Deponia 2: Chaos on Deponia - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Deponia 2: Chaos on Deponia - recenze

16. 11. 2012 20:30 | Recenze | autor: Lucie Jiříková |

Na planetě Deponia nebyl pořádek asi nikdy. Vývojářský tým z Daedalic Entertainment ji už v prvním dílu profiloval jako páchnoucí špinavý kus země a od té doby se toho moc nezměnilo. Všude se povaluje haraburdí a páchne to tam jako na smeťáku. O Deponii proto nemá nikdo zájem a jinak to necítí ani hlavní představitel hry Rufus, který k planetě chová bezmeznou averzi.

Jediným snem Rufuse, sebestředného neschopného mladíka, je dostat se z Deponie co nejrychleji pryč. První pokus mu o fous unikl a nyní přichází na řadu druhý. A jak už podtitul Deponia 2 (Chaos on Deponia) naznačuje, tentokrát budeme svědky ještě většího šrumce, než v prvním dílu.

Plán byl jasný

Hra začíná po Rufusově návratu na planetu Deponia v domě babičky geniálního vědce a doktora, jehož jsme potkali v závěru prvního dílu. Při vtipném dialogu rodinných příslušníků, v němž se doktor snaží ujistit babičku o kladných vlastnostech hlavního hrdiny, především o jeho šikovnosti a opatrnosti, se Rufusovi daří nešťastnou náhodou zabít babiččina papouška a podpálit její skrovnou kuchyňku.

Akční a hektický začátek je pouze předskokanem řady dalších vzrušujících pasáží a dějových zvratů, jimiž je hra protkaná od začátku až do konce. V porovnání s předchozím dílem to tu jiskří na každém kroku, což vytváří příjemné napětí a člověk snadno zapomene, že hraje „jen“ adventuru.

Výbornou zábavu a skvělou atmosféru umocňuje také provázanost s prvním dílem, respektive s již vybudovanými citovými vazbami na některé vedlejší postavy. I když všechny úkoly ve své podstatě vedou k vašemu vlastnímu cíli, spoustu z nich nebudete dělat jen tak, ze zištných důvodů. Tu pomůžete šviháku Bozovi s jeho horkokrevnou přítelkyní a jindy zase svému nově nalezenému otci.

A pak je tu sličná Goal, Rufusova láska z prvního dílu. Goalina osobnost byla rozbita na tři kusy, přičemž dva z nich jsou dost nesnesitelné. Rufus byl sice vybaven nástrojem, který mu umožňuje libovolné přepínání mezi jednotlivými osobnostmi. Z logiky věci však vyplývá, že Rufus musí přijít do kontaktu se všemi a nemůže spoléhat pouze na tu jednu jedinou přátelskou.

Přijít na to, kdy a jak se přepnout, to je jeden z nejsložitějších a zároveň i nejzajímavějších puzzlů, na němž stojí velká část první poloviny hry. Vedle toho se tu však ukrývá i mnoho dalších pestrých skládanek i hlavolamů, přičemž nechybí ani akční mezihra, která prověří vaše postřehy.

I když puzzly a logické zádrhely vynikají svou rozmanitostí a jsou i dostatečně nápadité, právě tato mezihra jim nasazuje korunu. Jde o cenné zpestření, které pomáhá udržovat tempo hry, ale hlavně neotravuje, jak bývá u podobných zpestřovátek ve hrách bohužel zvykem.

Grab a bus, Platypus

Vzhledem k rozsáhlosti hry a vysokému počtu lokací se budete hodně přemísťovat, což autoři usnadnili nově zabudovaným prvkem – nástěnkou, která se nachází na téměř každé herní obrazovce a je určená pro rychlý pohyb mezi lokacemi. Bez ní by hraní bylo strašně zdlouhavé a unavující. Jenže není. Kromě dramatických zvratů vás budou bavit i rozsáhlé rozhovory. Jejich délka se v některých případech protahuje i na pět, nebo dokonce deset minut. A to je moc dobře.

Vedle košatosti jim totiž nechybí ani rozmanitost a především humorný náboj, který mají na svědomí buď konkrétní (a povedené) vtipy, nebo snaha o detailnější vykreslení absurdit herního světa a jedinečnosti trhlých postav. Obojí vybublá na povrch velmi brzy a jde o jeden z nejlepších aspektů celé hry - ostatně, hlavní hrdina Rufus by všem bláznům na Deponii mohl klidně hrdě velet.

Do poblázněného vzorce zapadá i grafické zpracování, které už tak dost ujetou náladu podtrhuje na mnoha místech. Že je planeta Deponia v podstatě pochována pod tlustou vrstvou odpadků, to víme už z prvního dílu. Druhý díl však ukazuje i další tváře tohoto trhlého světa – šoupne vás do spořádanějšího kouta planety, kde namísto hory odpadků vytváří atmosféru prapodivné objekty včetně rušného náměstí plného roztodivných individuí, kapitánova domku v oblacích a tak podobně. S odpadky i bez odpadků, Deponia zkrátka není normální planeta!

Videopreview Chaos on Deponia od Petra Ticháčka a Petra Linharta

Stará škola dobře mete

Zdánlivě roztomilým a uvolněným vzezření hry se ale nenechte zmást. Na oko je možná Chaos on Deponia velmi přátelská hra, ale zadarmo vám rozhodně nic nedá. Naopak. S nemalou obtížností se budou potýkat i hardcore adventuristé, kteří si libovali a libují například v adventurách od Lucas Arts či Sierry.

Kromě pixelhuntingu, který jediný díky bohu této hře chybí, zde narazíte na všechny klasické adventurní prvky. Myslím tím především ukrutně (ne)logické kombinace některých předmětů, ale také nadstavbové špeky, které vás bez dostatečné předchozí průpravy budou stát několik šedivých vlasů.

Tak schválně. Napadlo by vás ztlumit si muziku v menu hry, protože hlavního hrdinu ruší ševelení na náměstí, kvůli němuž si nepamatuje správné znění tajného zaklepání? Že ne? Potom na Deponii rovnou zapomeňte, nebo potrénujte v jiných titulech. Tato hra by vás mohla frustrovat a vzhledem k rozsáhlosti herního světa a prolínání jednotlivých úkolů byste se v ní velice jednoduše ztratili.

Zejména za fanoušky klasických adventur však musím pochvalně vztyčit palec. Chaos on Deponia je o poznání lepší, než první díl, a navíc dokazuje, že výborná adventura potřebuje hlavně zajímavé postavy, dobré dialogy a atraktivní svět, v němž vás bude bavit řešení i těch nejtitěrnějších zápletek a hádanek.

Verdikt:

Pohledná a vtipná adventura z nenormální planety, která vás bude navzdory vysoké obtížnosti bavit od začátku do konce.

Nejnovější články