Nepočetná hrstka tehdy mladých nýmandů, srocených kolem stránek typu Hofyland nebo Madbrahmin, jako by měla situaci dopředu přečtenou a jala se vzít spravedlnost (ať už je to cokoli) do vlastních rukou. Veřejnost hráčská i novinářská se poměrně vytrvale a celkem i zbytečně bouřila. Chlapci od Ressurection tiše makali.
Roky běžely, na osudy vadnoucí, pro mnohé stále kultovní značky se místy s plným žaludkem nedalo dívat, tu horký brambor jménem Fallout kupoval tenhle a tu zase onen. Herve Caen (ředitel Interplaye) tu a tam slovně žongloval s fekáliemi, až skoro kompletní práva lacino ulovila Bethesda. Chlapci pořád tiše makali. A když konečně, po čekání ne nepodobném čekání na nové album Guns N‘ Roses, nějaké ty oficiální Fallouty vyšly (bohužel nebo bohudík, záleží, jak vás potěšily, že), chlapci pořád makali...
Aby toho nebylo málo, samotný Resurrection (dále jen Ress) byl sám odložen tak stopadesátkrát, čímž hráčům kolikrát taky nepřidal na náladě. To už teď máme za sebou.
Příběh
Píše se rok 2170. Sotva se fragmenty frustrované armády supermutantů (poražených hrdinskou postavou Zakladatele z FO1 – pokud budete číst pozorně mezi řádky a jste pamětníky, nitek vedoucí k originálním hrám najdete vícero) prohnaly Novým Mexikem, mizí v pustině záhadným způsobem lidé i celé karavany. Nikdo nevěří nikomu, a tak si každý hraje spíše na vlastním písečku, pokud tedy zrovna po někom něco nepotřebuje. Normálové se mlátí se supermutanty, ghouly, a když je prostor, tak i mezi sebou navzájem...
Ress je přesně tím projektem, který nakrmí hladové duše mnoha veteránů, co si celou onu broken love story se značkou Fallout prošli bok po boku. Dílo je ovšem natolik profesionální a kvalitní, že může zaujmout a oslovit mnohem širší skupinu hráčů - nejen ty, kteří léta páně roku 2003 pálili na zahradě vlajku Interplaye.
Hra je to nanejvýš sprostá, zlá, negativní a stísněná – tedy poutavá. Sleduje příběh muže (nebo slečny), který se probouzí v zaplivané jeskyni jakožto kořist macaté krysy, s nemalou ranou na hlavě, zato bez vzpomínek. Ty se vám po čas pinožení hrou pomocí dialogů apod. nenásilným způsobem vracejí, a ne, nebude to pěkné vzpomínání. Lze ale čekat od minulosti zázraky, když si vás v pustině nějak moc všímají ghoulové, taháte s sebou amulet, se kterým mnoho lidí nechce mít nic společného, a váš zdravotní stav se časem začíná povážlivě horšit?
Autorům se do něj podařilo šikovně a vtipně zabudovat původního panáka v overalu Vault 13, aniž by to story jakkoli škodilo. Spíše než chytrost to ale dříve byla docela obyčejná nutnost: (nejen) grafické možnosti komunity před deseti lety, kdy Václav Panoš vulgo Daemon trpělivě pokládal pilíře Ressu, byly úplně jiné, než dnes, kdy vám kdejaký modder ochotně zedituje kdejakého crittera (panáka).
Pro ilustraci, veškeré užitečné nástroje na podporu komunity (mapovač a mnohem později myslím také zdroják) utekly ven víceméně „nechtíc“ zásluhou všemožných, stále ještě nakrknutých členů bývalého Black Isle, nikoli oficiální cestou. Motto „By gamers for gamers“ tak nezůstalo ničím jiným, než trapnou banalitou z reklamy.
Till the bitter end!
Nosným prvkem Ressu je zlo. Záporná řešení problémů jsou zde nejenom plnohodnotnou alternativou, nýbrž přímo vybízejí k aplikaci. V mnoha questech lze dotyčné osoby moc pěkně neférově odrbat. Lze ale čekat něco jiného od hry, v níž můžete sebrat čokla do party přímo zpod nože amatérského hladového řezníka, abyste ho v dalším městě obratem prodali do místních velmi průměrných pochoutek? Kde můžete lukrativně přijít ke zvýšení některých atributů parazitováním na ozářených tělesných schránkách NPC společníků? A kde je poměrně problém dokončit příběh s nezápornou karmou? Přemýšlejme o tom.
Jinými slovy, když se na konci hry spustilo outro, nemohl jsem se zbavit dojmu, že jsem učinil svět Ressu ještě o něco horším místem, než býval bez mé intervence. Nemám přitom pocit, že kdybych rozehrál hru podruhé, dobral bych se výrazně lepšího výsledku. Tím nechci, ani v nejmenším, hru a její autory tupit. Přece nebudete kritizovat výborné Fincherovy horrory za to, že jsou nadstandardně temné. Každý jsme holt nějaký.
Zcela v duchu nastolené omšelosti, ubohosti a zlovůli byla napsána i většina z těch pár NPC společníků, jenž Ress nabízí, a pokud můžou, směle držkujou do lecčeho co uděláte. Rozhodně si také nenechají ujít příležitost něčeho si šlehnout, vykecat si svůj podíl prachů nebo se zdejchnout, když to pro ně začíná být nebezpečné nebo nevýhodné.
