V roce 1997 vyšla na Nintendo 64 hra GoldenEye 007, která se stala hitem doslova přes noc. Kultovní se staly především multiplayerové bitky ve split-screenu. Activision, současný majitel licence pro hry s Jamesem Bondem v hlavní roli, se rozhodl nenechat značku GoldenEye jen nostalgii a agent 007 se tak po letech opět vrací na Nintendo v kompletním remaku staré klasiky.

Ruce, které ví

Vývoj nového Bonda byl svěřen studiu Eurocom, které se podepsalo například pod tituly The World is Not Enough pro Nintendo 64 a James Bond 007: Nightfire pro PlayStation 2. A přestože GoldenEye 007 je o remake, herní svět byl zasazen do současné reality bondovských filmů, jak jste je mohli vidět v několika posledních snímcích. Pierce Brosnana tak nejen na plátně, ale i ve hře vystřídal blonďatý Daniel Craig. Nový herní svět ale není jen kosmetickou změnou. Bond při své špionské práci často využívá i svůj smartphone k identifikaci obličejů a hackování Wi-fi sítí. Něco takového by bylo v roce 1997 příliš sci-fi i na videohru s agentem 007.

Po prvním spuštění hry nutně zažijete pocit déjà vu. Tedy alespoň v případě, že jste hráli Call of Duty: Modern Warfare (který vyšel i na Wii s podtitulem Reflex). Krátký tutorial na střelnici je totiž zcela identický, včetně přesného míření, které vám s přiblížením automaticky přesune zaměřovač na nejbližší cíl. Podobnost s novými díly Call of Duty se táhne celou hrou jako červená nit, což ovšem nemusí být na škodu. Právě k Bondovi striktní linearita levelů a spousty stylových naskriptovaných sekvencí na každém rohu perfektně sedí.

Jako v Call of Duty

I vlastní herní náplň silně připomíná rodinné stříbro Activision, jehož principy v GoldenEye fungují stejně dobře. I když hrou postupujete v lineárních koridorech, většinou na vás hra chrlí nové nepřátele a střídá prostředí rychleji, než aby vás hra začala nudit. Ve hře najdete celkem čtrnáct levelů a jejich dohrání na normální obtížnost vám zabere přibližně sedm hodin. Pro ostřílené hráče jsou tu ale netradičně zpracované vyšší obtížnosti. V nich narazíte nejen na tužší nepřátele, ale musíte v nich také plnit více úkolů.

Na nejvyšší obtížnost dokonce musíte v každé misi splnit všechno, tedy najít i všechny zašantročené secrety. Také se dočkáte jevu v současných FPS opravdu nevídaného, totiž ukazatele zdraví, který se automaticky nedoplňuje. Na normální obtížnost ale stačí na chvíli zalézt do kouta, chvíli tam lelkovat a na dva zásobníky, které do vás před chvílí někdo vystřílel, můžete okamžitě zapomenout.

Neživý svět

Interaktivita herního světa je vzhledem k žánru i technickým možnostem Wii velice omezená. Právě proto potěší desítky drobných detailů, které lineární procházku velmi zpříjemňují. Při návštěvě záchodků jistě každého napadne, jestli zrcadla, kde se tak hezky odráží obličej Daniela Craiga, jdou rozbít, a co se stane, když vystřelíte do mušle. Obraz v rozbitém zrcadle je potom navíc deformovaný. Podobné malé detaily jsou pro hry z produkce Activisionu charakteristickou a vítanou náplastí za zjednodušený herní koncept, který hráči odebírá velkou míru svobody.

Hra vás zezačátku nenásilně vybízí k opatrnému postupu a likvidování nepřátel tiše ze zálohy, což může být velmi zábavné, pokud si v podobném postupu libujete. Zároveň vám však hází klacky pod nohy, zejména bystrozrakými nepřáteli, kteří vás občas uvidí i skrz zeď. Na druhou stranu však hra za odhalení nijak zásadně nepenalizuje, a když se rozezní alarm a vy se octnete uprostřed palby, neznamená to konec hry, právě naopak. Frontální útok se samopalem v ruce je zdaleka tou nejzábavnější částí.

