Tvůrci nás zásobili informacemi, co všechno bude ve GT5 obsaženo. Očekávání byla obrovská, proto mnohé zklamaly některé nedodělky a hru často neprávem rychle odsoudili. Ale pojďme se společně podívat na to, co je vlastně uvnitř.
Instalační intro
Hned v den vydání doprovázel hru první patch, který prakticky aktivoval multiplayer. To však nebyl problémům konec. Servery byly přetíženy (kapacita byla pouze 500.000 připojení) a hra se kvůli tomu dokonce sekala v menu hry jednoho hráče. To a mnoho dalšího opravil patch 1.02. Po stažení patche vám hra nabízí možnost instalace na disk (necelých 7GB včetně patche). Rozhodně to udělejte, neboť hru sice lze spustit i bez instalace, ale hráč se podstatně více načeká. Ono i s instalací hra neustále něco instaluje, načítá a zdržuje od hraní samotného.
Hra vás uvítá na sérii poněkud překvapivým intrem, neboť polovinu ze své šestiminutové délky ukazuje proces výroby automobilu od vytěžené rudy, přes válcování plechů až po složení dílů do konečného celku. Druhá půlka je pak klasický sestřih scén ze závodů za zvuků My Chemical Romance.
Po intru na vás vykoukne hlavní menu, kde se střídají různá animovaná pozadí (i když ze začátku se mi tam neustále opakoval příchod pilota k autu). Barevné ikonky představují volby GT Mode, Arcade Mode, Course Maker, Gran Turismo TV (obsahuje veškerá videa z GT5 Prologue s výjimkou intra a lze je exportovat na PSP), Manual, Options a Save. Po najetí na ikonu se zobrazí popiska psaná poměrně malým písmem a někomu může dělat problém ji z dálky přečíst. Kromě toho v pravém horním rohu je okénko s poslední novinkovou zprávou a odkaz na archiv zpráv.
Drobnosti na začátek
Jak vidno, možnosti jsou klasické a novinkou tak je zde především generátor tratí Course Maker, který vám dovolí nastavit počet kontrolních bodů a složitost trati. Na základě těchto hodnot pak vygeneruje trať ve zvoleném prostředí. Ale tratě jsou značně pusté, nezajímavé, široké a mají největší problémy se stíny ze všech tratí ve hře. Jako bonus je to zajímavé, ale nepříliš použitelné pro editaci tratě podle nějaké již existující.
V tradičním Arcade Mode si můžete zajezdit závod či časovku s několika předvybranými prémiovými vozy či s auty naimportovanými z PSP (import samotný se provádí v Settings a lze vybrat pouze 50 vozů). Popřípadě si můžete zajezdit ve splitscreenu s kamarádem nebo si střihnout driftovací jízdu. Ve výběru tratí chybí akorát Nordschleife.
Srdce hry
Hlavní část hry je samozřejmě GT Mode, který velice chyběl v "přenosné" verzi Gran Turismo na PSP. Oproti minulým dílům se ovšem poměrně změnil design. Jako první vyskočí tvorba postavy, se kterou bude hráč ve hře jezdit. Po odklikání několika obrazovek se konečně objeví menu, kde jsou nyní vidět vedle sebe velká okénka A-spec a B-spec, poměrně malé okénko Special, které však skrývá velmi zajímavý obsah, a dále zde jsou tradiční Licence, které tentokrát neodemykají nic důležitého, ale slouží jako docela solidní zdroj bodů pro zvýšení úrovně profilu.
Prodejci automobilů jsou rozděleni na Dealerships (pouze prémiové vozy) a Used Car Dealership, který podobně jako v PSP verzi po nějaké době střídá nabídku a vždy má jen velmi omezený výběr vozidel "Standard". Prémiové vozy jsou nádherná umělecká díla s šíleným počtem polygonů s poměrně solidním zvukovým podáním.
V kontrastu s nimi stojí standardní vozidla poděděná po předchozích dílech, která mají dosti proměnlivou kvalitu od docela pěkných (z GT4 a GT PSP) až po opravdu hranaté krabice s příšernými texturami (dědictví GT Concept) a neobsahují kokpit. Při pohledu z venku mají všechny standardy tmavá skla a uvnitř jeden univerzální vnitřek s řidičem. Na trati pak z dálky už dle skel poznáte, jaké auto patří do jaké kategorie. Bohužel importované vozy mají i podivné zvuky připomínající vysavač či mixér.
Zbylé zboží
Dalšími položkami v menu GT Mode jsou Practice (trénink), Car Maintenance & Service (servis, který vymění olej, spraví motor nebo namontuje křídlo; dokonce nabízí i umytí auta, ale poněkud nechápu smysl položky, když se auta ve hře nešpiní), Tuning Shop (klasická sestava vylepšení vozidel, kde ovšem záhadně chybí vylepšování brzd) a Photo Travel (pomocí virtuálního fotoaparátu fotíte prémiové vozy v pěkně modelovaných lokacích).
Ikona kamionu pak slouží pro vyzvednutí vyhraných vozidel, respektive kuponu opravňujícího si auto vyzvednout. Současně s autem dostáváte automaticky i jeho barvu do své kolekce barev. Pokud svou oblíbenou barvu nemáte v kolekci, tak vám ji v Servisu nenastříkají. Velmi zvláštní řešení.
Ve více lidech
Ptáte se, čím se pak zapíná multiplayer? K tomu slouží jakýsi barevný flek s nápisem "Open Lounge". Samotný multiplayer nenabízí mnoho možností, i když patch 1.02 přinesl několik úprav (konečně lze nastavit limitaci pro motokáry). Jsou tu nějaké základní filtry pro hledání vhodné místnosti a máte i možnost si vytvořit místnost vlastní. Bohužel tu není nějaká jednoduchá cesta, jak hledat místnosti svých přátel. Jediná možnost je vytvořit místnost a pak přátelům pomocí XMB poslat zprávu s 20ti místným kódem, který pak ostatní mohou zadat a tím se automaticky připojit do vaší místnosti.
Celý multiplayer působí velice zastarale a potřebuje razantní generální rekonstrukci. V průběhu hraní s patchem 1.02 a po zdvojnásobení kapacity serverů jsem již neměl výraznější problémy s lagy. S řidičskými schopnostmi soupeřů to bylo už slabší. Hodně chybí třeba nastavení soupeřů dle jejich aktuální úrovně, aby se v závodech nepotkávali nováčci s experty.
Zpět k hlavnímu jídlu
Kariéra hráče A-spec je rozdělena do 5 obtížností po 9 podnicích. Nabídka je rozmanitá od klasického Sunday Cup, přes historické závody s předem definovaným ročníkem či původem vozů až po podniky s "raketami na kolech". Jsou zde i podniky specializované jen pro určitý model (Toyota Yaris/Vitz, VW Lupo či Gallardo).
U některých závodů se nachází seznam omezení pro použitá vozidla. Dle seznamu typických protivníků v daném závodě si uděláte obraz o tom, jak silný potřebujete motor, popřípadě jaké vozidlo koupit. A zde nastává problém s prodejcem ojetin, který zásadně nemá to, co potřebujete.
Proto některé závody pro začátečníky dokončíte s prstem v nose až o mnoho úrovní později. Osobně toto považuji za značně nevyvážené řešení, neboť podniky mají jasně nastavené omezení minimální úrovně jezdce. A když nemáte vhodné auto, nemůžete jezdit a tím získávat zkušenosti. Pak nezbývá nic jiného než jít plnit licence a jejich plněním pak navyšovat úroveň. Mnoho podniků nemá nastavený limit výkonu, takže se můžete postavit na startovní čáru s několika sty koňmi pod kapotou a vedle vás budou stát malé pojízdné nákupní tašky.
Vzorec úspěchu
Zapamatujte si základní poučku - pakliže se vám nedaří vyhrávat, máte slabé vozidlo a musíte ho vyměnit nebo ho poněkud vytunit. A zde jsem našel jednu nepříjemnost. Koupíte silnější motor, varhany místo výfuku a novou převodovku. Načež se ve hře rozjedete jako raketa a najednou narazíte na maximální rychlost a soupeři vás předjíždějí jeden za druhým.
Zakoupená převodovka totiž nebere v úvahu aktuální výkon, ale původní. Jediným řešením je koupit si za 20.000 plně nastavitelnou převodovku. Ale ač to má v názvu, plně nastavit nejde. Pomocí šoupátka nastavíte novou maximální rychlost a hra sama pak nastaví jednotlivé stupně převodovky.
Počasí a změna doby
Některé tratě nabízí možnost změny počasí (sníh, déšť) či změnu denní doby. Zatímco režim střídání denní doby, ač poměrně zrychlený, působí velmi hezky, z deště tak nadšen nejsem. V trailerech „z hraní“ vypadal déšť daleko realističtěji. Déšť ve dne je spíše takové sypání popela na čelní sklo, nemluvě o zcela nesmyslné animaci na bočním okénku.
Naopak déšť v noci je vizuální lahůdkou, když pominu kostičkované okraje vozidel způsobené špatně referovanou vodní tříští. Déšť se projevuje i na jízdním modelu, ale nepříliš výrazně (skutečné auto jde za mokra do smyku podstatně snadněji) a u standardních vozidel se změna prakticky nekoná vůbec.
Jízda vašeho života
Pocit z řízení prémiových vozidel je velmi dobrý s příjemným nádechem realismu. Hra hezky zprostředkuje zpětnou vazbu na volant. Dojem rychlosti není tak pronikavý jako třeba v Shiftu, přesto (a možná i právě proto) je poměrně uvěřitelný. Bohužel dojem poměrně kazí trhání obrazu a stíny, které kostičkují po přístrojové desce či skáčou po silnici.
Pokud si vypnete omezující pomocníky, pak u některých aut bych i řekl, že výsledný dojem hraničí se simulací. Ale je to jen dojem. Bohužel se hra občas zachová docela nečekaně. Zde musím zkritizovat model poškození. Nevadí mi, že nelítají kusy plechu a kol. Odpustím i to, že ani po docela solidní havárii se to neprojeví na fyzice vozu. Přece jen je to hra, a tudíž jsou zde zjednodušení.
Ale třeba agresivní neopatrná jízda po obrubnících a svodidlech se rozhodně podepisuje na chování reálného vozidla a GT5 toto zcela ignoruje. Tak lze často dosáhnout lepšího průjezdu zatáčkou prostým "položením" se na svodidla, či výskokem přes obrubník. Vozidlu se nic nestalo, jedeme dál.
A podobných drobností, které odlišují hardcore simulátory typu Life for Speed (recenze) a rFactor (recenze) od GT, je zde povícero. Nicméně je to pochopitelné, neboť normální hráč si jich ani nepovšimne a spíše by na něj ve hře působily rušivým dojmem. Dá se říci, že hra je simulací při velice čisté jízdě.
Tohle hlava nebere
Rád bych však porovnal pocit z řízení prémiové Hondy Civic Type R (EK) 97 s reálným vozem, který vlastní můj známý. Ale ze hry bohužel nemám pocit, že řídím stejný vůz. Zvuky jsou podobné, ale nepřesné, odezva volantu ani zdaleka nesimuluje skutečnost a kokpit jsem v první chvíli málem nepoznal. Bude to i tím, že když sedíte v autě, ono s vámi komunikuje nejen volantem.
Ale v pokoji s 5.1 reprosoustavou a fixním monitorem jste značně limitováni v tomto "rozhovoru". Částečně by to mohlo nahradit automatické naklánění do zatáčky či funkční headtracking. Jenže ten funguje výhradně v Arcade modu a to ještě jen někdy. Osobně jsem ho rozchodil jen na pár minut po třech dnech a fungoval hodně zvláštně. Otáčení hlavy ignoruje, musíte hlavou doslova uhnout do strany, aby to systém sledování vzal v úvahu. Další věc, která odlišuje tuto hru od skutečných simulátorů.
Inteligence je opravdu umělá
Další poněkud spornou částí hry je umělá inteligence. Ač má občas tendenci se chovat uvěřitelně, obecně jsem v průběhu hraní měl pocit, že mou přítomnost na trati zcela ignoruje. Jinak si nedovedu vysvětlit to přehnaně agresivní chovaní u zatáček. A také zcela selhala v testu: "stojím v cestě a čekám, kdo mne objede". Nabourali to do mne snad všichni. AI už nejezdí vždy jen vláček po ideální stopě, ale občas už chybuje a snaží se předjíždět ostatní AI soupeře. Do vás raději nabourá anebo vás vytlačí ze silnice.
Ovšem zdrcující kombinace nastává v módu B-Spec, jehož principem je najmutí jezdců, které pak "komandujete" v závodě a snažíte se je několika příkazy umravňovat v jízdě. Dokud má váš jezdec výrazně silnější vozidlo než ostatní, tak to ještě jde a vyhraje. Ale ve chvíli, kdy je jeho vůz silnější jen o kousek, nebo dokonce stejný, sledovat průběh závodu je utrpení a cesta k infarktu hráče.
Příkazy AI často ignoruje a scény, které váš "řidič" předvádí ve společnosti ostatních umělých imbecilů, mi silně připomněly závody čerstvých absolventů autoškoly. Chápu, že hra simuluje únavu, stres a další faktory, které se promítnou do jezdeckých chyb. Ale aby dělal strašné chyby už v prvních zatáčkách či v každém kole zopakoval stejnou chybu, to je trochu moc na profesionálního závodníka.
Speciální menu
Osobně mi na hře přišly nejzajímavější výzvy ve Special Events. Jako první máte již brzy v kariéře k dispozici závody v motokárách. Na úrovni začátečník je velice snadné vyhrát, ale už to nebude tak snadné na vyšších obtížnostech, které se odemknou až na určité úrovni v kariéře. Jako druhá se otevře škola NASCAR, která se skutečně pokouší vysvětlit několik základních metod průjezdů zatáček a předjíždění.
Třetí výzvou je pak Top Gear Test track s úkoly typickými pro show Top Gear. Začátečníci se poperou s hipísáckým autobusem VW SambaBus, pokročilí budou bojovat s usmykovaným Lotus Elise 111. Pozor na červené kloboučky! Jen lehký dotek a následuje diskvalifikace.
Další v pořadí je AMG Driving Academy, která se hráče pokusí naučit jak jezdit na Nurbergring Nordschleife. Od názvu "academy" bych čekal vysvětlení, jak na kterou zatáčku, kde jsou zákeřná místa a podobné informace. Ale hra nabídne jen obecnou informaci o okruhu a šup na trať rozdělenou na čtvrtiny učit se bojem.
Gran Turismo Rally je velký pokrok v sérii. Umělá inteligence má jako tradičně problémy se štěrkem a sněhem, ale zato jí to skvěle jezdí po asfaltu. Tratě pro Rally jsou generované pomocí nově obsaženého Course Makeru a nepůsobí příliš realisticky.
Na třinácté úrovni se odemkne fantastická Grand Tour, která hráče provede po pěti evropských tratích. O další tři úrovně později čeká na souboj mistr rallye Sebastien Loeb. Poslední a zároveň do třicáté úrovně skrytou výzvou je souboj se Sebastianen Vettelem, který odemkne velmi zajímavý koncept Red Bull X1.
Závěr
Gran Turismo 5 je hra, která se snaží nabídnout mnohé, ale tvůrci přecenili schopnosti PS3 hardwaru a kvůli mnoha kompromisům a nedodělkům nedokázali nabídnout 100% zážitek z jízdy. A kvůli zjednodušení hry pro hraní miliónů hráčů na konzolích se nekoná ani slibovaná simulace. Přes to je GT5 zatím tím nejkomplexnějším herním pohledem na svět automobilů, který jsem na konzolích kdy viděl, a zaslouží si velkou pozornost.
