Fire Emblem: Three Houses - recenze

29. 7. 2019 18:01 - Recenze
autor: Aleš Smutný

Recenzovaná verze: Switch

Vychází na platformách: Switch

Populární série především strategických RPG (SRPG) z japonských sopek a hájů se vrací. Poprvé na Nintendu Switch a opět s velkou parádou. Fire Emblem: Three Houses se přesunula na novou platformu, svou základní formulku jen trochu proměnila a přitom si pořád drží svůj tradičně vysoký standard.

Verdikt

Vynikající zážitek na desítky a desítky hodin. Snoubí se zde povedené taktické bitvy a mikromanagement vašich jednotek s rozsáhlým systémem budování vztahů a povedeným příběhem, který tu není jen do počtu ke strategickému rozhodování.

Hodnocení redakce
9
Karta hry ▶

Recenze

Celá galerie

Japonská SRPG jsou zase mainstream! Tedy, doufám, protože alespoň tak vnímám vydání Fire Emblem: Three Houses na Nintendu Switch. Když pominu menší pokusy západních firem jako Banner Saga a nelokalizovanou část japonské scény, série Fire Emblem dlouho a hrdě držela prapor klasických Strategic RPG a občas jí v tom pomohl remaster nějaké té klasiky. Přiznejme si, že v dnešní době není tak snadné zaujmout spartánskou čtverečkovanou mapou, brutálním mikromanagementem a herní dobou na desítky až stovky hodin. Pokud to ale někdo podle mne dokáže, je to Fire Emblem: Three Houses, ambiciózní evoluce této hardcore série.

Pokud bych měl Three Houses nějak charakterizovat, asi bych zvolil „spojení Final Fantasy Tactics a Persony“. V základu jde pořád o strategické RPG, tedy bitvy, které probíhají na tahy a ovládáte cca 10 jednotek. Mezi jednotlivými misemi toho ovšem máte spoustu na práci a nebitevní část se svým významem vyrovná té tahové. Vše vychází z příběhové linky. Jste syn/dcera slavného žoldnéře, který se shodou okolností a zákulisních nitek ocitl na pozici profesora na vojenské akademii. Ano, všem to přijde poněkud výstřední, ale zase máte víc bojových zkušeností než půlka posádky klášterní pevnosti.

Velmi rychle vás čeká volba, které ze tří tříd budete velet a zároveň ji budete učit a strávíte s ní dobrých 70 – 80 hodin podle toho, jak moc budete aktivní. Velmi často se setkávám s poněkud polopatickým srovnáváním s Bradavicemi z Harryho Pottera, což je dost scestná paralela. Ačkoliv tak všechny tři třídy na první pohled působí, vzhledem k tomu, že tématem hry je neúprosnost války a její cena, stejně jako velmi detailní vyobrazení jednotlivých studentů (pokud přežijí), je tohle zpracováním jiný materiál.

Válka je kráva

Nečekejte příběhy z jednotlivých hodin a barvitý rozličný svět plný fantasy podivuhodností. Fire Emblem: Three Houses se pod rouškou problémů náctiletých studentů potýká s mnoha tématy. Roztříštěnost církve, traumata z války, kastovní rozdělení na ty, kteří mají „crest“ symbolizující post opravdové aristokracie a na ty ostatní. Politika, vraždy, nucené sňatky… Three Houses toho zvládají odvyprávět opravdu hodně.

Je to především díky systému vyučovacích týdnů. Když nebojujete, máte možnost nějak trávit čas ve škole. Do hry se tak dostává časový management, jaký znáte například ze série Persona. Máte určitý počet činností, které můžete během volného víkendu vykonat. Nejčastěji budete buď válčit v bitvách nepovinných úkolů, a nebo běhat po pevnosti a mluvit s jednotlivými studenty, plnit prosté vedlejší úkoly, mikromanagovat svoje studenty a nebo trénovat svou postavu. A tady se dostává množství toho, co jde dělat, do pořádných numer.