Jako na střelnici

James Bond ovšem není superman a bez krytí se moc daleko nedostanete. Tady vstupuje do hry výborně provedené ovládání. Hra podporuje všechny druhy Wii ovladačů, snad kromě Balance Boardu. Zahrajete si s Classic Controllerem, s ovladačem z Gamecube i se Zapperem. Nejlepší volbou ovšem zůstává kombinace Wiimote a Nunchuck, která používá klasické FPS schéma pro Wii.

Analogovou páčkou Nunchucku se tedy pohybujete a mířením na obrazovku se rozhlížíte. Velmi intuitivně zapracovaným a originálním prvkem je vykukování zpoza rohů. To provedete jednoduše tak, že zamíříte a následně nahnete Nunchuck na jednu nebo druhou stranu. Interaktivita GoldenEye je vůbec hodně hravá a snaží se využívat možnosti pohybového ovládání. Když Bondovi ve hře někdo zavolá, telefon zvednete tak, že si Wiimote přiložíte k uchu jako telefonní sluchátko.

Grafika je..no je to Wiičko

Audiovizuální stránka hry je na solidní úrovni, i když jsou citelná omezení hardwaru Wii vidět na každém kroku. Excelentní jsou především animace. Jen sporadicky najdete hluché místo, kde by něco nepoletovalo, neběhalo nebo neexplodovalo. I strážní na věži si vždy dají práci s tím, aby pěkně se smrtelným křikem přepadli přes zábradlí a zřítili se dolů.

Zahanbit se nenechala ani hudba. Celou hrou vás budou provázet klasické bondovské melodie a samozřejmě se dočkáte i skladby GoldenEye. Tu speciálně pro hru nazpívala zpěvačka Pussycat Dolls, Nicole Scherzinger, kterou od Tiny Turner rozeznáte bohužel až příliš rychle.

Přesvědčivé jsou výkony virtuálních herců, které dodávají staronovému Bondovi příjemně filmový nádech. I přesto, že se společně s Call of Duty: Black Ops jedná jednoznačně o graficky nejpůsobivější FPS na Wii, není technická stránka hry v některých momentech dokonalá. Asi největšími vadami na kráse jsou kompromisy v situacích, které si designéři levelů nenechali svůj příliš ambiciózná záměr rozmluvit a grafici to následně museli se skřípěním zubů realizovat. Na diskotéku v Barceloně tak programátoři dostali několik desítek postav najednou stejně jako kdysi Doom, tedy s použitím nepřesvědčivě animovaných 2D spritů, které jsou vždy natočené směrem k hráči.

Ano má to multiplayer

Hra pro více hráčů, která byla v původním GoldenEye přímo kultovní záležitostí, bohužel nedopadla zcela podle očekávání. Není sice vyloženě špatná, ale při nejlepším průměrné zpracování nemůže uspokojit ani pamětníky z dob N64 ani současné hráče zvyklé na Call of Duty. Největším lákadlem je split-screen, kde si zahrajete až se třemi dalšími hráči. Vzhledem k nízkému rozlišení her pro Wii se ale nedá mluvit o pohodlném hraní ani ve dvou, natož ve čtyřech. I když split-screen v FPS stále žije, jak okázale předvádí Halo, na Nintendu mu pšenka nekvete.

Pokud ale nemáte po ruce Resistance 2 nebo Halo: Reach, GoldenEye se vám o zábavu s přáteli na několik večerů určitě postará. FPS je na Wii jako šafránu a split-screen je něco jako úkaz z jiné galaxie, takže svůj bod za něj hra dostane. Ve hře najdete i online multiplayer, který nabízí přehledné menu a rychlý matchmaking. Právě v multiplayeru si rychle uvědomíte, jak moc jste vlastně odkázáni na automatické zaměřování, které provází celý singleplayer, a jak nepřesný může v rychlosti online zápasů Wiimote být. Online zápasy navíc provází téměř neustálé poškubávání celé hry, což výsledný dojem z online hraní degraduje.

I přesto zůstává GoldenEye 007 výjimečně povedenou FPS, které těch několik vad na kráse rádi odpustíte. Hvězda nového GoldenEye září ještě jasněji i ve srovnání s Bloodstonem (recenze) pro "velké" platformy. Kdo by to byl čekal, že nejlepší Bond letos vyjde na Wii.