Florence – recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Florence – recenze

22. 1. 2019 19:30 | Recenze | autor: Jan Hrdlička |

Jistěže se ti Florence bude líbit, milý čtenáři, jak by také ne? Pokud v sobě nosíš alespoň kousek člověka, a to určitě nosíš, je to docela nevyhnutelné. Nejde ani tak o hru, věcně vzato tu toho příliš k provádění nenalezneš. Spíše se jedná o zážitek. Zážitek, který ví, že chce být krásný a tklivý, a na tom přeci není nic špatného, jen se takhle jednou zasnít a jednoduše prožívat.

Seznamte se

Florence je pětadvacet let, v účtárně, kde pracuje, má na stole vyskládaných několik osobních věcí, možná hezký obrázek v rámečku. Tu a tam si odbude rutinní telefonní rozhovor se starostlivou maminkou. Životem prochází jako mnozí z nás. Jaksi nepřítomně, stranou toho ubíhajícího času.

Všechno se změní tehdy, když potká jeho. V tu chvíli se začne odvíjet emotivní příběh o lásce, ztrátě a hledání sebe sama. A prožít si jej společně s mladou dívkou je hořká radost.

Doteky lásky

Hráčův zásah do dění je malinkatý. Párkrát poklepat, něčím otočit, přesunout několik věcí, dosadit dílky do skládačky. Celé je to rozkošně snadné a pěkně to posunuje děj vpřed. Navíc člověka pokaždé překvapí, v jakém kontextu se všechny ty kliky objeví, kolik originálních způsobů je možné vymyslet. Točit ručičkami hodin, aby čas plynul a vy sledovali, jak se vám hrdinka mění před očima?

Neobyčejná síla Florence pramení z vyváženosti všech složek, z přímého propojení hráčského konání a dění na obrazovce. Je to skoro, jako kdyby se ta špetka hratelnosti mohla opřít o ubíhající děj a ten zase o ni, jako kdyby jedno z druhého vycházelo, první se odráželo v druhém.

Sledovat čistotu a eleganci místního designu je nadmíru působivá věc. Ještě před chvílí ti dva čerstvě zamilovaní k rozproudění rozhovoru potřebovali poskládat pět kousků podivně zubatého puzzle, ale nyní? Teď už do sebe všecko na světě tak hezky zapadá, veselá zábava přichází sama od sebe a dílky, ty stačí nanejvýš dva, pěkně zaoblené a prosté. Vždyť ono se na to nemusí bůhvíjak složitě, když se potkají ti, co se potkat měli.

Další podobenství se rozprostírají napříč celou hrou, v odstínu barev a aktuálním počasí venku za oknem, jak se jednomu daří v práci a jak to jednou praskne a dílky do sebe zapadat přestanou.

zdroj: Archiv

Když hru vytváří lidé

Ona je ta zápletka ve skutečnosti vcelku klasická. Vypráví o osudovém setkání, prudkých citech, tápání i nalezení. O půvabném vztahu jednoho páru, jemuž se jednoduše přihodil život. Ve své předvídatelnosti je i přesto hrozně moc blízká. Zobrazuje zcela obyčejné věci jako cestu podzemkou domů z práce, snídani anebo jaké to je vyrovnat se s nedostatkem místa, když se do bytu pro jednoho nastěhuje druhá osoba.

Autorům ze studia Mountains správně došlo, že někdy je úplně nejlepší soustředit se na ryze lidské situace, které tu promluví tisíckrát intenzivněji než sebefantastičtější nápad.

Nelze si nepovšimnout, že Florence je předně dílem někoho, kdo svou práci miluje. Jednoduchý výtvarný styl, vzdáleně připomínající ilustrace z dětských učebnic cizího jazyka, a tolik citu, tolik porozumění v tom všem... Je těžké se nenechat strhnout osobním dramatem téhle dvojice.

Zvláštní zmínku je třeba věnovat hudební stránce, koneckonců jednomu z ústředních motivů příběhu. Uhlazenost klavírních linek, a především skladeb na cello zkrátka o několik tříd převyšuje asi všechnu mobilní produkci.

Krátké, krásné, k zulíbání

Florence běžně zabere půlhodinu, možná čtyřicet minut. Ideální časový úsek, aby to celé nepůsobilo příliš natahovaně, ale také aby byl nějaký ten prostor rozvinout, co se rozvinout má. Za přibližně šedesát korun.

Ten otřepaný příměr k drahé kávě z oblíbeného řetězce je zde ještě přiléhavější, jelikož kafe v plastovém kelímku člověka na chvíli zahřeje v útrobách, ale co z něj má za čtyřicet minut? V případě Florence cosi, co jej rozněžní i roztrpčí, trošku bodne a nakonec příjemně rozechvěje. A hraje se tam na cello! O jaké hříčce do kapsy to lze říci.

Je to v prvé řadě prožitek, nikoliv komplexní titul, nikoliv artový experiment jako takové Prune, to je třeba zdůraznit. Florence dělá prostě výtečně to, k čemu byla stvořena. Takže, tvůrci žánrových klišé, škatulkáři, to není pro vás, to, co tu vzniklo. Nelze to nikam silou vtlačit. To je pro lidi. A není to vůbec málo.

Verdikt:

Osudovým příběhem, který Florence vypráví, by se měl potěšit každý uživatel Androidu i iOS. Ona devítka je spíše pro všechny nevěřící Tomáše, kteří neradi vidí absolutní hodnocení. Florence je totiž všem lidem tam venku tak blízká, jak je to jen možné.

Nejnovější články