Fire Emblem: Awakening - recenze
10/10
zdroj: tisková zpráva

Fire Emblem: Awakening - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 5. 2013 20:30 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.

Přitom jste o hře doposud možná vůbec neslyšeli, protože Japonci. Awakening vyšla v Japonsku před rokem a jde o už třináctý díl v sérii s více jak dvacetiletou tradicí, která se většinou nepodívala za hranice své domoviny. Když ale zmíním, že na svědomí ji mají tvůrci z Intelligent Systems, autoři taktéž excelentní strategické série Advance Wars, mnohým z vás už bude všechno jasné.

Dokonalý tah

Fire Emblem: Awakening vychází pouze pro 3DS, není to žádný port ani konverze, a handheldu tedy sedí na míru. Jde o komplexní a prakticky dokonalou tahovou strategii, která svérázně vyškolí i ostřílené virtuální generály a svou hloubkou je bude překvapovat i po hodinách hraní. K tomu ji stačí klasická čtvercová pole, desítky jednotek s přehršlí různých specializací, důmyslný soubojový systém a asi milion dalších prvků, které jste dost možná v žádné jiné strategii ani neviděli.

Jako málokomu jinému se Intelligent Systems povedlo zmaterializovat onu obludnou frázi „Děláme hru pro fanoušky série i úplné nováčky“. Fanoušci budou nadšeni z novinek, o nichž si povíme později, nováčci budou nadšeni… ze všeho. Přitom platí, že nemusíte vůbec znát předchozí díly, abyste si Awakening užili. Sice se nezarazíte při nástupu zamaskovaného šermíře jménem Marth, ale to je tak vše, co vás může mrzet. A že se bojíte hardcore hratelnosti? Perfektní tutoriál vám dveře od hry elegantně otevře.

Ačkoliv si můžete pustit odlehčený mód s možností resuscitace jednotek po každé bitvě, správný Fire Emblem se hraje s vidinou smrti coby konečné destinace. Pokud vám jednotka zemře, je to její definitivní finiš. Buď se s tím smíříte, nebo ze hry vyskočíte, nahrajete jednu z uložených pozic zkusíte to znovu a lépe.

Lehce se to řekne, ale hůře provede, neboť zdejší bitvy trvají klidně půl hodiny a vymstí-li se vám tah č. 143, nápravu taktiky nezařídíte jen tak. Těžší bitvy jsem, nehledě na prostřední obtížnost, opakoval klidně pětkrát a za celou dobu byl ochoten obětovat pouze dvě nesympatické jednotky.

Každé individuum, kterému velíte, je zde totiž jedinečné. Znalci série ví, ostatní odkážu na výbornou a nedoceněnou českou strategii Original War - co jednotka, to vlastní jméno, rozpohybovaný portrét, úroveň, schopnosti, všemožné atributy a dokonce i hlas a nátura. Když o někoho přijdete, nepřicházíte jenom o nahraditelný mišmaš pixelů, ale o unikátní postavu, k níž jste si vybudovali vztah a do jejíhož rozvoje jste investovali hodiny času.

Považte třeba takového Iniga, syna mého oblíbeného válečníka Vaika a tanečnice Olivie. Iniga jsem verboval spíše do počtu a do šarvátek jej posílal pouze proti výrazně oslabeným oponentům, ale jednou se mi stalo, že jsem si nevšiml vzdáleného jezdce na gryfovi a ten s nezkušeným Inigem udělal krátký proces. Okamžitý restart! Byl to slaboch, ale jednou šlo o potomka dvojice mých milých jednotek, a tak se mi příčilo mít jeho život na svědomí.

Pod velením jsem měl desítky lidí, všechny znal jménem a se všemi vedl dlouhé i rozkošně vtipné dialogy. Někteří mému avatarovi pravidelně zachraňovali život (bez tebe, rytíři Fredericku, bychom úvod nikdy nepřežili), jiné tahal z bryndy naopak můj avatar, jen co trochu posílil (bez tebe, rytíři Fredericku, by nám ke konci bylo mnohem lépe, ale za tvé služby na začátku jsem nikdy neměl srdce posadit tě na lavičku).

Tým známých

Osobní vztahy mezi virtuálními postavami jdou tak daleko, že mohou vstupovat do svazků manželských a plodit caparty. Funguje to jako v pohádkách – když se jednotka a jednotka mají moc rády, když spolu absolvují mnoho bitev a rozhovorů, narodí se jim miminko. Neptejte se, jak někdo rodí ihned bojeschopné potomky, tím bych prozradil jeden ze zásadních příběhových elementů Awakening. Spíše poukážu na události tomuto předcházející.