Vztahy s vašimi studenty, ale i studenty jiných tříd jsou velmi důležité. V první řadě rozvíjí příběh a pořádně prokreslují tyto vedlejší postavy. Jistě, můžete se spokojit s tím, že Mercedes je dobrá léčitelka, ale až s několika rozhovory se dostanete k opravdu dobře prokreslenému jádru osobnosti dívky, která je až fanaticky oddaná církvi, má problémy s pracovní morálkou a vážně ji irituje, že ji ve dvaadvaceti všichni berou jako starší sestru a nakládají na ni povinnosti. Tohle platí takřka pro každou postavu… a pokud jste jako já posedlí odhalováním všech příběhů v RPG, Three Houses si bude nárokovat pořádný náklad vašeho času.

Celá galerie

Stejně to musím hrát třikrát...

Jsou zde totiž příběhové prvky, které mohou zásadně zasáhnout do toho, s kým celou cestu projdete. V první řadě je tu rozdělení na tři třídy, respektive tři státní útvary – císařství Adrestia, které reprezentuje princezna Edelgard a třída Black Eagles, království Faerghus (princ Dimitri, třída Blue Lions) a Leicesterská aliance (šlechtic Claude, Golden Deers). Že si budu muset zahrát Fire Emblem: Three Houses znovu, jsem si uvědomil u zvratu, který přijde cca v půlce hry, a kdo sledoval první trailery, tak o něm ví. Příběh je totiž utvořený tak, že jednotlivé rody nejsou zaměnitelné. Každý hrdina hraje v příběhu unikátní roli a vy během jednoho hraní uvidíte jen jeden úhel pohledu. Navíc, u někoho – nechci absolutně spoilerovat – může dojít k radikálnímu větvení příběhové linie.

Stejně tak jsou jednotliví studenti unikátní pro každou ze tříd. Pokud chcete někoho u sebe, ať už z důvodu, že vám postava přijde zajímavá a nebo chcete vyplnit povolání na rosteru, kde má vaše třída mezery (já kupříkladu sháněl cizího studenta jako adepta na Black Mage, protože všichni schopní mágové v Blue Lions jsou ženy a ty nemohou být Black Mage), můžete se snažit je přetáhnout k sobě. Chce to ale začít pořádně zlepšovat rank vašeho vztahu, což se děje jednak v rámci rozhovorů a úkolů v klášteře, jednak i v bitvě. Jednotky, které si pomáhají, případně vedle sebe stojí při obraně, také dostávají bodíky do vzájemného vztahu. Takže si své „cíle“ můžete a musíte půjčovat do bitev, dobře je pozicovat a věnovat se jedné z mnoho volnočasových aktivit, které zlepšují vztahy i dobíjí motivaci.

Motivaci totiž zase potřebujete na učení. Každý student se může specializovat na dva obory – třeba meč a těžkou zbroj, jezdectví a kopí, bílou magii a velení… Vy jim kromě celkové výuky dáváte i soukromé lekce, kdy můžete levelovat cokoliv (což se hodí, pokud chcete měnit jejich povolání - nikdo ho nemá fixně stanovené), ale ty spotřebovávají motivaci. Někdy se vám stane, že celý víkend místo bojování a pobíhání po klášteře raději strávíte odpočinkem, který všem doplní motivaci, protože tak získáte možnost víc levelovat jednotlivé skilly.

Vážně nechceš jít k nám? Pořádáme čajové dýchánky

Když k tomu přidáte ještě správu vybavení, jeho opravování, upgradování apod., spoustu vedlejších činností (rybaření, zahradničení, turnaje, vaření…), je z Fire Emblem: Three Houses opravdu propracovaný titul, kde neustále balancujete mezi několika způsoby, jak trávit čas. Bitvy? Super, ale nestíháte běhat po pevnosti. Spotřebujete všechny bodíky činností na zlepšování vztahů a motivace? Pak nemusíte být dost vytrénovaní z boje. A také musíte trénovat svého hrdinu, protože ten je prakticky ve všech bitvách a čím lepší je v nějakém skillu, tím lépe učí ostatní. Navíc budete nejspíš znát, alespoň povrchně, všechny studenty nejen ze své třídy. Vyplatí se to proto, že můžete z někoho udělat vlastního stoupence a také je dobré sledovat příběh i z jiných konců říše.

