Autor: Michal Jonáš Publikováno: 16.října 2008 |
oficiální obrázky od výrobce Kromě standardních zbraní totiž máte v zásobě užitečný nástroj nazvaný Entrencher, který pomocí výstřelu dokáže na několik kroků snižovat, nebo naopak zvedat přírodní zeminu. Tvarovat se takto nechá ale jen a pouze přírodní povrch, nikoli zastavěná, nebo zpevněná plocha. Jestliže se celá hra nese prakticky v jednotvárném a již dost okoukaném lineárním postupu vpřed se zabíjením všech protivníků v každé lokaci, díky formování krajiny si v tomto nelehkém údělu můžete citelně pomoci. Obklíčí vás protivníci ze všech stran? Rychle si naděláte krycí kopečky vůkol sebe, nebo hupsnete do právě vytvořené jámy a problém je alespoň na okamžik vyřešen. Nepřátelé totiž mají stejné schopnosti, takže dokážou umělou překážku zničit, nebo si naopak vytvořit také hliněný kryt. Formování povrchu je samozřejmě využito i v interakci s okolním prostředím. Často si tak budete kopečky pomáhat zdolat vysoké stěny a překážky, nebo naopak propadnutím zeminy zase zpřístupníte níže položené chodby a tunely. S trochou štěstí se nechá instantní tvorba kopců použít zpříma i na nepřátele, protože když jim položíte jednu hroudu přímo pod nohy, díky rychlému vydmutí hlíny je to krásně shodí dolů. V neposlední řadě jsou pak ve hře různě poschovávané sběratelské datové čipy, které bez překopání krajiny nevydolujete. Ty vám poté zpřístupní další zbraně z tradičního arzenálu samopalů, brokovnic, ostřelovaček a raketometů, i když najednou poberete pouze dvojí střelnou výbavu. Kromě těchto mechanických hraček vás velitelství později vybaví i efektnějšími prskátky, jako jsou např. sofistikované pušky Deep Freeze a Rhino. První kybernetický vynález cíl prostě bleskově zmrazí, druhý na něj zase spustí velmi efektně vypadající smrtící elektrický rej. Zajímavé házení I přesto může být zejména na dvě těžší ze tří obtížností hraní někdy docela frustrující, protože nepřátelských vojáků (mimochodem kromě barevné aury značící výzbroj vojínů vypadají a mluví všichni úplně stejně) se na vás často sesype ze všech stran doslova celý roj a jejich kulky trpí velkou přesností. V zastavěných oblastech vám je kopečkovic rodina na houby, to pak musíte umdlévající ochranný štít svého obleku doplnit obvyklým rozdýcháváním někde v klídku. Spolehnout se ale můžete na funkční minimapu barevně zobrazující spojenecké a nepřátelské vojáky na bojišti, ovšem pomoc spolubojovníků je, jak už to tak bývá, spíše kosmetická. Při soubojích s extra silnými celebritami nepřátelské armády jste pak povětšinou sami, nicméně návod k pacifikaci každých bossů ukrývají zranitelné body na jejich krunýřích. Vozítko i výbušné kuličky V poslední řadě ještě mohu vyzdvihnout sporadické řízení terénního vozítka, nebo seskok z větší výšky, který způsobí tlakovou vlnu v okolí vašeho dopadu. Kromě zahradničení s hlínou jsou lokace umístěné většinou do futuristických staveb ve stylu Halo, poměrně solidně interaktivní a částečně i zničitelné, v což počítám zejména časté výbušné elementy, včetně obligátních sudů, rozbitelných bedýnek a dalších drobnějších prvků prostředí. Já jsem si nejvíce oblíbil vtipné explodující kuličky v rámu, protože když do nich střelíte, tak se pěkně rozkutálejí po okolí, načež ještě za pochodu dosti silně vybuchnou a rozmetají celé okolí na prach. Jestli totiž Fracture něčím vyniká, jsou to určitě masivní a spektakulární bitvy, kdy často nevíte, kde vám hlava stojí. Vedlejším efektem tohoto válečného chaosu je horší přehled na bojišti a někdy i moc rychlá likvidace objektů vhodných ke krytí, takže se před zběsilou palbou nepřátel nemáte pořádně kam schovat. Přitom dělání hliněného valu někdy spíše zdržuje, protože než si vyrobíte větší kopec, protivníci vám ho jednak ustřelí a druhak se přitom trefují i do vás, takže vám rychle ubývá brnění vašeho obleku. Jelikož Fracture kromě neustálé střelby nic jiného ani nezná, je celá single kampaň díky tomu docela stereotypní. Jediným vaším úkolem je vždy někam dojít, přitom si párkrát zacvičit s hlínou a vystřílet všechno neřádstvo v dosahu, což ale není vždy zcela jednoduché, protože protivníci se často respawnují o sto šest. Na pozadí se skoro neznatelně (trošku to s vámi zacuká) nahraje další dějství a začne znovu stejná práce. Více lidí = více zábavy Menší náplastí je docela povedený multiplayer, ale pohříchu jen přes internet, přičemž soutěžit může až tucet hráčů najednou. Tyto hrátky se pak odehrávají na osmičce různých map vytržených z prostředí singlové kampaně a stejný počet si připisují i režimy hry, ve kterých nechybí tradiční souboje o vlajku, dobývání kopců (vidíte, jsou všude), nebo vzájemná střílečka (deathmatch), ale také např. zabírání bodů na mapě a jejich obrana. další obrázky z této hry v galerii Část pro jednoho hráče jsem dokončil na nejlehčí obtížnost asi za 8 hodin, což věru není mnoho, ale pokud se budete poctivě zaobírat vyzobáváním všech zbraní a sběratelských čipů, pak se v pohodě dostanete i na 10-12 hodin. Pro opakované dohrání Fracture ale vesměs nijak nemotivuje, pak už zbývá jen ten multiplayer. Závěr Kampaň pro jednoho hráče bohužel poměrně brzo ztratí dech. Formování krajiny je sice svěží nápad, ale rychle se omrzí a používat kopečky a díry stále dokola později unaví. Jinak je Fracture ve všem ostatním naprosto obyčejný počin na poli stříleček z pohledu třetí osoby, když kromě kapitoly v zimní krajině neuchvátí ani grafika, což je i díky spíše strohému technickému prostředí budoucnosti. Však her, kde jen jdete svorně kupředu a kosíte zástupy tupých nepřátel jako zde, už je na trhu více než dost, ač někomu to stále může ještě stačit k dobrému zážitku. Nedá se sice říci, že je Fracture vyloženě špatná hra, ale pěkné nápady se zajímavými zbraněmi a ovládáním terénu nedokážou vynahradit jinak úplně stereotypní, byť frenetické bitvy ve futuristickém hávu, které poměrně rychle ztratí na atraktivitě. Stáhněte si: Úvodních 10 minut hraní, Trailery, Videa, Demo z Xbox Live/PlayStation Network Související články: Dojmy z GC, Novinky... |
Michal Jonáš | |
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |