Jméno vojáka: Col Sullivan. Rod: Splinter Cell. Země původu: Polsko. Jazyková vybavenost: plynně česky. Cíl mise: ukrajinská továrna se zakázanými pokusy na lidech. Další reference: Agent Mlíčňák a Gorky 17.

Autor: ABE
Publikováno: 22.září 2003

Verze hry: finální česká review-copy
Doba recenzování: 1,5 týdne

zdroj: tisková zpráva Akčně-taktické hry jsou nejspíš oblíbeným žánrem světových spisovatelů, protože po Tomu Clancym a "jeho" Splinter Cell či Rainbow Six tu máme další titul z pera populárního spisovatele. Je jím Rafal A. Ziemkiewicz, populární polský autor sci-fi, na motivy jehož románu vznikla akční hra Gorky Zero, která u nás v těchto dnech vychází kompletně v češtině s podtitulem Továrna na otroky. Pokud nepatříte mezi úplné hráče-začátečníky, jistě si vzpomenete na strategickou hru Gorky 17 (v některých zemích Odium) z roku 1999. Podobnost v názvech není rozhodně náhodná, protože Gorky Zero se odehrává několik let před událostmi z Gorky 17.

• Pokusy na lidech
Po herně i jinak suchém létě tedy přijde jistě vhod nový přírůstek od polských Metropolis, kteří se u nás proslavili zábavnou adventurou Agent Mlíčňák. Stejně jako v již zmiňovaném Gorky 17 se i v Gorky Zero ujímáte role elitního vojáka Cola Sullivena. Cílem vaší mise je proniknout do podezřelé továrny na území Ukrajiny. Tam, podle informací, které máte k dispozici, probíhá jistý zakázaný výzkum a s ním spojené pokusy na lidech.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Zpočátku je váš úkol poměrně jednoduchý - proniknout do komplexu továrny, umístit nálože a rychle zmizet do bezpečí. Zdánlivě snadná akce se však záhy zkomplikuje. V roli Sullivana zjistíte, že až podezřele mnoho věcí takříkajíc smrdí. Tudíž je před vás postaveno mnoho dalších otázek. Například jak to, že nepřátelé předem věděli o vaší akci? Kdo tahá za nitky v pozadí celého výzkumu? A hlavně jaká je vlastně vaše role v celé této záležitosti...

• Výběr vhodné kamery
zdroj: tisková zpráva Gorky Zero patří do stejné rodiny her jako třeba Splinter Cell, ale rozdíl je v tom, že zde kromě typického third-person pohledu můžete přepnout i do vzdálenějšího pohledu zeshora, podobně jako například v nedávném Cold Zero. Tato kamera je uzpůsobena hlavně pro rychlejší přesuny a zběsilou střelbu, protože střílet lze jen "od boku". Oproti tomu klasický pohled za rameny hlavního hrdiny je na střelbu přímo dělaný. Pohybovat se v něm můžete jen pomalou chůzí, ale zaměřovat lze na jednotlivé části těla nepřítele, přičemž střela do hlavy se rovná okamžité smrti.

Se střídáním pohledů souvisí také rychlost chůze. Cole může normálně chodit, běhat anebo chodit potichu pomalu. Pří pohledu zeshora můžete styl chůze střídat podle libosti, ale ve druhém je možné se pohybovat pouze pomalou tichou chůzí. Perličkou je možnost se v tomto módu vyklánět zpoza rohů, což vám mnohdy pomůže při zneškodňování stráží. Ze začátku může střídání pohledů působit trochu zmateně, ale sám jsem byl překvapen, jak jednoduché a intuitivní ovládání Gorky Zero má.

K pohybu vám slouží čtyři klávesy, dalšími dvěma přepínáte rychlost chůze, jednou vyvoláte inventář, další slouží k používání předmětů a tou poslední přepínáte pohledy. Veškeré další akce obstará myš, kde levým myšidlem střílíte a pravým provádíte různé speciální akce (nabourávání počítačů, prohledávání mrtvol, otevírání dveří atd.).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Stealth-akce nebo střílečka?
Autoři hru prezentují jako "sneak-em-up", z čehož vyplývá, že byste měli při boji využívat hlavně third-person pohled a nepřátele zabíjet jednou kulkou. Přemísťovat se potichoučku a nepozorovaně podél zdí a tak podobně. Pravdou ovšem je, že jsem tímto stylem hrál zhruba jen první dvě mise. Tu první proto, že mám rád stealth akce a bavilo mě se potají plížit okolím základny a přitom potichu likvidovat stráže. Druhou misi jsem tímto způsobem dokončil kvůli tomu, že jsem neměl žádné zbraně, ale pouze zařízení vydávající omračující elektrošoky, které samozřejmě působilo pouze na osoby v mé bezprostřední blízkosti.

