Příklady? Zde jsou: cestou za splněním mise narazíte na skupinu vesničanů na pláži, odrážející útoky tygří rodinky. O kus dál v džungli dva vagabundi nahánějí kance na večeři, a za rohem si dali dostaveníčko na kouřovou dva jeepy s bandity. Nic z toho není skriptované. Všechno je v rámci možností virtuálního světa přirozené. Držet se hlavního úkolu je proto nesmírně náročné, protože svět obdařený životem nabízí na všech stranách příležitosti jak ke střílení, tak k pozorování.

Pod vedením Clinta Hockinga naznačila Far Cry 2 před čtyřmi lety cestu k svatému grálu akčních her, ve kterých se elegantně prolíná otevřenost světa s nespoutanou akcí a smysluplným rozhodováním o dalším vývoji událostí. Ve Far Cry 3 se montrealská pobočka Ubisoftu vydala po Hockingově turistickém značení a důsledně opravila všechna bolavá místa.

Dříve načrtnuté koncepty jsou dotažené (přemnožení nepřátel), jiné optimalizované a objevují se nové, na první pohled nesmyslné detaily. K čemu je akčnímu hrdinovi lov srnek na paloucích? K čemu jsou přátelská a neutrální NPCčka? Proč s nimi hrát poker? Proč by se měl zajímat o milostné avantýry domorodců? Proč by měl prolézat jeskyně v zapadlých údolích, když v nich není po čem střílet? Odpověď je prostá: ostrov vás donutí k tomu, abyste ho chtěli poznat.

Mementa

Ostrov ve Far Cry 3 je výraznějším hrdinou, než samotný Jason Brody. Potutelně provokuje a láká k prozkoumávání, stejně jako bludička nad bažinou, což je hra, na kterou rádi přistoupíte, protože za odměnu dostanete unikátní okamžiky. Individuální vzpomínky jsou ve Far Cry 3 těmi nejsilnějšími momenty, ať už se stanou během plnění vedlejších úkolů, nebo nespoutaného prozkoumávání.

Nikdy z hlavy nevytluču několik minut v rogalu nad měsícem ozářenou krajinou ve společnosti orla, který mě tiše doprovázel až nad tábor podřimujících banditů, pro které jsem se stal tím, čím je orel pro zajíce – nečekanou smrtí z výšin. S tím rozdílem, že orel myš nezapálí plamenometem, ani jí pod nohy nehodí minu. Podobně magické události fungují jedině proto, že jsou zcela přirozené, nečekané a nejsou skriptované. O herním světě a systémech kvůli nim nebudete pochybovat, na rozdíl třeba od cílené kaskadérské parodie Just Cause 2.

Ušijte si taktiku

Pakliže vám v žilách proudí krev dobrodruha, najdete ve Far Cry 3 zemi zaslíbenou. Všechny systémy fungují tak nějak úplně správně a většinou nebudete cítit, že by vás vývojáři násilně štelovali do něčeho, co dělat nechcete. Obvyklý postup znamená probít se k vysílači, odstranit jeho blokaci a automaticky tak zmapovat přilehlé území (funguje to podobně jako pozorovací místa v Assassin's Creed). Následně metodicky likvidujete jednu nepřátelskou pozici za druhou, až je sektor bezpečný a nastává čas pro přesun do dalšího. Vedle klasického pobíhání máte k dispozici auta, lodě nebo rogalo a desítky akčních postupů při zahájení brutálního útoku na nepřátele.

Nad možnostmi akce zůstává rozum stát. Každý tábor, který po dobytí funguje jako základna pro obchodování a rychlé přesunování jsem atakoval jiným způsobem. Jednou to bylo stealthově. Podruhé s plamenometem. Potřetí nakladením min. Počtvrté přímočaře akčně. Popáté téměř sebevražedným nájezdem lodí z moře na pláž. Potřicáté... jsem si přestal dělat poznámky.

Nejlepší útoky ovšem byly takové, kdy jsem vystřelil jen jeden šíp. Víte, nepřátelé občas chytí nějaké zvíře a pro zábavu ho drží v kleci. Někdy je to medvěd nebo tygr. Stačí klec tichým výstřelem otevřít, a pak jen poslouchat řev a bezmocné štěky samopalů. Na medvěda kalašnikov nestačí, páni piráti, na medvěda se chodí s plamenometem. Osobní zkušenost.

zdroj: Archiv

Lovecká sezóna začíná

Neúměrně velkou část úvodního obsahu tvoří právě lov na zvířata. To je tak: na začátku máte pouze jedno pouzdro pro jednu zbraň a malý baťoh (a ještě menší peněženku). Větší baťoh znamená více předmětů, ale musíte ho ušít z kůže z konkrétních zvířat, stejně jako pouzdra na další zbraně nebo peněženky. Honitba je tedy jméno hry a je až k nepochopení, jak něco tak nepatřičného v akční hře, a nerealistického v životě, umí být zábavné (stejně jako sbírání kytek na výrobu léků) a kruté.

