V této chvíli můžeme ještě stále doufat, že ta změna přijde, až se v hlubokém podzimu na trhu objeví next-gen verze FIFA 14, která poběží na novém Ignite enginu. Do té doby se ale musíme smířit s tím, že FIFA 14 pro současné platformy chuť výrazně riskovat nemá. Ohání se spoustou důležitě znějících nových prvků, ale ve skutečnosti se zcela novým stylem hry nepřichází. Navzdory několika viditelným změnám na vás hraje víceméně to samé, ovšem s markantním rozdílem mezi single a multiplayerem.

FIFA 13 dokázala zahodit srandovně vyhlížející kolize hráčů, které do hry přinesl fyzikální engine v přelomové dvanáctce. Hráči už své údy neohýbali do krkolomných pozic, a díky novému systému pro přijímání přihrávek nabrala hra na obrátkách i dynamice. Zároveň tak odměňovala pohlednými situacemi hráče, co rádi kombinují a strategie postavená na nakopávání dlouhých míčů nebo úniky po křídlech je jim cizí.

FIFA 14 z tohoto schématu vychází, ale na konto některých změn jde vstříc spíše přímočarému způsobu hry. Méně kliček, více přihrávek na střední a větší vzdálenost, více pasů po křídlech a centry zpět na vápno, nakopávání míčů dopředu - přesně tento styl nyní slaví při hře proti AI úspěch nad kombinační hrou a pohledným ťukesem. Dostat se soupeři na kobylku čistokrevnou kombinací je spíš problém.

zdroj: tisková zpráva

Míč od nohy pryč

Mičudu už tvůrci hráčům z nohou odlepili velmi pěkně minule, což zápasům přidalo na plynulosti a dramatičnosti. Úpravy chování míče však pokračovaly i letos, a ve spojení s řadou nových pohybů způsobily zdánlivé zpomalení tempa hry. Nejvíce se na tom podílí nově zpracované krytí míče, namapované na levý trigger Xbox 360 ovladače, jenž doposud sloužil k provádění triků a kliček ve spojení s pravým analogem.

Původní záměr vývojářů s touto novinkou je jasný: v situaci, kdy díky fyzickým atributům hráčů a víceméně volnému chování míče nelze spoléhat na zautomatizované manévry (jak tomu bylo před FIFA 12 a 13), je nutné hráčům nabídnou možnost, jak se bránit před stále chytřejší a lepší obranou. Krytí míče však zadání plní jen částečně.

Pokrytí míče tělem se vám určitě bude hodit pro ochranu míče na lajně před centrem do vápna, ale ve středu hřiště s tím moc slávy nezažijete. Obránce, co vám dýchá na záda, sice vykryjete, ale vždycky se bleskově najde soupeřův hráč, který míč sebere z druhé strany. Pokrytí míče ve středu pole funguje dobře pouze pro ochranu těsně po převzetí přihrávky, protože pak musí balón putovat hned dál. Jinak o něj přijdete, následuje protiútok a gól ve vaší síti.

Neprostupná zeď

Kombinační hra ve středu hřiště je mnohem obtížnější než v loňském roce. Pokud jsem s povděkem kvitoval, že FIFA 13 obráncům sňala auru neprostupnosti, letošní ročník vše vrací do starých kolejí. Ovšem jenom na straně AI. Bez ohledu na fyzické atributy vašeho hráče zkrátka míč před dotírajícím obráncem dlouho neudržíte. Míč musí od nohy přihrávkou, střelou nebo kličkou, ale musí to být hned.

Budete-li otálet, seběhnou se na vás soupeři jako vosy na med a o míč přijdete. Opačně to ovšem nefunguje, a zejména při hře na dvě nejvyšší obtížnosti budete vztekle bouchat do stolu, protože ve většině situací půjde soupeř zastavit jen faulem. Když si pokryje míč, tak s ním v klidu proběhne po lajně až k vápnu, aniž byste měli šanci s tím cokoli udělat. Můžete mu jen dělat stín a čekat, až se pokusí přihrát, abyste ho míče zbavili. Nevyrovnanost systému, který výrazně nadržuje AI, se ovšem projevuje i v řadě jiných aspektů.

Před vydáním proklamovaná, zbrusu nová týmová AI opravdu funguje, a skvěle. Opět ale spíše na straně počítačem ovládaného soupeře. Vaši spoluhráči si samozřejmě umí docela dobře naběhnout, ale až příliš často zůstávají v milimetrových ofsajdech, a když se derete k brance od rohového praporku, tak se cpou na brankáře, namísto aby udělali krok dva zpět k penaltě a čekali na zpětnou přihrávku.

