Fallout New Vegas: Lonesome Road - recenze
zdroj: tisková zpráva

Fallout New Vegas: Lonesome Road - recenze

6. 2. 2012 20:00 | Recenze | autor: Jan Smejkal |

Poslední přídavek k Fallout New Vegas pojmenovaný Lonesome Road (Cesta osamění) byl obestřen atmosférou neznáma. Před každým dosavadním DLC jsme prakticky přesně věděli, jakou kostru bude mít hlavní linka, v jakých kulisách se bude odehrávat a jakým bude prodchnuto tématem. V Dead Money jsme byli lapeni v perimetru bezpečnostního systému předválečného kasina a museli jsme spolu s ostatními postavami spolupracovat tak, abychom se přinejmenším alespoň my sami dostali ven. Ústředním tématem byla touha vlastnit, konat, znát a neschopnost nechat být.

V Honest Hearts jsme v nábožensko-filosofických kulisách řešili spor dvou skupin primitivních kmenů, z nichž jeden vedl Joshua Graham, bývalý legát Caesarovy Legie s tak trochu gandalfovsko-fénixovským osudem. No a v Old World Blues jsme pod nánosy kulturních referencí a zvráceného humoru hledali vlastní mozek, nacházeli odpovědi na několik zásadních otázek o původu potvor i technologií z pustin a řešili zajímavý spor předválečných vědeckých elit. Lonesome Road je naproti tomu načrtnuto jen velmi hrubě.

Na začátku vás kontaktuje Ulysses, že prý vám má co říct, a že ho najdete na konci Předělu (The Divide) - oblasti, která je sužována zemětřeseními, bouřemi a velkou mírou radiace. Ulysses je kurýr, stejně jako vy, a odmítl nést onen čip (ústřední předmět zápletky základní hry), když uzřel vaše jméno na seznamu kurýrů, kteří se na akci měli podílet. A to je vlastně vše, co nám tvůrci před vydáním Lonesome Road prozradili.

Jen pro sichr, Ulysses je latinskou verzí jména Odyseus a vězte, že si jej Ulysses nevybral náhodou. Nejde však o onoho Odysea, ale o Ulyssese S. Granta, osmnáctého prezidenta Spojených států a generála z americké občanské války. To jen abyste věděli, odkud brali tvůrci inspiraci, protože si nejsem jistý, že valná většina zdejších hráčů vůbec ví o existenci jednoho z nejméně významných amerických prezidentů, tím méně o jeho názorech a činech. Já o něm také slyšel prvně a tuším, že i naposled.

Co není složitý, není dobrý!

Lonesome Road je lineární, svobodné, hojně akční a zatraceně těžké DLC. Nemyslím, že jde o náhodu. Lonesome Road totiž tvoří nejsvrchnější slupku příběhového zastřešení Fallout New Vegas a jeho pochopení je silně závislé na znalosti herních souvislostí a orientaci v obsahu základní hry i všech DLCček.

Předpokládám, že tvůrci právě proto, aby umožnili řádné pochopení příběhu, zvolili takovouto formu. Jde totiž především o to, že příběh nemusí chápat hráč, který se do Předělu dostane příliš brzy. Můžete kdykoliv vstoupit a zase odejít a můžete si s sebou vzít cokoliv kromě parťáků.

Aby však tvůrci zamezili přístupu hráčů s příliš malou zkušeností, učinili souboje bezkonkurenčně netěžší v rámci veškerého Fallout New Vegas obsahu a valnou část příběhu umístili až do druhé poloviny hry. Linearita pak dodává Lonesome Road na přehlednosti a usnadňuje přerušované hraní, které může být nevyhnutelné právě pro hráče, co se sem dostanou příliš brzy.