zdroj: tisková zpráva Třetí mise byla už opět akčnější, neboť jsem našel svůj zabavený arzenál a radostně jsem samopalem nebo brokovnicí kosil nepřátele. Tímto stylem jsem hru dohrál až do poslední osmé mise, protože mě nic nenutilo pohybovat se potichu. Hra se samozřejmě nezvrhla do absolutní akční řežby, přemýšlet jsem musel pořád a jakmile se proti mě vyhrnulo větší množství nepřátel, nepomohla mi ani velká zásoba lékárniček.

Pryč však bylo to prvotní okouzlení a nadšení z používání tichého zabíjení - proč se také zdržovat, když to jde udělat mnohem rychleji a snadněji. Takto jsem celou hru dohrál za nějakých deset hodin čistého herního času. Herní dobu lze tedy prodloužit hraním pěkně takticky, jak si autoři přáli, ale nic vás k tomu nenutí a i tak se mi to zdá trochu málo vzhledem k ceně těsně pod tisícovkou korun.

• Vojenské vybavení
Když jsem už nakousl zbraně, pojďme se na ně podívat trochu blíže. Ačkoliv je Cole špičkový voják, začíná svoji akci jen s nožem a obyčejnou pistolí (k dispozici je několik druhů nábojů). Velmi záhy naštěstí získá samopal a brokovnici, která je zvláště nebezpečná, ale trochu se mi zdálo, že nepřátelé mají větší frekvenci zásahů než vy. Posledními zbraněmi, které se vám dostanou do rukou, je elektrický paralyzátor a odstřelovací puška. U té trochu nechápu, proč se jí říká odstřelovací, když na ní není žádná optika, ale budiž, alespoň má větší dostřel než pistole.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Kromě zbraní ve hře samozřejmě najdete i nějaké ty předměty, které nesmí chybět v kapse žádného pořádného vojáka. Používat můžete několik druhů náloží, zařízení vydávající zvukový signál, kapsle s umrtvujícím plynem, lékárničky nebo dalekohled. Z dalšího vybavení bych zmínil hlavně notebook, ve kterém máte uloženy všechny zprávy, které najdete v různých počítačích. Do nich se můžete, stejně jako ve Splinter Cell, snadno nabourat a dozvědět se tím něco víc o příběhu na pozadí hry.

Posledním, ale rozhodně ne nedůležitým zařízením, je radar. Ten zobrazuje vaše nejbližší okolí, včetně postavení nepřátel a hlavně jejich aktuálního "stavu", tj. jestli jsou v klidu, jestli jsou ostražití nebo zda vám už jsou po krku. Kromě toho ukazuje také hladinu hluku, kterou zrovna vydáváte, díky čemuž snadno poznáte, jak blízko se můžete nepozorovaně přiblížit k nepřátelům.

zdroj: tisková zpráva • Obtížnější mini-úkoly
Kromě akční stránky má Gorky Zero také část, kde se musí trochu přemýšlet. Jednak je to při plánování útoku na nepřátele a jednak také při několika mini úkolech, které musíte splnit během hraní. Tím nejtěžším bylo, alespoň pro mě, rozluštění čtyřmístného číslicového kódu podle zvukové nahrávky jednotlivých tlačítek. Jelikož mám asi absolutní hudební hluch, trvalo mi snad 30 minut, než jsem přisel na správnou kombinaci (pro případné zájemce jsem si onen kód raději poznamenal ;) Plnění tohoto úkolu je navíc časově limitováno, ale díky neomezené možnosti save-load, bych to nepovažoval za tak velký problém.

K dalšímu typu úkolů, které mě občas dováděly k šílenství, je najití cesty, jak dál. Jednou se mi stalo, že jsem narazil na zamčené dveře, které nešly odemknout žádným z počítačů, které se nacházely na stejném patře. Nejprve jsem si myslel, že jsem někde něco přehlédl, že se jedná o nějaký bug... a potom jsem v úplném stínu našel kanál ve zdi. Nejsem si jistý, jestli jsou takové podlosti to pravé na zvýšení obtížnosti, protože běhat po rozlehlém patře a hledat, jestli jsem v nějakém stínu nepřehlédnul počítač nebo zamaskovaný průlez, mě moc nebavilo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Se zamaskovanými průlezy a stíny úzce souvisí grafická stránka hry. Abych pravdu řekl, i grafika má dvě rozporuplné stránky. Nejprve jsem jí byl úplně nadšený, prostředí bylo celkem detailní a venku jemně pršelo. Chodby měly takový pěkný temný odstín, prostě radost pohledět. Jenže všechno se časem okouká a to je přesně případ této hry.