Zvířata musíte takticky nahánět do úzkých a váš člověk Jason rozhodně není chlapcem se speciálním vojenským výcvikem. Zabít takového pantera nebo vlky je kolikrát mnohem složitější, než vystřílet celý nepřátelský tábor. Masožravci jsou rychlí, útočí zezadu a často ve smečkách, takže do džungle pokaždé vstupujete s tím, že tohle možná bude poslední procházka před smrtí. Anebo poslední koupačka, pakliže se rozhodnete dostat přes lagunu kraulem.

Mořem brázdí žraloci a v rybnících vegetí krokodýli – nic moc společnost, i když krajina okolo vypadá jako vystřižená z katalogu cestovky pro bohaté. Stejně jako suchozemská zvířata se ta vodní dají zabít a stáhnout z kůže, ale chce to cvik a nastudování příručky "Žraloky lovil dynamitem". Je to zábava.

Skyrim se samopaly

Rozlehlý ostrov je opravdu oním bájným interaktivním hřištěm, na kterém se nikdy nebudete nudit. Obsazení každého nepřátelského tábora znamená odemknutí několika druhů úkolů (naneštěstí stále těch samých – zabij někoho, vystopuj zvíře, splň zkoušku domorodců, odvez léky do vesnice), jenže autoři ze strachu před nekonečným opakováním šetří speciální vedlejšáky jako je hraní pokeru nebo závody na vodních skútrech pro konkrétní lokace a dávkují je přiměřeným tempem v průběhu celé hry. Jestli se zdá, že Far Cry 3 je tím pádem Skyrim se zbraněmi, tak je to dojem správný – alespoň, co se svobody pohybu a možností akce týče.

Při představování hry jsme v uplynulém roce neustále poslouchali, že Jason se jako dítě civilizace musí naučit v džungli přežít. První krev, první zranění, první strach, první naštvání, první zoufalství... prostě akční robinsonáda na téma „tehdy poprvé“. V povinném hodinovém tutoriálu se vámi všechny pocity provalí s pomocí skriptovaných sekvencí – a konec. Pak už k žádným zásadním ponaučením nedochází (kromě hlavní skriptované příběhové linie, ale o tom za chvíli).

Jako kompenzaci za ztracené školení v džungli najdete tři stromy schopností, které rozšiřují Jasonovu odolnost a dokonce paletu akcí, třeba tiché zabití seskokem ze střechy. Vypůjčený RPG kabátek ale praská ve švech. Akční hratelnost vybízí ke svobodnému naučení se systémům, nikoliv k sbírání zkušeností a odemykání schopností a vlastností. Během hraní se tedy občas cítíte, jako závodník na otevřené dráze, který chce přeřadit na vyšší výkon, což nejde, protože ještě neodemknul další rychlost.

Nesnesitelná lehkost úkolů

Podobná autorská nejistota je cítit i ve vedlejších úkolech. Podstata hry přímo volá po řetězových úkolových stromech, jenže najdeme jen jednorázové vedlejšáky. Často poněkud pitomé, někdy až absurdní. Když třeba musíte zachránit vesnickou dívku od sebevraždy, tak vám rodiče s kvílením sdělí, že k té vysoké skále sebevrahů za vesnicí nestačí doběhnout dost rychle. Vy tam doběhnete úplně tím samým tempem a rodiče ani nenapadne, že nejrychlejší by bylo zajet na místo autem, protože k němu vede silnice.

Anebo jsou tu mise, ve které nesmíte opustit předem dané území, nebo se seznámíte s nápisem „mise je neúspěšná, opakovat?“. Další úchvatný kousek se vydařil ve sledovacím úkolu, kdy opatrně stopujete přes celou vesnici chlapíka, který se svědomitě podle skriptu zastavuje každých dvacet metrů a čeká, až přetrhnete neviditelnou strunu, co mu spoutává nohy. Jsou to drobná zaškobrtnutí ničící jinak pečlivě vybudovanou uvěřitelnost.

zdroj: Archiv

Před dubem za dubem AI nesmí stát

Umělá inteligence přitom dokáže pořádně překvapit, zejména v akci. Namísto oblíbeného lelkování a hlášek typu „jé, to byla asi myš“, nebo naprosté ignorace parťáka, který o deset metrů dál padl na zem se šípem v oku, jde o nepředvídatelné, ale hlavně neúnavné šmejdily.