Tuhle konkrétní situaci uvádím jen proto, že soupeřova AI mi tímto způsobem nasázela bezpočet branek. Svědčí to rovněž o viditelných dírách v obranné činnosti vašich spoluhráčů. Většinu času jsou kousek od místa kde mají být, bez ohledu na nastavený styl bránění. Dáte jim osobku, a stejně hrají spíše zónu, nebo je na ně AI příliš chytrá a rychlá.

Taktický systém bránění naštěstí umožňuje, abyste si obranu de facto celou obstarali sami, i když s tím je víc práce. Pokud si chcete bránění ulehčit, vyplatí se paradoxně přepnout na starý způsob bránění, který byl třeba minulý rok výrazně méně efektivní. Je to škoda, ale na druhou stranu v Pro Evu je něco podobného i letos a pořád funguje dobře.

zdroj: tisková zpráva

Střílej jako Bican

Dopad změn na hru lze ovšem hodnotit z různých úhlů pohledu. Pokud je vám blízký přímočarý způsob hry bez přebujelé kombinace, budete mít z nových prvků radost, protože přidávají alternativní možnosti řešení situací. Pokud, stejně jako já, rádi kombinujete, nezbude vám, než se přeučit. Minimálně při hře proti nemilosrdné AI, protože hra proti živým hráčům je na tom diametrálně odlišně, jak si za chvíli povíme.

Jedna novinka letošního ročníku se ovšem povedla ve všech ohledech. Autonomní chování míče tvůrci konečně přenesli ze země i do vzduchu, což ze střelby udělalo zábavnou a na pohled atraktivní součást hry. Míč je díky posílené fyzice schopen ve vzduchu plachtit dle situace, za které byl na bránu vyslán, ale také dle parametrů střelce a hlavně dle vašich pokynů.

Konečně lze se správným hráčem vysílat na bránu dalekonosné bomby, které po cestě k bráně plavou a rotují a dělají gólmanovi těžkou hlavu. Míč se rovněž od tyčí odráží, jak mu velí úhel dopadu, což před brankou vytváří dramatické situace a nové příležitosti k vstřelení branky. Příkladů situací, které dříve možné nebyly a nyní ano, by se našla spousta.

Točené střely křížem do vinglu těsně z hranice vápna jsou na můj vkus ještě pořád až příliš účinné bez ohledu na to, jestli je hráč v tísni nebo má prostor, ale to je v oblasti střelby snad poslední výraznější relikt minulosti. Jinak padají krásné, divné, zasloužené, nezasloužené, ale pokaždé jinak vypadající branky. Nemalou roli v každé gólové situaci totiž sehrává i náhoda a síly, které nejsou pod vaší kontrolou. Častěji padají z uvěřitelných situací vlastňáky a dochází k jiným minelám tísněných obránců, z nichž se dá vstřelit gól.

Kupříkladu centry od postranní čáry už několik ročníků reflektují dráhou letu, jestli je hráč vysílá z plného běhu nebo se na centr připraví. Mnohokrát míč v opačné rotaci končil po centru za brankovou čarou. Konečně ale tímto způsobem padají i góly, pokud je rotace pro gólmana překvapivá. I proto je důležité stůj co stůj dostat míč do vápna.

Hra před bránou je letos dramatická a díky většímu podílu náhody z dorazů i uvěřitelná a zábavná. Jen škoda, že se k ní dá jen obtížně propracovat kombinací, protože mnohem více funguje už zmíněné nakopávání nebo hra po křídlech. Znovu však připomínám, jenom při hře proti AI. V multiplayeru je FIFA 14 úplně jiné kafe, skoro bych si troufnul říci že voní jako výborná Arabica!

zdroj: tisková zpráva

Multiplayer přijel jak na bílem koni...

V online hře nebo s dvěma ovladači u jedné konzole se všechny ty drobné a v zásadě i mírně kontroverzní změny projeví výrazně pozitivním způsobem. Ze hry vypadne přesílená (hlavně v obraně) AI počítače, která brání kombinační hře ve středu pole, čímž se vyrovnají podmínky. Najednou je při správném použití z pokrytí míče, hlavně v kombinaci s výrazně citlivější kontrolou míče při driblingu a kličkách, výrazný herní prvek, který podporuje hru kombinační i přímočarou.

Stačí si vybrat nebo jen uplatnit svůj styl hry, přizpůsobit mu volbu taktiky i hráčů na hřišti a možnosti jsou rázem obrovské. Samozřejmě záleží na skillu protihráče, ale to je logické. Podstatné je, že máte oba dva výsledek ve vlastních rukách a nebrečíte z nemožnosti zabránit na milimetr přesně a strojově provedeným akcím soupeře.

