Při pohledu na jeho výsledky v nejelitnější rallye soutěži se možná budete klonit spíš k prvnímu táboru, ale Block je prostě chlápek v balíku, co rád jezdí bokem a dobře se baví tím, že si může zajezdit s těmi nejlepšími. To vám ale ani třetí DiRT nenabídne, protože nemá plnohodnotnou licenci WRC. Zapomeňte na Loeba, Hirvonena, Solberga a další. Dvojka přesvědčivě dokázala, že to jde i bez nich. Trojka v tomhle směru trochu ubrala na amerikanizaci celé série, ale v podstatě jde jen o rozšíření vozového parku a drobné ústupky. DiRT 3 si na rallye pořád spíš jen hraje. Ale dělá to zatraceně přesvědčivě!
Levá šest, pekelným ohněm křest
S vymakaným enginem od Codemasters se vám po WRC jménech a tratích bude stýskat jen chvilku. Grafika je opět nakopnutá o pořádný kus dopředu - plechy a plasty odpadávající z parádních modelů aut, diváci přebíhající přes trať, realistický prach, sníh a déšť, lesknoucí se hřeby na zimních speciálech, vypiplané interiéry... to všechno nabízí v šedesáti snímcích za vteřinu zážitek, který vás vcucne jako malinu.
Tady měla trojka ulehčenou práci, protože už předchozí díl představil velmi návykový a na PC verzi i zatraceně sexy engine. Stačilo ho jenom doplnit několika novými cinkrlátky a zařídit, aby to konzole udýchaly. Review verze na Xboxu běží statečně, ale s loadovacími časy jednotlivých erzet už je to horší. Prodejní verze by na tom měla být líp, jak upozorňují tvůrci v poznámkách k review verzi. Nezbývá, než jim věřit, protože stopky se zastavily někde u jedné minuty, což je v momentě, kdy jste nadržení na projíždění serpentýn na plný plyn, nepřípustná podpásovka.
Jakmile je nahráno, už jste v suchu, protože restartovat závod můžete bez loadování. Většina lidí to nebude potřebovat, protože i na střední obtížnost máte v každém závodě k dispozici pět skoků v čase. Pro fandy série známý koncept může někdo vnímat jako podvádění - možnost přetočit zkaženou zatáčku zpátky o pár vteřin a zkusit to znovu vám razantně zkrátí čas potřebný k tomu, abyste se naučili zvládat nemilosrdně uzoučké finské silnice, norské ledovky a keňskou šotolinu.
Kdo má obě ruce levé, tomu ani reparáty nepomohou, a ti lepší je mohou směle ignorovat, za což vyfasují nemalý bodový bonus. Zbytek už je jen o vašich schopnostech a nástrahách trati. Právě tady začíná nefalšovaný rallye požitek, zarkádovaný tak akorát, aby vám plavající auta nepřipadala směšná, ale ani nesmyslně nezvládnutelná. Při vypnutých pomocnících a správně nastaveném mitfárovi (spolujezdec pro nezasvěcené) si budete připadat jako na opravdové erzetě a rozsáhlý vozový park vám umožní vychutnat si rozdíly mezi jednotlivými érami.
Šíře záběru prvního DiRTu už asi nikdo nedosáhne, ale nápad sáhnout pro legendy z historie a jen jemně je dokořenit buginami a přerostlými teréňáky, lze kvitovat s povděkem. Ať už jsou to sólové erzety, full contact v rallyecrossu nebo krocení nasteroidovaných speciálů (Toyota Tacoma, Audi Quattro S1), adrenalin se rozdává po paletách a vy odškrtáváte jeden závod za druhým. Je tu ale jedna výjimka, která pravděpodobně řadě hráčů zkazí náladu. Ne nadarmo je na obalu třetího DiRTu kára Kena Blocka.
Ken Block = prvotřídní cvok
Do kariérního módu, který je mimochodem prezentován dost nepřehledně a jaksi nezúčastněně (až se mi stýskalo po útulném karavanu ze dvojky) ve formě postupně se rozbalujících levitujících jehlanů, se kromě klasického závodění vloudila i Blockova specialitka - Gymkhana. Jde o machrování na parkovišti, letišti či jiném obřím prostoru, na němž najdete tu odstavené přívěsy, tu velké sloupy, opuštěný bagr nebo betonové skruže. Vaším úkolem je předvést s těmito rekvizitami velké divadlo: objet bagr donutem, skruže prosvištět bokem, přívěsy podjet na zpátečku apod.
Vše je bodováno, jede se na časový limit a ve výsledku je to zhruba stejná zábava jako driftování v Shiftech... a logicky to musíte absolvovat, abyste nahrabali dost bodů na postup v kariéře. Přiznávám autorům snahu rozšířit hráčům obzory (= udělat radost Blockovi), ale většina z nich by spíš uvítala jen sandboxové hřiště, na kterém mohou blbnout a kombovat triky jako v Tony Hawkovi. Snaha o naroubování misí je dost nešťastná, hlavně proto, že hardcore hráči chtějí spíš hltat finské vlásenky, místo aby ztráceli čas tajtrlíkováním na parkovišti.