Navíc, pokud si nevyberete Casual obtížnost, což silně nedoporučuji, funguje zde permanentní smrt. Když někdo zemře v bitvě a nejde o klíčové příběhové postavy, je pryč. Definitivně. Nebude se objevovat v dialozích, zmizí z mapy, prostě konec. Vzhledem k tomu, že postupem času se zde budují i vztahy mezi studenty (teď už to ovšem funguje jen na bází napsaného příběhu, žádné párovací orgie kohokoliv s kýmkoliv jako v předchozích dílech), každá ztráta života znamená ztrátu příběhu. V bitvě máte jako záchranu možnost několikrát vrátit čas zpátky, ale počítejte s tím, že často se budete vracet i klidně o dvacet minut bitvy zpět, protože jste na začátku udělali nějakou chybu v rozložení armády.

Nicméně, pokud máte zkušenosti s hrami tohoto typu, doporučuji na začátku zvolit Hard obtížnost a ne Normal. Popravdě řečeno jsem až do dvou třetin hry neměl problémy s bitvami s výjimkou několika nepovinných a jedné příběhové. Občas sice obtížnost vylétne nahoru, ale jak říkám, pokud máte tento typ her rádi a chcete výzvu, jděte rovnou do Hard. Pak už budete muset mnohem víc přemýšlet nad tím, koho vzít do bitvy a kam jej postavit na mapě. Často totiž budete potřebovat dohnat levelování u studentů, kteří chvíli postávali opodál a najednou nestačí. Jenže pokud jsou z povolání, která jsou křehčí, potřebujete dávat pozor, jak moc je exponujete útokům. Hlavně u mágů, léčitelů a DPS tříd stačí jedna nepozornost i na Normal a agresivní AI často dobře prokličkuje vašimi šiky, aby sundala odkrytého hrdinu.

I Go You Go

Samotné bitvy probíhají na tahy, v nichž se obě strany střídají. Složení vaší armády je samozřejmě klíčové, a i když najdete nějakou ideální zlatou partu, kterou nechcete měnit a funguje, stejně byste měli. V první řadě, pokud studenti nebojují, nezískávají nové levely, mají nízko statistiky a pak je sundá i silnější poryv větru. V druhé řadě pak někdy na mise dostanete jinou sestavu, která je daná příběhem, a pak opravdu hodně zabolí, když nemůžete využít své hlavní koně a nebo musíte půlku mise místo smysluplné taktiky bránit hrdinu, kterého jste nechali zahálet. Nu a v třetí řadě hrají svou roli i další pravidla. Kupříkladu pouštní mapy hodně snižují mobilitu jednotek, které nelétají. Takže i když jsem měl velmi mobilní armádu se třemi jezdci, najednou jsem byl extrémně limitovaný a nadával jsem si, že jsem necvičil víc jezdců na pegasech či mantikorách. Prostě, rotujte postavy!

Celý tenhle mix pak vytváří neodolatelný hodokvas, kde najdete dost taktiky, hodně RPG, ať už z hlediska hrabání se ve statistikách, tak i roleplaye a občasného rozhodování, a také příběhu. Ten mi ze začátku přišel hodně schematický a spíš stál na vedlejších postavách. Posléze se ale začala propojovat jednotlivá vlákna a jemné náznaky a ve chvíli, kdy přijde zmíněný zvrat, Three Houses vás mají plně ve svých osidlech. Hlavně v tu chvíli pochopíte, že opravdu musíte zahrát i za další dva rody, protože rozdíly v tom, co ví a prožívají tři hlavní vůdcové frakcí, jsou zcela diametrální. Plus samozřejmě jsou odlišní i studenti, jejichž všechny příběhy v rámci jedné štace neposbíráte. Já jsem byl velice aktivní ve verbování cizích studentů a stejně jsem stihl přebrat jen čtyři vytypované a chtělo to hodně snahy.

