Prší, prší…
Od sedmého dílu závodní série, která překlenuje tři generace konzolí, nemůžeme čekat nějaké revoluční novinky, které by konkurenci vytřely zrak. Na druhou stranu, změny tu jsou, a ačkoliv možná na papíře zní trochu nudně, mají na průběh závodů značný vliv.
V první řadě je to předělaný systém počasí. Už šestý díl se chlubil závody v mokru, ale nenabízel proměny v reálném čase, vše bylo statické. Sucho nebo mokro. To už nyní neplatí. Vybrané okruhy mají proměnlivé počasí, tudíž se vám poměrně často (a to možná až příliš) bude stávat, že vyrazíte se sluncem nad hlavou, ale o pár minut později už budete s hlasitým klením projíždět hluboké kaluže. A mezitím se klidně ještě setmí. Fakt paráda.
Ale teď vážně, bez ironie. Díky proměnlivému počasí i denní době jsou nyní závody výrazně dynamičtější, tudíž i méně rutinní. Změna chování vozu se promítne poměrně rychle, tedy v podstatě krátce poté, co na asfalt dopadnou první kapky. Navíc i vizuálně jde o parádní záležitost, zvlášť když se ke konci delšího závodu rozjasní a sluneční paprsky se začnou odrážet od schnoucích kaluží, kterých je po celé trati požehnaně. Na některých okruzích pak má člověk skoro pocit, jak kdyby jel po dálnici D5 směrem na Plzeň.
zdroj: Vlastní
A kdyby vás náhodou psí počasí trápilo až příliš, můžete využít nového asistenta – Friction Control. Přestože přítomnost proměnlivého počasí považuji za velmi příjemnou novinku, pár výhrad by se našlo: nejrůznější přeháňky, mlhy a průtrže mračen si užijete jen na některých tratích. Navíc jsem si od mokrých tratí sliboval trošku drsnější průběh závodu: smyky, karamboly, hodiny… ale soupeři jedou dost na jistotu a jejich „lidskost“ spočívá v něčem trochu jiném.
Kontaktní souboje
Série Forza již pěknou řádku let využívá umělou inteligenci zvanou Drivatar. Jedná se v podstatě o to, že váš styl jízdy je zaznamenáván na serveru, který následně na základě těchto údajů vytvoří vašeho závodnického dvojníka – s vaším stylem jízdy a návyky. Výsledkem pak je realističtější chování počítačem řízených protivníků na trati. Zvlášť na vyšší obtížnosti je to chvílemi hodně drsné. Forza totiž umožňuje závody až 24 automobilů, tudíž je na okruhu dost těsno a většina závodů je tedy ve stylu TOCA – pěkně plech na plech, což závodní puritány může drobet štvát.
Druhá věc, se kterou musíte počítat, je to, že při klasickém startu máte v podstatě jednu jedinou šanci, jak se prodrat dopředu: hned nebo nikdy. Jakmile se nestihnete probojovat alespoň na páté místo před první zatáčkou, první tři vozy vám prakticky vždy ujedou a nedoženete je ani s největším vypětím sil. Forza totiž automaticky „tuní“ všechny vozy tak, aby byly parametrově pokud možno totožné.
Na jednu stranu to při závodech vytváří ty správně dramatické momenty, kdy se některá auta prosmýknou zatáčkou jak nic, zatímco pak jejich řidiči s hrůzou sledují zpětné zrcátko, ve kterém se astronomickou rychlostí přibližují výkonově silnější soupeři. Na druhou stranu v podstatě po minutě závodu už tušíte, jestli se umístíte na stupních vítězů, nebo ne. Následuje uživatelsky značně nepřátelský restart, případně přetočení závodu pomocí tlačítka Y. Mnohem lepší je tudíž rolling start, kdy tolik nehrozí brutální karamboly v první zatáčce.
Drivataři jsou totiž v sedmé Forze opravdu dobří. I se zapnutým omezovačem agresivity umí pořádně zatopit. Jsou schopní vás aktivně blokovat při předjíždění, nebojí se o vás opřít v zatáčce, snad jsem tam zahlédl i jakýsi náznak závodnické vendetty, kdy se k vám konkrétní řidič chová útočněji než ostatní.
Když tedy zkombinujete nepředvídatelné počasí a všehoschopné oponenty, vyjde vám z toho pěkně adrenalinový zážitek. Víc než kdy dřív jsem v nové Forze zadržoval napětím dech. Přece jen jsem se chtěl prokousat k novým autům a závodům co nejrychleji.
zdroj: tisková zpráva
Já chtěl bych být ten nejlepší…
Sedmá Forza opět překopala systém kariéry, ovšem těžko říct, zda k lepšímu, nebo k horšímu. Série šampionátů nemá v podstatě žádné výraznější tematické pojidlo, tudíž se jedná v podstatě jen o pestrobarevnou šňůru rozličných závodů, jejichž jediným cílem je nabídnout dostatečné množství obměn, aby se hráč nestihl nudit. A tak budete jednu chvíli poslouchat rozzuřené automatické pračky v podání elektrických formulí, následně si prokličkujete milión zatáček na Nordschleife za volantem nabušeného hatchbacku a vše zakončíte v kabině obřího závodního trucku, ve které si uvědomíte, jak jsou ty tratě sakra úzké.
