K Far Cry 4 jsem ve světle momentálních problémů s Assassin’s Creed Unity přistupoval poměrně obezřetně. Dostanu se přes Uplay do hry? Nebudu se propadávat texturami? Chmury a obavy stranou! Far Cry 4 začne tahat trumfy z rukávu hned po startu, a i když je přece jen systém hraní víceméně kopií třetího dílu, nemějme to tvůrcům tentokrát za zlé. Trojka byla parádní střílečka s prvky boje o přežití v otevřeném světě a byla by velká škoda tenhle koncept zahrabat někam do hlubin zapomnění.
S baťůžkem do hor
Podobně jako ve Far Cry 3 narazíte na padoucha hned na začátku hry. Psychopatického a nejen díky tomu nezapomenutelného Vaase nahradil Pagan Min, záporák libující si ve starém dobrém násilí, teatrálnosti a výstředních oblecích. Je vidět, že se Ubisoft opět snažil vytvořit výrazného antagonistu, který člověku vleze pod kůži, aby na něj vzpomínal ještě dlouho po vydání hry.
Pagan Min je jistě padouch bondovských kvalit, avšak je otázka, jestli to brát jako kompliment. Vzhledem k tomu, že vás Minovy hlášky provází celou hru díky spojení přes vysílačku, budete občas pochybovat, že jde o skutečnou postavu, protože některé průpovídky jako by vypadly ze scénáře pro Handsome Jacka z Borderlands. „Héééj, Ajayi, kámo! Seš tam? Posloucháš? No to je boží! Já vlastně volám jen tak, abych se zeptal, jak se máš… než tě brutálně zamorduju.“
Pagan Min (dabovaný oblíbeným Troyem Bakerem) se tedy pohybuje někde na pomezí mezi klasickým vyšinutým diktátorem a komiksovým padouchem – zapamatujete si ho ovšem dobře, stejně jako řadu dalších slušně prokreslených postav, na které při svém putování narazíte. Hned po útěku z Minova sídla se seznámíte s členy odbojového hnutí Zlatá stezka, které (jak záhy zjistíte) kdysi vedl váš otec spolu s nebožkou matkou. Nepříliš objevný příběhový twist stačí Ajayovi k tomu, aby se k partyzánům přidal, pomohl jim svrhnout nenáviděného vůdce a nakonec i uložil matčiny ostatky k věčnému odpočinku.
V zásadě se tak stanete svědky a účastníky klasického partyzánského hnutí, které se vine jako zlatá nit celým příběhem, jež ale skýtá řadu nejrůznějších odboček. Jejich cílem je zasvětit hráče do historie nejen samotné země ale i rodiny hlavní postavy – včetně dost temných detailů. Potěšující je, že krom krásné přírody vás příběh zavede i do unikátních lokací na zasněžených hřebenech hor či do mystické země Šangri-La. Tempo hry je velmi dobře vyvážené, a když už se zdá, že přichází nuda, zavede vás příběh do nové lokality nebo demonstruje nějaký nový herní prvek.
G. I. Joe z Nepálu
„Přátelství mají v zázemí, ve vzduchu, v lodi nebo na zemi…“ nebo tak nějak se to zpívalo v české verzi úvodní znělky seriálu G. I. Joe. Něco podobného platí i pro Far Cry 4 a jeho otevřený svět, který nabízí nepřeberné množství cest, jak se vypořádat s nepřítelem. Je čistě na vás, jestli si osedláte drobnou helikoptéru a vojáky pod sebou pokropíte granátometem nebo raději sáhnete po rychlém vodním skútru, tábor takticky obkroužíte, najdete si vyvýšené místo, ze kterého protivníky označíte pomocí fotoaparátu a jednoho po druhém je opatrně sejmete lukem.
Vyjmenovávat všechny možné způsoby postupu by bylo naprosto kontraproduktivní – hratelnost je založená právě na zkoušení různých přístupů a praktikování metody pokus-omyl, ale rozhodně nejde o nic frustrujícího. Věc se má zkrátka tak, že když někam vlítnete bez rozmyslu a s pěnou u huby, pravděpodobně bude za pár vteřin následovat restart. Far Cry 4 umí být na poměry dnešních her hodně obtížná, naštěstí ale férově!