Totiž, tahle tahovka obsahuje výjimečný koncept sousedních jednotek, který je na jakoukoliv obtížnost klíčový pro zdárné absolvování potyček. Když na bitevním poli postavíte dvě postavy vedle sebe, rázem se oběma zvýší statistiky a mohou si navzájem pomoci. Tuhle kolega zablokuje nepřátelský úder, támhle si přisadí při protiúderu. Dvě jednotky lze dokonce spárovat a pomalého těžkooděnce tak díky kamarádství s dračím jezdcem rázem udělat mobilním tankem.

...

Dbát ale musíte i na pečlivé dodržování známého principu kámen nůžky papír, který znáte třeba z Age of Empires nebo právě Advance Wars – každý typ zbraně je efektivní proti jednomu, neefektivní proti druhému a průměrný proti třetímu. A nejde jen o klasický zbraňový trojúhelník, tady se ubližuje pomocí seker, mečů, kopí, magie, luků nebo dokonce skrze transformace do draků.

Při plánování je navíc nutné brát v potaz strategické výhody při útočení z lesa nebo základny, kvalitu zbraní (každým úderem se jejich stav zhoršuje, až nakonec rupnou) a samozřejmě dosah nepřátelských jednotek. Sláva tomu, kdo vymyslel, že stisknutím Xka se zobrazí dosah všech oponentů najednou, bez nutnosti klikat na každého zvlášť a pamatovat si, kam že až doběhne.

Je to drobnost, která ve výsledku ohromně potěší a Fire Emblem: Awakening je jimi protkaná. Můžete zpřeházet startovní pozice jednotek před každým zápasem a během mače si mezi nimi předávat předměty. Můžete přeskakovat veškeré animace nebo je dokonce vypnout. Můžete si k anglickým titulkům zapnout japonský dabing, třebaže většina dialogů je pouze textových. Na poměry tahových strategií toho můžete tolik, že by se vám tenhle odstavec na celou obrazovku nevešel.

Láska k řemeslu

Awakening zůstává věrná kořenům série svou vysokou obtížností. Snad vždy bojujete proti přesile, která je řízena nekompromisní umělou inteligencí. Nechali jste jednotku stát vystrčenou ze šiku? Nepřítel se na ni zaměří. Je nějaká jednotka zraněná? Nepřítel se na ni zaměří.

Vede to k nervy drásajícím momentům, kdy vás kromě vidiny klesajícího HP děsí i restart celé bitvy, protože o dotyčného nechcete navždy přijít. Občas vás zachrání štěstí, kdy se oponent netrefí nebo opodál stojící parťák nepřátelský úder odkloní, ale taktická chyba vás většinou stojí život. Bez řečí.

Náhoda v podobě andělíčka strážníčka tu hraje jen marginální roli. Vše, včetně schopnosti vyhýbat se úderům, se v základu odvíjí od jasných statistik a rozmístění jednotek. Klíčem je tedy postavit vyvážený mančaft, ve kterém se budou doplňovat a vzájemně podporovat tanci, medici, jezdci, mágové, střelci a klidně i tanečníci. Sólování bývá takřka vždy fatální i na nejnižší obtížnost.

Ve výsledku je zřejmé, že hru dělali lidi s ohromnými zkušenostmi, kteří navíc své hry sami s láskou hrají a snaží se je udělat, co nejpohodlnější na hraní. Zároveň však tvrdé a komplexní, ale férové. Drtivá většina ostatních tahových strategií, včetně Ghost Recon: Shadow Wars ze stejné platformy, vedle Awakening rázem působí pouze jako ohlodané žánrové kostry s minimem invence a stupidním příběhem.

Ne, že by zdejší zápletka zasloužila herního Oscara. Hloupě naivní chování postav vás možná bude rozčilovat, ale musím ocenit, že děj vás nestaví hned na začátku před hotovou věc, postupně se vyvíjí, několikrát překvapí a třeba i dojme poselstvím o síle přátelství.

Království Ylisse má něco do sebe a na poměry handheldů je příběh, dialogy a celková prezentace famózní. I koukat je na co, především během vkusných anime filmečků a parádních soubojů, které probíhají efektně ve 3D a lze je sledovat z různých úhlů, včetně pohledu z vlastních očí. No a dlouhý originální soundtrack je už jenom třešničkou na dortu.

