| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 15.listopadu 2007 | Verze: review/anglická/PC Doba recenzování: 4 dny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Nakonec docházím k poznání, že problém není na straně grafiky, ani procesoru, ale zřejmě paměti, protože rozdíly ve framerate nejsou při různých nastavením nijak dramatické. Ony dva gigabajty mohou působit jako dostačující. Ale když si uvědomíme, že jenom Windows Vista mají doporučený gigabajt jeden, nelze se divit, že se hra občas kousne, načítá z disku a celkově nepůsobí rozhodně plynule. Druhým problémem se zpočátku zdála být nedodělanost review-verze hry, ale po srovnání s tou prodávanou nebylo valného rozdílu. Jde tedy sice o finální produkt, ale doladit by opravdu potřeboval. Občas se zaseknou některé efekty, jindy hra zatuhne úplně. V úterý večer naštěstí NVIDIA vydala nové ovladače 169.09, s nimiž se rychlost Crysis opravdu znatelně zvedla. Po určitou dobu hra běží jako nadopovaná (40+), ale po několika loadech a přechodech do dalších úrovní framerate opět klesá. Pes bude skutečně zakopán v práci s pamětí. Zmiňované drivery vylepšují výkon zejména v džungli, kde se odehrává podstatná část hry. Dokonce jsem byl se SLI schopen zvednou rozlišení textur a pár dalších efektů na Very High. Problémy nastávají až v poslední úrovni na lodi (známé z dřívějšího videa). Více na toto téma v oficiálních HW nárocích, benchmarcích, radách na jaké detaily hrát na které kartě či DX9 vs DX10 srovnání. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Grafika a fyzika Je asi zbytečné nějak zeširoka rozmazávat, jak úžasně Crysis vypadá. Vždyť právě na tom je postavena reklamní kampaň a tím směrem mířil veškerý hype. Obrázky vám řeknou více než můj popis a o rychlosti běhu už také něco víte. Mé postřehy začínají zejména u toho, že jsem osobně čekal víc. Asi hnán všemi těmi sliby, doufal jsem, že bude Crysis vypadat jako skutečnost. V některých momentech sice máte ten pocit, ale jsou chvíle, kdy si říkáte, že to autoři trochu odflákli, například v hned úvodním filmečku s letadlem. Nicméně většina lidí asi bude poté, co hru prvně uvidí v pohybu v DirectX 10 módu na velmi vysoké detaily a se vším/AA na maximum, valit oči a hlásat, že takovou grafiku ve hrách ještě nikdy neviděla, což je i názor zbytku osazenstva redakce Tiscali (jen škoda, že to při popisovaném nastavení běží i na tomhle dělu asi tak 2 snímky za vteřinu). Naprosto dokonalé jsou postavy, jejich tváře a animace. Teď už chápu, proč je v titulcích na prvním místě uveden režisér (director). Crysis mají k filmu skutečně blízko. A hlavním tahounem jsou právě dokonalé obličeje. K tomu si připočítejte vynikající hudbu, která vás naprosto vtáhne a naladí na věci následující. Zapomenout se nedá ani na in-game příběhové animace, které strčí veškerou konkurenci do kapsy a někdy jsem měl pocit, že jsou snad předrenderované. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jedinou slabinu jsem viděl u textur skal, ale to už je čisté hnidopišství. Na zadek mě posadily některé detaily. Například si takhle sedím za stromem v džungli, ani nedutám, protože je kolem mě spousta nepřátel a najednou přede mnou poskočí kámen. Že je to šutr jsem si myslel do té doby, než jsem si uvědomil, že je to jen žába, která používá mimikry. No řekněte, není tohle už trochu sebemrskačství, piplat se s žábou, kterou ani většina hráčů neobjeví, protože splývá s okolím? Co mě ale dostalo ještě více, je fyzika a její vliv na hratelnost. Je sice škoda, že ne všechny budovy jsou zničitelné a ne všechny stromy se dají pokácet, ale to je daň za vytvoření zábavných herních situací. Přesto ode mne dostává fyzikální model jedničku. Hvězdičku už sice ne, protože jak ničíte další a další budovy, zjistíte, že jejich zdi se hroutí jaksi toporně a vypadají, že jsou postaveny z karet a ne z reálných materiálů (dřevo, plech). Ale to nevadí, protože svět v Crysis je tak interaktivní, jako žádný jiný. Na fyzice můžete dokonce postavit svůj průchod hrou. Díky vašim schopnostem je možné zvedat i velmi těžké předměty a s nimi zabíjet korejské vojáky. Zbraně vlastně ani nejsou potřeba. A jak se to tedy hraje? Dvěma slovy: velmi dobře. Prvních pár úrovní jako by Far Cry z oka vypadlo. Brodíte se džunglí, přepadáváte menší skupinky vojáků, vozíte se v autech nebo člunech a díky vetřelcům pomalu přicházíte o všechny parťáky. Právě mimozemšťané a pokročilá technologie (nanosuit) je nakonec to, co Crysis od Far Cry docela podstatně odlišuje. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Snad až na závěrečnou bitvu na lodi nejsou vetřelci nijak démonizováni, spíše než na velikost sází na počet a dravost. Jejich modely i chování mi v mnohém připomínaly potvůrky z Matrixu. Dají se zničit, ale ve své podstatě vám to není nic moc platné, protože za každého jedince čekají další tři v řadě. Korejec a vetřelec? Jak to jde dohromady? V kostce: Korejci najdou na tropickém ostrově zakopaný pozůstatek dávné civilizace, přivedou ho k životu a Američané za ně ten průšvih musí vyřešit. Nicméně k soubojům s mimozemšťany nedojde dříve než přibližně ve dvou třetinách hry a do té doby vám musí stačit Korejci. Nebojte se, tam kde stroje drtí silou, lidé používají mozek. Souboje s vojáky jsou díky tomu velmi zábavné a dokonale vás prověří. V momentě, kdy vás šikmoočko zmerčí, vyvolá máváním rukama poplach, vystřelí světlici, chopí se kulometu nebo prošmátrá kapsy a hodí granát. Potud je vše v pořádku, ale jakmile dojde na samotné souboje, nezdá se mi, že by Crysis nějak významně převyšoval konkurenci, co se AI týče. Očekával bych například, že budou nepřátelé své útoky nějak lépe koordinovat, nebudou zpoza budovy vybíhat po jednom, ale že to zkusí třeba z obou stran naráz. Sice zvládají bezproblémový pohyb po světě, včetně přeskakování zídek a používání zbraní i vozidel, ale kooperace jaksi vázne. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Dokonalá výzbroj Trochu to proto vypadá, že bylo chování vojáků v Crysis přizpůsobeno právě vašemu obleku. Když totiž jdete do akce po hlavě, umělá inteligence zase až tak nezáří, ale v případě, že bude využívat možností, které nanosuit přináší, situace se rázem mění. Vojáci jsou velmi bystří a reagují na každý podezřelý zvuk a zrakový vjem. Osobně nemám moc v lásce stealth akce pro jejich krutou netoleranci chyb. Nicméně každou akční hru se snažím hrát tak trochu záškodnicky a když už není zbytí, tak vrhnu veškerou sílu do bezhlavého útoku. A právě takový způsob soubojů je zde díky nanosuitu možný. Jako neviditelný se vplížíte do základny, prohlédnete si, kde kdo stojí, jaké má zbraně, ze skladu munice si nějakou výbavu vypůjčíte a až pak se rozhodnete, jakým způsobem zaútočit.
