Crusader Kings II: Sword of Islam - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Crusader Kings II: Sword of Islam - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

9. 9. 2012 15:55 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Když jsem recenzoval vynikající historickou strategii Crusader Kings II, vyjádřil jsem politování nad tím, že zde není možnost hrát za muslimské vládce a přidal jsem logický odhad, že se jistě tato možnost objeví v rámci DLC. A stalo, i když opravdu nebylo těžké něco takového předpovědět. Sword of Islam je už majitelům hry nějakou dobu k dispozici, takže skalní fandové už DLC vesele hrají. Otázkou ovšem je, zda má pro běžného hráče cenu si přídavek pořizovat, nebo postačí základní hra.


Odpovědět si bohužel musíte tak trochu sami. DLC přináší to, co slíbilo – hraní za vládce vyznávající islám, od Maghrebu až k hranicím současného Íránu. Pokud vás tato část světa nijak nezajímá, asi nemá cenu utrácet. I když... jeden důvod bych tu vlastně měl. Nebo spíše několik důvodů.

Mnoho šnečků, málo kapustičky

Základní vlastnosti hry, jimiž si získala (nejen mé) uznání, se nemění. Stále jste vládci většího či menšího území, stále je to o politice, sňatcích a mnoha okolnostech, které určují úspěch vaší dynastie. Ve Sword of Islam se ovšem, původní hrou nastavená, laťka obtížnosti zvedá. Pokud nezvolíte možnost vést celou tureckou říši Seldžuků, která má opravdu solidní zázemí a bitevní sílu, ocitnete se uvnitř velmi, velmi komplexní, citlivé a nebezpečné politické situace.

Nejde jen o to, že se s většinou státních útvarů setkáváte poprvé a chybí jakákoliv znalost historické geografie. Dá se říci, že každá malá část má tendenci se kvůli něčemu svářit. Na druhou stranu, vyhlašování válek a jejich dlouhodobé vedení se nelíbí jak obyvatelům, tak i ostatním, protože správný vládce následující islám to s tím válčením nepřehání. Klesá vám pak renomé, a to není nikdy dobře.

Silnější vládne, slabší poslouchá

Zvolil jsem si středně silný rod Jusúfovců a poznal, jak těžké to může v Syropalestině být. Část jsou sunnité, část ší´ité a do toho Drúzové, expandující Turci, útoky z Evropy a sousedé, kteří vás nemusí milovat. Sousední Tripolsko se rozhodlo mě vydrancovat, na což mu odpověděla má banda žoldáckých Pečeněgů (jsou tu nové unikátní žoldnéřské jednotky i rytířské řády), které jsem uživil dlouhou dobu, protože jusúfovský emirát není chudý.

Pak jsem se vydal do Mekky, což je celá série nových událostí, které profilují vašeho vládce, a když jsem ještě uspořádal velkou oslavu ramadánu, skončil jsem skoro s přízviskem svatý, jak mi naskákalo měřítko zbožnosti. Stejně tak jsem byl ale skoro na mizině, jak byl ramadán drahý. Což se logicky nelíbilo mému vládci a zrušil mi celý emirát. Mohl jsem to odmítnout, ale opravdu se nebudu pouštět do války s celým ansámblem Fátimovců. Však si vydobudu své území zpět, jen trošku jinak.

zdroj: Archiv

Čtyři ženy, požehnání i peklo na zemi

Významnou novinkou je fakt, že můžete mít čtyři ženy. Hra vám je trochu orientalisticky nutí, protože pokud nemáte čtyři, chybí vám prestiž. Oproti historii je to hloupě zjednodušené, ale ve hře funkční. Čtyři manželky mají jasnou výhodu – více šancí na spojenectví a více šancí na potomky, takže vám rod nevymře. Jenže... ty nevýhody.

Víc dětí může znamenat hordu dětí. To znamená sváry mezi nimi. Znamená to i sváření mezi manželkami, protože jen jedna je první a ten post chtějí všechny. Když pak máte třeba dvanáct, patnáct potomků, je to peklo. Navíc, hodně potomků mají i ostatní, takže se zisk území skrze sňatky provádí špatně. V Evropě šlo najít nějakou tu skupinku a uzmout tak pěkné vévodství. Tady je to opravdu velmi těžké.

Další novinkou je měřítko dekadence dynastie. Pokud je dekadence vysoká, je to diplomatický průšvih a lid se vám může celkem efektivně vzbouřit. Dekadence je určována mírou akceptovatelného chování všech členů dynastie. Což znamená, že by neměli vraždit, být nevěrní, chlastat, no prostě dělat nedobré věci. Už jsem se zmiňoval o tom, že máte opravdu HODNĚ potomků? Asi si umíte představit, jak pár nezvedených harantů může nabořit celý profil dynastie. Naštěstí jde tyhle nezvedence zavírat do vězení, nebo i zabíjet. Účel holt světí prostředky.

Hodně války, málo slávy

Sword of Islam je zkrátka hodně náročný. Je zde mnohem víc věcí, které musíte kontrolovat a spousta momentů, kdy musíte spolknout hořkou pilulku, sklapnout podpatky a nechat silnějšího vyhrát. Války nejsou snadné, a i když velitelé mají mnoho nových schopností, vše záleží na velikosti armád (i když i tady byly menší úpravy). A věřte mi, velké říše se s ničím nemažou.

V Crusader Kings II jsem dokázal se čtyřmi žoldnéřskými armádami (a tunou peněz) udržet pár let na uzdě celou Svatou říši římskou. Tady se na vás klidně sesype padesátinásobek sil, kterými disponujete vy a nějací žoldnéři vás nevytrhnout. Pokud naštvete Fátimovce nebo Seldžuky, máte to spočtené. Jak bylo ovšem řečeno, když jako útočník vedete dlouhodobou válku, můžete mít peněz a mužů kolik chcete, vaší prestiži to stejně škodí. Nejde tedy zneužívat moc silné říše bez následků.

Ve výsledku mě ale tohle DLC opravdu hodně potěšilo, protože se věnuje mému oblíbenému regionu a skvělému momentu dějin, který byl politicky mnohem složitější, než jak nás učí školní osnovy. Na druhou stranu se ale nemohu ubránit pocitu, že si dokupujeme něco, co mělo být už v původní hře. Ale DLC moc nestojí a výzvy, které předestírá, o možnosti se něco přiučit nemluvě, za to stojí.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Podařené DLC, které do základní hry přidává celou muslimskou část mapy společně se specifickými pravidly, událostmi a výrazně pozměněným prostředím, kde se hraje podle trochu jiných pravidel.

Nejnovější články