Zlatý grál na 3DS

Fire Emblem: Awakening je, po vzoru Advance Wars, ohromnou hrou. Jenom příběhových misí tu jsou bezmála tři desítky, vždy jim předchází filmečky a dlouhé rozhovory, každá se odehrává jinde a při cestě MHD žádnou dohrát nestihnete. Tohle vážně není mobilní jednohubka, ale pořádný herní steak.

Jednotlivé mapy se od sebe přirozeně liší vizuálním zpracováním, ale dějiště se vždy promítá i do samotné hratelnosti. Fakt, že dobýváte pevnost, znamená přetlačování se v úzkých uličkách nebo odemykání bran pomocí klíčů od padlých nepřátel.

K obdobně těsným střetům logicky dochází i při dobývání galér nebo zápolení na kořenech megalomanského stromu, zatímco střety na útesech skýtají takřka neomezeně prostoru, zvlášť pro létající jednotky.

Aby toho nebylo málo, některé mapy obsahují vesnické osady, ve kterých vás obyvatelé odmění vzácným předmětem, jen abyste chvilku nato verbovali nepřátelskou jednotku na vaši stranu. A ne vždy se vše točí kolem snahy zapudit nepřátelského lídra, občas prostě jen někoho musíte bránit a očekávat návaly oponentů ze všech stran.

K tomu připočtěte salvu vedlejších questů, jejichž počet záleží mj. na vztazích uvnitř vaší družiny a zpravidla se točí kolem nějaké konkrétní postavy, takže žádné generické vyvražďování generických banditů. Nepovinné úkoly tady mají své opodstatněné místo a třeba se dočkáme ještě nějakých zbrusu nových skrze DLC program. Na 3DS nevídané.

...

Laicky řečeno, už zatraceně dlouho jsem nehrál variabilnější tahovku. Jestli vůbec někdy. Nejradši bych se uchýlil k otřepané frázi „chytne a nepustí“, což by mé nejbližší okolí určitě (ne)rado dosvědčilo. Herdek, vždyť tady je i grinding zábavný! Pro pokoření těžkých misí na vysokou obtížnost chtě nechtě musíte komandovat prvotřídně vycepované jednotky, čehož dosáhnete běháním po jakž takž otevřeném světě a zápasením s démonickými potvorami.

Ale díky tomu, že složení týmů bývá takřka vždy trochu odlišné, trénink se jen tak neomrzí. A co je nejzásadnější, šplhání po úrovních je zde až návykově zábavné. Ten pocit, kdy trefíte dvacítku, dotyčnou jednotku vylepšíte na jinou třídu a se svěžím hrdinou začnete levelovat znova… je krásně uspokojivý.

Aby člověk na Fire Emblem: Awakening vypíchl nějaké chyby, musí si vzít silnou lupu a Dr. Watsona k tomu. Mohl bych poznamenat, že v některých cut-scénách chyběla postavám chodidla, ale to spíš pobaví, nikoli zamrzí. Mohl bych si povzdechnout nad nemožností přepínat obtížnost za chodu, ale to by znělo rozmazleně.

Mohl bych úřednicky poznamenat, že multiplayer je strohý a oproti singleplayerovým bitvám minimalistický, ale proč bych dělal něco tak chamtivého, když jedno poctivé dohrání příběhu zabere aspoň 40 hodin a přímo si říká o zopakování s jinými jednotkami. Ani ten inventář a systém obchodování, na které jsem tak dlouho nadával, nakonec nemůžu zkritizovat. Jakmile do těchto prvků člověk pronikne, zjistí, že sám neví, jak by je zpracoval lépe a přitom zachoval jejich hloubku.

Netrpíte-li tedy nějakou vzácnou ošklivou alergií na Japonsko, fantasy a strategie, a vlastníte-li Nintendo 3DS, vážně není co řešit. A pokud handheld nevlastníte, Fire Emblem: Awakening je pádným důvodem, proč o jeho pořízení uvažovat.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Skvělá tahová strategie, která trumfla nejen své pokrevní předky, ale i nevlastní sourozence ze série Advance Wars. Fire Emblem: Awakening je novým žánrovým měřítkem, kterému prakticky není co vytknout. Na Nintendo 3DS si momentálně nic lepšího nekoupíte.

Nejnovější články