Hezčí, rychlejší a fotogeničtější
Veškerá vylepšení se totiž opravdu točí okolo technické stránky hry: zlepšily se světelné efekty, zvětšilo rozlišení textur a celkově se dočkala spousty grafických drobností, které z ní místy dělají doslova pastvu pro oči. Běží navíc ve full HD při relativně stabilním framerate, který se drží okolo hodnoty 60 snímků za vteřinu.
Povšimněte si ale výrazů „místy a relativně“ – jsou velmi podstatné. Ani s notným faceliftem se totiž o God of War III Remastered nedá říct, že vypadá, jako by se jednalo o hru primárně vyrobenou pro konzoli nové generace. Zatímco třeba Kratův model vypadá skvěle, některé vedlejší postavy naopak silně ostrouhaly a občas natrefíte na textury tak rozmazané, že si nejste jisti, co na nich je.
Na druhé straně ale fakt, že se hra netváří jako pravý next-gen, podtrhuje skutečnost, že se hýbe velmi obstojně. Načítání, ukládání a vlastně jakákoliv akce probíhá v řádech vteřin a nebýt nepřeskočitelných titulků na konci a animací, neměli byste během hraní ani moc na co čekat.
Technický upgrade se tedy povedl zhruba z poloviny. Místy je přesvědčivý, místy zase díky němu hra běží opravdu svižně. Jaká je další přidaná hodnota? Inu, třeba mód na pořizování fotek, v němž si můžete nastavit různé filtry a přiblížit nebo oddálit obraz. Dále je v balení sbírka DLC původního titulu, která přidávají oblečky pro Krata a nové výzvy. Tím ovšem Remaster ve smyslu extra obsahu končí.
Neměň, co funguje!
Pokud tedy k reedici přistupujete jako veterán původního titulu na PS3, máte pravděpodobně o její koupi jasno a ze všech sil zapomenete, že kdy vznikla. Jestliže jste ale trojku nehráli a z nějakého důvodu byste si ji chtěli pořídit na PS4, je třeba dodat, že se na hře nic moc nezměnilo, protože se úprava nesla v duchu hesla „není třeba měnit to, co funguje“.
Podobně jako předešlé díly nabízí God of War III vyvážený mix vraždění antických božstev a jejich nohsledů, skákání po platformách, různě obtížných miniher, logických puzzlů a malé špetky frustrujících momentů. To vše je zalito hektolitry krve a obaleno rouškou násilí, které nesklouzává pod hranici 18+. Je to bojovka, kterou bych vzhledem k povětšinou asijské konkurenci označil za „maximálně západní.“ Pokud vám tedy vadí občasná bizarnost východního stylu, zcela bez problémů můžete naskočit na krvavou vlnu bohovraha Krata a užít si do sytosti jeho pustošení.
zdroj: Archiv
Akce je uspokojivá, neovládá se přitom nijak složitě a díky rozličným zbraním a jednoduchým kombům se jen velmi pomalu okoukává. Než se zkrátka stihnete začít nudit, přijde konec – po nějakých osmi hodinách. Z pohledu hráče zhýčkaného Bayonettami, Metal Gear Rising Revengeance nebo Killer is Dead je God of War vlastně jen obyčejná bojovka.
Občas ale zkrátka není na škodu zahrát si titul, který neprokopává cestu novinkám a nápadům, jež vás zvednou ze židle, ale nabízí poctivou porci klasiky. Kratosovo třetí povyražení je řemeslně zvládnuté na jedničku, a i když vám obočí s pomyšlením „tohle jsem ještě neviděl“ nenadzvedne, dá se u něj bez nejmenších problémů vypnout a užívat si násilí v té nejkrásnější formě.
Zapomenuté zlo
Pozor by si ale měli dát ti z vás, kterým se ježí chlupy při vyslovení zkratky QTE. Mnohými nenáviděné quick time eventy se táhnou celou sérií, která je navíc povyšuje na nezbytnou součást bojů s bossy. Při jejich plnění přitom stačí jedna chybka a budete muset celý segment procházet znovu. Na druhé straně ale musím dodat, že ač QTE skutečně nevyhledávám, spíš naopak, ty zdejší se mi podařilo přežít, aniž bych se chtěl vztekem rozběhnout proti zdi. Nejtěžší z nich se odehrává, když relaxujete s Afroditou a objevování tajemných zákoutí její... duše je čistě volitelné.
Tak si to shrňme: remaster běží plynuleji a ve vyšším rozlišení. Místy nabízí skutečně krásnou podívanou, sem tam vám ale připomene, že hrajete hru z roku 2010. Po obsahové stránce nic moc dalšího nenabízí ani nijak zásadně nemění hratelnost, ale v tomto ohledu zrovna netečnost nevadí – ostatně hra před lety nesklidila vysoká hodnocení pro nic za nic.
Hodnotit tedy remaster jako takový nemá smysl, protože jeho přínos je mizivý a kohokoliv, kdo hrál hru na původní konzoli, nemá mnoho důvodů k opětovné koupi. Naopak nováčkům série nabízí jednu z „velkých“ her minulé generace v té nejlepší formě a se slevou má tenhle disk plný vzpomínek cenu.