K soubojům lze říci jen tolik, že naštěstí mají hlavu i patu, přestože jsou mnohde řízeny skripty (třeba svolávání místních "Poznamenaných" pomocí světlic je krásně zvládnuté a nesmírně atmosférické). Není to sice styl hry, který by zrovna mě nějak naplňoval, a který bych ve Falloutu vítal, ale není to ani poprvé, co se tento styl v sérii vyskytl. V poměrně hrůzné formě se objevil třeba ve Fallout 3 a jeho DLC Operation: Anchorage.

Co je jednoduchý, je hloupý!

U Lonesome Road ale naštěstí slouží forma účelu a nikoliv diktátu trendu. Je navíc potěšující, že skriptované situace jsou téměř bez chyb (jen jednou se mi povedlo obejít trigger, ale to jsem se o to skutečně snažil), i když některé rádoby spektakulární momenty vyznívají v podání zastaralé a omezené technologie poněkud trapně. Přeci jen padající mrakodrap v podání Gamebrya vypadá vedle svých předobrazů z Crysis 2 či CoD (tím méně BF3) jako výlet do pravěku.

Přestože Ulysses čeká až na samém konci Předělu, a přestože se budete celou cestu za ním probíjet hordami nepřátel, není hra nijak příběhově prázdná ani plytká. Ulysses s vámi na několika místech promlouvá prostřednictvím robůtka E-DEho, bratrance eyebota, kterého jste si možná nabrnkli už v základní hře.

Po cestě lze také najít Ulyssesovy osobní nahrávky, v nichž přemítá nad svou minulostí, stejně jako lze najít poznámky v počítačích, které mapují život v Předělu předtím, než se stal místem zmaru. Aby toho nebylo málo, i E-DE má vlastní příběh. Příběh o tom, jak malý robůtek z dalekého východu ke své nynější lokaci přišel.

zdroj: Archiv

Sem řek, že je to hloupý!

Příběh Lonesome Road se zaobírá smyslem a potenciálem existence hlavních hybných sil západního světa Falloutu, tedy Legie a Republiky. Díky svým činům máte možnost ovlivnit průběh věcí budoucích, ale díky prakticky náhodnému umístění příběhu LR v hlavní linii základní hry mají jen omezený účinek, což je trochu škoda.

Můžete hodně pomoci jedné ze stran konfliktu a zároveň uškodit druhé, nebo máte možnost zůstat neutrálními asi tak na další tři způsoby. Dle vašich rozhodnutí tak nejen ovlivníte svou reputaci u Medvěda či Býka (© Ulysses), ale mohou vám být také zpřístupněny nové lokace.

Jsme ve hrách skutečně hybateli děje, nebo jsme stejně jako u filmu jen loutkami scénáristovy a rejžovy vůle? Tohle téma nám pěkně prorostlo závěrečnými hodinami prvního BioShocku a vstoupilo i do Lonesome Road, i když v trochu jiné podobě. Probírá se vaše minulost, přítomnost i budoucnost.

A divný!

Musím přiznat, že je zvláštní být v jednom z nejsvobodnějších RPGček a poslouchat řeči o tom, jak jsem v minulosti něco udělal, aniž bych to já sám jako hráč zažil. Může se zdát, že to je mírně sprosté vůči sérii, která je na svobodě volby a vnímání konsekvencí vlastního jednání založena, ale hra krásně zdůrazňuje, že dokud jste loutkou, je úplně jedno, zda jste byli při svých skutcích jako hráči přítomni, nebo ne. A loutkou jste prakticky vždy.

Nechám na vás, jak moc vám bude takový přístup ve hře vadit. Mně přišel příjemně ozvláštňující. Tvůrci ovšem zachází ještě dál a probírají i skutky, na které už jste vliv měli, nebo mít budete. Díky tomu dochází k mírné relativizaci herní svobody a hezky začne vyčnívat téma avatarismu, které je hrám už z podstaty velmi blízké až vlastní.

Tím se dostávám obloukem zpět k mírné podobnosti s BioShockem a jeho příběhovým zvratem. Lonesome Road nabízí podobnou formu katarze. Sice v trochu chaotické a nezřetelné formě, ale zato s tématem pracuje na několika úrovních.

Mně osobně nosné téma "sporu" obou Kurýrů zaujalo, ale nedivil bych se nikomu, kdyby ho Ulyssesovo, místy až metafyzické, blekotání unavilo daleko před cílem. Hra je značnou dobu nezřetelná, a pokud vás nežene zvědavost, nečeká vás na konci cesty nic než nezajímavý a zmatený hovor následovaný jednou z možných podob "legendárního souboje Kurýrů".

Můžeme sice namítat, že Ulysses se nachází ve stavu myšlenkové singularity, ale co také čekat od postavy, která uzřela možnosti, chápe jejich důsledky, ale neunesla jejich tíhu? Dle mého skromného soudu je Ulysses skvěle napsanou postavou a sledovat jeho osobní drama mě bavilo mnohem víc než rozpravy s E-DEm o jeho původu a cestě na Západ.

Nebudu se však nikomu divit, pokud bude mít sympatie nastavené přesně obráceně. Ulysses je komplikovaná postava a její vnímání těžce závisí na vašem osobním rozpoložení, stejně jako její plné pochopení vyžaduje velmi dobrou orientaci v příběhu celého FNV, tedy včetně DLCček.

Ecce vox populi

Pokud v Lonesome Road něco dominuje, je to atmosféra. Atmosféra zmaru, neutěšenosti, bezvýchodnosti. Postapo. Chris Avellone, hlavní tvůrce tří ze čtyř přídavků (na Honest Hearts dělal Josh E. Sawyer, project leader a lead designer FNV) a nestor série, v jednom rozhovoru po vydání Dead Money prohlásil, že podle jeho mínění Fallout příliš „zcivilizovatěl“. Vzdaluje se prý kvůli tomu původním myšlenkám, a proto by jej nejradši nechal znovu shořet v žáru války.

Zatímco Dead Money vsadilo na aspekt přežití s omezenými prostředky, Lonesome Road jde po zbytku prvků, které tvrdému postapu náleží. Prázdnota, absence tvůrčích sil a zničené, neutěšené a nebezpečné prostředí. Atmosféra se skutečně dá krájet jako ona mlha, co předznamenává blízkost rybníčku Brčálníku.

Jestliže se však hoši soustředili na budování atmosféry, dost ji pohnojili přítomností a především způsobem využití jaderných zbraní. Lonesome Road a vůbec celý Fallout na jedné straně zdůrazňuje hrůznost války a nebezpečnost zbraní hromadného ničení, na druhou stranu vás ale nechá odpálit několik hlavic, které jsou deklasovány na úroveň demoličních náloží. A to už nemá daleko k samoúčelně efektnímu využití jaderných explozí ve Fallout 3.

Upřímně, kdybych měl vlepit Lonesome Road číselnou známku, asi bych sáhl po sedmičce. Herně nejde o nic, co by hráče Falloutu naplňovalo, byť je ten značně lineární akční koridor zpracovaný celkem kvalitně. Potěší, že si člověk může odemknout i několik dalších lokací, ale už nenadchne, že nabízejí jen velmi tuhé souboje a pár speciálních předmětů.

Navíc reálně hrozí, že značná část příběhu vyzní naprázdno díky chaotičnosti, dlouhotrvající nezřetelnosti a náročnosti na znalost universa. Je to takový zvláštní kvalitní vykleštěnec, který trpí hlavně tím, že vyšlo DLC Old World Blues, které má největší herní úd široko daleko.

PS: Abych nezapomněl, animace E-DEho emocí jsou k zulíbání.

V únoru vychází Fallout New Vegas: Ultimate Edition, která obsahuje všechny 4 DLC, jejichž recenze si můžete přečíst za následujícmi odkazy: Dead MoneyHonest HeartsOld World Blues

Nejnovější články