Dogfighter - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Dogfighter - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

21. 7. 2010 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Máte někdy chuť se pořádně odreagovat u létání? Tato arkáda zaměřená na multiplayer se vám to bude snažit svou nenáročnou hratelností dopřát. Bude to stačit?

Autor: Petr Ciesarík
Publikováno: 21. července 2010
Verze: prodávaná/PC/Steam
Doba recenzování: 1 týden


Máte někdy chuť si pořádně zalétat a zastřílet? Tato letecká arkáda zaměřená na multiplayer se vám to bude snažit svou nenáročnou hratelností dopřát. Bude to ovšem stačit?

Zvětšit zdroj: tisková zpráva DogFighter patří spíše do škatulky indie her, které na sebe během vydání moc neupozorní a všimnete si jich až díky náhodného brouzdání na Steamu, kde si můžete tuto leteckou arkádu pořídit za 14 eur (zhruba 350 Kč). O to víc nás ale pak tyto hry můžou překvapit, když si na nic nehrají a nejsou každý týden propírány herními médii. Mnohdy naopak jde o pohodové hříčky, ze kterých se vyklube nečekaná pecka (příklad za všechny – Trine). Je toto případ i u Dogfightera?

 Jenom arkáda
Ve hře neexistuje žádný, ale naprosto žádný příběh. Nelze se divit, DogFighter je zaměřený hlavně na multiplayer a pro single hráče je tady připraveno jen pár režimů v offline módu. Od klasik jako Deathmatch, Team Deathmatch, poslední přeživší, či volný let, na vás také čeká Tournament. V něm musíte projít celkem přes pět pilotních obtížností (kadet, kapitán atd.), v nichž vás čeká celkem pět různých her.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Dočkáte se úkolů typu „postřílej za daný časový limit co nejvíce nepřátel“ atp. Podle vašich úspěchů jste pak oceněni bronzovými, stříbrnými a zlatými medailemi. Máte-li rádi výzvy a neradi procházíte úrovněmi s tím nejmenším skóre, určitě se u tohoto módu nějakou dobu vyblbnete.

 Výbava
V hangáru se nachází hned několik jedno a dvouplošníků. Každý se svými specifickými vlastnostmi – výdrž (zdraví), rychlost, částečné zrychlení a pohyblivost. Zpočátku mě zarazilo dost nepříjemné ovládání pomocí klávesnice. Doporučovaný gamepad jsem bohužel neměl po ruce a pilotovat letadlo pomocí šipek, to nebylo to pravé ořechové. Vlastní hloupostí mi až po nějaké době došlo, že dalším nepostradatelným ovladačem pro PC je samozřejmě myš. Hned se pak létalo jinak. Letadlo reagovalo rychle a svižně, a o přesnějším míření ani nemluvím. Sám jsem ale moc rozdílů mezi jednotlivými letadly nenašel. V rychlosti rozdíl nepoznáte a všechny kousky mi přišly naprosto stejně mrštné.

Různě po mapě se povalují bonusy, díky kterým můžete své letadlo přece jen na chvíli udělat speciálním. Za všechny jmenuji neomezené zrychlení, lepší střely v podobě zaměřovacích raket, doplnění zdraví, či štíty. Dejte si ale pozor, pár věcí může na vaše letadlo působit negativně. Převrácené ovládání, nebo problémy s motorem budiž jasným příkladem. Všechny tyto možnosti dočasného upgradu jsou už ale dnes samozřejmostí, ale i tak jsem rád, že autoři do Dogfighteru takové blbinky zakomponovali. Ať už hrajete s kamarády, nebo sami, dokáže to hru příjemně zpestřit.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Více hráčů
Jak jsem se už zmiňoval výše, Dogfighter je spíše multiplayerovou záležitostí a nepatříte-li mezi vyznavače online hraní, může vás hra velmi brzy přestat bavit. O to více mě zamrzel poměrně překvapivě chudý výčet MP módů. Deathmatch, Team Deathmatch a Capture the Flag je docela málo a myslím, že autoři mohli nabídku osvěžit nějakým speciálním módem. Vždyť letecká arkáda přímo vybízí k možnosti bránění / útočení na nějaké důležité objekty atp. Určitě by se něco zajímavého našlo. Vždyť i ten „poslední přeživší“ ze singleplayeru se dal využít.

Nehledě na to, že na výběr je pouze pět arén (dojde například na pyramidy a Čínskou zeď). Ty jsou ovšem zpracovány pěkně a nabízí plno krkolomných míst, kde je potřeba zručně ovládat letadlo. Ostatně, i na těch pěti mapách se dá slušně vyblbnout a stejně se moc neomrzí, když se celá hra odehrává ve vzduchu. Tím ale nechci tvrdit, že alespoň dvakrát tolik lokací by hře neprospělo.

Slabší a opakující se soundtrack zachraňuje přijatelné grafické zpracování. Nejde sice o žádné bomba efekty, ale na poměry vývojářů to dle mého stačí a svůj účel grafika plní dobře. Na hlavní obrazovce navíc hra hrdě hlásá přítomnost PhysX efektů. Ty se ale někde asi zatoulaly, protože jejich přítomnost ve hře je mi záhadou. Žádná postupně se rozpadající letadla, prostě nic.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
 Další poznatky
Umělá inteligence botů se na první pohled zdá být dobrá, avšak bystré oči po pár hodinách zjistí, že počítačem ovládaná letadla se drží předem dané trasy, což ubírá na celkovém zážitku a brzy toho budete využívat ve svůj prospěch, když budete čekat, až zrovna nějaká UI poletí předepsaným směrem.

Dogfighter tak nenabízí nic jiného než obyčejnou arkádovou hratelnost. Kdyby si autoři dali záležet více na multiplayeru, na kterém je prakticky celá arkáda postavena, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Takhle mi přijde, že za pár týdnů si na tento titul nikdo nevzpomene a veškerá podpora opadne. A co je hlavní – nebude s kým hrát.

Petr Ciesarík
autorovi je 18 let a studuje SPŠEI v Ostravě; spatřit ho můžete také na Hratelně; z her mu nejvíce sedí akční, RTS a RPG tituly; aktivně hraje hokej, vedle sportu ho baví dobré filmy a soundtracková hudba




 
 
Petr Ciesarík
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Zajímavá letecká arkáda, u které se při hraní singleplayeru budete za chvíli nudit, ovšem když na řadu přijde multiplayer, zábava začíná narůstat, a hned je to o něčem jiném. Bohužel i zde může jít všechno brzy dolů. Tři multiplayerové módy a pět map je nic moc obsah a hrozí tak velmi rychlé omrzení. Na občasné zařádění s kamarády by vám ale Dogfighter měl vystačit.

Nejnovější články