly.

zdroj: tisková zpráva Provazy pořád fungují

Starý maskot skáče jako zamlada

Dvě dekády stará hratelnost se v roce 2017 překvapivě neztratí. Crash už má sice nějaké ty šediny, ale na rozdíl od jiných letitých ikon zestárl s grácií a spíš hezky uzrál. Tvůrci na hratelnost nesáhli, a tak vás čeká pořád stejné hopsání, trestající zbrklost i nerozhodnost stejně tvrdě, jako Dr. Neo Cortex své nepřátele.

Lážo plážo hraní vám možná projde v prvních úrovních, zatímco v těch pokročilých vás už budou z D-Padu a intenzivního mačkání tlačítka X bolet prsty. Vrtěti Crashem sice můžete nově ve všech třech hrách i analogovou páčkou, ale to mi nešlo přes prsty, a stejně jako tehdy jsem si trýznil palce i nyní.

U podpory analogových páček ale nezůstalo. Tvůrci ještě unifikovali systém pro ukládání i checkpointy, což v praxi znamená… Těžko říct co. Checkpointů je pořád stejně. Došlo také k menším úpravám některých bonusových úrovní, přidání online žebříčků, remasterování soundtracku a nahrání nového dabingu, na který se jim dokonce podařilo sehnat některé z původních dabérů.

zdroj: tisková zpráva Systém vybírání úrovní po ostrovech je pořád stejný a plný detailů

Všechny tři díly můžete také nově odehrát za Crashovu sestru Coco, čímž se ale hratelnost nijak nemění. Drobné novinky neuškodí, ale důležitější je fakt, že se vývojářům podařilo naprosto perfektně trefit ten pocit z hraní, který si pamatujete z devadesátek. Nový Crash se totiž ovládá, chová, reaguje a vůbec hraje přesně tak, jak si to pamatujete, což nadčasovost a kvalitu původních her jen podtrhuje.

Znovu vás tak čeká probíhání poměrně krátkých lineárních úrovní, utíkání před valícími se balvany, jízda na praseti a rozbíjení stovek krabic. V každé z nich najdete jablka, životy či ochranného ducha, a to si pište, že vám to všechno přijde k užitku. Za sto jablek dostanete nový život a v nejedné pasáži projedete několik životů během pár minut - vyplatí se tedy sbírat všechno, co vám přijde pod ruce.

zdroj: Archiv

A vypadá lépe, než kdy jindy

Nejlépe na hru sedí označení „AAA remaster“, protože opravdu nabízí víc, než jen osmirkování ostrých rohů a zvýšení rozlišení na 4K. Crash Bandicoot N. Sane Trilogy vypadá a zní jako moderní hra. K původním vizuálům přidali tvůrci spoustu nových detailů, hravých animací a vůbec duši, kterou tehdy hra mít chtěla a do jisté míry ji i měla, ale z technických důvodů nemohla vyniknout tak, jako dnes.

Tvůrci kouzlí s efekty, o kterých se mohlo původnímu týmu v éře první PlayStation konzole jen zdát. Odrazy, odlesky, efekty deště, kouř, detailní srst... Crash Bandicoot N. Sane Trilogy vám dech nevyrazí, ale vypadá hezky a své stáří dává najevo spíše přímočarou hratelností, ne grafikou.

zdroj: tisková zpráva Takhle dobře led v původní hře nevypadal

I proto věřím, že by mohla fungovat na mladší hráče, kteří se s žádnou z prvních tří PlayStation konzolí doposud vůbec nesetkali a začínají hrát teprve teď. Zároveň je hra parádní injekcí nostalgie pro všechny pamětníky, kteří u ní tehdy trávili dlouhé večery.

Na mě vlastně fungovala v obou směrech. První díl mám totiž najetý dokonale – svého času jsem ho dohrál mnohokrát, a každá úroveň i skok se mi už natrvalo vryly do hlavy. Dvojku si pamatuji jen částečně a z třetího dílu jen pár střípků. A tak zatímco u jedničky na mě perfektně fungovala nostalgie a oživování vzpomínek, k trojce jsem přistupoval skoro jako k nové hře, kterou si z roku 1998 sotva pamatuji.

zdroj: Archiv

Kožich plný šedin

Při sundání růžových nostalgických brýlí už ale nějaké pihy na kráse vyplavou a například za balanc obtížnosti by zasloužili tvůrci přes prsty. V každé ze tří her střídá několik pekelně frustrujících pasáží zase směšně triviální úsek, který by měl být přitom leckdy výzvou – třeba v případě bossů. Jeden vám zatopí, u jiného zíváte nudou.

Vytýkat Vicarious Visions stará designová rozhodnutí ale nemá smysl. Přesto je na první pohled vidět, že pasáže s letadlem, motorkou či bazukou patří k tomu nejslabšímu, co N. Sane Trilogy nabízí. Trojka už krystalicky čistou hratelnost jedničky ředila různými zbytečnými novotami, které, na rozdíl od standardního hopsání, nevynikaly ani tehdy. O to víc zestárly.

Od remasteru podobného kalibru bych také očekával možnost přepínat mezi původní a novou grafikou, stejně jako bych uvítal audio komentář původních i nových tvůrců či video dokument z vývoje. Takové věci byste ale v N. Sane Trilogy bohužel hledali marně. Vicarious Visions sice mají zlatý podnos, ale nesou vám na něm „jen“ tři hry. Nic víc, nic míň.

zdroj: tisková zpráva Jetpackové pasáže patří k těm nejlepším z nejhorších - letadlo či motorky jsou podle mého ještě o něco horší

Nejen pro fanoušky

Možná za to může absence dobrých 3D plošinovek, možná nostalgie a možná je prostě jen kouzlo starého vačnatce tak nadčasové, že bez větších problémů funguje i dnes. Nenabízí sice pomyslnou hloubku a po dohrání už asi nebudete nahánět všechny krystaly a krabice, ale bavit se budete téměř po celou dobu.

Ikona první PlayStation konzole se dokázala vrátit se ctí a za svůj věk se nemusí vůbec stydět. Crash Bandicoot N. Sane Trilogy je pro pamětníky původních her prakticky povinností a věřím, že by nad hrou neměli ohrnovat nos ani hráči, kteří se s prvními generacemi PlayStation konzolí nikdy nesetkali.