Je naivní si myslet, že Dark Below pár měsíců po premiéře vyléčí všechny problémy hry a překope ji od základu, aby se přiblížila zkresleným představám o dokonalé hře hodné půlmiliardového rozpočtu. Bungie hrají nadále nebezpečnou hru s upravováním a laděním kódu za chodu na základě svého pozorování chování hráčů. Uplatňují designová rozhodnutí aktualizacemi a opravami, co mění pravidla a narušují ekonomický systém.
Mohli bychom se bavit o nedostatku end-game obsahu, ale to bych nemohl mít v Destiny odehraných více než sedm dní čistého času. Základní herní smyčka zkrátka stojí a padá na opakování aktivit za účelem hromadění materiálů, ale též na věčném čekání na poslední část brnění v Raidu, které kámošům už dávno padlo. Bungie ovšem v Dark Below udělali několik změn, které nejsou ničím jiným, než zdviženým prostředníkem.
Už během prvního dne hraní Dark Below jste mohli rituálně zničit všechno vybavení získané pracným grindem, protože obchodníci jednoduše prodávali kvalitnější věci. Výměna exotického vybavení (to nejlepší, co můžete na guardiana navěsit) za lepší verzi je podmíněna poplatkem, návštěvou obchodníka, co se objeví ve Věži jednou za týden, a modlitbou, aby měl přesně to, co právě chcete.
Jednou ze zbraní, které dostanete darem je Murmur - výkonná pulzní puška s přepínačem elementů. Dostat z ní maximum vyžaduje koupi nového materiálu, který se prodává jenom guardianům s dostatečně vysokou reputací. Tu ale zvyšuje pouze plnění misí, na které je denní limit. Nákup legendárního brnění nebo zbraní je stejně tak podmíněný novým druhem materiálu. Bungie tedy oddaluje nevyhnutelné umělými bariérami, za kterými se skrývá nekonečný grind a honba za materiály.
Ani trojice nových misí, uvádějících na scénu novou postavu Eris, se neodehrává ve zcela nových lokacích, za to vás vedou patentovanou technikou Bungie “tam a zase zpět” přes důvěrně známá místa, vyšperkovaná závěrečnými arénami, kde dochází k náročným přestřelkám. Nový obsah sfouknete za hodinu, náplň vypsaných odměn (Bounties) rovněž rychle prokouknete, nových nepřátel se nedočkáte, takže vlastně můžeme nad hrou opět zlomit hůl. Jenže to bychom se nesměli bavit o Destiny a Dark Below.
zdroj: Vlastní
Začneme změnou přístupu Bungie k vyprávění příběhu. Zmizel Dinklebot i manipulování s Ghostem, neschopným se nabourat do jakéhokoli systému. Naplň misí se drasticky změnila a je nutné ocenit snahu o přemostění úkolů a pronásledování čarodějnice přes trojici misí a Strike. Hra se už nespoléhá jen na příběhové prostřihy, takže útržky informací získáváte napříč veškerými aktivitami, které vrcholí střetem s Crotem hluboko pod povrchem Měsíce.
Bungie se u ve Vault of Glass povedlo navrhnout to nejlepší, co si můžete v kooperativních střílečkách zahrát. Tento Raid představuje nejtěžší zkoušku trpělivosti a schopnosti efektivně využívat vybavení v kombinaci s jinými povoláními v rámci fireteamu. Jde o ultimátní test schopností. Jenže zatímco ve Vault of Glass byl prostor pro rozdýchání náročných pasáží poměrně štědrý, Raid v Dark Below trestá každou chybu.
Crota’s End drží pod tlakem celý tým, který se musí nejenom rychleji přesouvat, ale též dokonale kličkovat mezi přesilou a přirozenými překážkami. V úvodních hodinách hraní tak neuslyšíte nic jiného než “Pozor na jámy!” Crota’s End se zkrátka nerozjíždí postupně - rovnou vás totiž posadí do rozjetého vlaku. Od úvodní procházky v úplné tmě, kde na vás vyskakují sebevražední Thrallové, až po závěrečné zúčtování s Crotem, tvůrci kladou důraz na dokonalé načasování a rychlost.
Tempo neudává jenom unikající světlo a konstantní převaha. Bungie doposud nejtěžší zkoušku vylepšili ještě modifikátory - přestane se vám doplňovat život a tíha temnoty vám neumožní skákat nebo vás zpomalí. Díky tomu je tento Raid neskutečně náročný, o Hard variantě nemluvě. V Crota’s End úplně chybí pasáže s hledáním cesty nebo objevováním, v plné míře ale zůstal zachovaný element překvapení a satisfakce po zdolání kterékoli ze tří pasáží. Navíc patří Crota’s End k nejhezčím misím, které v Destiny uvidíte.
V Dark Below je úroveň obtížnosti nastavená poměrně vysoko (Heroic, LVL 30) a arény se v nových misí zamykají, takže z nich nelze vyběhnout a v klidu si vylízat rány. Bungie si této taktiky samozřejmě všimli a nechali čarodějnice na strategická místa zakouzlit portály, co zraňují hrdiny, a když je nesložíte, tak přičarují další, takže se vám budete čím dál obtížněji pohybovat. S novými modifikátory a dokonale fungujícím sandboxem (jak tvůrci nazývají přestřelky), existují v soubojích ve známých lokacích nové možnosti, jak se s hrozbou vypořádat.
zdroj: Archiv
Z kosmetických drobností je třeba zmínit, že mise lze hrát už na levelu 30, což je nespravedlivé pro hráče, co se zasekli před prvním Raidem nebo ještě nemají DLC koupené. Na Zemi a Měsíci je možné narazit na rytíře s mocným mečem. Opět též platí, že pouze v Raidu se dá získat nejlepší vybavení, a že v ostatních režimech padají nové kousky i zbraně. Dokonce i v multiplayeru, který rozšířila trojice nových map Cauldron, Pantheon a Skyshock.
Pantheon s úzkými pravoúhlými chodbami, centrální arénou a symetrickým designem patří z trojice map mezi nejhezčí. Skyshock pak představuje přesný protipól - je otevřená, s velkou rozlohou a místy, kde se dá schovávat i prostorem pro vozidla. Cauldron zase kombinuje členitý terén se sérií mostů a strategicky umístěným bodem, kde se objevuje těžká munice.
Pro nové mapy jinak existuje speciální playlist. Nejprve posloucháte příběhy o chodbě plné nepřátel a cenné truhlici na jejím konci, strategiích na vylákání čarodějnic, o mimozemských zbraní, dokonalých návodech na získání materiálů i podvodech, jak přelstít bossáky. Na konci je ale vždy jenom jedno číslo ohraničené level capem - 32.
Dark Below nepřinesla nic, co by měnilo základní principy Destiny nebo radikálně měnilo pohled na hru. Přinesla "jenom" spoustu nové zábavy pro hráče, co hledají výzvu, protože ke Crotovi se chodí pro výprask.
