Frank Herberts Dune - recenze

28. 1. 2002 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows, PS2

Knižní veledílo Franka Herberta jménem Duna se stalo námětem mnoha her, z nichž nejznámější je série RTS od Westwoodu. Nyní se na pouštní planetu Arrakis vrací Cryo se svou third-person akcí.

Verdikt

Klasická ukázka toho, jak snadno lze pohřbít celkem nadějnou hru.

Hodnocení redakce
5
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Bergy
Publikováno: 28.ledna 2001


Asi jen málokdo z vás nikdy neslyšel o knižním veledíle spisovatele Franka Herberta jménem Duna. Jednak se jedná o jednu z nejslavnějších sci-fi knížek, které kdy spatřily světlo světa a pak díky filmu, televizní minisérii a několika předchozím počítačovým hrám, vstoupil svět této pouštní planety do povědomí prakticky všech lidí, kteří se někdy zajímali o hry na PC. Určitě si alespoň pamatujete na Westwooďáckou strategii Duna 2, která se stala mezníkem mezi strategiemi a dodnes je považována za naprostou klasiku. Už méně se ale mluvilo o Duně číslo jedna, což byla adventura říznutá trochou strategie, která sice do světa moc neprorazila, ale položila základ pro Dunu 2, jenž nakonec sklidila všechny ovace.

Možná i proto se Cryo Interactive rozhodli po více než deseti letech zkusit prorazit s podobnou hrou znovu, tentokrát ale v novém 3D hávu (z pohledu 3rd person), kde jsou adventurní části střídány akčními a logickými prvky na místo těch strategických. Nápad to rozhodně špatný nebyl, na rozdíl od RTS strategií, kde byl herní příběh hodně upraven k obrazu vývojářů, a jenž odpovídal knižní předloze jen velmi vzdáleně (svévolné přidání třetího rodu Ordosů do světa Duny asi mluví za vše :), zpracovali autoři této hry příběh podle knížky a to je pro fanoušky Franka Herberta opravdu velké lákadlo.

 Ve stopách knihy
Ovšem i pro vás, kteří jste původní knížku ještě nečetli, může být samotný děj dostatečně atraktivní. Stačí, když se přenesete do roku 10 191, tedy do vzdálené budoucnosti, ve které již lidé obývají široký vesmír. Hlavní děj se odehrává na pouštní planetě jménem Arrakis, která oplývá pískem, nedostatkem vody a také vzácným kořením označované též jako melanž (na žádné jiné planetě se nevyskytuje). Koření je prakticky nejžádanější surovinou v celém vesmíru, dokáže prodloužit život a některým konzumentům umožňuje využívat ve větší míře i jejich věštecké schopnosti. Proto platí zásadní fakt, že kdo ovládá koření, ten ovládá i celý vesmír.



To si uvědomuje nejen císař celého vesmíru, ale i dva hlavní velkorody, Harkonennové a Atreidové. Harkonneni jsou označováni za rod proradných surovců a prasečích ksichtů. Atreidové jsou oproti tomu pravým opakem, jejich charakterové rysy a povaha přímo napovídají, že se jedná o kladné hrdiny, a právě vy se v této hře ujmete jedné z hlavních postav tohoto rodu. Většina z vás již jistě tuší, že se jedná o Paula Atreida, Fremeny (původní obyvatelé Arrakisu) nazývaného také jako Muad’Dib.

Hra začíná v momentě, kdy se zřítí ornitoptéra s Paulem a jeho matkou (lady Jessica) na palubě, blízko Fremenských jeskyní. Této scéně předcházel útok Harkonnenů na sídlo Atreidů, při kterém zemřel Paulův otec (vévoda Leto). Paul a lady Jessica jsou zajati a předurčeni k záhubě v poušti, kam je odnáší ornitoptéra. Úmyslnou havárií (způsobila jí lady Jessica svou speciální schopností) si sice oba zajatci moc nepolepšili, ale aspoň se zbavili Harkonnenského „doprovodu“. Jejich jedinou šancí je dostat se k Fremenským bojovníkům a společnými silami se zkusit pomstít.

 Konzolové ovládání
Tak jsme si řekli pár věci kolem příběhu a teď už se můžeme pustit přímo do hry samotné. Po nainstalování a spuštění FHD, se vám na obrazovce objeví jednoduché menu a přesně v této chvíli zjistíte, že hra má takzvané „konzolové“ ovládání. Vše tedy odbudete za pomocí klávesnice a posléze se ocitnete buď v nové hře nebo tréninku, to záleží na vás.

Já osobně jsem si radši prošel i trénink, abych se dostatečně seznámil s ovládáním hry a řádně si ho osvojil. Zde jsem zjistil, že myš (jako herní ovladač) se při používání zbraní přeci jen dostane ke slovu, takže aspoň něco (po předchozím prohledáváním menu za pomocí šipek jsem v to pomalu ani nedoufal). Mimo dovedností, jak rychle a tiše zavraždit své nepřátele, se v tréninku naučíte i plížení podél zdí a nakukování zpoza rohů. Ovšem zde vás musím upozornit, že tuhle „vychytávku“ snad přímo ve hře ani nezkoušejte, je vám totiž úplně k ničemu. Pokud subjekt, který chcete zlikvidovat, k vám stojí čelem, tak vás stejně zahlédne i když vystrčíte byť jen špičku nosu a pokud je zády, můžete si bez tak dělat co chcete.