Nejlepší béčka
zdroj:
tisková zpráva
Čím starší, tím šílenější
Situaci naštěstí zachraňuje výběr speciálů, se kterými se můžete popasovat. Tady DiRT 3 tasí trumfové eso s padesátkou vozů, které jsou přehledně rozděleny do jednotlivých kategorií. Rallyecrossové žiletky (Lancer, Impreza, Fiesta), S2000 speciály, to nejlepší z devadesátek (včetně Colinovy slavné Imprezy s číslem 555), ale i osmdesátek a sedmdesátek, což mj. znamená i nechvalně proslulou Group B (viz box), ve které jezdily pekelné stroje s akcelerací z nuly na sto za dvě vteřiny.
Navrch ještě DiRT 3 přihazuje speciály pro závody do vrchu - Audi Quattro S1, Toyota Tacoma, Peugeot 405... představte si, že s takovým monstrem, vyzbrojeným větším hrablem než mají sypací vozy při sněhových kalamitách, letíte v noci lesem po silnici úzké jako role toaletního papíru. Vizuál DiRTu, spolu s bezkonkurenční zvukovou kulisou, vám ten koktejl endorfinů a strachu z blížící se šikany zprostředkuje tak přesvědčivě, že ten toaleťák budete vážně potřebovat. Erzety jsou v téhle hře královskou disciplínou. Vaším soupeřem je jen trať a časy vašich protivníků nejsou zhmotněny jinak než nekompromisní číslovkou.
V rallyecrossových závodech přeci jenom vidíte, jak ti troubové jezdí zatáčky zeširoka, nervózně brzdí a občas vylétnou z trati (díkybohu!). Prostě se chovají docela lidsky, zatímco při erzetách jsou to pro vás jen přízraky symbolizované časem, který musíte trumfnout. A na těch finských cestičkách vás i jediný centimetr mimo cestu bezpečně katapultuje ze srázu. Žádné zastavování o neviditelnou stěnu, žádné odpinknutí o soupeřovo auto. Prostě se řítíte vstříc pořádnému průšvihu. K nervozitou pulzujícím speciálům a citlivému řízení začnete mít rychle respekt, ale než se nadějete, přejde vám do krve.
Návyk na jemné korekce a lechtání plynu při výjezdech ze zatáček je přirozený... nezvládnou to jen bytosti s pádly místo rukou. V tomhle směru DiRT 3 nabízí spoustu hejblat a nastavení, která lze upravovat i během rozjetého závodu. Na trofeje tak dosáhnou úplně všichni. Kéž by se takhle velkorysého setupu dočkalo i nastavování aut. Na vlhké sny automechaniků se ale v téhle sérii moc nehraje. Zábava je na prvním i posledním místě a nikdo ji zjevně nechce příliš komplikovat.
Chlapci a chlapi za volantem
DiRT 3 nabízí hodně muziky, koní a multiplayerových orgasmů (hrát můžete na jedné obrazovce, s propojenými konzolemi i online), přičemž mizivou evoluci od dva roky starého bratříčka s nižší číslovkou maskuje hlavně líbivým kabátkem, oprašováním historických vehiklů a Gymkhanou. Je to bezhlavá jízda, která díky parádnímu enginu uchvátí spoustu fandů.
Ani robustní herní jádro ale nezaplaší úvahy o tom, co není a mohlo být. Vlastně právě naopak - s tak povedeným základem by DiRT přece mohl mít mnohem větší ambice. Ať už jde o rozšíření motodisciplín (trucky, dakarské speciály, plnokrevné závody do vrchu) nebo o dotažení konceptu do pověstného puntíku - s neředěnou WRC licencí a s nahlédnutím pod pokličku šíleného kolotoče, který se kolem rallye točí, by DiRT 4 mohl být hrou, která bude vládnout nejen subžánru, ale možná bude pokukovat i po trůnu nejvyšším. Její výhodou je, že se rochní v bahně a sněhu, mimo závodní okruhy, kterým dominuje Forza a Gran Turismo.
Po dvou dílech nekoncepčního závodění by ale mohlo někoho v Codemasters napadnout, že je na čase přestat blbnout a vtisknout DiRTu méně infantilní ksicht. Neberte mě špatně, tohle mladické dovádění je super, ale je na čase, aby se série zbavila Blockových machrovinek a začala mutovat v něco, z čeho si za dva, tři roky sedneme na zadek. Svaly na to má, teď to chce zapracovat na tom mozku. S penězi, které třetí DiRT jistojistě vydělá, to určitě nebude problém. Tak a teď mě omluvte - jdu prohnat Mini Coopera po sjezdovkách v Aspenu.