Posílení fyziky míče se v multiplayeru projevuje jako výrazné plus nejenom při střelbě na bránu, ale ve všech situacích hry samotné. Nejvýraznější je to opět ve vápně, ale po celém hřišti pak mohou vznikat z různých odrazů nebo špatné práce s míčem situace, které částečně vyplývají i z náhody, ježž k fotbalu zkrátka patří. Hra pak působí mnohem plastičtěji a přirozeněji, a naštěstí se týká i chování gólmanů. V minulém ročníku jsem jim vytýkal vyrážení míčů před sebe místo nad bránu či do stran i v naprosto nevhodných situacích. Občas tento neduh stále uvidíte, ale v mnohem menší míře.

Brankáři si vůbec zaslouží pochvalu, protože mám poprvé po několika letech pocit, že nejsou ani silní ani slabí, ale jejich chování se řídí parametry jednotlivců a danou situací. K úplné dokonalosti v rámci možností jim chybí jen simulace psychiky v závislosti na situaci na hřišti a formě. S tou sice FIFA 14 počítá u všech hráčů, ale ve hře se výrazně neprojevuje. Jak přitom ukazuje tento prvek v letošním ročníku PES, může jeho zvýraznění v rámci hry vystřelit atmosféru do nebeských výšek - rázem hraje roli taktika, výběr hráčů apod. V tomto aspektu se má FIFA hodně co učit, a doufám, že na něj tvůrci pamatovali při přípravě next-genových titulů.

zdroj: tisková zpráva

...a všechno zachraňuje

Bez online a off-line multiplayeru by vlastně FIFA 14 byla pouze poloviční, což ale pro sporty od EA platí již několik let. Hrát proti AI je v jednotlivých ročnících více či méně zábavné, ale ve výsledku jde stejně pouze o trénink na multiplayer, který se naštěstí chová stabilně a subjektivně zvládá mnohem lépe vyhledávat vhodné proti i spoluhráče v rámci jednotlivých módů. Rozhodně si ale nechte zapnuté omezení na vyhledávání hráčů z vašeho regionu, protože jinak vás je FIFA schopná spojovat s lidmi z druhého konce světa, což ústí jen v dlouhou řadu nedokončených zápasů kvůli výpadkům a lagům.

Od FIFA 12 jsem vlastně nezažil situaci, kdy bych nový ročník vyzkoušel, ale pro nespokojenost s něčím konkrétním odložil a vrátil se k předešlému ročníku. U FIFA 14 už jsem na to v jedné fázi pomýšlel, když jsem ani po více než třicítce odehraných zápasů nebyl schopný svádět s AI (zejména obrannou AI) rovnocenný boj.

Neprohrával jsem všechny zápasy, naopak. Souboje byly vyrovnané, ale spíše jen výsledkově. Zejména při bránění jsem si připadal jako hadr na holi, co běhá od jednoho průšvihu k druhému, protože AI se chovala jako terminátor. Pocit fotbalovosti slábnul, stejně jako možnost výrazně změnit obraz hry taktikou a vhodně sestavenou jedenáctkou.

V multiplayeru se ale všechno zvrátilo do přesného opaku. Dojem z pomalejší hry ustoupil, protože každý zápas se odvíjel jinak v závislosti na tom, jak jsem já a soupeř dokázal využít všech dostupných prostředků. FIFA 14 by zkrátka bez multiplayeru byla jako robotický pejsek. Základní funkce plní, ale na pohlazení nereaguje a za chladných nocí nezahřeje.

zdroj: tisková zpráva

Ultimátní nabídka

Víceméně jednoznačné multiplayerové zaměření potvrzuje už několik let i nabídka herních módů. Turnaje či sólo zápasy si samozřejmě zahrajete i lokálně, ale skutečná motivace a napětí funguje naplno až v online lize, kde nelze nic ve vzteku restartovat a vedle formy virtuálních hráčů musíte počítat s i formou soupeřů …a samozřejmě i svou vlastní. Radost z postupu ze třetí, do druhé a včera večer do první ligy, když se bojovalo až do posledního kola, se v boji proti živým hráčům nedá nijak kompenzovat.

Nejblíže se k podobnému pocitu dostanete v singleplayeru při hraní Be a Pro módu, který už ale léta stagnuje a podezírám vývojáře, že by jej sami nejraději vyhodili. Mnohem atraktivnější je manažerský mód, který představuje příjemný kompromis mezi jednoduchým fotbalovým manažerem a hrou samotnou. Vedete svůj tým v zákulisí a posléze plody svého plánování řídíte i na hřišti.