Jelikož se celá odehrává v jednom komplexu výzkumné továrny, jsou změny v grafice skutečně minimální. Všechny počítače vypadají stejně, skoro stejní jsou také vaši nepřátelé. Občas se sice trochu změní nasvícení hry, z temné například do červeného nádechu, ale to rozhodně nemůže moc oddálit pocit, že je herní prostředí "na jedno brdo".

• Uměle natahované mise
zdroj: tisková zpráva Náplň samotných misí je jinak vcelku atraktivní, tedy alespoň na první pohled. V jedné musíte například infiltrovat hlavní počítač. Úkol bezesporu zajímavý, ale jeho plnění mě postupně začalo čím dál více nudit. Je jasné, že přístup k hlavnímu počítači bude nějak chráněn a pro přístup k němu budete muset hacknout (zde cracknout) několik počítačů. Ale zde vás autoři prostě donutí prošmejdit celé patro, postřílet skoro všechny nepřátele, prohledat všechny počítače a všechny průlezy ve zdech. Tento způsob mě ještě více nutil hrát stylem napřed všechno vystřílet a pak hledat cestu dál, než se nějak potají plížit ve stylu Thiefa.

K dalšímu příkladu poslouží již zmiňovaná druhá mise, ve které musíte získat zpět svoje vybavení. To je umístěno ve skladišti a k tomu se dostanete teprve poté, co ozbrojen jen příručním omračovadlem prošmejdíte několik pater základny. Nic bych proti tomu neměl a zpočátku mě to i bavilo, ale prostě to trvalo moc dlouho. Na můj vkus příliš dlouho jsem se musel plížit potichoučku jako myška a než jsem se dostal do onoho skladiště, říkal jsem si v duchu, že stealth akce už bylo až moc. Kdyby se úkoly trochu častěji střídaly a nebylo nutné kvůli nim probíhat celá patra v podstatě jen kvůli tomu, abyste si otevřeli dveře do dalšího podlaží, byla by hra mnohem zábavnější.

• Kompletní lokalizace
Jedním z důvodů, proč není Gorky Zero jen bezduchou akční střílečkou, je bezpochyby příběh. Je na něm znát, že pochází od zkušeného autora a má hlavu i patu. Příběh se mi líbil i přesto, že neobsahuje žádné zásadní zvraty a zhruba od jedné třetiny hry jsem tušil (a od poloviny věděl už skoro najisto), kdo je onen záhadný člověk v pozadí. Navíc si příběh mohou vychutnat i neangličtináři, protože hra u nás vychází kompletně lokalizovaná. To znamená, že přeložené jsou nejen všechny texty, ale hra i česky mluví.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů
U dabingu se na chvilku zastavíme. Moc se mi líbilo namluvení generála McCormicka, které má na svědomí Jan Vondráček. O trošku horší, ale přesto stále dobré je ztvárnění samotného Cola Sullivana, který k vám promlouvá hlasem Pavla Rimského. Ostatní herci také nejsou vyloženě špatní, ale s filmovým dabingem se prostě srovnávat nedají. Celkově se mi tedy dabing, až na několik výjimek líbil a to i přesto, že nejsem moc zastáncem dabování her (podle hesla "když to nejde pořádně jako u filmu, tak raději vůbec").

zdroj: tisková zpráva Dabing samozřejmě uslyšíte pouze v in-game animacích, které spojují jednotlivé levely. Co ale uslyšíte i během hraní, je kromě střelby také hudba a ta se myslím velmi povedla. Nejen, že se dynamicky mění podle situace, takže při tichém plížení ji skoro ani nevnímáte a při spuštěném poplachu vám hlasitě zní do sluchátek, čímž ještě zvyšuje napětí, ale hlavně se dobře poslouchá, takže mi tu třicetiminutový soundtrack (ve formě audio stop) hraje i nyní při dopisování recenze.

Stáhněte si: Trailer

Související články: Novinkové články o Gorky Zero

ABE
autorovi je 20 let, studuje obor aplikovaná informatika na univerzitě v Hradci Králové, specializuje se na akční hry, RPG a strategie (všechny články autora)