Půjdete „po jednom“ a odděláte stráže pěkně popořadě? Nebo je libo dojít za záda kulometčíka, svými pevnými pěstmi ho odstranit a s ostatními si to vyřídit pěkně z vyhřátého místečka za kulometem? A nebo umístit nálože na strategická místa a z dálky je odpálit? Nebo udělat rozruch na jedné straně tábora, nalákat vojáky a vyřídit je dobře mířeným granátem? Nebo radši obrovskou silou házet sudy a krabice na Korejce? Nebo obsadit tank? Džíp? Vylézt na strážní věž, zneškodnit odstřelovače, vzít si jeho výbavu a vyřídit si to se všemi z dálky? Nejlepší je, že lze všechny tyhle přístupy kombinovat a měnit strategii tak, jak se vám právě chce. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Arzenál tak akorát Jak už jsem řekl, většina hry je situovaná do různých základen a táborů. Naštěstí vždy, když pomyslíte na to, že už by to chtělo změnu, tak okamžitě přijde. Nejprve jsou pomalinku servírovány nové zbraně a jejich vybavení. Arzenál není nijak zbytečně velký. Pistole, dvě útočné pušky, brokovnice, raketomet, granáty, bomby, jeden vetřelecký a jeden normální kulomet a nakonec osobní plivačka atomovek. Variabilitu dodávají přídavky, které si na zbraně můžete pověsit. Nejprve je to baterka, kterou jsem téměř nepoužil, následují tři úrovně přiblížení, pod automatickou pušku lze pověsit granátomet, přidat laserový zaměřovač nebo tlumič. Ale to ještě není vše, protože počítat se musí i s různými druhy střelby. Například zbraň ne nepodobnou oblíbenému „kalachu“ můžete nastavit na automatiku, poloautomatiku a také do něj ládovat uspávací šipky, kterých máte nekonečný počet. Využití najde i brokovnice a její nastavitelný rozptyl, který je s optickým přiblížením sice neobvyklou, ale přesto velmi účinnou zbraní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Už nás bolí nohy A když dochází dech i vylepšování zbraní, dostane se vám několika pasáží s vozidly. Naprosto úžasná je tanková bitva. Trvá sice pár minut, přesto se jí zúčastní přes deset obrněnců a má skvělou atmosféru. Druhou takovou uvolňovačkou je klasická jízda s parťákem za volantem a vaší maličkostí na korbě za rotačním kulometem. Na ní po chvilce naváže let v přepravním vznášedle. Samozřejmě, že vozidla lze obsazovat a používat v podstatě po celou dobu, jenže když ukradnete auto, lze buď řídit nebo ovládat kulomet (toto však záleží na zvolené obtížnosti) a většina aut slouží spíše jako pojízdné střílny nebo dopravní prostředky, nikoliv jako plnohodnotná útočná vozidla. Pakliže chcete najít různé skryté cesty a dostat se Korejcům do zad, stejně budete chodit pěšky, protože silnice a vjezdy do základen jsou velmi dobře hlídané. Menších zpestření je ještě více, ale už tak jsem toho prozradil dost, takže se nechte překvapit... zdroj: Archiv gameplay video, další zde a zde A pak přišli vetřelci (místy spoiler) Obrovský zlom přichází asi ve dvou třetinách hry, kdy se podíváte do mimozemské báze. Jakmile jste ve vetřelecké instalaci, naprosto se změní fyzikální model, grafické zpracování i zvuková kulisa a osobně jsem jenom zíral, co se to kolem mě děje. V němém úžasu projdete, nebo spíš proplujete prostorem celé této (poměrně krátké, být delší, byla by to nuda; video) části a právě na tomto místě na scénu přichází další důležitá součást hry – atmosféra. Ta se zahušťuje ještě více v momentě, kdy bázi opustíte a část tropického ostrova se ponoří do zimní podoby. Ale hlavně se dostáváte od soubojů s vojáky k válčení s vetřelci. Od samostatných akcí k týmovému pojetí. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hráli jste Half-Life 2 Episode Two? Také jste slintali slastí nad poslední fázi s obrovskými trojnohými Stridery? V Crysis zažijete na obrovské ploše přibližně čtyřikrát delší zápas o přežití, který je minimálně stejně intenzivní, navíc podpořený nádherným zpracováním, měnícím se prostředím (nejste zavřeni v jedné úrovni) a efekty vyvedenými v hollywoodském stylu. Tahle část je opravdu dokonalá, snoubí se v ní atmosféra strachu z neznáma a sounáležitosti, protože je vám jasné, že z těch desítek vojáků kolem vás nakonec skoro nikdo nepřežije, protože není vyvolený a nemá nanosuit. Jestli se někde tučné konto EA při podpoře Cryteku projevilo, tak je to právě zde. Tahle dokonale zvládnutá akční pasáž má velmi blízko k velkým filmovým trhákům a navíc si ji můžete prožít na vlastní kůži! Hromadný boj o přežití pokračuje i v poslední části, kdy jde z režisérského hlediska opět o dokonale zvládnutý kousek, nicméně už jste omezeni na velikost letadlové lodi, čímž atmosféra trochu ztrácí. Konec je z mého pohledu až příliš vygradovaný, zejména co se finální příšery týče. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Samozřejmě chápu, že v singleplayerové kampani jsem zejména sám za sebe, nicméně je škoda, že autoři v prvních dvou třetinách vůbec nevyužili spolupráci s NPC. Ano, má to oporu v příběhu, kdy jako osamělý bard bojujete o přežití, nicméně herní svět je připraven na týmové dobývání základen. Všude jsou zaparkovaná vozidla pro více lidí, včetně zmíněných jeepů se zbraní na korbě, na střechách domů jsou kulometná hnízda mířící do více stran, ale zkrátka není nikoho, kdo by s vámi nastoupil, kdo by kropil vedle vás. A přitom rádiový provoz je velmi čilý, neustále se snažíte osvobodit nějaké zajatce a v podstatě souběžně s vámi postupuje další elitní voják, takže by nebylo zase až tak obtížné na chvíli spojit síly. Ale místo toho ve vysílačce slyšíte: „Za chvíli budu na místě, počkej u vchodu“. Ale že by si tenhle jedinec musel prostřílet cestu? Že byste v dáli viděli hroutící se budovy? Ne, všechno vyřešíte sami a on počká pěkně v teplíčku. Týmový element je tak očividný, že podezírám autory, že v budoucnu plánují kooperativní patch nebo něco podobného. Kdyby tomu tak bylo už teď, byl by Crysis naprosto dokonalý. Naštěstí už vzniká mod, který by kooperaci měl přinést. Hurá! Co se multiplayeru týče, prozatím tu máme dojmy z bety, případné názoy na něj jsou vítány v diskusi pod článkem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší galerii Crysis se měl stát mezníkem a tím také je. Grafické karty dneška ho nezvládají dostatečně uspokojivě, přesto i na nižší detaily vypadá dobře a je velkým příslibem do budoucnosti. Koneckonců na svém soukromém počítači si až nyní mohu vychutnat Far Cry na plné detaily, s maximálním vyhlazováním i filtrováním, tak aby framerate neklesl pod 40 fps. Očekávám, že stejná situace bude s Crysis. Na konci hry naznačené pokračování dle mého názoru vyjde tak do dvou let a to už bychom si ho snad mohli zahrát i na středně výkonných kartách. 
zdroj:
tisková zpráva
Co se hratelnosti týče, Crysis rovněž nezklamal. Sice je tu pár drobností, ale z celkového pohledu se jedná o vynikající hru, která mi zabrala přibližně dvanáct hodin na první dohrání. Ale věřte, že se ke Crysis budete chtít nejméně jednou vrátit, abyste zkusili jiný způsob boje. Jen bych s nákupem ještě chvilku počkal, možná na další ovladače, možná na avizovaný patch.zdroj: Archiv adapt, engage, survive video zdroj: Archiv TV reklama Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa... Související články: Novinky včetně benchmarků, HW nároků a ovladačů, E3 2007 preview, Dojmy z DirectX 10 verze, Multiplayerové dojmy, Dojmy z předváděčky ve 2006, TEST dema, Far Cry recenze, Vše o Far Cry 2 Připravujeme: Video-recenzi, Rozhovor s NVIDIÍ o Crysis a další články Special thx: Katka & Martin & Igor & Tomáš |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