Zdraví není moc, nepřátelé jsou překvapivě chytří a každou chvíli vytáhnou nějaký nový trumf z rukávu. Jednou si třeba voják navleče neprůstřelnou vestu, do které se šíp zasekne, jen aby následně zalarmoval celou základnu, že si nějaký blázen v křoví hraje na Ramba. Jindy zase nepřátelé váš neúspěšný útok nečekaně kontrují naprosto brutální salvou z minometu. A zatímco zdrháte z hořícího pole, co vám nohy stačí, koutkem oka uvidíte vojenské džípy, jak si vás pěkně z boku nadjíždějí. V takové situaci je lepší rázný restart mise než prodloužená agónie uprostřed nelítostných plamenů, které se po okolí šíří děsivým tempem.
zdroj: Vlastní
Abyste se mohli pěkně po svém vypořádat se zástupy nepřátel, máte opět k dispozici pestrou paletu zbraní, přičemž řadu z nich jsme si samozřejmě mohli osahat již ve třetím dílu. Nepokládám to za velký problém, protože přítomnost klasických ruských zbraní typu AK-47 zapadá jak do prostředí tropických pirátů, tak nepálského (vlastně kyratského) odboje. Ke slovu se dostanou i užitečné upgrady, tím pádem si na své přijdou zastánci útočných pušek i příznivci tlumičů a tichého postupu obecně.
Souboje a přestřelky jsou jedním slovem výborné. Vyžadují taktické uvažování, přesnou mušku, chladnou hlavu a nepatrný ždibec štěstí. To když se třeba u vojenského kempu náhodou prochází nosorožec. Jeden šíp do zadnice a o zábavu je postaráno. Novinkou je pak možnost ze zabitých zvířat odříznout nejen kožešinu pro výrobu nové výbavy, ale i kus masa, které slouží jako návnada pro divokou zvěř.
Asi není třeba vysvětlovat, co se stane, když přes zeď hodíte mezi hlouček žoldáků pořádnou flaksu, jejíž vůně přiláká medvěda nebo smečku vlků. Na druhou stranu fauna pracuje i proti vám, tudíž si dávejte velký pozor, aby se kolem vás nemotal hladový medojed, zatímco se plížíte v křoví se snajperkou.
Tisíc malých příběhů
Far Cry 4 mě ale opravdu uchvátila drobnými a náhodnými příběhy, kterých jsem byl svědkem. Velký vliv na tyhle zábavné události má především přítomnost bohaté fauny a velmi slušná umělá inteligence. Jednou jsem po cestě kolem jezera narazil na nenápadnou usedlost, kde se ale podle mapy měla skrývat démonická maska. Zaparkoval jsem tedy džíp před budovou a zjistil, že se skrz studnu můžu slanit do tajuplné jeskyně. Masku jsem našel, ale když jsem vyšplhal zpátky, moje auto bylo zaháknuté předními koly na nedaleké zídce.
Pomyslel jsem si něco o bugu, který manipuluje s herními objekty, když se hráč vzdálí. Jenže jsem si v tu chvíli všiml, jak v dálce utíkají dva žoldáci před rozzuřeným nosorožcem. Zatímco jsem se potápěl v podzemní tůni, na povrchu v blízkosti mého vozu evidentně došlo k nepěknému setkání. Jindy jsem se zase plížil křovím, abych ulovil mladého nahura, jenže když jsem už už chtěl stisknout spoušť, z nebe se snesl obrovský orel, horskou kozu vzal do spárů a zmizel. Zloděj!
Krom podobně ryze náhodných událostí se ve hře vyskytuje samozřejmě i řada částečně skriptovaných situací. Jedná se většinou o možnost, jak si zvýšit karmu – tudíž při svých cestách narazíte třeba na skupinky vojáků držících rukojmí, důležité posly či důstojníky, které je potřeba rychle a efektivně zlikvidovat.
Kyrat je zkrátka neuvěřitelně organický a bohatý svět, kde asi největším hříchem je vzít helikoptéru a všechna ta zajímavá zákoutí s drobnými příběhy nechat hluboko pod sebou. I když může putování stále stejnou krajinou působit po čase lehce stereotypně, jsou to právě zajímavé zážitky, co drží hráčovu pozornost bez problémů nad vodou.
Pravdou je, že když začnete vymýšlet nejrůznější alotria, často skončí smrtí a následným nahráním předchozí pozice – nahrávání je naštěstí i na konzoli velmi rychlé a za pár vteřin se objevíte na nejbližší rebelské základně. Snad i proto se jen těžko odolává možnostem otevřeného světa. Rádi se tak pokaždé vrhnete ze skály, abyste si zaplachtili s wingsuitem, přestože hrozí, že se rozmáznete o protější skálu. Za ten zážitek riziko stojí.
Rozdíly jsou v detailech
Řadu novinek čtvrtého dílu jsem nakousnul již v předchozích řádcích, ale samozřejmě je potřeba nějak uceleně rozseknout debatu o tom, zda je Far Cry 4 plnohodnotná čtyřka nebo spíš jakási „třiapůlka.“
Pochopitelně záleží na tom, co vlastně od pokračování úspěšné značky čekáte. Jestli malou revoluci, která zavedené standardy (v rámci série) obrátí naruby, nebo zda radši uvidíte v minulosti prověřené herní mechanismy doplněné o nejrůznější nové vychytávky, opravy a obecně o nový obsah.
Jak je asi zřejmé, zastánce první kategorie čeká spíše zklamání a Far Cry 4 pro ně bude prachobyčejná kopírka. Proč ale měnit něco, co před dvěma lety fungovalo tak skvěle? Navíc, kostra sice zůstala v podstatě stejná (odvážný mladý hrdina, vyšinutý záporák, otevřený exotický svět, plnění úkolů a takřka neomezený počet možností, jak se vypořádat s nepřáteli), ale rozdíly oproti trojce jsou vidět v detailech.
Možná je to tím, že jsem Far Cry 3 odehrál na počítači, zatímco čtyřku na konzoli, tudíž mi náhle připadalo míření o něco složitější (na druhou stranu to celkem přidává na realismu), přesto mám pocit, že se vývojáři nebáli obtížnost zvýšit. Některé úseky jsem opakoval snad desetkrát a vlastně jsem nakonec musel uznale pokývat hlavou, protože vývojáři de facto šli proti současnému proudu, který s sebou nese zjednodušování na každém kroku.
zdroj: Archiv
V průběhu příběhové kampaně potěší též možnost vybrat si cíl některých misí – jestli opium raději spálíte, nebo zachráníte a prodáte. A opět: následky rozhodnutí a voleb jsou často natolik vyhrocené, že o Far Cry 4 vážně nebudete smýšlet jako o obyčejném mainstreamovém titulu.
Přibyly i další potěšující drobnosti: na vrcholy hor vás doveze miniaturní helikoptérka, pocit neporazitelnosti vám dodá jízda na slonovi, jsou tu nové skilly, nové odemykatelné bonusy, obrovský kus terénu k prozkoumání, nová zvěř, noví nepřátelé (například maskující se hunteři), možnost zapnout během řízení vozu „autopilota“ a věnovat se střelbě po nepřátelských vozidlech…
Změn a úprav je ve hře bezpočet a celkově mám dojem, že na Far Cry 4 dělali vývojáři, které trojka ohromně bavila a rozhodli se ji posunout o notný kus dál.
Dunia na nové generaci
Stejně jako Far Cry 3 běží nový díl na enginu Dunia ve verzi 2. Že se jedná o velmi schopnou technologii, je určitě patrné z okolních screenshotů a videí. Na PlayStation 4 běží hra v rozlišení 1080p, přičemž framerate se stabilně drží na hodnotě 30 fps. Žádné záškuby, dodatečné nahrávání textur nebo cokoliv, co by hráče mohlo otravovat, se nekoná. Původně jsem měl v úmyslu srovnat vzhled třetího a čtvrtého dílu, ale vzhledem k naprosto odlišným lokalitám jde o problematický úkol.
Far Cry 4 se vzdaluje od barevného třetího dílu a místo bílých pláží a sytě zelených pralesů servíruje překrásné realistické nasvícení, impozantní horské štíty zalité zlatavým sluncem, bohaté listnaté lesy s hustou vegetací jemně se vlnící ve větru, malebné vísky a ocelově šedá jezera. Pravda, někdy jsou světelné podmínky takové, že Kyrat zrovna moc k světu nevypadá, ale jakmile se dostane slunce do správného úhlu, budete dost možná častěji mačkat tlačítko pro pořízení screenshotů než spoušť zbraně.
Značnou pozornost si vysloužila i zvířata, na kterých stojí velká část prezentace herního světa. I když jejich animace stále ještě nejsou tak dobré jako animace lidí, s potěšením lze kvitovat, že vývojáři použili speciální shader pro renderování srsti a zvířata jsou na to konto krásně huňatá. Nejenom zvěři se však dostalo adekvátní péče. Obyvatelé Kyratu mají povedenou mimiku, nechybí jim správný lesk v očích, dobře vypadající vlasy a vousy, a i když se nejedná o fotorealismus, tvůrci nás alespoň ušetřili nechvalně známého efektu „uncanny valley.“
Rozhodně bude zajímavé mrknout se i na PC verzi, která nabízí oproti konzoli různá vylepšení navíc (především pro majitele grafických karet Nvidia), ale v době recenzování ještě dostupná nebyla. Far Cry 4 však i na konzolích patří k vůbec nejlépe vypadajícím hrám současné generace, přičemž konzolová verze by ze srovnání s PC verzí neměla odejít s ostudou.
