Naklikejte si život 

Event[0] vás nenechá tápat a od samého začátku se profiluje jako hloubavý a celkově hluboký zážitek. Už při úvodním průletu vesmírem vám interaktivní cestou nabídne několik větvení vašeho charakteru, kterému na základě odklikaných možností vyrobí příběh přímo na míru. Doprovází jej hudebními indiciemi, kosmickou dálavou a vesmírnou stanicí, která se přibližuje s každou odkrytou kapitolou vašeho života.

Aniž bych vám chtěl vyzradit některé zajímavé detaily, rámcově můžu říct, že jste se stali členy posádky vesmírné stanice Europa-11, která se však, jak už to tak bývá, setkala s komplikacemi a bylo potřeba ji evakuovat. Jakožto hráč jste však lemra líná a nebýt palubní umělé inteligence, pravděpodobně byste umřeli. Nakonec ale skončíte samotní v únikovém modulu, nad kterým nemáte kontrolu, a nikdo neodpovídá na vaše volání o pomoc. Po několika dnech bloumání kosmickým prostorem nakonec natrefíte na ztracenou vesmírnou stanici, kterou lidstvo vyslalo do vesmíru v 80. letech. Modul v ní zaparkuje a na vás je, abyste se jejím prostřednictvím vrátili zpět na Zemi.

Galerie

Na návštěvě 

Po vystoupení na palubu si nicméně uvědomíte, že jste zde hosté a abyste se kamkoliv posunuli, byť třeba jen otevřením dveří, musíte se nejen seznámit s paní domácí, ale rovnou se s ní naučit také spolupracovat. Poprvé se setkáte na monitoru terminálu v přetlakové komoře, kde se vám představí jako Kaizen, a až si spolu vyměníte zdvořilostní fráze, vydáte se za dobrodružstvím.

Čistě technicky funguje Event[0] jako adventura viděná z vlastních očí. Na základní hratelnostní principy jako je interakce s prostředím a jeho zkoumání nicméně nahlíží velmi netradičně – skoro by se chtělo říct po vzoru starých textovek. V praxi se po okolí pouze rozhlížíte. Když na něco budete chvíli upřeně koukat, rozbalí se vám komentář k danému předmětu. A to je všechno. Nic nemůžete sebrat, s ničím nepohnete a čistě „aktivačních“ prvků je v Event[0] velice poskrovnu. Vlastně mě napadají akorát terminály umělé inteligence a číselník potřebný k zadání klíče na otevření dveří. 

zdroj: Archiv

Povídej si se mnou 

Omezená interaktivita hře však nevadí, protože neznamená, že byste nemohli ovlivňovat její průběh – všechnu práci za vás pouze dělá Kaizen. Když ovšem říkám dělá, nemyslím tím sama od sebe. Potřebuje od vás pokyny. Samotná komunikace mezi vámi a palubním programem neprobíhá klikáním na možnosti, ale regulérním psaním celých vět nebo alespoň příkazů na klávesnici. Jednoduše řečeno, chcete-li otevřít dveře, musíte poprosit umělou inteligenci, a ona vám vyhoví.

Kaizen je nicméně mrška, která občas dlí na svých protokolech víc než by musela, a tak sem tam potřebuje k provedení úkolu trochu větší přesvědčování. Jindy si naopak není jistá, že se do lodi snažíte skutečně dostat vy (protože ve starém skafandru nemáte kameru), a ptá se vás na otázky, na které krom vás nezná nikdo odpověď. Je jí při tom jedno, že vám v obleku dochází kyslík a pomalu umíráte.

Pocit, že nejste vyloženě pánem situace, nýbrž vlastně rukojmí umělé inteligence, která „něco“ zažila a ve skutečnosti vás využívá daleko víc než vy ji, postupem času sílí. Ze hry místy doslova dýchají vzpomínky na Kubrickův film 2001: Vesmírná odysea a palubní počítač HAL 9000. Atmosféra je událost od události mrazivější a velice výživná. 

Galerie

Hlavně mluvit 

Postupem hry navíc začnete odhalovat, co že se to vlastně stalo na palubě lodi a vaše cesta na Zemi získá poněkud zřetelnější obrysy. Než se na ni ale vydáte, čeká vás relativně skromná sbírka logických hádanek a rébusů, ve kterých některé terminály nabouráte, jiné upravíte nebo prostě jen použijete. Opakovaně se také proletíte v otevřeném vesmírném prostoru a nakonec si užijete i řádně psychedelickou scénu, která opět odkazuje ke zmíněnému kultovnímu filmu. Celkově je ale hratelnost velmi jednoduchá a do jisté míry přímočará. Nenabízí pořádnou výzvu a spíše staví v emoční a dialogové rovině než na náročných hlavolamech.

Kaizen zároveň reaguje docela pružně, a i když samozřejmě nerozumí všemu, je „verbálně“ dostatečně hbitá, aby působila relativně uvěřitelně. Pokud jí začnete nadávat, bude se zlobit. Jednejte s ní ale slušně a vedle úsměvů vás zahrne přátelstvím. Nezřídka reaguje i na mnohé věci nad rámec dobrodružství a v zásobě má také řadu způsobů, jak vás nasměrovat zpět do dialogu, kterým se někam pohnete.

Občas jsem se nicméně stejně nevyhnul pocitu, že nějak nevím, co mám dělat, nebo spíš netuším, na co bych se jí měl zeptat. Diskuze totiž nemá žádné hmatatelné mantinely, takže není problém utopit se v „co kdyby“ a přes oči nevidět obrovský výtah uprostřed zahrady. Celkově jsem však s interakcí s Kaizen spokojený a rozhodně bych byl pro, aby se podobný prvek objevoval ve více hrách. 

zdroj: Archiv

Krátký ale zážitek 

Event[0] je vlastně hra o kontaktu, troše empatie a vyšších principech, které postupně vyplynou ve filozofické linii, zřetelné hlavně ke konci. Jestli hledáte tradiční first person adventuru nebo neumíte dostatečně dobře anglicky, zapomeňte, že tahle hra existuje. Pokud jste ale naopak hloubaví, anglicky mluvící a toužíte po netradičním a velice inteligentním zážitku, Event[0] vám nabídne přibližně dvě hodiny blaha.