Ress je celkově hrou překvapivě interaktivní, nechybí předskriptované a na sto let starý engine i poměrně akční sekvence (vyhození stěny do luftu a následný frontální útok na zlé panáky), do PipBoye vám po čas hry přiletí pár questů od persony, která má také PipBoy, apod. Nechybí obvyklá klasika Falloutů – můžete s nějakými kostinosy lovit geckony, štrádovat světem s karavanery dle vlastního výběru... To všechno je výborné a filozofie více vychytávek a děje do méně lokací má něco do sebe. Hra také šetří na faktoru hrdinství – jaké bylo mé překvapení, když mě po vymlácení jeskyně s deathclawy strážný leda tak poslal do háje s tím, ať si jdu dělat šoufky z někoho jiného!
Krysy v díře
Jako příklad za všechny prachy si nyní povíme něco o lokaci Rat Hole (Krysí díra), do které autoři napajcovali vše, co potřebujete vědět o Ressu. Rat Hole je obchodně poměrně mrtvá feťácko-bezdomovecká ruina, které napůl vládnou dva gangy, aby si navzájem ubližovaly. Jako dvouhlavá saň, jejíž jednou hlavou je nesympatický arogantní parchant a druhého roky nikdo neviděl. Roky nikdo neviděl, přemýšlejte o tom...
Poslední Rat Hole starosta umírá v hromadě sraček, odpadků a krys. Jeho jediná dcera, někdejší místní femme fatale a milenka obou vůdců gangu, je mrtvá a dodnes se neví, který ji vlastně zabil. Ve městě sice funguje kostel a tak, víceméně ale jako pračka na peníze.
Jistým pozitivem je, že na rozdíl od FO2 je zdejší kněz zpravidla střízlivý. To je na každý pád stejně jedno, mnoho rozhřešení už mu stejně nezbývá, protože je otázkou času, kdy se koloběh vykořisťování zadrhne, feťáci se usmaží k smrti a místní gangy odejdou parazitovat jinam.
Když se dílo podaří
Jak jsem uvedl, díky bohu ještě více, než (s)prostotou a temností, vyniká Ress kvalitou. Zapomeňte na přízviska jako neoficiální nebo amatérský. Ress nepotřebuje úlevy ani v mé recenzi, ani v zákoutích náročných hráčských duší. Nad očekávání dobře funguje jako pomyslný most mezi Fallout 1 a Fallout 2. Ress je poměrně skromný a temný jako FO1, ale také obdobně střízlivý (zvířata a kytky v něm běžně nemluví, dává rámcově smysl ekonomicky i sociologicky atd.).
Na mě to celé působí zhruba tak, jako by po vydání Fallout 1 uzavřeli část autorského týmu Black Isle do hermeticky uzavřeného Vaultu, odkud právě po 15 letech vylezli s hotovou hrou. Příběh, dialogy (včetně těch složitějších) i mapy jsou na zcela profesionální úrovni, jak jsem se pokusil doložit v některých veselých, kolem se povalujících screenech. Horší je to s novou grafikou, a to jak četností, tak místy i provedením.
Na druhou stranu, hotová hra je hotová hra a to jediné se počítá, a pokud měli autoři pocit, že by je nové umění jen brzdilo a hru by dokončovali zase o něco hůře, pak se asi rozhodli dobře. Jistou druhou stranou mince je určitá repetetivnost – města a místa chtě nechtě evokují lokace z původních her.
Blechy v kožichu má každý postapokalyptický pes
Ať je dané fan-dílo sebegrandióznější, nevyhnulo se nešvaru z nejtypičtějších, tedy bugům. Však co! Stará RPG taková bývala – a to jejich autoři pravidelně fasovali na své bankovní účty poměrně tučné krejcary. První a zřejmě ne poslední patch se ostatně líhne v těchto dnech (autoři se však nemíní nechat zviklat k nekonečnému polaďování hry, což je další prvek typický pro Fallout hry i jejich moddery, protože „by to taky mohli dělat věčně“).
Připravte se proto, že vám hra sem tam zvesela spadne, tu a tam na vás někdo nemístně zaútočí, nebo vlezete z náhodného setkání jedné ze seditských karavan do černé obrazovky bez kurzoru, pajduláka a vůbec čehokoli nečerného.
Ačkoli je Ress hrou bezesporu pomilováníhodnou, ne všichni asi zažijí konečné bezbřehé nadšení. Částečně je to dílem jistého morálního průplachu v outru, kde se na obrazech evokujících smrt nešetří, částečně protože vyhlídky na další plnohodnotné modifikace jsou tradičně nejasné.
Zahraniční Mutants Rising, pokud opravdu vyjde, minimálně nebude hned tak počeštěn, a zbylé, co mohlo, poumíralo k veliké radosti prérijních supů. Bohužel včetně druhého českého kolosu – Between Good & Evil, což autor textu musí vědět ze všech nejlíp. Ano, to shnilé rajče letí správným směrem.
Nezbývá tedy než poděkovat čtyřem zaníceným týpkům „tvrdého vývojářského jádra“, kteří si vinou pošetilosti mládí dobrých 10 let nemohli říct „po práci legraci“, a pár desítkám dalších lidí, kteří se jistým způsobem v jistém čase mrcasili kolem a nějakým ždibcem k dílu také přispěli. Poznámky moddera Sarumana čtěte zde - asi se všichni shodneme na tom, že lze strávit dekádu života i klidněji a zábavněji, takže jednoduše a stručně DĚKUJEME.
Pokud vám pro hraní této modifikace chybí základní hra Fallout 2, můžete ji za pár šupů pořídit třeba na GoGu.