Opět sbíráte kredity a zkušenosti, tu a tam dostanete možnost vybrat si ze třech bonusů (většinou kredity, vůz a nová kombinéza), někdy vám v garáži přistane rovnou nějaký legendární vehikl. S automobily se pojí další novinka: nyní jsou vozy rozdělené do jakýchsi sektorů dle vzácnosti, tudíž na zakoupení lepších kousků musíte nejen našetřit odpovídající počet kreditů, ale i nakoupit vozy z nižších úrovní, aby se odemkla úroveň vyšší. Cílem je snad zaplnit vaši garáž co největším počtem vozů. Tento krok, přiznávám, úplně nechápu. A nechápu ani ten následující: lootovací bedny.
Ano, Forza 7 najela na tento módní trend a obsahuje lootcrates, ty naštěstí lze koupit pouze za herní měnu, tudíž mikrotransakce se zatím nekonají. Za několik desítek či stovek tisíc kreditů si tedy můžete koupit tajemnou bednu, která ve svých útrobách skrývá například karty s modifikacemi, peněžní bonusy nebo samozřejmě nové káry či kombinézy. Drtivou většinu herní doby jsem menu s bednami ignoroval a na průběh hry to v podstatě nemělo vliv, tudíž pokud máte na tento herní element alergii, nemusíte se děsit.
Jinak vše zůstalo více méně v regulích nastavených šestým dílem: do speciálních slotů můžete před závodem umístit kartičky s nejrůznějšími bonusy (například natvrdo vypnuté ABS výměnou za vyšší peněžní bonus), což je docela příjemný způsob, jak hráče nenápadně donutit postupně vypínat asistenty. Ačkoliv tu nějakých 40-50 hodin hratelnosti určitě bude, troufám si tvrdit, že se stejně většina hráčů poměrně rychle vrhne do tradičně vynikajícího multiplayeru.
Pod drobnohledem
Ďábel se skrývá v detailech, říká se. U nové Forzy se v detailech skrývá především rozdíl oproti minulé hře. Upřímně řečeno, musel jsem vedle sebe srovnávat screenshoty ze šestého a sedmého dílu, abych zjistil, co konkrétně se změnilo. Vývojáři zcela jistě zapracovali na nasvícení scény, což jde ruku v ruce s efekty počasí. Díky tomu působí obraz o něco plastičtějším dojmem. U tratě je snad o trochu více vegetace, avšak stromy stále tvoří dvě tragické placky s průsvitnou texturou. Uvidíme, co zvládne Xbox One X, kde hra vyjde.
Některých detailů se ale všimnete rychle: auta mnohem více reagují na vysoké rychlosti, plasty v interiéru vibrují, spoiler se klepe pod tlakem vzduchu, a celkově automobil působí při vysokých rychlostech uvěřitelněji než dříve. K realističtějšímu požitku z jízdy přispívá také o trošku rozklepanější kamera a především upravený zvukový engine. I na obyčejné televizi zní motory dravěji a sytěji, a rozdíl mezi venkovní a vnitřní kamerou je znatelnější.
zdroj: Archiv
Sedmá Forza zkrátka vypadá (a zní) parádně. Navíc i ve verzi pro Xbox One běží v hladkých 60 fps. Pokud tedy uvážíte počet vozů na trati, dynamické počasí i míru detailu na jednotlivých autech, nezbývá než vývojářům těch pár drobností v podobě nedokonalých předmětů kolem trati odpustit. A to samé platí o několika chybách, na které jsem během hraní narazil: po probuzení Xboxu z režimu spánku přestala hra odpovídat na stisk tlačítek, případně čas od času během závodu vypadl zvuk motoru. Vzhledem k tomu, že se ale jednalo o nefinální verzi recenzovanou před vydáním, troufám si tvrdit, že se o tyto záležitosti postará day one patch.
Syndrom FIFA
Jak je z recenze patrné, nová Forza rozhodně není bez novinek: zvýšil se počet vozů, přibyla nová (fiktivní) trať v Dubaji, do závodů promlouvá nevyzpytatelné počasí a měnící se denní doba, modely vozů jsou zase o něco vychytanější a poprvé v historii série tu jsou i vozy od Porsche. Jsou tu i drobné vychytávky: dlouhé loadingy si můžete zkrátit tím, že se mezitím budete vrtat v nastavení vozu.
Navíc je tu vše, díky čemu vám Forza Motorsport 7 vydrží hodně dlouhou dobu: skvělý multiplayer, komunitní akce, Forzathony, výzvy inspirované seriálem Top Gear, nekonečné možnosti tuningu a polepování vozů, fotografický režim a informativní Forzavista… je to zkrátka obrovský balík obsahu, a v podstatě vše, co mohlo být vylepšeno, nějakým způsobem opravdu tvůrci vylepšili. Ale proč tedy u verdiktu svítí „jen“ osmička?
Především kvůli pocitu, že už poněkolikáté hraju to samé. Ano, oceňuji, že konečně zmizel koncept „začínám v nákupní tašce a propracovávám se k Ferrari“, ale už po stopadesáté projíždím skrz závodní okruh v Praze, vozidla se chovají pořád stejně skvěle, jen to sluníčko svítí pod trochu jiným úhlem a klepe se mi zadní spoiler.
Nenechte se mýlit, sedmá Forza je špičkový mainstreamový závodní simulátor, který vás bude zcela jistě bavit dlouhé hodiny. Ale jednotlivé díly už si začínají být příliš podobné. Jestli tedy netrpíte averzí na pokrok ve stylu sérií FIFA či NHL, pak neváhejte ani okamžik. Sedmička je prakticky ve všech ohledech lepší než předchozí díl – v rámci možností. Jestli však čekáte na revoluci a posun na zcela novou úroveň, možná ještě s koupí tolik nespěchejte.