 Podivné zvláštnosti
Po osahání ovládání jsem už ale vcelku nedočkavě spustil novou hru a pozorně sledoval docela dlouhou animaci v enginu hry. Následovalo několik rozhovorů mezi Paulem a jeho matkou poblíž vraku ornitoptéry, a pak už jsem se mohl začít hrát. Ovšem ouha, z jakéhosi neznámého důvodu mi hra spadla a já musel začít znova. To pochopitelně nebylo nic závažného, ale zajímavější byl fakt, na který jsem přišel právě díky tomu, že jsem musel projít začátkem hry ještě jednou. Nevím proč, ale jak veškeré animace, tak i rozhovory postav, prostě nejdou obejít (nelze je odklepnout ani jinak urychlit). Ze začátku jsem tomu sice nevěnoval moc velkou pozornost, protože se mi to zdálo jako prkotina, ale postupem času se z toho stal v mém případe opruz první třídy.

S tímto problémem totiž souvisí i další zvláštnost této hry. Nikde si nemůžete sami uložit svou pozici. Hra se ukládá v předem nadefinovaných místech sama, jako to bývá zvykem u her na konzolích, a vzhledem k obtížnosti FHD je to věc, kterou budou hráči jistě proklínat. Vím, že v některých hrách je nemožnost ukládání spíše plusem, ale zde je tomu právě naopak. Jen si vezměte, že někde například několikrát vytuhnete nebo vás zabijí a vy se vždycky musíte vrátit a hrát znovu od toho místa, kde se vám hra sama předtím uložila. Častokrát se tedy stane, že musíte znovu projít právě ony animace a zdlouhavé rozhovory, které nejdou přeskočit, což dříve nebo později začne pěkně lézt na nervy.

 Nesmyslně vysoká obtížnost
Mise jako takové jsou docela různorodé a spočívají převážně v infiltraci nepřátelského prostředí. Budete tak mít možnost podívat se například do harkonnenského harvesteru nebo navštívíte pašerácký tábor. Jak už jsem ale řekl, FHD je velmi obtížná hra a právě ve spojení s nemožností uložení vaší aktuální pozice se z toho dost často stává úplné peklo.

Samotného mě docela překvapilo, že se mi podařilo zakysnout hned v úvodní misi, kdy je nutné přivolat písečného červa a pak před ním prchnout do jeskyně s fremenskou základnou. Problém nastal v okamžiku, kdy mě začal písečný červ pronásledovat a já nemohl za boha přijít na to, jak mu utéci. Kamera se totiž pokaždé natočila tak chytře, že jsem své postavě koukal do tváře a nemohl jsem tudíž vidět, kam Paul vlastně běží. Bohužel jsem následně zjistil, že s pohledem kamery nic neudělám, protože se chová čistě automaticky, a tak nezbývalo než x-krát zkoušet naslepo hledat cestu.

Jiný problém totiž spočíval v tom, že v únikové cestě se nacházela naleziště koření, která jsou místy neprůchodná a dokáží člověka i zabít. Musel jsem tedy utíkat jakýmsi bludištěm, naprosto jsem neviděl, kam běžím a za zády jsem měl hladového a dost napruženého písečného červa, který využil každého mého zaváhání. Nevím jak vám, ale mě místy přijde taková obtížnost vcelku zbytečná. Myslím si, že u her se má člověk bavit a ne se nervovat.


 Souboje na způsob ONI
Útok je jednou ze silnějších stránek hry. Podobně jako v ONI, tak i ve FHD se setkáme s animací znázorňující pokaždé trochu jiný útok v závislosti na vašem druhu napadení nepřítele. Pokud za ním půjdete srabácky zezadu, podříznete mu jednodušše krk, ale třeba takový útok ze strany je odměněn trochu delší animací - kopnutím do břicha a následného podříznutí.

Útok zbraní je zde řešen poměrně zajímavým způsobem. Nejdříve musíte nepřítele najít, následně zaměřit klávesou „alt“ a teprve potom provést útok. Mnohdy se vám přitom může stát, že díky ohlášené střelbě se na vás Harkonnenské jednotky sesypou a vy máte v té chvíli mnohem větší problém. Proto je dobré si občas rozmyslet, zda-li by útok obyčejným nožem nebyl v danou chvíli lepším řešením.

 Grafika a hodnocení
Grafické zpracování bych jinak hodnotil spíše průměrně. Nejedná se totiž o žádný zázrak a přitom nádherný svět Duny je tak fascinující, že by si zasloužil naprosto jedinečnou grafiku (ve 3D to platí dvojnásob). Oproti tomu hudební doprovod je vcelku na úrovni a ostudu stoprocentně neudělá.

Nyní si můžeme všechna podstatná fakta shrnout. FHD se na první pohled může zdát jako velmi atraktivní titul, zvlášť díky tomu, že se děj hry drží literární předlohy, ale po bližším ohledání zjistíte, že to tak slavné není. Hrozivá obtížnost spolu s nemožností savování a nudným opakováním animací a rozhovorů z něj činí hru maximálně tak pro zoufalce či zaryté fanoušky světa Arrakisu, kteří jsou schopni jít přes svoje vlastní mrtvoly a ničit si nervy. Vám ostatním doporučuji se této hře obloukem vyhnout a raději si znovu přečíst knížku, podle které tohle všechno vzniklo.

Stáhněte si: Demo (62 MB), Trailer (13 MB nebo 4 MB), Videa (2x 2 MB)

 
Bergy
připravil: jd




 
 

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)