Letos je tento komplexní herní mód mnohem příjemnější díky překopanému rozhraní, ve kterém je všechno rychleji a snáze dosažitelné, ale hlavně kvůli další velké novince – možnosti najmout a úkolovat skauty. Jednoduše jim zadáte požadované parametry, vyšlete je do vybraných končin světa a čekáte. Můžete vytipované hráče sledovat, pak učinit nabídku, vyjednávat o ceně, následně kontaktovat přímo hráče, vyjednávat o kontraktu apod. I skauti mají samozřejmě své kvality, a najmout si chlapíka s plným počtem hvězdiček je stejně užitečné, jako si do týmu pořídit nadějného brazilského mladíka, který vám vystřílí úspěchy doma i v evropských pohárech.

zdroj: tisková zpráva

Pivo nevedeme

Gambrinus liga bohužel opět v nabídce lokálních ligových soutěží chybí, přestože CZ reprezentaci zde najdeme. A zatímco v ligových soutěžích či sólo zápasech mi možnost hrát za český klub nechybí, v manažerském módu mě nemožnost dotáhnout nemehla z Brna chytrou prací s týmem mezi evropské špičky mrzí. Možná to samé budu v recenzích dalších dílů opakovat stále dokolečka, ale s ohledem na fotbalovost naší země považuju přítomnost Pivní ligy ve FIFA hrách za důležitou.

Role-play faktor se při možnosti hrát za srdcový klub přeci jenom zvyšuje, stejně jako následná věrnost značce FIFA. Nad tím by se v EA mohli pozastavit. Chápu, že zdaleka nejvýnosnější je pro ně Ultimate team mód, který letos nabízí jen kosmetické změny v systému, zejména pokud jde o ukazatel týmové chemie. Jenže fotbal je globální hra a oficiální licence jsou pro hráče v zemích, kde se hra prodává, dost důležité.

Český komentář ve hře již tradičně nechybí a letos si dokonce nezaslouží odbýt jen tímto konstatováním. Není to samozřejmě výsada české verze, nýbrž komentáře ve FIFA 14 obecně. Je živější, pocitově lépe reaguje na situaci ve hře (ale chyb uslyšíte spoustu), zvládne jmenovat větší spektrum hráčů při kontaktu s míčem (dokonce i těch českých v barvách zahraničních klubů), ale hlavně doplňuje suchý popis dění na hřišti průpovídkami z historie vybraných klubů nebo zmínkami o osudech některých hráčů. Letos poprvé jsem nechal český komentář po dlouhé době běžet.

Tak jak tedy?

FIFA 14 se jako poslední zástupce série pro současnou generaci konzolí (ano, i další ročníky budou vycházet na PS3 a X360, vždyť dodnes vychází FIFA pro PS2, ale už to budou jen podružné verze) předvádí v dobrém světle. Experimenty s AI a ještě větší uvolnění míče ve hře sice singleplayerovou část svazují a nutí hráče k méně kombinačnímu stylu hry, ale multiplayer v jakékoli podobě má naopak nad FIFA 13 navrch. Ne výrazně, ale znatelně.

Hra je pestřejší, méně předvídatelná a lépe reaguje na taktické pokyny i složení týmu. Spojení hratelnosti s nablýskanou audiovizuální prezentací, výbornou atmosférou (i když PES 2014 je na tom v tomto ohledu o kousíček lépe) na stadiónech, myriádou tréninkových úkolů, pravidelně updatovanými statistikami a propojení se světem reálného fotbalu (Match Day je boží věc!) činí z FIFA 14 výbornou fotbalovou hru, která bez problému obhajuje svou existenci před veterány i nováčky série.

Nabízí se otázka, jestli hru kupovat, když se vám v mechanice protáčí minulý ročník. A bez výhrad si myslím, že to smysl má, pokud neplánujete na podzim rovnou přejít na next-gen. Bůhví jak ale dopadne, a kdy si ho zahrajete, když nové konzole do ČR dorazí neznámo kdy. Samozřejmě se ani letos nelze vyhnout zmínce o PES 2014, která se po letech stagnace opět nadechla k výbornému výkonu. Přímo se však obě hry porovnávat nedají, protože každá pojímá simulaci fotbalu jinak, a obě dobře.

zdroj: tisková zpráva

Vybírat byste si měli podle toho, které pojetí vám více sedne. Jestli zážitkovost a větší přístupnost FIFA 14, nebo větší komplexnost spojená s mírnou krkolomností v případě PES 2014. Karty jsou na stole, vyberte si sami. Recenzi PES 2014 čekejte příští týden – tentokrát už skutečně, když se našel odvážný distributor, který nám hru poslal.