Když jsem se poprvé doslechl o remaku dnes už kultovního prvního dílu série Silent Hill a ještě k tomu pro Nintendo Wii, přeběhl mi hrůzou mráz po zádech. Čekal jsem osekanou verzi hry na způsob střílečkových odnoží série Resident Evil, čemuž napovídala i předem oznámená absence zbraní, potažmo boje s nepřáteli. Nemohl jsem se mýlit víc.
Výsledné dílo elegantně a na maximum využívá všechno, co konzole může nabídnout, přičemž je prosto jakýchkoliv kompromisů. Z hlediska významu a neotřelosti herních mechanizmů si troufám říct, že Wii našlo svůj Eternal Darkness.
Označením remake bych výtvor vývojářů z Climax Group urazil. Původní Silent Hill je použit pouze jako odrazový můstek pro většinu lokací, jména postav a základní premisy autonehody, hledání dcery v opuštěném městě a více rovin reality, ve kterých se budete pohybovat. Hratelnost a vyznění hry se ale od originálu naprosto liší.
Shattered Memories zachází dál než jeho předchůdci, z nichž každý reprezentoval představu pekla pro ústřední postavu, protože tenhle očistec patří i vám. Je toho docíleno pomocí inovativního a propracovaného systému vyhodnocení vašeho chování a psychiky (hra monitoruje, na co zaměřujete pozornost, a v mezikapitolách jste konfrontováni při sezení u psychologa s řadou osobnostních testů).
Podle výsledků se mění vzhled lokací i postav a jejich jednání vůči vám. Počet použitelných předmětů se smrskl na svítilnu a mobilní telefon fungující i jako fotoaparát, mapa a prostředek k ukládání hry. Z hlediska hratelnosti to ale není nijak na škodu.
Hra je rozdělená na dvě části: v první průzkumné nejsou žádní nepřátelé a o pocity strachu a znepokojení se stará ponurá a smutná atmosféra tichého města. Díky statickému šumu vašeho telefonu a blikání baterky je možné najít duchy nepřítomných obyvatel a předměty, ke kterým se váže nějaká tragédie.
Jediné, co stojí hráči v cestě, jsou různé hádanky, k jejichž řešení je kreativně použito pohybové ovládání a někdy i telefon se svítilnou. Hlavolamy jsou na uspokojivé úrovni, úplně mě nadchlo zejména zadávání hesla do ředitelova počítače založené na dedukci z osobních věcí v jeho pracovně.
V předem určené momenty prochází prostředí města Silent Hill změnou. Okolí se zdeformuje a potáhne ledem, na obloze začnou děsivě vířit temná mračna a objeví se bílá nepřátelská stvoření. Jediná vaše šance je běh o život ke konci lokace, kde se musíte vypořádat s nějakou hádankou. Příšery (vypadají všechny víceméně stejně, jejich vzhled se mění v závislosti na tom, jak vás hra vyhodnotí) , které Harryho stíhají, jsou rychlé, dostanou se kamkoliv, a dostatečně inteligentní, takže reagují na hlasitost zvuků, které vydáváte, i na světlo vaší baterky – doporučuji ji vypínat.
Jakmile vás zpozorují, začnou vás neúnavně pronásledovat. Je možné se schovat do skříní a při útěku můžete shazovat větší předměty, které zpomalí rychlost jejich běhu, ale jedná se pouze o chvilková řešení. Na několika místech lze najít světlici, jejíhož ostrého světla se stvoření obávají, a získat tak trochu času a klidu na rozmyšlení dalšího postupu. Ten může být obtížný, protože při zběsilém tempu není mnoho času ke kontrole mapy a tento „ledový svět“ je docela solidní bludiště.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem běhal okolo východu v kruhu nebo mě poslední odbočka před koncem svedla na špatnou cestu a cca po 10 minutách běhu jsem se ocitl opět na začátku. Pokud jste ale pozorní, povšimnete si nenápadných indicií, které vám ukazují, který směr zvolit.
Po grafické stránce je poslední Silent Hill překvapivě působivý. Kterýkoliv nápis je možné přečíst prostým přiblížením pohledu, systém osvětlení je brilantní – ve svitu vaší baterky vrhá stín doslova každá sněhová vločka. Kvalita textur a použité shadery, tvořící odlesky ledu, a bezchybně zvládnutá animace a mimika postav dávají jasně najevo, že má mašinka od Nintenda na víc, než se z ní většině vývojářů podařilo vytěžit. Hudba a zvuky ve všech částech hry atmosféru ještě více umocňují, dabing je odveden velmi profesionálně.
Fakt, že Wii bylo vedoucí platformou pro vývoj, se projevil rovněž v perfektně navrženém ovládání, šitém konzoli doslova na míru. Analogovou páčkou na nunchuku ovládáte pohyb postavy a mířením Wiimotu na obrazovku ovládáte směr kužele světla z baterky v Harryho ruce a směrujete jeho chůzi. Reproduktor v ovladači také figuruje jako telefon.
Dočkáte se i velmi nápaditého využití pohybového ovládání, když dojde na činnosti jako plavání a jízda na invalidním vozíku v pokročilejších částech hry. Pohyb ovladačů slouží i k setřásání protivníků a manipulaci s drobnějšími předměty. Právě bezchybné využití možností hardwaru konzole, které je skutečně jak efektní i efektivní, dává jasně na srozuměnou, že Shattered Memories je jednou z toho mála her, pro které bylo Wii stvořeno.
Příběh hry patří k tomu nejlepšímu, co jsem za své dlouhé roky hraní zažil. Mohu prozradit, že je naprosto v souladu s rozhodnutími game designérů a vysvětluje nutnost útěku před nepřáteli a detaily jejich chování i pustotu a částečnou schématičnost navštívených míst.
Z nedostatků stojí za zmínku především to, že je hra krátká – koneckonců zhruba jednu třetinu doslova proběhnete. Někdo bude za nedostatek patrně považovat fakt, že se v tzv. průzkumné části s jistotou nesetká s nepřáteli, ale já byl spíše rád, že se po pasážích s útěky mohu uklidnit. Občas se objeví pokles frameratu a mírné zacuknutí u otevírání dveří za běhu. Při jednom puzzlu jsem také zaznamenal nedostatečnou citlivost Wiimotu, ale vzhledem k tolika pozitivům se jedná skutečně o detaily.
Verdikt: První Silent Hill, co kdy poctil svou přítomností přístroj firmy Nintendo, se pro smělost, novátorství a dotažení komplexních nápadů stává novým klenotem série, přestože strach, který vzbuzuje, je podstatně jiného druhu než u jeho starších bratříčků. SH:SM je rozhodně hrou určenou pro dospělé publikum, a pokud pomineme remake čtvrtého dílu Resident Evila, nejlepší hororovou hrou pro Wii a jednou z nejlepších na konzoli dostupných her vůbec.
Hodnocení: 9/10