Spolu i proti sobě
Testovat multiplayer Far Cry 4 bylo v době před vydáním poměrně komplikované – jednak panoval nedostatek hráčů, se kterými by šlo poměřit nebo spojit síly, a navíc se poměrně často stávalo, že servery neodpovídaly, protože tvůrci ještě dolaďovali detaily před vydáním.
Během absolvovaných multiplayerových zápasů se dalo vypozorovat, že si hra pro více hráčů vypůjčuje řadu prvků ze singleplayerové kampaně. Nastupují zde hráči rozdělení na dvě skupiny – plně ozbrojení vojáci versus lovci vyzbrojení jen luky a šípy, avšak s možností být prakticky neviditelní. Do téhle partyzánské války pak zasahují klasické vnější vlivy - například divá zvěř, která na vás vystartuje, když se snažíte tiše proplížit lesem. V bitvách pět na pět lidí pak zažijete podobné boje jako v příběhové kampani, avšak obohacené o napětí z toho, že proti vám stojí opravdoví lidští protivníci.
Třešní na dortu je možnost povolat na pomoc kamaráda, se kterým se můžete pustit do kooperativních misí. Je samozřejmě fajn, když jeden zaleze se snajperkou na kopec, zatímco druhý pustí do nepřátelské pevnosti slona, ale krom učebnicové kooperace je ve hře spousta prostoru i pro drobné kanadské žertíky. Třeba když kamarádovi hodíte za záda kus masa a zpovzdálí sledujete, jaký predátor si přijde pro lidský fastfood.
zdroj: Archiv
Zpátky do Kyratu
Doposud jsem byl poměrně skoupý na kritiku. Šetřil jsem si ji na závěr? Tak trochu. Spíš jsem celou dobu přemýšlel o tom, co mě vlastně v průběhu hraní nejvíc štvalo. V úvodu jsem zmínil, že Pagan Min je spíš komiksovým záporákem, kterého jsem nedokázal brát příliš vážně. S jeho postavou by se určitě dalo pracovat lépe. Příliš často na něj ale ve hře nenarazíte a během prvních hodin se vaše pozornost zaměří především na velitele jeho soukromé armády.
Mírné pokárání si vývojáři vyslouží i za opakování některých až příliš provařených herních prvků – na mysli mám především nutnost dobývat zvonice s nepřátelskou rádio stanicí na vrcholu, kterou je potřeba zničit, aby se odkryla další část mapy. K odemknutí určitých bonusů zase musíte strhávat propagandistické plakáty ze zdí. Inu, ubisoftí plémě se bohužel nezapře. Naštěstí jsou plakáty nepovinné a každá věž je vlastně originální skákací puzzle – nemusí být však po chuti každému. Horší je například nutnost restartovat misi, pokud si náhodou potřebujete odskočit pomocí rychlého cestování do tábora nakoupit novou výzbroj.
Zcela subjektivní je také výtka ohledně samozřejmosti, s jakou hra přistupuje k zabíjení zvířat. Potřebujete větší batoh? Tak šup, do ruky brokovnici a jde se na jeleny. Na jeden batůžek jsou potřeba tři jelení kůže, takže jakmile uvidíte nic netušícího kopytnatce na paloučku, musíte mu to chtě nechtě vpálit přímo mezi oči – nebo nebude kam ukládat loot. Jde o klasický videoherní přístup, ale co příště zkusit vymyslet něco zajímavějšího a variabilnějšího, aby zvířata nesloužila jen za vyrenderované terče?
Přes všechny subjektivní a objektivní námitky je ale Far Cry 4 až po okraj nacpaná obsahem, o kterém je mi vlastně líto se detailněji rozepisovat. Opravdová zábava při hraní Far Cry 4 totiž pramení z průzkumu a objevování světa i všech jeho možností. Ať už je to vlastní hráčova vynalézavost v singleplayeru nebo ujeté kaskadérské kousky v kooperaci, Far Cry 4 zkrátka umí zásobovat pamětihodnými momenty.
V kombinaci s překrásnou grafikou, obrovským světem a některými hardcore úseky se jedná o jednu z nejlepších akčních her letošního roku. Navíc si ji mohou bezezbytku užít i angličtinu neovládající hráči, protože český překlad od Playmana patří k těm nejlepším, které jsem měl tu čest vidět. A teď mě už omluvte, musím se vrátit domů. Do Kyratu.