Stealthoví hráči budou mít co dělat, aby stihli uniknout, jakmile budou prozrazeni a ani pak, několik desítek metrů od tábora, nejsou v bezpečí. Nepřátelé si vás najdou a stačí jediný výkřik, aby se jich seběhla celá smečka. Jako stealth hráč jsem často umíral, i když je nutné dodat, že nikdy s pocitem nespravedlnosti. Smrt prostě k nebezpečné džungli a situaci, do které se dostanete, patří, proto musíte být pohotoví a bystří i po mnoha hodinách hraní.¨

All those scripts...

Teď už víte nejdůležitější o životě na ostrově a nastává čas pro detaily příběhu. V porovnání s možnostmi otevřeného světa vypadá hlavní příběhová linie jako nechtěné dítě. Sice je dobře vychované a oblékané, ale uznává především skripty a dialogy a nejraději mluví o absurdním magickém tetování na vaší ruce, respektive o šancích na spasení domorodého obyvatelstva před zlými piráty.

Jednotlivé postavy (a řeč není jen o provařeném Vaasovi) jsou výborně napsané a jen tak na ně nezapomenete, ale samotné mise vám animacemi a skripty berou z rukou svobodu a navíc vás zamotávají do směšného mysticismu. Nepřímým a asi i nechtěným efektem je zdůraznění kvalit srdce Far Cry 3: otevřeného světa. Ano, klidně se přiznám, že hlavním misím jsem se vyhýbal vždy tak dlouho, jak je to šlo.

zdroj: Archiv

Hlavní dějová linie nezavání vyloženou trapností, dokonce má i své velmi dobře odvedené emo momenty, i když se pro jejich označení mnohem více hodí slovo „blázniviny.“ Jason sice řeší poměrně zásadní životní změnu, protože jeho život byl do návštěvy ostrova jednou velkou jízdou příslušníka americké zlaté mládeže. Postavy, které potkává, jsou naštěstí dostatečně vyšinuté a okouzlující.

V tom je výrazný posun od Far Cry 2, která se brala velmi vážně a řešila intelektuální a ekonomické výzvy ve vztahu Afriky ke Spojeným státům a Evropě. Jen na okraj poznamenávám, že Far Cry 2 stále patří k tomu nejlepšímu ze škatulky „reflexe současného světa“, co herní vývojáři kdy stvořili. Far Cry 3 ale dává jasně najevo, že jde především o zábavu a ono kouzelné objevování ostrova a možností, za které jste vždy po právu odměněni zážitky a střípky informací.

Technostuff

V tom leží největší vítězství autorské vize nad suchou řečí programu – hratelnost se nenechává strhnout propracovanou simulací do těžkopádnosti. Po celou dobu zůstává svěží a odlehčená. Přesto se na PC najdou nešvary. Nemají co dělat s permanentním DRM, které tu mimochodem není, i když je nutné hru startovat přes uPlay. Bolístky leží jinde.

Far Cry 3 například nepoužívá nekonečný počet izolovaných pozic pro ukládání postupu (z nějakého důvodu jsou tu jen tři), namísto toho preferuje automatické ukládání před a po misi. Krkolomné přepínání zbraní na klávesnici říká, že je navržené s gamepadem v mysli a ani po patnácti hodinách hraní nezmizí otravná tutoriálová upozornění na nově odemčené úkoly u dobytých táborů.

Jinak je ovšem PC verze provedená téměř bezchybně. Modifikovaný engine Dunia se dá zřejmě rozeběhnout úplně na všem, soudě podle toho, že moje PC bylo upgradováno naposledy před třemi lety a Far Cry 3 na něm se sníženými detaily běží a vypadá stále krásně.

PCčkáři obecně se mohou zaradovat: v nastavení si můžete pohrát se všemi důležitými parametry (OK, krysí stíny tu nejsou) a upravit si tak výkon hry na míru. Bez zajímavosti není ani kvalitní české otitulkování od Playmana. Občas narazíte na evidentní nepochopení původního významu, ale rozhodně nejde o nic, co by kazilo herní zážitek.

Snad to dobře dopadlo

Far Cry 3, a to je nutné říci, je lepší hrou než Far Cry 2. Dotáhla do konce vše, co Far Cry 2 naznačila. Budete se bavit, občas se podivíte, výjimečně trochu naštvete, ale celkově si užijete každý krok na ostrově, který znamená svět. Stále sice nejde o svatý grál otevřených stříleček, ale jsme mu blízko, přátelé, zatraceně blízko.

PS: Recenze a hodnocení vychází z hry pro jednoho hráče. V době recenzování nebyl ještě multiplayer otevřený, proto o něm napíšeme až po vydání hry 30. listopadu. Rovněž je v plánu videorecenze!