Tahová fantasy strategie Eador: Masters of the Broken World pro mě byla jednou z nejočekávanějších her tohoto roku hned z několika důvodů. Tvůrci z ruského studia Snow Birds slibovali, že do ní zakomponují ty nejlepší prvky, které se napříč žánrem doposud objevily, přičemž hbitě dodávali, že hlavní inspiraci čerpají v kultovní sérii Heroes of Might & Magic. Jejich ambice tedy nebyly příliš skromné, ale jde pouze o to, jak se s nimi popasovali.
První okamžiky v Eador: Masters of the Broken World se skutečně budete cítit podobně, jako ve třetím či čtvrtém díle HoM&M, popřípadě jako v předskokanovi Eador: Genesis. Abych vám ušetřila případné zklamání, hned na začátek avizuji, že Eador: Masters of the Broken World je vlastně přesnou kopií Eador: Genesis - ovšem s tím rozdílem, že navíc nabízí 3D grafiku a nové uživatelské rozhraní.
Kolik znamená dost?
Předpokládám, že zbytek recenze už budou číst pouze ti, kteří Eador: Genesis nehráli a je tedy nutné je do tajů hry zasvětit. Na začátku máte město, k tomu i hlavního hrdinu a vaším úkolem je podmanit si celou vytyčenou oblast. Putujete krajinou a bojujete se svými protivníky nebo s náhodnými postavami, které se k vaší družině chovají nepřátelsky.
Vedle toho se (okrajově) staráte i o ekonomiku svého panství, o výstavbu budov ve městě, o najímání bojovníků do družiny vojevůdců, o nákup vybavení pro vaše hrdiny… a to jsme na úplném začátku. Eador je totiž neuvěřitelně rozlehlá - mnohem rozlehlejší než vzorová série HoM&M.
K zajímání okolních provincií se přidává také objevování konkrétní oblasti, které vám přináší další možnosti boje a tím i zkušenosti pro vašeho hrdinu. Samotné levelování je prakticky stejné, jako v HoM&M, ovšem na řadu přichází i levelování členů vaší doprovodné skupiny.
Zatímco hlavní hrdina může být ve městě znovuoživen, smrt obyčejného vojáka se nevrátit nedá, což má dohromady za následek větší splynutí s těmito postavičkami, a potažmo i urputnější snahu o jejich zachování. A buďte si jisti, že nepůjde o lehké snažení.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Pokud bych měla Eador charakterizovat jedním slovem, zcela jistě bych vybrala přídavné jméno „těžká“. Pominu-li její komplexnost, přichází na řadu i vychytralá AI, která se s ničím moc nemaže a rozhodně se nehodlá ztrapňovat jen kvůli vaší neschopnosti. I na nejjednodušší obtížnosti vám bude Eador solidně zatápět.
Eador vám sice sleví v síle AI protivníka, případně v počtu členů jeho družiny, ale to je asi tak všechno. Soupeřovo obsazování oblastí je systematické a vůbec nejlépe mu to jde v samotných soubojích. Dokonce vám nikdo nezaručí, že vyhrajete svůj první souboj. Naopak.
První krůčky v Eador jsou velice těžké, ale jak se budou zvyšovat vaše vlastní zkušenosti, pomalu poroste i vaše převaha. Postupně začnete rozumět tomu, co se kolem vás děje. Pochopíte, že všechny potyčky můžete prohrát jen kvůli jediné chybě a díky tomu se naučíte přemýšlet dopředu. Až pak můžete začít vyhrávat.
Zatímco HoM&M hráčům dovoluje používat zajetý vzorec bojů, Eador je v tomto ohledu poměrně nekompromisní. Vyžaduje po vás znalost možností a schopností vašich bojovníků stejně jako znalost toho samého u protivníka. Abyste byli úspěšní, předem se musíte seznámit se všemi atributy i s tím, jak se budou vzájemně ovlivňovat. Eador rozhodně nepatří do rukou začínajícím stratégům, ale spíše pokročilým hráčům, kterým nebude proti srsti důkladné plánování, opírající se o detailní znalost mnoha položek.
Sedmé nebe váhavého hráče
Dalším charakteristickým prvkem Eador je spousta textů, kterými vás hra zasypává na každém kroku. Zapomeňte na jakékoliv animace! Zde budete číst! Texty jsou naštěstí nápadité a nechybí jim ani přiměřená košatost. Animace vám díky tomu chybět rozhodně nebudou ani v případě, že se neřadíte mezi pamětníky videoherního průmyslu, kteří byli hrami, vystavěnými na podobném základu, odkojeni.
Je sympatické, že na každou otázku existuje hned několik možných odpovědí. Ne jedna, ne dvě, ale hned tři nebo čtyři. Vtrhli jste na území vašeho protivníka a zjistili jste, že ho hlídá jeho armáda? Utečete? Postavíte se jí? Podplatíte jí?
A co když se na některém vašem území objeví problémy z přemnožení krysami? Pošlete peníze, aby se problému zbavili? Najmete doktora, který je levnější, ale pomůže jenom z části? Zajistíte kněze, který je zcela zdarma a poskytne duchovní útěchu? Řeknete, že vás to nezajímá? Nebo se snad na této katastrofě budete chtít trochu přiživit? A rozmýšlejte dobře, protože každý čin bude po zásluze odměněn!
Každá provincie má například svou náladu. Jakmile její ukazatel padne k bodu mrazu, obyvatelé se začnou bouřit, nebudou platit daně, a jestliže se do ní rozhodnete vydat, budou vám klást odpor - třeba i několikrát po jejím znovuobsazení. V provinciích se dají stavět další podpůrné budovy, kterými zvednete náladu obyvatel, jejich počet atd. A ve chvílích nouze ji zase můžete třeba vyrabovat nebo na ní seslat kouzelný rituál, jímž obyvatele okradete o něco nenápadněji.
Chrabrý rytíř sestřelen
O komplexnosti této hry jsem už sice mluvila, předešlými řádky jsem však chtěla její význam ještě trošku vyzdvihnout. Můžete velmi lehce nabýt pocit, že je v Eador možné dělat vše, co vás napadne. Pouze v superlativech se však od Eador hovořit nedá – stinných stránek hry sice není mnoho, ale celkový dojem výrazně ovlivňují.
Vedle skutečnosti, že jde de facto o HD kopii Eador: Genesis, vás uhodí do očí množství technických chyb. Přestože tvůrci chrlí prakticky každý den obsáhlé patche, ještě v době psaní recenze se často stává, že hra hází chyby při pokusu o připojení k multiplayeru. V singleplayeru se pro změnu Eador umí několikrát po sobě seknout a nezbývá pak, než hru pokaždé restartovat, abyste ji zase donutili delší dobu v kuse fungovat.
K tomu si přidejte i zbytečně složité uživatelské rozhraní a v konečném součtu vám to hodí zajímavou volbu pro všechny hardcore milovníky žánru, kteří se zorientují v komplexních herních mechanikách a budou mít strpení, než se podaří odstranit technické problémy.