Zatímco často bývá odlišná frakce jen přebarvením jednotek a kampaň se moc neliší, tady je znovuhratelnost neoddiskutovatelným bonusem. Klidně se můžete vyšplhat na 200 až 250 hodin, pokud se rozhodnete zahrát si za všechny tři rody. Navíc díky opravdu širokému spektru činností a možnosti modifikovat profilaci jednotek (nikdo neříká, že s notnou dávkou snahy nejde udělat z šermíře mág, tím spíš, že studenti mají i skryté talenty, které jde odemykat) se může další playthrough lišit nejen příběhem, ale i strategií, jakou na bojišti aplikujete. Plus musím říct, že tahle hra je jako stvořená pro handheldové hraní na Switchi, protože není problém si vzít konzoli do postele a v klidu si tam tahat jednotkami po mapě.

Fire Emblem: Three Houses zdroj: ESPN

Princ vedle králů

U závěrečné známky jsem se proto rozhodoval mezi devítkou a desítkou. Výsledek už jste viděli sami a důvodů je jen pár. O kvalitě Fire Emblem: Three Houses svědčí fakt, že ji nyní porovnávám s velikány žánru. Pokud bych ale hovořil o desítce, chtěl bych, aby se v nemálo aspektech vyrovnala kouskům jako Final Fantasy Tactics: The War of the Lions, Tactics Ogre: Let Us Cling Together a nebo z příběhového hlediska Valkyrie Profile: Covenant of the Plume. Oproti té bych klidně v případě Three Houses přitlačil na pilu, protože hra využívá podobné motivy. Hlavně transformace některých hrdinů je v Three Houses skvěle zpracovaná, ale celkově myslím, pokud bych měl zajít opravdu do detailu, že některé příběhové zvraty a nebo následky vašich rozhodnutí podaly tyto hry lépe.

Z hlediska systémů bych preferoval propracovanější systém povolání, který by se blížil spíš kombinatorice FF:TWotL a nebo zmíněné Ogre Tactics. Tam jsem musel uvažovat mnohem dlouhodoběji z hlediska toho, co chci z postav vykřesat, a mnohem častěji přistupovat na to, že dočasně obětuji efektivitu nějaké jednotky, ale jde o investici do budoucna, kdy dostanu unikátní, silné povolání. Na obranu Three Houses ale musím říct i to, že tahle hra nejde cestou grindu jako výše zmiňované a šetří hráčovy nervy. Obě legendy měly obrovské výstřelky v obtížnosti, kdy bylo třeba dohánět grindem potřebné levely. V tomto je tenhle Fire Emblem milosrdnější.

Celkově mám z Fire Emblem: Three Houses podobný pocit jako z vynikajícího a dnes prakticky nesehnatelného SPRG Jeanne d’Arc. Jde o fantastický zážitek, na který nejspíš nikdy nezapomenu a kdykoliv uvidím obrázky nebo videa ze hry, hned mi naskočí všechna pozitiva, kterými hra disponovala. Obě mají v některých fázích slabiny oproti titánům tohoto žánru, ale pořád jde o brilantní počiny, jejichž zmíněné slabiny pořád na svém poli převálcují většinu konkurence. A Fire Emblem: Three Houses je důkazem toho, že tento žánr má stále smysl i v dnešní době a dokáže jej prezentovat i modernímu publiku ve špičkové podobě. Pokud máte Nintendo Switch a tíhnete alespoň trochu k taktickým bitvám a RPG, nic neřešte a hru si pořiďte. Maximálně řešte, s kterým rodem začnete, protože to bylo pekelné rozhodování…

Tagy: strategie fantasy RPG

Zdroj: Vlastní

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)